Tereza Spencerová
V konfliktu mezi Západem a Ruskem už je Ukrajina jen zástupným problémem a odpovědnost za něj odmítají obě strany, byť obě mají stejný díl zodpovědnosti.Už je načase, aby si Ukrajina a další východoevropské země uvědomily, že žádná z nich není pro administrativu Baracka Obamy prioritou. Ukrajina Spojeným státům/Evropské unii přinejlepším posloužila jako nástroj k jakémukoli možnému nátlaku v rámci západních konfliktních vztahů s Ruskem. Racionální komentář v Kyiv Post je důležitý, ale pro Ukrajince nejspíš přichází pozdě – podle aktuálních průzkumů už „novým“ ukrajinským médiím beztak věří jen čtvrtina občanů (zatímco před rokem, před svržením prezidenta Janukovyče, to byla ještě skoro polovina).
Ztrátu zájmu o Ukrajinu přitom oficiálně hlásí nejen Spojené státy, ale například i Polsko, které v ukrajinské krizi aktivně zastávalo roli prodloužené ruky Washingtonu. Tato ruka nyní na unijní scéně adekvátně umdlévá a přitom radikálně mění slovník. „Slyšeli jsme, že Ukrajina projevuje zájem o dodávky polského uhlí, ale za podmínky, že budou zadarmo. Jsem v šoku, pokud to mám říci slušně. Není divu, že sílí protiukrajinské nálady,“ prohlásilnapříklad polský ministr energetiky Janusz Piechocinski. Vzápětí Polsko Ukrajině doporučilo zkusit coby topivo biomasu… Pochopení Poláků pro ukrajinskou nataženou ruku pak muselo ochladnout ještě víc, když v týdnu nejen Kyjevem pochodovali “nacionalisté” a provolávali slávu Stepanu Banderovi a jeho UPA, která masově vraždila také Poláky…
Rusko už je na prahu NATO!
Funkcionáři oficiálních západních struktur mezitím tvrdí muziku. Po bezmála roce ukrajinské krize, v níž Ukrajina přišla o Krym a nejspíš přijde také o Donbas, jak ujišťují lídři samozvaných „lidových“ republik, EU svými vlastními sankcemi dál tlačí Moskvu do náruče Číny a přitom neví, jak přinejmenším někteří její členové potenciálně přežijí zimu bez ruského zemního plynu (nemluvě o ekonomických ztrátách způsobených svými vlastními sankcemi). Německá ekonomika, hnací motor celé EU, se propadá k nule, ale šéfka německé vlády a neoficiální šéfka EU Angela Merkelová dál tvrdí, že sankce proti Rusku zůstávají v platnosti, což podle ní ale dialogu s Ruskem nijak nebrání.
Evropská unie – ve snaze neztratit tvář – tvrdí, že je připravena přežít zimu bez ruského plynu – bude prý mimo jiné stačit, když třeba pobaltské státy, které jsou na ruských energiích závislé ze 100 procent, mezi sebou vybudují vzájemně propojený systém potrubí, to vše do listopadu, a pak to celé ještě v listopadu propojí s Finskem, a k tomu změní zákony a některým firmám odeberou licence a jiným je dají… A zatímco do Pobaltí namísto energetické pomoci dorazilo z „cvičných důvodů“ pět amerických tanků, některé členské země EU začínají jednat – Slovensko s Ruskem například uzavírá sólo smlouvu o dodávkách energií a hlasitý odpůrce protiruských sankcí Miloš Zeman si v Miláně tři čtvrtě hodiny o čemsi „pokouřil“ s ruským ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem. Nicméně, taková snaha o svrchovanost bourající chatrnou jednotu západních struktur seevidentně neodpouští, jak se o tom nyní přesvědčilo Maďarsko, které se mezitím domluvilo s Gazpromem na ukládání ruského zemního plynu v maďarských úložištích.
