4. 9. 2014 zdroj
Přináším důležité výzvy a odkazy na petice pro všechny, kteří se nezbláznili a bojí se Putina a nehodlají vítat jeho tanky s šeříky. Nejprve dovolte, abych upozornil na to, co vlastně chce akce Prague Maidan. Aby se vědělo, proč tam ty stany na Staroměstském náměstí jsou. Zde jsou tedy požadavky:
Požadavkem je proaktivní politika vlády proti putinismu. Skupiny se shodly na několika požadavcích a příkladech pomoci, kterou by česká vláda měla například udělat:
1) podpora tvrdé sankční politiky proti ruskému režimu doprovázená – informační ofenzivou
2) zahájení informační kampaně proti putinismu
3) výcvik ukrajinských vojáků na našem území
4) vyslání polní nemocnice na Ukrajinu
5) zřízení hlídkových letů našeho stíhacího letectva v rámci cvičení nad západní Ukrajinou
6) okamžitá peněžní pomoc pro modernizaci ukrajinské obrany
7) ulehčení vízové povinnosti pro ukrajinské studenty
K tomu organizátoři dále dodávají: “Premiér a vláda musí začít podporovat proaktivní kroky na obranu Ukrajiny a Evropy proti putinismu a válce. Je to základní povinnost vlády, obrana země a svobody, Příklad by si měla vzít z Polska. Pobaltí nebo například Kanady. Kdykoliv putinismus musel reagovat na aktivní kroky, začal dělat chyby. Musíme být aktivní, protože putinismus proti nám vede nevyhlášenou informační válku. Tisíce trollů zaplavují internetové diskuse a vyhrožují českým občanům. Proti Ukrajině však putinismus zahájil skutečnou válku, ve které umírají zbytečně další a další ukrajinští a ruští občané. Současný ruský režim vyhlásil válku západním hodnotám slušnosti a demokracie a proto by měli západní politici začít mluvit o putinově konci v ruské politice. Informační ofenziva ze strany Evropy je zatím zcela nedostatečná”
Pokud chcete tohle podpořit, máte možnost přijít během celého příštího víkendu na Staroměstské náměstí. Pravděpodobně v neděli dopoledne se tam potkáme.
Nyní mi dovolte, abych vám představil celoevropskou výzvu polských intelektuálů, z nichž u nás nejznámější bude asi polský režisér Andrzej Wajda. Poláci tedy říkají toto:
Zemřít pro Gdaňsk – fráze, která symbolizuje přístup západní Evropy k válce, která propukla před 75 lety. Třikrát dalo Spojené království společně s Francií zelenou německému diktátorovi. Anšlus, obsazení Sudet nebo rozbourání Československa, nic z toho nemělo pro Hitlera vážné následky. Když pak 1. září 1939 jako logické vyústění Molotov-Ribbentropova paktu zazněly polským Gdaňskem první výstřely, západní velmoci se nemohly rozhodnout pro nic jiného než „podivnou válku“. A právě tím daly Hitlerovi zelenou již počtvrté. Myslíce, že zachrání své vlastní životy za cenu jediné oběti – Gdaňsku. Další v plánu byla Paříž a poté, když spadly první bomby na Londýn, teprve začaly velmoci křičet: „Přestaňte“ a „Nikdy víc!“.
Tato sobecká a krátkozraká strategie Evropanů proti agresorovi se znovu nesmí opakovat. I přes to ale nedávný vývoj událostí ve světě silně připomíná rok 1939. Rusko (agresor) okupuje území svého menšího souseda – Krymu. Zatímco jejich armáda a tajné služby, které na východě Ukrajiny operují převážně inkognito, podporují skupiny, které terorizují místní obyvatele a otevřeně hrozí invazí.
