1. 10. 2014 zdroj
Vítězný majdan postavil ukrajinské občany před volbu. Buď jsi patriot Ukrajiny a budeš podporovat to, co nyní dělá nová státní moc. Nebo nepodporuješ novou státní moc a její činy, a pak nejsi vlastenec Ukrajiny. Musíš se přihlásit k tomu, že Rusko – to je nepřítel Ukrajiny, sovětská éra – její černá stránka a NATO – její jediná budoucnost. Pokud nesouhlasíš – jsi zrádce.
To je nesprávná volba.
Nezávislá Ukrajina začala znovu svoji existenci před 23 lety po rozpadu Sovětského svazu. Ve svých současných hranicích byla Ukrajina (bez Krymu) vytvořena za vlády Josefa Stalina méně než před sto lety.
Občané nové nezávislé Ukrajiny chápali, že na ní žijí lidé různých národností, s rozdílnou historií a odlišným postojem k této historii.
Neformální společenská smlouva v roce 1991 hlásala, že Ukrajina je státem, ve kterém žijí Ukrajinci, Rusové a zástupci jiných národností, přičemž žádný z národů, žádná z kultur, žádný z politických programů nemají žádné “právo na prvorozenství.” Kromě jednotlivých akcí radikálních ukrajinských nacionalistů žili po všechny ty roky lidé všech národností na Ukrajině v míru a harmonii.
Ale od určitého okamžiku bylo zřejmé, že ukrajinská vláda považuje za nutné sjednocení Ukrajiny kolem ukrajinského národa. Bylo to vyjádřeno jak v rétorice tak v konkrétních činech, včetně snížení počtu ruskojazyčných škol a snížení možností používání ruského jazyka v profesionální činnosti. Ale sociologický průzkum provedený americkou společností Gallup v roce 2006 ukázal, že ruský jazyk považuje za rodný 83% ukrajinských občanů. V posledních letech zaujala protiruská rétorika hlavní místo v projevech opozice (nyní – moci), což bylo vysvětlováno jejich přáním sjednotit národ kolem sebe proti společnému nepříteli. Bez ohledu na ekonomickou pomoc Moskvy, rozmotávala se tato rétorika po mnoho let.
Lidé po celé Ukrajině jsou si dobře vědomi toho, že sovětská minulost vesměs nebyla černá, že Moskva pomáhala Ukrajině penězi, že oni sami a jejich přátelé pracovali v Rusku, že nikdo v Rusku nenenávidí Ukrajince, že obě země byly a měly by být blízké a spřízněné.
Dnes jsou lidé agresivně postaveni do situace volby: buď za majdan, nebo proti Ukrajině. Ve zvláště obtížné situaci se ocitli rusky mluvící občané Ukrajiny, zejména mládež. Nikdo nechce vypadat jako zrádce své vlasti, ale mnoho lidí nesympatizuje s majdanem. Obrovské množství ukrajinských občanů se považuje za vlastence, ale nemohou podporovat převrat s pomocí Západu, nahrazení jedněch podvodníků druhými, agresivní hysterii na náměstích, nacionalisty, kteří chodí v útvaru. Nikdo se zdravým rozumem nesouhlasí s tím, že na Západě je všechno zcela dokonalé a v Rusku zcela hrozné. Nikdo se zdravým rozumem nesouhlasí s tím, že dobrý Západ pomůže Ukrajině jen tak. Většina lidí, kteří jsou postaveni před volbu – jsi za majdan, nebo jsi zrádce – se zdržuje toho, aby nějakou pozici zaujala a chtějí, aby to celé skončilo.
Řada lidí, zejména mladých lidí, uvěřila tomu, že být patriotem Ukrajiny – znamená podporovat majdan. I když by se v jakékoli jiné situaci nikdy nepřihlásili k tomu, co bylo řečeno a uděláno na tomto majdanu.
Výhrady vůči Rusku se omezují na dva body: Krym a Donbas. Ale všichni lidé na Ukrajině jsou si dobře vědomi, že obyvatelé Krymu se skutečně považovali za Rusy, skutečně přišli k referendu v plném počtu a v plném počtu hlasovali pro vstup do Ruska. Možná, že podoba referenda byla nejistá. Ale ve skutečnosti naplnilo to, co lidé chtěli. Ještě před tím, než na majdanu začali skákat, lidé na Krymu toho chtěli mnohem méně.
