přeložil hroch
5. 10. 2014 Kosa zostra
Na válečném poli Donbasu se objevila „třetí síla“…
Za zaznamenání stojí, že formálně skončilo příměří mezi stranami ukrajinsko-
novoruského konfliktu prvního října. Příčinou tak prudkých změn na frontě byla akce ukr. ozbrojených sil (UOS), během které byla jakoby ve špatném vtipu ostřelována škola (1. říjen byl Dnem znalostí v Novorusku – 1. školní den).
Dva lidé zahynuli, mnozí byli raněni, ale děti naštěstí zasaženy nebyly. Od tohoto momentu fašisté v ostřelování civilních cílů přitvrdili. Bombardovali Doněck z území letiště, což vyprovokovalo domobranu k útoku na pozice národogardistů, mimochodem, úspěšnému.
Výsledkem ostřelování obytných čtvrtí Doněcka jen za 2. Říjen bylo 20 zabitých civilních obyvatel města a 50 raněných. Bojovníci armády Doněcké lidové republiky (DLR) měli také ztráty, ale podstatně menší (12 vojáků raněných, 4 z nich těžce). Zástupce náčelníka gen. štábu UOS Jurij Dumanskij oznámil, že ostřelování provedla jakási „třetí síla“ a že ozbrojenci UOS město nebombardovali. Neopomněl prezentovat „portrét“ této „třetí síly“. Jde prý o jednotky, které se nepodřizují té ani oné straně konfliktu. Podle něj to probíhá tak, že náklaďák s minometem přijede, postřílí a zase odjede a tím poškozují dobré jméno UOS.
novorus.info _ 03.října 2014
Dokonce ani Rusko si nedovolilo …
Lukašenkovo podráždění a jeho kategorická pozice – to není produkt momentální, ale hluboce promyšlený.
Události na Ukrajině se vyvíjejí bezmála rok. Od momentu vítězství nacistů uběhlo 7 měsíců, 5 měsíců probíhá trestní operace. Půl roku uteklo od připojení Krymu k Rusku. Minimálně už proto u Lukašenka nejde o emoce – vše, co řekl, bylo promyšleno a zváženo.
Rusko připojilo Krym – ale nedotáhlo věc do konce, nedokázalo získat uznání této události Ukrajinou, což poskytuje možnost předkládat otázku jeho návratu. Rusko garantovalo ochranu obyvatelům Donbasu, když přímo upozornilo na možnost použití síly v případě provedení trestní operace. Donbas je rozbořen, miliony obyvatel uprchly, desítky tisíc jich zahynuly. Žádný přímý zásah nenásledoval, ruská armáda nevyšla spoza zad žen a dětí. Rusko na povstaleckém území vsadilo na otevřené bandity, v důsledku čehož se mu dostalo organizačního kolapsu a permanentní katastrofy. Ruský prezident se fakticky sám vzdálil od událostí a omezil se na epizodické iniciativy, vyvolávající otázky stran jejich následků. Politiku přitom kočírují úředníci z třetí řady, kteří dovádějí věc do kriminální roviny. No, a co se sankcí týče, vše teprve začíná…
Lukašenko se k situaci na Ukrajině vyjadřoval už dříve, nepříliš souhlasně, ale přece jen zdrženlivě. Nynější interview vypadá krajně ostře a nepřátelsky. On má ale absolutně pravdu. Situace se vyvíjí tak, že geopolitické otázky v Rusku přestávají být doménou prezidentovou ale stávají se pasekou pro neznámá zvířátka z kremelského a vládního panoptika. Bavit se s nimi na úrovni Lukašenko nehodlá, a proto odložil etiketu.