Ve srovnání s rokem 1939 se však jedna věc přece jenom liší. V posledních letech se totiž agresorovi povedlo dostat do své sféry vlivu spoustu politiků a byznysmenů, kteří stále věří v jeho „lidskou tvář“. Lobby, kterou agresor zformoval, ovlivnila a nadále ovlivňuje politiku mnoha zemí. Politiku, kterou můžeme nazývat „nejdříve Rusko“ nebo dokonce „pouze Rusko“. Nyní Evropa potřebuje novou politiku vůči východu jako nikdy před tím.
Právě z tohoto důvodu naléháme na všechny Evropany a jejich vlády.
1. Francouzský prezident François Hollande a jeho vláda mají v plánu učinit krok, který by mohl napáchat mnohem více škody než jejich pasivita v roce 1939. V nadcházejících týdnech se totiž Francie stane jedinou evropskou zemí, která bude pomáhat agresorovi, Rusku. Francie má totiž v plánu Putinovi doručit dvě zbrusu nové vrtulníkové výsadkové lodě třídy Mistral. Tento obchod, který započal už v roce 2010, zvedl vlnu nevole již tehdy. Tu ale Nicolas Sarkozy uklidňoval krátkou větou – studená válka skončila. Dnes tu ale máme opravdovou válku. Tudíž není žádný důvod ctít staré závazky. Několik politiků společně s Bernardem-Henrim Lévym tak navrhlo Francii prodat lodě Severoatlantické alianci nebo Evropské unii. Pokud si to prezident Hollande, nerozmyslí, evropští občané by ho o tom měli přesvědčit bojkotem francouzských produktů.
2. Spolková republika Německo je od roku 1982 čím dál více závislá na ruském plynu. Polští intelektuálové Czeslaw Milosz a Leszek Kolakowski proti výstavbě nových potrubí varovali již dříve. Nazývali to „potenciálními nástroji k vydírání“ Evropy. Postupně se k nim přidali i polští prezidenti od Aleksandra Kwasniewského až po Lecha Kaczynského. Ale Němci, možná kvůli pocitu viny nebo víře v ruský ekonomický zázrak, hluboce ocenili spolupráci s Ruskem. Zároveň pokračovali, pravděpodobně nevědomky, v nešťastné německé tradici, diskuzi pouze s jedním východním partnerem – Ruskem. V posledních letech v Německu zakotvilo hned několik společností, které vlastní přímo Rusko, potažmo ruští oligarchové. Ať už fungují v energetickém, fotbalovém nebo turistickém průmyslu. Německo musí podobným druhům závislostí učinit přítrž.
3. Všichni Evropané a každá země samostatně by se měla zapojit do akcí na podporu ohrožené Ukrajiny. Stovky uprchlíků z východních částí Ukrajiny a Krymu potřebují humanitární pomoc. Jejich ekonomika je naprosto zdevastovaná. Hlavně po letech tvrdých smluv s Gazpromem, který drží monopol na energetické zdroje a zavádí na Ukrajině, nejvíce chudém partnerovi, ty nejvyšší sazby. Ukrajinská ekonomika se nachází v tíživé situaci a potřebuje nové investory i partnery. Povzbudit potřebují i jiné sféry jako kultura nebo medicína.
4. Po mnoho let dávala Evropská unie Ukrajině jasně najevo, že nemá šanci stát se jejím členem ani obdržet symbolickou pomoc. Politika „východního partnerství“ se v tomto ohledu příliš nezměnila. Až na mysli vyvstaly otázky, jestli je toto řešení jednoduše považováno za menší zlo. Nicméně, přes jednu jedinou noc vzaly všechny pochyby za své, a to hlavně kvůli odhodlání ukrajinských demokratů. Poprvé v historii, občané umírali, držíce evropskou vlajku ve svých rukou. Pokud Evropa neprojeví alespoň trochu solidarity, bude to znamenat, že ideál svobody a bratrství, který jsme si po Francouzské revoluci přivlastnili, je pro nás pouhým pojmem.
