2. 9. 2014 Outsidermedia
Rozhovor s Alexejem Mozgovym, velitelem luhanské brigády Přízrak
Pro jízdu po Moskvě Alexej Mozgovoj na čísle svého auta přemaloval ukrajinskou vlajku vlajkou Luhanské lidové republiky. Dopravní policie zastavila neobvyklý automobil a s údivem si prohlížela člověka v polních maskáčích, který vzbuzoval strach. Uprostřed prázdného hlavního města, mezi blýskavými butiky a drahými restauracemi vypadal cize, jako divoký rys na výstavě domácích koček. Když se dopraváci dozvěděli, koho mají před sebou, požádali ho o autogram a popřáli mu, aby došel až do Kyjeva. Když s ním mluvíš, tak je ti jasné, že tenhle tam dojde. Takový je člověk, který začal právě teď naplno žít.
Alexeji Borisoviči, jaká je teď situace na frontě?
Já bych řekl stabilně nejednoduchá. Není jednoduchá z toho pohledu, že nemáme linii fronty jako takovou, jaká bývala v těch válkách, které známe z dějin.
Více se to podobá partyzánské válce. Jednou jsme my v jejich týlu, jindy oni v našem. Obklíčení velkých uskupení nepřítele je dnes skutečností. Ty části ukrajinské armády, které poslali na odblokování „jižního kotle“, se samy dostaly do obklíčení společně s těmi bojovými útvary, kterým se podařilo proniknout ze severního kotle.
Povedlo se v posledních dnech dobýt nějaké obce?
Ty, o jejichž osvobození informovaly svodky, se všechny nacházejí v Doněcké oblasti. V Luhanské oblasti jsme také obsadili některé obce, ale nemáme možnost je udržet. Nemáme dost vojáků, abychom tam mohli ponechávat posádky.
Pokračují v těchto dnech boje?
Válka se nepřerušuje ani na jediný den. Setkání na nejvyšší úrovni v Minsku na to nemělo žádný vliv.
Kolika lidem teď velíte?
Tisíci. Velím brigádě Přízrak. Od prvního dne jsem se účastnil vytváření domobrany, proto mě často nazývají lídrem národní domobrany, i když doopravdy jsem pouze velitelem brigády.
Proč má vaše brigáda takový název?
To proto, že ukrsoudruzi mnohokrát vyhlašovali, že nás zničili, i když za celou dobu válčení jsme přišli o přibližně 40 lidí, kteří zahynuli. Napřed byl přízrak četou, která se začala formovat ještě v dubnu před obsazením budov v Luhansku. Potom byl z čety vytvořen batalion (prapor). Tenkrát ukrajinská média poprvé informovala o tom, že nás zničili při leteckém náletu na turistickou základnu „Jaseny“, kde jsme měli výcvikový tábor. Psali o zničení rozsáhlé „ruské teroristické skupiny“. Měli jsme tenkrát pouze jednoho raněného.
A máte vůbec v brigádě nějaké Rusy? Jací lidé vlastně u vás slouží?
Místní domobrana. Dělníci. Máme tam i Rusy a nejenom Rusy. Jsou tam Bulhaři, Slováci, a teď by k nám měli přijet i Němci…
Němci?
Ano, dobrovolníci. Antifašisté. Z Evropy začali přijíždět lidé. Už bychom z nich mohli vytvořit společně s Rusy slušnou rotu.
Co je to vlastně ta brigáda Přízrak?
Je to první útvar domobrany, který byl vytvořen na území Novoruska. Od samého začátku jsme těsně spolupracovali s Igorem Ivanovičem Strelkovem, pomáhal jsem mu s mužstvem. U nás v táboře kluci absolvovali přípravu a potom jsme je posílali do Slavjanska. Dodnes hrdinně bojují. Semenovská rota, to jsou naši lidé. Pamatujete se na ty události v Semenovce? Tam se velmi dobře předvedli.