Řeči o tom, že Lukašenko údajně zrazuje Rusko, jsme slyšeli nejednou. On, jako prezident Běloruska, přirozeně sleduje zájmy své země. Ale stopa zrady v jeho slovech není. Rusko dělá samo svoji politiku, a dělá ji tak blbě a nedůsledně, že obvinit ze zrady nelze Lukašenka, ale ty, kteří kočírují věci v Novorusku i na Ukrajině. Proč je nechají tak blbnout – to je otázka jiná a neméně důležitá. V naší historii jsme už měli malé podvodníčky typu kupce Bezobrazova, který dokázal využít hamižnost elity a úplnou izolaci monarchy a zatáhl zemi do Rusko-japonské války, kterou Rusko s rachotem prohrálo a dostalo se jí rebelie roku 1905. Ruská historie běží po poli plné hrábí a dává si pozor, aby neminula ani jedny…
Když Igoru Strelkovovi (IS) vytýkají jeho maniakální snahy přesvědčit prezidenta o tom, že jeho úředníci vedou zemi do katastrofy za plné blahovůle prezidentovy, tak zapomínají, že IS je historik a navíc specialista na poslední léta života Ruské říše. On velmi dobře chápe, kam věci spějí, ale nemá možnost problém vyřešit – jako ve Slavjansku vyřešil problém s rabováním a zločinností. A v daném případě jsou Lukašenkova slova stejného kalibru. On už také není stavu vložit Putinovi do hlavy tutéž informaci jinak, než prostřednictvím tvrdého zhodnocení ničemných proher tohoto roku.
El-murid _ 04. Října 2014
Proč Porošenko hraje proti Putinovi
Ozbrojené síly Doněcké lidové republiky (DLR) oznámily úspěšné obsazení většiny doněckého letiště. Zbylí ukrajinští obránci se skryli v podzemních komunikacích a domobrana provádí vyčišťovací operace.
Ukrajinská vojska bránila vzdušný přístav do poslední chvíle a velení jim nedávalo příkaz k odchodu (podle některých informací čekali tento rozkaz už 2.října). Tvrdohlavost Kyjeva je možná spojena s tím, že – podle slov gubernátora Doněcké oblasti Sergeje Taruty – mělo být letiště a okres Debalcevo vyměněny za „větší území přiléhající k Doněcku“.
Oficiální Kyjev, pravda, takovou variantu odmítal. „Území, které máme pod kontrolou, nemůže být předáno vojskům Ruska v žádném případě. Tam žijí občané Ukrajiny, a jejich ochrana je naší přímou odpovědností“, oznámil šéf parlamentu Alexandr Turčinov. Mluvčí informačně analytického střediska Rady národní bezpečnosti Ukrajiny Andrej Lysenko k tomu dodal „Vzhledem k tomu, že se gubernátor účastní voleb, hodnotíme to jako součást jeho volební kampaně. Mohu ale také říci, že jméno Taruta ve vedení Protiteroristické operace (ATO) chybí. A pouze vedení ATO může přijímat rozhodnutí o opuštění nějakých objektů a pohybech vojsk“. Domobrana rovněž nebyla ochotna souhlasit s takovými podmínkami, protože jejich úkolem je maximální odsunutí frontové linie od metropole DLR. Tím spíš by nesouhlasili s výměnou Debalceva a letiště za Novoazovsk (takové zvěsti kolovaly). Ztráta Novoazovska by znamenala ztrátu přístupu k moři, jednoho hraničního přechodu na hranici s Ruskem a také konec hrozby pro Mariupol kontrolovaný ukr. vojsky.
Navíc, nechávat Debalcevo a letiště v rukou ukr. armády také nešlo, protože obě tato území jsou výbornými předmostími pro případ obnovení ofenzívy ukr. armády. Kromě toho, z letiště řídili ostřelování obydlených čtvrtí Doněcka ukr. dělostřelectvem, která přináší nejen smrt lidem, ale také znemožňuje normální obnovu infrastruktury metropole DLR a přípravu města na zimu. A Debalcevo je jedním z nejdůležitějších dopravních uzlů Donbasu. Proto domobranci zaútočili na letiště a prověřují pozice ukr. vojsk v oblasti Debalceva.
