Květa Pohlhammer Lauterbachová
31. 10. 2014 zdroj a zdroj
Moderní informační společnost vyžaduje přizpůsobení daňových systémů nové realitě. Co se má danit v 21. století? No přece informační dálnice. Maďarská vláda Viktora Orbána se opět jednou postarala o pozdvižení. Na americké sankce uvalené na spolupracovníky Orbána ze strany USA nereaguje a jde si tvrdohlavě za svým.
Nyní ohrožuje nejenom zájmy bank, nýbrž chce ohrozit i zájmy amerických internetových magnátů. Článek ve FAZ ohledně Maďarska píše, že za každý gigabyte by musel uživatel zaplatit státu 50 centů, tedy zhruba 14 korun. Je to hodně? A jaký finanční přínos by mohla tak státní kasa získat? Tomu se budeme věnovat ve II. části příspěvku.
Na druhou stranu chce maďarská vláda zavést jednotnou daň z příjmu občanů ve výši 16 %, daň z příjmu živnostníků a malých podniků na 10 %, velkých podniků na 19 %. K tomu zůstane zachována speciální bankovní daň, telekomunikační daň a daň z obratu reklamy. Připomeňme ještě, že Maďarsko má nejvyšší sazbu DPH v Evropě: 27 %. Zatím není jasné, zda bude s touto daní hýbat. Tolik tedy fakta. Připomeňme, že česká média k této problematice zveřejnila pouze tendenční články a fotky z masového průvodu protestujících Maďarů.
Samozřejmě si Viktor Orbán pěkně naběhl na vidle: Opozice má úžasné téma, jak oslovit voliče, zejména ty mladé, a jistě využije tento záměr jako bič proti vládě. Ale toho si je jistě strana FIDESZ vědoma. Zkusme se podívat na celou záležitost bez emocí. Má zavedení této daně smysl, nebo jde opravdu o nesmysl?
Nespravedlivá struktura současného daňového systému
Ve 21. století potřebujeme zcela jiný daňový systém než systém vytvořený po II. světové válce, kdy se rozbíhala průmyslová industrializace zničené Evropy. Stát se nyní dostal vinou slabé a zkorumpované politiky a pasivního, nevzdělaného občanstva do kleští oligarchie všeho druhu. Daňová základna eroduje stále více, přičemž daňovou zátěž, která je přenášena stále více na pracující občany a rodiny zejména, nejde zvyšovat do nekonečna. Zvláště když mzdy stagnují a kapitál vyvíjí trvalý tlak na zvýhodňování a snižování daňové zátěže.
Především se však stát stal obětí mezinárodního lichváře, protože se zbavil možnosti získávat finanční zdroje na základě práva suveréna tisknout peníze prostřednictvím skutečně nezávislé, plně transparentní a pro obecné blaho všech občanů pracující nezávislou institucí, která by ovšem podléhala demokratické kontrole. Tím není myšlena pochopitelně současná tzv. „nezávislá“ Česká národní banka, a už vůbec ne Evropská centrální banka.
Tím pádem je vyvíjen neustálý tlak na zadlužování státu, poněvadž peníze jsou emitovány do oběhu prostřednictvím dluhu a stát je nucen platit soukromým subjektům úroky, které rostou exponenciálně, nikoliv tak ekonomika a příjmy z daní. Kromě toho však musí stát hradit k plnění svých funkcí, které jsou dány zákonem, výdaje, které ovšem rovněž v důsledku inflace rostou. Pokud by stát určité služby nezajišťoval, zhroutí se prostě i ekonomika. Viz článek k tématu “bankovní socialismus” a systému “bail-in” a “bail-out”.
Daňová zátěž je neúměrně vysoká vzhledem k úrovni příjmů obyvatel, a pokud ještě každý z nás započítá úroky, obsažené v cenách zboží a služeb, které platíme globálnímu lichváři – onomu 1 % na špici pyramidy, nezbude než konstatovat, že hranice byla překročena.
Reforma daňového systému pro 21. století
Po II. světové válce byl vytvořen ve většině západních zemí Evropy systém, který měl být spravedlivý a bránit přílišnému otevírání nůžek mezi bohatými a chudými a podporovat rozvoj střední třídy, která měla být garancí fungování demokracie. Podívejte se na článek Má rýnský kapitalismus ještě budoucnost?