Účastní se Semenovská rota bojů i dnes?
Jistě.
Máte informace o tom, že by na straně Kyjeva bojovali cizí žoldáci?
Samozřejmě.Na vlastní oči jsme je viděli, ty černochy pod Lisičanskem. Od kdy u nás v ukrajinské armádě slouží černoši? Jiné útvary nacházeli i doklady těch žoldáků.
Brali jste je do zajetí?
My nemáme úkol brát do zajetí. Máme za úkol osvobodit území Novoruska od nepřítele.
Takže zajatce neberete?
Ne. Proč?
No, třeba na výměnu.
Abychom mohli uskutečnit výměnu, museli bychom s nimi jít na kontakt a já na druhé straně nevidím lidi, se kterými by to bylo možné.
Bezlerovi se přece jenom povedlo vyměnit zajatce za Olgu Kulyginovou. Kdyby se ta výměna neuskutečnila, tak by jí nejspíš mohli zabít.
Každého z nás mohou zabít. I přímo teď. Copak to tak není?
S čím je spojeno odstoupení hlavy Luhanské republiky Valerije Bolotova?
Já se více zajímám o to, s čím je spojeno jeho jmenování do té pozice.
Jak to mám chápat? Přece jste byli přátelé?
Byli jsme známí, nic víc. Já jsem od začátku byl proti obsazování těch budov, jak se to stalo 6. dubna. V Luhansku tenkrát obsadili budovu SBU, jestli si pamatujete. Já jsem byl ten den na setkání s obyvatelstvem ve městě Antracit, když jsem se vrátil, budova již byla obsazena. Ale s ohledem na to, že budovu nikdo nebránil, tak nešlo o její dobytí, ale o předání. Něco jako, pojďte a berte, co potřebujete. Z nějakého důvodu se v budově státní bezpečnosti bez zaměstnanců nacházelo mnoho zbraní. Podle mě to byla akce naplánovaná Ukrajinskou bezpečnostní službou (SBU).
S jakým cílem?
Cíl byl jednoduchý. Bylo potřebné do jedné budovy dostat všechny aktivisty, kteří by mohli klást odpor a vzdorovat vládě.
Aby je potom všechny najednou dostali?
Proč dostali? Je možné postupovat chytřeji. Jak se to ve výsledku i stalo. Budova byla našlapaná lidmi, kteří byli schopní rozhodných akcí. Celou tu dobu tam proseděli. Mnozí se nervově zhroutili z toho, že byli nepřetržitě v té budově, kde je neustále strašili, že bude každou chvíli útok. Lidé byli v neustálém napětí.
To znám. V Doněcku jsme v dubnu každou noc čekali útok. Najednou ti ve 4 ráno zavolají: „Už to začne!“ Novináři se přihnali k obecnímu úřadu, a tam byl úplný klid. Po několika bezesných nocích jsme na podobné „signály“ přestali reagovat.
K tomu navíc bylo z celé oblasti staženo civilní obyvatelstvo, které tam bylo použito jako „živý štít“. Za celou tu dobu nedošlo k ničemu konstruktivnímu, k žádnému posunu vpřed. Když obsadili tu budovu SBU a dostali se k takovému množství zbraní, mohli obsadit celou oblast za maximálně dva týdny. Všechny mocenské větve, všechny instituce mohli být pod kontrolou aktivistů LNR, protože v Luhanské oblasti tehdy ještě žádné ukrajinské ozbrojené síly nebyly. Jediná obrněná kolona přijela do stanice Olchové. S nimi se dalo vypořádat holýma rukama. Když jsem 7. dubna prohlásil, že je nutné nechat 100 lidí na ochranu SBU a 300 lidí poslat obsadit obecní úřad a 300 správu MVD (ministerstva vnitra), tak mně obvinili, že jsem provokatér. Neměli jsme sedět v uzavřené budově a čekat, až bude u moře dobré počasí. Měli jsme jednat. Přebírat vládu v měřítku celé oblasti. Nedělo se však nic. Ti, kdo připravili tu budovu pro „obsazení“, potřebovali jiný scénář. Takový, jaký potom proběhnul.