Situace s Donbasem je složitější. Na jedné straně – žádná pravidelná jednotka ruské armády tam není. V tomto smyslu jakákoliv slova o tom, že Rusko je ve válce s Ukrajinou, jsou lež. Na druhé straně – vedle místních domobranců bojují dobrovolníci z Ruska, ale také z jiných zemí včetně bývalých a současných vojáků a důstojníků. Lidem starším 30 let se nemusí vysvětlovat, proč tam bojují. Lidem mladším 30 let to už není vždycky jasné.
To znamená, že ze dvou výhrad vůči Rusku zůstává pouze jedna. I ta je však sporná. Ve skutečnosti je možné Moskvě vyčítat jen to, že nepřekáží těm, kteří chtějí bojovat na Donbasu. A bojovat ne proti Ukrajině. Ale proti Majdanu.
Hlavním problémem pro ukrajinské vlastence, kteří nepodporují majdan, je absence ukrajinské neradikální, klidné, vlastenecké, ale nemajdanské politické síly. Jediná strana, která by mohla pretendovat na takový status je komunistická strana, jejíž činnost však byla novou mocí zastavena.
Nové orgány nedaly lidem příležitost vyjádřit své názory hlasováním za takovou – klidnou, vlasteneckou a nemajdanskou – stranu. Tvrdí, že je nemožné být patriotem Ukrajiny a nepodporovat Majdan. Že nelze být patriotem Ukrajiny a neprovičovat rusofobii. Že všichni vlastenci Ukrajiny chtějí NATO, studenou zimu a nekonečnou hysterii v televizi.
To všechno je lež. Je nesporné, že ti samí lidé mohou být vlastenci Ukrajiny a zároveň NEpodporovat majdan. Vše závisí na tom, jakou hodnotu lidé vkládají do slova “Ukrajina” a jakou tuto Ukrajinu chtějí vidět. Může to být majdanová Ukrajina, která se sjednocuje kolem protiruské rétoriky, skáče na náměstích, svrhává státní moc, uráží Rusko, škemrá o peníze ve Washingtonu, vymýšlí historii a kulturu země, která nikdy nebyla.
Ale také to může být dřívější – jednotná – nemajdanová Ukrajina, kde se nelikvidují političtí odpůrci, neprocvičuje se rusofobie, neprovokuje občany, nevymýšlí se nepřátelé a nevymýšlí se historie. Může to být jednotná Ukrajina, kde jsou přehlídky v Den vítězství a ne přehlídky SS, kde je vzájemný respekt a kulturní výměna, kde je ukrajinskojazyčný Lvov a ruskojazyčný Doněck, oba stejně důležité a blízké pro zemi.
Dřívější Ukrajina nebyla dokonalá v žádném slova smyslu včetně národnostní otázky. Ale dřívější Ukrajina měla potenciál – zachovat jednotu, dědit ruskou kulturu, rozvíjet ukrajinskou a zapojovat se do evropské, a to vše dělat v mírovém ovzduší.
Dnešní Ukrajina nemá takový potenciál.
Činy politických vůdců Ukrajiny se omezují na to, že vydávají svůj radikální názor za jediný možný, vyvolávají roztržky mezi lidmi a hledají nepřátele, aby se lidé semkli kolem vlády. Tyto kroky povedou k tomu, že z Ukrajiny se stane ještě jeden malý, chudý a zlý stát vedle Ruska, odkud se všichni, kdo jenom budou moci, rozběhnou. A první, kdo to udělá, budou dnešní hurá vlastenci. “Západní partneři” Ruska to všechno potřebují proto, aby na něj mohli vyvíjet tlak. Nová ukrajinská státní moc to všechno potřebuje proto, aby si udržela svoji moc.
Ale nepotřebuje to žádný občan Ukrajiny.
V dnešních podmínkách všechno, co zbývá patriotům Ukrajiny, kteří neschvalují Majdan je, aby si byli vědomi toho, že je jich většina, aby se zdržovali svárů a hysterie, aby hlasovali za nejrozumnější, pokojné, nemajdanové politické programy.
A aby doufali.
Pro Novou republiku přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