Zástupce šéfa NATO Alexander Vershbow do toho přirovnal Rusko k Islámskému státu: „Nesovětský revizionismus pana Putina a terorismus IS mají své odlišné charakteristiky, ale sdílejí metody – zastrašování a násilí k dosažení společných cílů: odmítnutí demokracie, tolerance a vlády práva coby zlatého standardu mezinárodních vztahů.“ A ministr obrany USA Chuck Hagel mezi budoucími úkoly americké armády konstatoval, že „bude mít co do činění s revizionistickým Ruskem, s jeho moderní a bojeschopnou armádou stojící na prahu NATO“. Podle ruského ministra obrany Sergeje Šojgu to značí, že USA „připravují scénáře válečných operací u ruských hranic. A co víc, po dokončení ´misí na podporu demokracie´ takové regiony obvykle upadají do krvavého chaosu.“ „Nejeden západní panovník si během 1152 let ruských dějin vylámal zuby,“ dodal plně v duchu patriotismu, který je dnes v Rusku v módě.
Mimochodem, po slovech o „revizionistickém“ Rusku na „prahu NATO“ následovala ilustrativní tradiční výměna názorů mezi Mattem Lee z agentury AP a mluvčími amerických ministerstev zahraničí a obrany:
Matt Lee: „Není snad logické předpokládat, že důvodem toho, že se ruská armáda ocitla na prahu NATO, je rozšiřování NATO na východ? Jinými slovy, NATO se blíží k Rusku a nikoli obráceně. Není třeba tuto situaci nahlížet právě z tohoto úhlu?“
Mluvčí Pentagonu admirál John Kirby: „Prezident Putin ji takto očividně vidí, my ji nahlížíme jinak.“
Matt Lee: „Takže vy si nemyslíte, že se NATO rozšiřuje na východ, směrem k Rusku?“
John Kirby: „NATO se rozšiřuje a toto rozšiřování má velký význam.“
Matt Lee: „Takže ruská armáda stojí na prahu NATO ne proto, že by to byla její vina nebo že by se tak sama rozhodla, ale proto, že se Aliance rozšiřuje na východ.“
John Kirby: „Jsem si jistý, že to nebylo NATO, kdo v deseti kilometrech od hranice s Ukrajinou přikázal rozmístit až patnáct skupin taktických praporů, jsem si jistý, že NATO nevyslalo na Ukrajinu „zelené mužíčky“ kvůli destabilizaci situace ve městech na východě země…“
Matt Lee: „Mám za to, že Ukrajina stále ještě není členem NATO…“
John Kirby: „To nic nemění. Jsem si ale jistý, že přesuny ruských vojsk jsou rozhodnutím Ruska.“
Matt Lee: „Pokud NATO postupuje na východ, tak důvodem k přesunům ruských vojsk, v jehož důsledku se ruská armáda přiblížila nebo se rovnou ocitla na prahu NATO, je postup NATO…“
John Kirby: „NATO není antiruská aliance, ale aliance bezpečnostní.“
Matt Lee: „Ano, ale v průběhu padesáti let bylo NATO antisovětskou aliancí…“
John Kirby: „A kde je Sovětský svaz dnes?“
Matt Lee: „Vy opravdu nechápete, proč Rusko v NATO vidí hrozbu? NATO se dál přibližuje k jeho hranicím, k území Ukrajiny nebo Gruzie, které nejsou členy NATO…“
John Kirby: „Nebudu se tvářit, že vím, o čem přemýšlí prezident Putin a vojenské velení Ruska. Přiznám se, že jsem s odřenýma ušima získal titul bakaláře historických věd na univerzitě Jižní Floridy, ale dovolte mi vás ujistit, že blok NATO vznikal jako obranný svazek, a takovým i zůstává.“
Matt Lee: „Ano, ale od té doby se NATO rozšířilo na východ, což je fakt.“
John Kirby: „To je pravda, došlo k rozšíření NATO, to ale neznamená, že rozšíření je třeba vnímat jako nějakou hrozbu, jako akt agrese. Mluvíme o tom už patnáct let.“