Tento systém fungoval úspěšně až do poloviny 70. let. Evropa byla zničená, rychlý hospodářský růst a rozvoj výrobních sil a technologií umožnil růst mezd, přičemž i požadavky kapitálu – zejména úroky z úvěrů z Marshallova plánu – mohly být uspokojeny a stát měl dostatek zdrojů na plnění svých funkcí.
Pozitivní vývoj však postupně degradoval s tím, jak se trhy postupně nasycovaly a tlak kapitálu s připraveným modelem globalizace vedl ke snižování daňového zatížení bohatých a zvyšování daňové zátěže většiny obyvatelstva. Rozvoj technologické a informační společnosti a nástup globalizace však vedl k ubývání pracovních míst a lidé mohou být v budoucnosti nahrazeni více méně roboty. Co pak s nimi? Tedy s těmi lidmi?
Zdaňovat lidskou práci v XXI. století je nesmysl
Je proto zcela zcestné dnes zdaňovat lidskou práci, která jediná vytváří hodnoty a nikoliv kapitál, který nasazuje místo lidí počítače a roboty. A naprosto zvrhlé je, že nejsou odsávány nadbytečné finanční bubliny vznikající ze spekulací s penězi na finančních trzích, které ve skutečnosti trhy jako takové zcela manipulují a ničí.
Začneme-li skutečně přemýšlet, jak by měla vypadat daňová reforma v období velkých technologických změn, musí nás brzy z přemýšlení začít bolet hlava. Ta ale nikoho zjevně nebolí tam, kde by se tím měli zabývat. Na našich vysokých školách a v expertních poradenských politických grémiích.
Resumé k tomuto bodu: Potřebujeme zcela nový pohled na daně a jejich úlohu, vypracování nové daňové teorie a její uvedení do praxe. Potřebujeme takovou daňovou soustavu, která nebude nástrojem přerozdělování od pilné většiny k parazitickému 1 % a zajistí plnění funkcí státu, nikoliv jeho oslabování. Systému daní, které bude chránit životní prostředí, naše zdraví (a tím je myšleno rovněž zdraví psychické – což má souvislost i s internetem) a zabrání se zneužívání vyspělých technologií pro triviální účely. Ale sem patří i zvláštní ochrana půdy, vodních zdrojů, rozumné využívání surovin.
Co se má danit v 21. století? No přece informační dálnice
Jako v 19. století průmyslníci, tak ve 21. století budou bránit svá privilegia internetoví magnáti. Kanadský ekonom Artur J. Cordell přirovnal „information-highways“ k „motor-highways“, tedy internetové dálnice jsou něco jako automobilové dálnice. Podívejte se na jeho studii New Taxes for a New Economy. K jeho analýze se vrátíme v další části příspěvku, poněvadž si zaslouží pozornost, než začneme nadávat Orbánovi. Cordell označuje digitální toky, transfer informací, za nové bohatství národů. Na dálnici se platí mýtné a internet je svým způsobem dálnicí. I tato by měla být využívána rozumně a nepřetěžována, poněvadž pak chybí kapacita, která je blokována těmi triviálními činnostmi, které vyžadují velké zatížení, jako je zasílání fotografií, on-line počítačové hry – ona metla ohrožující zdravý vývin našich dětí, či hazard. Tato dálnice by měla být využívána především ve prospěch vzdělanosti, informovanosti a zefektivnění naší práce. Nikoliv, aby se z mladých lidí, sedících do noci nad počítačem, stávali ve škole spící zombie.
Všichni jsme dennodenně zahlcováni nevyžádanými informacemi, spamy, reklamou. Stačí, aby se někdo dostal na vaši mailovou adresu. Tuto lavinu jsme nuceni s relativně vysokými náklady filtrovat. Údajně svého času nejvlivnější dáma světa počítačů Ester Dysonová z firmy Edventure požadovala na konferenci ve Vídni v roce 2002, aby se zavedlo zdanění elektronické pošty kvůli zbrzdění záplavy spamů. Samozřejmě největší odpor proti něčemu takovému přichází z USA.
Zeptejte se dnešních učitelů, zda mají díky internetu dnes méně práce, co se týká nárůstu byrokracie na ně kladené. Zde nediskutujeme o pozitivech, která přináší internet pro jejich vlastní vzdělávání a vzdělávání studentů. Tady je přínos naprosto neoddiskutovatelný a revoluční. Technika dokáže nastavit různou úroveň cen za služby i u internetu, protože umí nastavit i různou úroveň poplatků za služby např. u mobilních telefonů. To by umožnilo zavést systém levných služeb do zaostalých oblastí nebo pro hendikepované osoby či sociálně znevýhodněné skupiny. Stát musí bránit své zájmy v oblasti zajištění plnění svých funkcí, nikoliv pouze přihlížet k jejich likvidaci, místo aby chránil zájmy internetových magnátů. To samé se dnes děje i u ochrany a zvýhodňování bankovního sektoru.