Obnovení bojů o letiště vyvolalo ostrou kritiku se strany EU. Přičemž nikoli domobranců, ale Ruska. Podle některých informací bylo Vladimíru Putinovi předloženo ultimátum: pokud vojska NR obsadí letiště nebo Mariupol, tak EU zavede proti Rusku další sankce. Mimo jiné ve sféře plynu.
Neadekvátnost takové pozice nespočívá v tom, že teď je nejméně vhodná doba k vyvolávání nových problémů v dodávkách ruského plynu – spíš je nutno vyřešit ty stávající, zvlášť ty, které jsou spojeny s ukrajinským tranzitem. Neadekvátnost spočívá v tom, že Evropa sama si neuvědomuje morální a právní slabost své pozice. Moskva alespoň formálně a demonstrativně splnila podmínky příměří. Ale Brusel, který slíbil, v takovém případě, začít proceduru odvolání sankcí, svůj závazek nesplnil. A nejen to. Podle některých informací svůj slib nesplnil ani Porošenko.
Vzniká stále větší podezření, že Minské memorandum, zveřejněné OBSE, neobsahovalo ani zdaleka všechny dohody dosažené mezi Moskvou a Kyjevem, a ukrajinský prezident tyto dohody, k nespokojenosti Putina, porušil. „Doněcké letiště měli podle dohod odevzdat. Proč ale ho dodnes drží a stále vystavují lidi nebezpečí, to je nepochopitelné“, – říká velitel dobrovolnického trestního praporu „Donbas“ Semjon Semjončenko. I když, právě tady je vše jasné – Porošenko se rozhodl, že opustit letiště v předvečer parlamentních voleb by nebylo s hlediska voličského elektorátu správné. Ale domobranci se zřejmě rozhodli, že věřit Porošenkovi a „vydržet“ do konce voleb, není správné zase z pragmatického hlediska – a šli do útoku.
Zatím je jasné, že letiště a Debalcevo se sotva stanou posledními místy ozbrojených srážek (dokonce i kdyby v neformální části minských dohod bylo zakotveno jejich pouhé odevzdání). Ale k obsazení Mariupolu zatím nemají dostatek sil. Přesto je velmi pravděpodobné, že například po vyčištění letiště, domobranci zaútočí na Avdějevku, aby s konečnou platností odsunuli frontovou lini od metropole DLR. Kromě toho je možné zesílení bojů u Severodoněcka a Lisičanska, a také u Štěstí v Luhanské lidové republice. A nedá se vyloučit, že boje budou pokračovat i v zimě. Moskva přitom nemá dostatek zdrojů a někdy ani politické vůle a prostého přání k „umravnění“ domobranců, protože ukr.vláda nejenže demonstruje otevřenou rusofobii, ale sabotuje všecky dosažené dohody – například o plynu, nebo Dohody o asociaci s EU. Pokračování „plíživé“ ofenzívy domobranců bude přitom automaticky znamenat formální krach minských dohod a vyostření rusko-evropských vztahů.
V této situaci řešení problému navrhlo Bělorusko. „Jestliže Rusko nedůvěřuje Západu a Západ Rusku, Amerika Rusku a Rusko Americe, a existuje nedůvěra bojujících stran, jsem připraven použít i svoje ozbrojené síly ke vzájemné izolaci stran konfliktu“, – oznámil Alexandr Lukašenko.
Ukrajina, mimochodem, odpověděla běloruskému prezidentovi uctivým odmítnutím. „Jsme toho názoru, že na Ukrajinu není nutno přivádět žádné mírové jednotky“, – oznámil ředitel úřadu informační politiky ukr. ministerstva zahraničí Jevgenij Perebijnos. Kyjev je možné pochopit – přivedení mírových vojsk by znamenalo částečné uznání rozdělení země na dvě části.
To domobranci s Lukašenkovou variantou souhlasí – ale jen pokud bude znamenat správnou variantu rozdělení. „Vše závisí na tom, kde ta vojska budou. Pokud budou vně hranice Doněcké oblasti, tak ať klidně přijdou“, – prohlásil Alexandr Zacharčenko, předseda vlády DNR.
Gevorg Mirzajan «Expert Online», 03.října 2014