Matt Lee: „Mezitím se ale přibližujete k ruským hranicím a viníte Rusko, že se blíží k hranicím NATO…“
John Kirby: „Ne ne ne…“
Matt Lee: „Tak to ale řekl Hagel…“
John Kirby: „Viníme Rusko z narušení územní celistvosti Ukrajiny a z destabilizace situace v Evropě.“
Matt Lee: „Ukrajina ale není členem NATO.“
John Kirby: „Budiž, máte pravdu.“
Zakopáni na pozicích
A v takové myšlenkové rovině se odehrál summit ASEM v italském Miláně, jemuž ještě dopředu přidal Vladimír Putin, když americkou politiku vůči Rusku označil za „vydírání“ s tím, že pokračující politika Západu ohrožuje „globální strategickou rovnováhu“. Svůj postoj k celé „věci“ pak ruský prezident zdůraznil i tím, že nechal německou kancléřku Angelu Merkelovou čekat čtyři hodiny, a když se konečně dočkala, podle Kremlu bylo jejich setkání ve znamení „vážných rozporů ohledně vzniku vnitřního ukrajinského konfliktu stejně jako příčin jeho nynějšího trvání“, což znamená, že Kreml propuknutí krize vidí ve svržení legitimně zvoleného prezidenta Janukovyče, zatímco Berlín vše počítá až od ruské anexe Krymu. Tvrdý postoj Německa, plně v souladus názorem Washingtonu, vychází z předpokladu, že na Ukrajině je dál ruská armáda a že Rusko chce „delegitimizovat“ blížící se ukrajinské parlamentní volby. EU pak k tomu dodává, že sankce nelze odvolat, dokud nebudou naplněny všechny podmínky vágně formulovaného minského memoranda, na což pro změnu Rusko připomíná, že ono vágně formulované memorandum by měly dodržovat obě strany konfliktu a neměla by být Západem peskována jen ta jedna. Obecně navíc Kreml vnímá americký tlak na globální snižování cen ropy jako opakování americké taktiky z časů studené války, a tím pádem i jako otevřený projev nepřátelství, které Obamovi zřejmě vydrží až do konce jeho mandátu. Je tak nyní alespoň jasné, že se – přinejmenším v „kauze Ukrajina“ a ne třeba v „kauze Islámský stát“ – Západ i Rusko „zakopaly na pozicích“, kompromis v nedohlednu a obchodní válka pokračuje. Zatím poslední salvu vypálil Kreml, když od 21. října ze zemí EU zakázal dovoz vedlejších masných produktů z hovězího masa.
Ukrajinská krize tedy „běží“ dál bez průlomu, byť Putin byl s rozhovory v Miláně spokojený, protože prý probíhaly „dobře“.
Jediným pozitivem – a to i pro Evropu před blížící se zimou – je tak dohoda o obnovení ruských dodávek zemního plynu Ukrajině. Moskva dopředu varovala, že pokud bude Ukrajina krást plyn z tranzitních tras směřujících do Evropy, vědomě o toto množství sníží objem putující do Evropy, kanléřce Merkelové pak Putin „propiskou na papíře kreslil, psal čísla, vysvětloval plynovou otázku“, načež ukrajinskému prezidentovi Petru Porošenkovi v Miláně zdůraznil, že Kyjev na dluh už nedostane vůbec nic. Přitom ale o 100 dolarů snížil cenu na první čtvrtletí příštího roku za kubík plynu pro Ukrajinu z původně navrhovaných 485 dolarů, čímž celková cena poklesne o miliardu dolarů, nicméně i tak ukrajinský dluh vůči Rusku zůstává na hranici 10 miliard. Jako první ukrajinský souhlas s ruským návrhem oznámil šéf Gazpromu, posléze dohodu potvrdil i Petro Porošenko.