Na závěr I. části příspěvku bych použila citát ostříleného, angažovaného, ale v hodnotách skutečné křesťanské morálky pevně zakotveného manažera a vysokoškolského profesora Dr. Heinricha Wohlmayera z jeho knihy Globales Schafescheren (Globální stříhání ovcí) vydané v roce 2006.
H. Wohlmayer napsal(a):
Tradiční daňový systém je neudržitelný a ztrácí svou základnu. Moderní informační společnost vyžaduje přizpůsobení daňových systémů nové realitě.
A nejde jen o daň z finančních transakcí spekulativních transakcí, nadměrného zneužívání internetu. Jde o ekologický systém ohrožující levnou leteckou dopravu, znečišťování životního prostředí, ochranu půdy a vodních zdrojů, či nakonec nás všechny ohrožující mohutný obchod se zbraněmi.
…
Každý nástroj stojí peníze a má být efektivně využíván. Tím pádem i high-tech sítě, na kterých visí všichni poskytovatelé internetových služeb. Nač tedy takový humbuk?
První část analýzy Daň z internetu a podnikání v XXI. století ukázala, že zdánlivě demagogické kroky Orbána mají ve skutečnosti ekonomicky racionální jádro a sledují linii progresívních ekonomických myslitelů. Jiná věc je, jak se ekonomika stává nástrojem v rukou oligarchických a politických skupin. Orbán možná řídí ekonomiku z politické pozice, ale Západ rozhodně řídí politicky ono známé jedno procento plutokracie. Uvidíme, kde dopadne lépe, nebo spíše: Kdo zůstane naživu.
K čemu dnes hlavně slouží přenosové linky internetu
Je na čase začít skutečně přemýšlet o reformě celého daňového systému. Viz první část příspěvku věnovaného tématu internetové daně. Gramotnost širokých mas, zejména však mladé generace, se omezuje na obsluhování mobilního telefonu, tabletu nebo počítače. Většinu kapacity internetu lidé využívají k pirátskému kopírování, stahování fotek a filmů, sdělování si triviálních hloupostí přes facebook.
Pak můžeme těžko předpokládat, že bude možné přesvědčit nadšené uživatele k ekonomicky základní a nezbytné tezi. Totiž, že internet je pouhý zdroj, se kterým je nutné v zájmu zachování průchodnosti často mnohem důležitějších informací rozumně hospodařit. Každý nástroj stojí peníze a má být efektivně využíván. Tím pádem i high-tech sítě, na kterých visí všichni poskytovatelé internetových služeb. Nač tedy takový humbuk? V Německu se platí dokonce daň z dešťové vody, která vám spadne na zahradu. Kvůli tomu však nikdo neprotestuje.
V neděli protestovalo v Budapešti proti zavedení daně z internetu přes deset tisíc lidí, včera údajně až čtyřicet tisíc, je-li informace pravdivá. Protestující si pletou zavedení daně s cenzurou internetu, to jsou ovšem zcela dvě odlišné věci. A tak má evropská komisařka pro digitální záležitosti Neelie Kroes dobrý bič proti neposlušné maďarské vládě a po včerejšku oznámila, že „EU bude podporovat protestující proti zavedení daně z internetu v Maďarsku“. Já si například myslím, že za mé daně by měl EU především myslet, a ekonomicky odpovědně jednat. Od toho má být Brusel. A politiku prvních kroků a reakcí ať dělají nejprve jednotlivé státy, a hlavně sousedé Maďarska.
Objem dat přenášených prostřednictvím internetu prudce roste. Poslední údaje z Německa uveřejněné svazem poskytovatelů digitálních služeb VATM konstatují nárůst objemu přenášených dat prostřednictvím mobilního internetu o 45 % proti roku 2013. V roce 2013 šlo přes mobilní internet průměrně měsíčně 195 MB a v roce 2014 to má být již 283 MB. Objem přenášených dat roste i u dat přenášených prostřednictvím pevné sítě. Bylo by zajímavé porovnat objem dat i v České republice, tímto vyzýváme ke spolupráci další případné přispěvatele do diskuse.
