MILAN DANIEL
1. 10. 2014 Literární noviny
Jak se v ukrajinském klimatu daří demokracii: neposlušní politici se cpou do popelnic.
Server Aktuálně.cz začíná referát o tomto úkazu ilustrativně: „Hned dva poslanci skončili v popelnicích v budově regionálního zastupitelstva ve městě Čerkasy v centrální části Ukrajiny. Několik desítek aktivistů občanských organizací tam vtrhlo na zasedání zastupitelstva …
… s kontejnery, na kterých byly nalepeny portréty dosluhujících poslanců ukrajinského parlamentu za tento region. Chtěli tak protestovat proti snahám příslušníků režimu exprezidenta Viktora Janukovyče dostat se znovu k moci díky nadcházejícím parlamentním volbám.“
Internetový deník, který uvádí řadu dalších příkladů, to interpretuje jako výraz lidového hněvu, a třebaže tuto aktivitu zrovna nespojuje s tzv. evropskými hodnotami, jakoby se tak stalo. Patří jim to, mysleli a jednali jinak než se má.
Kdysi se takovému jednání, které vystavovalo spoluobčany bezpráví a fyzickému násilí říkalo lynč a v právním státě nemělo místo. Lynč je to možná i dnes, ale jen z pohledu lidí, kteří právo pokládají za hodnotu. Kyjevská milice (policie) si dovolila hodně: militanty z vládní strany Svoboda, kteří dva jiné poslance rovněž podrobili této lidové formě lustrace, začala trestně stíhat a veřejnost vyzvala, aby podobné metody nepoužívala. Jakpak asi dopadnou reakční policisté, zřejmě spojení s reakčním režimem Viktora Janukovyče?
Jsou mezi námi Čechy i takoví, kteří chtějí od reprezentantů tohoto státu slyšet slova, kterými by jasně podpořili nové, podle nich demokratické poměry na Ukrajině. Jeden z iniciátorů petice „Nechceme být ani ryba ani rak“, kdysi šéf Strany zelených, nyní prý strany LES, ale senátní kandidát za TOP 09 Martin Bursík, říká: „Dělítka ve společnosti, která rozhodnou o volbách, budou postoj k lidským právům, Rusku, Číně, ke komunismu. Česko se musí vrátit k principiální politice, kterou zastávali bývalý prezident Václav Havel či exministr zahraničí Jiří Dienstbier, kdy jsme jako země kritizovali pošlapávání lidských práv kdekoli na světě.“
Nuže, nebuďme neprincipiální, Martine Bursíku & spol. Chtějme od ukrajinských politiků, aby se jasně vyslovili, zda cpaní politiků do popelnic, násilí vůči nim, odnímání slova v parlamentu, zakazování nepohodlných politických stran či politická cenzura jsou projevy jejich politické kultury a právního státu, nebo projevy bezpráví, které do slušné Evropy v žádném případě nepatří. Chtějme od nich, aby takovéto projevy jasně odsoudili a řekli svým spoluobčanům, jaké jsou vlastně ty hodnoty, k nimž se verbálně hlásí.
Možná, že bychom totéž mohli chtít i od signatářů petice, která postoj ke komunismu, Rusku, Číně a lidským právům klade na stejnou misku vah.