Kde je teď Bolotov?
Nemám zdání.
Kdy jste naposledy viděl Strelkova?
Asi před 3-4 týdny, ještě před jeho odstoupením. Doufám, že se co nejdříve vrátí na své právoplatné místo. Nikdo jiný jej nemůže nahradit.
Na pozici hlavního velitele ozbrojených sil Novoruska?
Přesně tak.
Komu jste teď podřízen?
Lidu Novoruska. Od začátku jsem byl proti vytváření těch samostatných „knížectví“ – LLR a DLR.
Jak to tedy mělo být?
Novorusko, které se bude skládat z těchto dvou oblastí a celého jihovýchodu. Jedna vláda, jeden parlament, jeden lídr. Tak to má být.
Jaké hlavní úkoly v současné době řešíte?
Nejrůznější. Od otázek humanitární pomoci do dodávek zbraní. Humanitární pomoc v bílých „Kamazech“ byla určena pro civilní obyvatelstvo, ale domobranu je také potřeba nakrmit a obléknout.
Pomáhá vám Rusko?
Samozřejmě. Poslalo humanitární pomoc. V podstatě nic víc od Ruska nepotřebujeme, protože některé kruhy čekají jenom na to, aby Rusko zatáhly do akce. Aby Rusko ušpinily tou krví, kterou prolévá Kyjev. To si nepřeji. Pro mě je Rusko moje druhá vlast.
Nebojíte se, že Moskva může Novorusko „hodit přes palubu“? Co se stane, když se Putin s Porošenkem domluví?
Protože nejsem příznivcem toho, aby se Moskva vůbec vměšovala do tohoto problému, tak se na ní také nespoléhám. Proto také nemůže nikoho „hodit přes palubu“. Je to naše vnitřní záležitost, občanů Novoruska. Pokud nebudeme chtít, aby nás někdo hodil přes palubu, tak to ani nebude moci udělat. Žádná Porošenkova dohoda nemůže ovlivnit rozhodnutí obyvatelstva Novoruska fyzicky ho zlikvidovat. On se zodpoví za všechny oběti v naší zemi.
Moskva ale může zabránit dobrovolníkům z RF, aby se k vám dostali.
A dobrovolníkům z Evropy, Ameriky také může zabránit? Proti Kyjevu teď bojuje celý svět. Dokonce i kdyby uzavřeli hranici s Ruskem, bez dobrovolníků nezůstaneme. Kdo bude chtít, vždy si k nám cestu najde.
Hodně se mluvilo o plánovaném protiútoku. Nakolik je to reálné?
Protiútok není možný ze tří důvodů. Za prvé: nedostatečný počet vojáků. Abychom mohli zaútočit, potřebujeme rezervy, které nemáme. Za druhé: nedostatečný počet a kvalita zbraní. Za třetí: skutečnost, že máme za zády stále ještě nepřátelské útvary. Dnes vypadá bojiště jako šachová deska. Dokud nezničíme nepřítele ve svém týlu, nemůžeme jít dopředu. Teď se o to právě snažíme.
A co bude, až je zničíte?
Půjdeme přímou cestou na Kyjev.
Na Kyjev?
No a kam bychom měli jít?
K tomu byste potřebovali podporu i jiných ukrajinských oblastí, dvě jsou málo.
A kdo vám řekl, že nás nepodporují? Teď se již v několika regionech připravuje domobrana. Okolo čtyř tisíc jich je připraveno jenom v jedné z oblastí. Jakmile zničíme nepřítele v týlu, půjdeme dopředu a v každé oblasti se k nám budou přidávat noví a noví lidé.
Takže vaším cílem je Kyjev?