Historie debat o zavedení daně na informační dálnice
Diskuse o zavedení daně z elektronického přenosu dat se vedou již delší dobu. Jako příklad lze uvést diskusi, kterou vyvolal v rakouském parlamentu ve výboru pro „práci a sociální záležitosti“ v roce 1997 poslanec strany Zelených Karl Öllinger, který chtěl prosadit seriózní zkoumání dopadu zavedení této daně. V roce 1999 se objevuje ve zprávě Human Development Report „Globalizace s lidskou tváří“ návrh, aby se za každých odeslaných 100 e-mailů platil poplatek 1 americký cent. Výtěžek – tehdy kalkulovaných 70 miliard dolarů – by měl být využit k budování telefonní a internetové struktury v zemích třetího věta a zaostalých oblastech obecně.
Belgický ministr pro komunikaci Di Rupo nechal prověřit objem dat v roce 1998 v Belgii a nechal přepočítat daň navrhovanou kanadským ekonomem Arturem J. Cordellem, tj. 1 US cent na Megabit. Pro anglicky hovořící doporučuji jeho text pod názvem New Taxes for New Economy. V té době činil objem dat 1018 bitů (H. Wohlmayer, str. 333, Globales Schafe Scheren). Výsledek? Daň by přinesla 10 miliard dolarů, tedy 4 % tehdejšího HDP Belgie. To jsou ovšem údaje odpovídající tehdejší době, profesor Wohlmayer přepočítal tato data na rok 2006 a přišel k závěru, že by Belgie získala v tomto roce 33,4 miliard euro. To má Belgie jen o 2 miliony obyvatel více než Rakousko a o 22 % vyšší HDP. Pro Rakousko by příjem z takto nastavené daně činil 25 miliard euro podle objemu dat v roce 2006. Těchto 25 miliard je 38 % příjmu celého rakouského státního rozpočtu uvedeného roku!
Jsme zotročeni kapitálem, ale daně platíme z naší práce
Ekonomicky viděno, hrozí eroze daňové příjmové základny ve většině států a likvidace pracovních míst. V konečném důsledku to může vést až k rozkladu národních států, a to v důsledku tlaku globalizovaného neregulovaného pohybu kapitálu a politické podpory stínového finančního spekulativního sektoru. Ten se doslova utrhl z řetězu. Například zavedení zbržďující daně na spekulativní finanční operace a daně z elektronického přenosu dat by umožnilo snížení daňové zátěže normálních pracujících lidí a snížení zatížení pracovní síly nadměrnými odvody. K tomu viz článek Zdivočelá burza a její zkrocení přes Tobinovu daň. Tím by mohly být vytvořeny podmínky pro relokalizaci ekonomik, zahájen boj proti nezaměstnanosti a nastartovány skutečné strukturální reformy.
Cordellovo srovnání internetu s dálnicemi, po kterých jezdí auta, je na místě. Viz první část studie. Je na čase otevřít opravdovou hlubokou diskusi o reformě nejen celého finančního a peněžního systému, nýbrž i o reformě systému daňového. Bude snad lepší růst nezaměstnanosti v důsledku vysokého zatížení lidské práce odvody, zaostávání infrastruktury státu a likvidace jejího zdravotního a sociálního systému? Dokážou však voliči, kteří přestávají používat vlastní mozek, ale zato umí ovládat tlačítka i-padů, ještě rozeznat, kdo má na jejich ohlupování zájem? A kdo na nich skrytě vydělává? A co by mělo být vlastně jejich skutečným existenciálním zájmem? Těžko říct.
Závěr: demagogická EU lobuje proti občanům
Škoda, že daň z internetových dálnic není téma pro Evropskou komisi, nebo alespoň pro inteligentní poslance Evropského parlamentu. Evropské instituce by mohly místo cílené likvidace zbytků demokracie obrátit kormidlo směrem od globalizace k relokalizaci produkce zpět do Evropy. Zatím se mediálně využívá část voličů v Maďarsku k rozdmýchávání nespokojenosti proti Orbánově ekonomicky úspěšné konzervativní vládě. Ta se současné EU bojí, a proto usiluje o rovnováhu pomocí vztahů s Ruskem. Mediální manipulace ohledně daně z internetu je zneužita k propagandistické kampani za tzv. “svobodu slova”. A to je příliš průhledný fakt. Pokud Maďarsko občanské svobody opravdu porušuje, pak je to třeba ukázat jinak, než hloupou demagogií. Viz naše články za poslední rok o Maďarsku.