Zbývá tak vlastně jen jedna, o to ale důležitější otázka: kdo Rusku dluhy za plyn pro Ukrajinu – v celkové výši 3,1 miliardy dolarů a do konce roku – zaplatí. Putin navrhl, že by zaplatit mohla Evropská unie, ale ta aktuálně odmítla Ukrajině poskytnout záruky na půjčky ve výši dvou miliard eur, premiér Arsenij Jaceňuk sice tvrdí, že Kyjev potřebné miliardy na kontech má, ale Porošenko se spoléhá na půjčky od Mezinárodního měnového fondu. EU i MMF v posledních měsících dodaly Ukrajině už čtyři miliardy eur, nicméně ukrajinský ministr zahraničí Pavel Klimkin mezitím připustil, že k přežití bude Ukrajina potřebovat více než oněch 30 miliard dolarů, které jí Západ celkem nasliboval. Situaci krachující Ukrajiny by na pohled mohla vyřešit mezinárodní rádcovská konference, která je zatím plánována na konec ledna do Kyjeva, nicméně zkušenosti z podobných akcí – například v souvislosti s Haiti po katastrofálním zemětřesení nebo s pásmem Gazy po pravidelných izraelských agresích – ukazují, že dárcovské konference sice obvykle končí s bombastickými čísly, ale přímo na místo pak (hodně pomalu) docházejí jen zlomky naslibovaných částek.
A mezitím na Ukrajině a kolem ní:
– USA sice požadují zavřít a zabezpečit ukrajinsko-ruskou hranici, nicméně čerstvý ukrajinský lustrační zákon prakticky „vylidnil“ velení ukrajinské pohraniční služby. O práci musejí přijít všichni generálové, plukovníci a podplukovníci, kteří svou kariéru začali v 80. letech, neboť podle nového zákona jsou „agenty KGB“.
– Petro Porošenko doufá, že nový ministr obrany, generál Stepan Poltorak, „zachrání“ chaotický a rozvalený resort. Nový ministr mezitím hlásí úspěch armády na „jihoseveru Luhanska“.
– Ukrajinská média hlásí propuknutí čínsko-ruské války.
– „Jen malinké procento“ ukrajinského masa splňuje evropské normy, přiznává Ukrajinská asociace chovatelů vepřů. Celkový propad průmyslové produkce na Ukrajině v září meziročně zbrzdil na 16,6 procenta, přičemž o měsíc dříve dosáhl více než 21 procent.
– Až 80 procent ukrajinských zaměstnavatelů vyplácí mzdy „v obálkách“, tvrdí Státní finanční úřad.
– Aktiva ukrajinské Mezinárodní investiční banky, která většinově patří prezidentu Porošenkovi, za letošní rokposkočila o 50 procent, na zhruba 2,5 miliardy hřiven.
– Ministr vnitra Arsen Avakov konstatuje, že na stranu rebelů přešlo asi 15 tisíc donbaských policistů. V létě Avakov mluvil o „dezerci či diskreditaci“ 20 tisíc policistů, není ale zřejmé, zda je třeba nový údaj přičíst, nebo je to jen podmnožina údaje původního. Na počátku října generální prokuratura připustila, že na stranu rebelů i s výzbrojí a technikou přešlo více než 3 000 příslušníků ukrajinské armády, pak se k nim „probily“ ještě dva další celé prapory, z Čerkas a Žytomiru, a nově prý k rebelům přešel údajně i 9. pluk Národní gardy ze Záporoží. Při těchto číslech se zdá, že – s výjimkou nějakých „instruktorů“ – ruské armády na jihovýchodě Ukrajiny snad ani netřeba…
– Arsen Avakov slíbil zrušit oddělení boje proti organizovanému zločinu, protože je to spíš „represivní aparát, který neslouží zájmům občanů“. Policie u vedení Ukrajinských drah zabavila sedm milionů hřiven a více než milion dolarů v hotovosti. Šéf ukrajinské pobočky Transparency International Oleksy Chmara upozorňuje, že nedávno přijaté protikorupční zákony jsou vykastrované tak, aby nevadily „velkým rybám“.
