Jiří Kalát
8. 10. 2014 Literárky
Tomáš Vlach před několika týdny odjel na Ukrajinu. To není, i přes nynější napjatou situaci, nic divného. Odjel tam pomáhat s organizací Člověk v tísni (ČvT), což je práce jistě chvályhodná. Tomáš Vlach je redaktorem České televize (ČT) a o dění na Ukrajině z této pozice informoval veřejnost. Tady se dostáváme do střetu zájmů. Na Ukrajině se Člověk v tísni přímo podílel na podpoře demonstrantů na Majdanu. Tedy těch protestů, které k moci vynesly nynější politickou elitu.
Humanitární organizace by měla být nestranná, apolitická a pomáhat všem stejně. Tak tomu v mnoha případech bohužel není. Velké organizace jsou závislé na pomoci od vlád, různých společností, církevních organizací i dalších donátorů. Nejsou nestranné, musí kooperovat s vládci zemí, kde pracují, a to si často vybírá svoji daň. Je to vždy něco za něco. To neznamená, že nemohou pomáhat lidem. Samozřejmě mohou, a to dobře i kvalitně.
Problém nastává, když se z pozice jakýchsi nestranných arbitrů zaplétají do šíření demokracie, politického aktivismu nebo do žurnalistiky. Výjimkou není ani česká organizace Člověk v tísni. Její zaměstnanci, dobrovolníci i lidé s ní spolupracující mají svoji ideologii a cíle. Ty nemusí být nijak špatné, tedy z jejich pohledu, ale jsou to cíle a touha jich dosáhnout zabraňuje nestrannosti i objektivnosti.
Česká televize by měla být ostrovem kvalitní novinařiny v českém rybníku soukromých médií. Netvrdím, že tomu tak je, ale mělo by být. Proto bylo překvapivé, že z Ukrajiny podával pro server Lidovky.cz informace Tomáš Vlach, který tam působil jako koordinátor Člověka v tísni a byl prezentován také jako redaktor České televize. Chápu, že zkratky ČT a ČvT jsou podobné, ale rozhodně neznamenají to samé.
I neziskové organizace mají své cíle
Češi jsou proti různým zájmovým spojením s médii často imunní. Radek John či Andrej Babiš a jejich politicko-novinářské aktivity jsou varujícím příkladem. Toho si sice mnozí všimli, ale to Johnovi ani Babišovi stát se ministrem nezabránilo. U humanitárních pracovníků je spojení novinařiny s pomocí druhým možná ještě problematičtější. S aurou bojovníků se zlem budí dojem, že nelžou a nepodléhají různým cílům. Takoví Mirkové Dušínové. Tam tomu bohužel není a i Člověk v tísni je toho příkladem.
„Humanitární organizace Lékaři bez hranic nikdy nedeklarovala politické ambice. Na rozdíl od ČvT, který se na mezinárodní scéně neprofiluje pouze humanitárními a rozvojovými projekty, ale také lidskoprávní sekcí, která mívá i politické cíle. Lidé stavějící do popředí humanitární pomoc se mnohokrát střetli s těmi, kdo upřednostňují spíš politický přístup, někdy totiž bývají jejich záměry i zcela protichůdné,“ uvádí bývalý blízkovýchodní zpravodaj Českého rozhlasu Břetislav Tureček ve svém textu „Ošemetné téma: Špionáž a humanitární pomoc“. V roce 2003 se například tehdejší ředitel ČvT Tomáš Pojar otevřeně stavěl za americkou invazi do Iráku. ČvT ho za to veřejně neodsoudila. Válka přinesla krveprolití a utrpení mnoha Iráčanům a nakonec vyšlo najevo, že i důvody k ní byly vykonstruované. Důsledky invaze můžeme vidět i nyní v podobě militantů Islámského státu a další války v této bombami zničené zemi. To je jen jeden z příkladů politického zapojení této české humanitární organizace.
Člověk v tísni v této situaci není rozhodně sám, do podobně nepříjemného postavení se dostávají i jiné organizace jakými jsou USAID či OSN. „Řečeno jinak, USAID, zaštiťující se bohulibou činností ve prospěch strádajících, hrála důležitou roli v ryze politické operaci. O tom je možné myslet si cokoli, ale zároveň tato situace vede k zásadním otázkám,“ píše ve svém textu dále Tureček.
ČvT a podpora revoluce
Na Ukrajině se Člověk v tísni přímo podílel na podpoře demonstrantů na Majdanu. Tedy těch protestů, které k moci vynesly nynější politickou elitu. Dále organizace spustila web Utajené disciplíny, který má poukazovat na nedodržování lidských práv v Rusku pod vedením Vladimíra Putina. Pro Ukrajince však nic takového neudělala, přestože s nimi jejich nová vláda rozhodně nezachází v rukavičkách. Touto selektivní politikou dává ČvT jasně najevo, na které straně pomyslné barikády stojí. Organizace tak spoluvytvářela a spoluvytváří realitu dnešní Ukrajiny a vlastně i Ruska. Jejím cílem byla podpora a šíření demokracie a svobody. To jen málokdo opravdu zpochybňuje. Podstatou novináře však není bojovat za svobodu a hájit demokracii, ale pouze informovat o dění kolem něj. Tento rozdíl se ve spojení humanitárního pracovníka a novináře stírá. Ideologicky je to možná v pořádku, k šíření myšlenek organizace je to zřejmě praktické, ale z žurnalistického hlediska nepřípustné.
„Ukrajinská strana je nyní v poměrně nešťastné informační defenzivě, v očích mnohých místních jsou „ti špatní“, kteří ostřelují obytné domy – což je mimochodem z větší části důsledek humpoláctví ukrajinských vojáků, protože často cílí na objekt obsazený separatisty, jenže zasáhnou všechno jiné, jen ne kýžený cíl,“ říká redaktor České televize Tomáš Vlach.
Věta publikovaná v rozhovoru pro server Lidovky.cz pokaždé řečena někým „jiným“ vyznívá vždy jinak. Je rozdíl, jestli informaci podává nezávislý reportér veřejnoprávního média, který by měl být nestranný, nebo pracovník organizace, která se podílela na pádu režimu minulého a podporuje režim stávající. Informaci netvoří pouze vlastní sdělení, ale také její kontext, tedy zasazení do reálií dané země i situaci související a obklopující autora zprávy.
Humanitární pracovník není politik ani novinář
Šimon Pánek je významná osoba českého boje za demokracii a svobodu. Studentský vůdce demonstrantů sametové revoluce, humanitární pracovník, který pomáhal, pomáhá a snad i dále bude pomáhat v mnoha zemích po celém světě. Pakliže bude jednou kandidovat na českého prezidenta, dostane můj hlas. Pokud chce však ČvT šířit nyní demokracii a svobodu (v jejím podání, podle jejích představ) i západní hodnoty (a to i lidem, kteří o ně třeba nestojí) směrem na východ i jih, měla by vstoupit do politiky.
Redaktor má děla práci reaktora. Pomáhat lidem a šířit ideje demokracie není jeho povoláním. Informovat o světě ano. Humanitární pracovník má zase pomáhat lidem. Neměl by však dělat politiku. Politik by se měl starat o lidi, kteří ho zvolili. ČvT znamená Člověk v tísni a ČT zase Česká televize. Přestože jsou si zkratky podobné, zastupují dvě organizace, které mají svoje rozdílné role ve společnosti. Obě jsou důležité, nepostradatelné a významné. Měly by sloužit jako nástroje svobodné a demokratické společnosti. Jejich práce a cíle by se však neměly míchat dohromady.