Naším cílem je osvobození od oligarchů a prodejného úřednictva celé Ukrajiny. Myslím, že jsme se dost hrbili kvůli těm, kdo má osobní rozpočet vyšší než je celý státní rozpočet? Je načase, aby se podělili.
Stejný cíl měli i ti, co stáli na Majdanu. Nechápu, proč tedy mezi vámi panuje neshoda.
To je to, co nechápu ani já. Ti, kdo teď proti nám bojují, bojují za zájmy oligarchů. Já bych si s chutí promluvil s řadovými vojáky i s důstojníky, s těmi obyčejnými lidmi, kteří byli na Majdanu. Naše a jejich zájmy se shodují. Chceme být svobodnými lidmi. Tak proč spolu tedy bojujeme? Již od dob německých rytířů jsme Západu vysvětlili, že ke Slovanům nemají lézt. Kdo k nám přijde s mečem, ten taky mečem zahyne. Proto tedy ten svůj rytířský meč vložili do slovanských rukou. Donutili jít jednoho Slovana proti druhému. Naším úkolem je vysvětlit bratrům, že jsme stejní jako oni a máme stejný cíl.
Máte v úmyslu zaútočit na Kyjev?
A proč ne? Oni mohou útočit na Luhansk, Doněck. V čem je Kyjev lepší?
A kam půjdete po Kyjevu? Dál na západ?
Podle situace. Pokud vojáci z druhé strany nakonec pochopí, že bojují sami se sebou, můžeme bojové akci ukončit třeba hned zítra.
Vy jste proti oligarchům, ale vaši místní oligarchové – Achmetov, Jefremov, mají také vliv na události v Doněcku a Luhansku?
Zástupci Strany regionů neměli vždy ten nejlepší vliv. Když boj teprve začínal, mnozí z nich křičeli, že musíme vrátit Janukovyče. V žádném případě! Ani Janukovyče, ani Jefremova, ani Achmetova, žádný představitel ze Strany regionů, strany „Svoboda“, „Baťkivšina“ se nesmí dostat k moci na Ukrajině ani v Novorusku.
Jaký vztah máte k Olegu Carjovovi? Zdá se, že by ho Moskva ráda viděla v čele Novoruska.
Co si přeje Moskva a co si přeje Novorusko, jsou poněkud odlišné věci. Lídra Novoruska si musí vybrat občané Novoruska. Jako k člověku mám k němu normální vztah. Ale nelíbí se mi, že je to představitel Strany regionů.
Použili proti vám ukrajinští vojáci rakety „Točka-U“?
Ano. Doslova nedávno z této zbraně ostřelovali město Roveňki v Luhanské oblasti.
Jak vlastně vůbec vzniknul ten nápad na vytvoření Novoruska, odděleného od Ukrajiny?
Já, stejně jako mnozí jiní lidé v Novorusku nedokážu žít s tou ideologií, kterou Kyjevu vnucuje Západ. Nechápu sňatky homosexuálů, justici pro nedospělé, kdy rodičům zakazují vychovávat vlastní děti. Už nás tak dost odervali od našich kořenů. A teď nám vůbec zakazují, abychom byli sami sebou.
A jaké jsou vaše kořeny? Jste ruské národnosti?
Podle národnosti jsem člověk.
A kdo jsou vaši předci? Je to přece zajímavé.
Původem jsem z donských kozáků, ale narodil jsem se na Ukrajině, ve vesnici Nižňaja Duvanka, Svatovského okresu Luhanské oblasti.
Máte vojenské vzdělání, zkušenosti?
7 let služby v ukrajinské armádě v termínované vojenské službě a potom 5 let na smlouvu.
Čím jste se zabýval po ukončení své vojenské služby?
Do těchto událostí je možné říci, že jsem se nezabýval ničím. Teď jsem teprve doopravdy začal žít.
Zdroj: https://vk.com/strelkov_info
překlad Irena