– Arsen Avakov rozpustil žoldnéřský prapor Šachťorsk, který sice pod Ilovajskem „bojoval dobře, ale u Volnovahya jinde drancoval“.
– Rebelové kontrolují v Donbasu 83 dolů, což je více než polovina všech dolů na Ukrajině. Samozvaná Doněcká lidová republika ovládá i většinu podniků místního oligarchy a ještě loni nejbohatšího muže země Rinata Achmetova, přičemž začíná „znárodňovat“.
– Achmetovovu ocelárnu Zaporožstal mezitím už podruhé v jednom týdnu zablokovali pro změnu bojovníci Pravého sektoru,
– Vstoupil v platnost Porošenkův zákon o zvláštním statusu Donbasu, v jehož rámci Kyjev na tři roky obyvatelům rebely ovládaných oblastí mimo jiné zaručuje právo používat jazyk, jaký chtějí, a otevírá určitou možnost přeshraniční spolupráce s Ruskem. Doněcká lidová republika Porošenka za podpis zákona pochválila, vzápětí ale odmítla vpustit mezinárodní pozorovatele na „svou“ hranici s Ruskem, vytváří vlastní pohraniční stráž a celní službu a v dohledné době chce začít vydávat své vlastní pasy.
– Německá tajná služba nově připisuje rebelům vinu za sestřelení malajsijského boeingu nad Doněckem. Vedení samozvané Doněcké lidové republiky to označilo za nesmysl a vinu přehodilo na „omyl“ ukrajinské armády.
– Velitelé dvou žoldnéřských praporů vyzvali prezidenta, aby v televizi zakázal ruské seriály, v nichž jsou hlavními postavami ruští vojáci. Po ruských televizích mezitím Ukrajina zakázala vysílání televize Belarus 24, nově bylazakázána všechna média se slovem „ruský“ v názvu.
– Polsko hrozí vypovězením ruských diplomatů kvůli zatčení polského důstojníka podezřelého ze špionáže pro Rusko. Litva se chce bránit investicím z nepřátelských zemí, tedy především z Ruska.
– Poté, co Polsko Ukrajincům výrazně ztížilo vydávání víz do schengenského prostoru, Kyjev o bezvízový režimžádá Švédy. Ti mezitím kousek od Stockholmu hledají ruskou ponorku, ale nemohou potvrdit, že to, co hledají, je opravdu ruská ponorka.
– V americké loterii o zelenou kartu letos vyhrálo dvakrát více Rusů,než loni – celkem 4 544 lidí.
– Americký elektronický platební systém PayPal omezil své služby v Rusku.
– Rusko nakoupilo americké vládní dluhopisy za 118 miliard dolarů.
– Italský Benetton chce v příštích třech letech otevřít v Rusku 40 nových obchodů a nově na ruský trh vstupujeamerický nábytkářský a designový Crate & Barrel. Finský koncern Valio UHT bude produkovat mléko a mléčné výrobky v novém provozu v Sankt Petěrburgu. Čína otevře svůj trh ruským potravinám na úkor dražšího dovozu z USA. Čína s Ruskem dojednaly měnový swap v hodnotě 20 miliard dolarů. Hlavním dodavatelem masa do Ruska se může stát Brazílie.
– Kůň Zazu, který patří čečenskému lídrovi Ramazanu Kadyrovovi, vyhrál parkur v německém Baden Badenu, ale cena za vítězství vyplacena nebyla, protože Kadyrov je na unijním sankčním seznamu.
– Zástupce šéfa ukrajinské tajné služby SBU Andrej Levus je „připravený useknout ruku“ soudkyni, která umožnila útěk jednoho z někdejších velitelů Berkutu. „Ruku to táhne k samopalu,“ prohlásil také.