Ukrajina má právo bránit své území a občany, má právo využívat policie a armády v reakci na neoprávněné projevy síly ze strany jiné země. Konec konců, od roku 1991 vládl v Doněcku i zbytku Ukrajiny mír. Neobjevil se žádný násilný konflikt ani případ porušení práva menšin. To až Vladimir Putin vypustil démona války a proměnil Ukrajinu ve cvičný vojenský prostor po vzoru španělské občanské války, kdy fašistické jednotky podporované Hitlerovým Německem útočily na mladou republiku. Ti, kteří Putinovi tentokrát neřeknou „no pasarán!“ (ti nesmí projít) se posmívají Evropské unii a jejím hodnotám a vydávají souhlas k destabilizaci světového řádu.
Nikdo neví, kdo povede Rusko za tři roky. Není jasné, co se stane s nyní vládnoucí ruskou elitou. Přesně tou, která vede zvrácenou politiku, která je přesným opakem k zájmům jejich vlastních lidí. Jedna věc je ale jistá. Ti, kteří budou pokračovat v obchodování s Ruskem, riskují životy tisíců Ukrajinců a Rusů, hromadný odchod stovek tisíc nových uprchlíků a nové imperialistické útoky na další země ze strany Putina. Včera Gdaňsk, dnes Doněck. V příštích letech už se dále nesmíme smířit s touto otevřenou a krvácející ránou, která Evropu trápí.
Gdaňsk, 1. září 2014
Podepsání
Władysław Bartoszewski
Jacek Dehnel
Inga Iwasiów
Ignacy Karpowicz
Wojciech Kuczok
Dorota Masłowska
Zbigniew Mentzel
Tomasz Różycki
Janusz Rudnicki
Piotr Sommer
Andrzej Stasiuk
Olga Tokarczuk
Eugeniusz Tkaczyszyn-Dycki
Magdalena Tulli
Agata Tuszyńska
Szczepan Twardoch
Andrzej Wajda
Kazimierz Wóycicki
Krystyna Zachwatowicz
No, a jestli litujete, že nejste polský intelektuál a nemůžete tohle podepsat, navrhuji, abyste se podepsali pod petici proti politice Bohuslava Sobotky, která říká:
V posledních dnech v Bruselu proběhlo jednání představitelů států Evropské Unie o nadcházejícím postoji Unie vůči Rusku, zavádění sankcí a o „Mírovém plánu“ Petra Porošenka, prezidenta Ukrajiny. V politickém dialogu měla reprezentace České republiky vůči zavádění nových ekonomických sankcí vůči putinistickému Rusku (s cílem zastavit ruskou ofenzívu na východě Ukrajiny) výhrady, nepodepsala těmto sankcím „bianco šek“ a EU navrhovaný postup v jeho podobě z posledního jednání nepodporuje.
Dne 31. 8. 2014 se premiér Bohuslav Sobotka k tomuto jednání vyjádřil v tisku. Prohlásil, že neshledává sankce jako účinné řešení, a dále se kriticky vyjádřil k Porošenkovu plánu na připojení Ukrajiny k NATO a EU, což považuje za překážku jednání o smíru. Další výhradou byla skutečnost, že nebyl seznámen s ucelenou podobou plánovaných sankcí. Dále ovšem uvádí, že je otevřen dalšímu jednání o akcích Evropy zaměřených proti ruské expanzi.
My, zde podepsaní, ovšem míníme, že při jednání s vojensky expandujícím Ruskem není času nazbyt, a jestli máme opravdu zaujmout postoj, který efektivně Rusko zastaví, nesmíme takto váhat. Jednáním naší reprezentace v Bruselu bylo efektivní uplatnění sankcí a realizace Porošenkova „Mírového plánu“ oddáleno. To ovšem je pouze ve prospěch okupujícího Ruska, a my, zde podepsaní, proto žádáme o okamžitou změnu Českého postoje vůči novému zavádění sankcí Evropskou Unií vůči Rusku.
Našim cílem je, aby při nejbližší příležitosti česká reprezentace změnila svůj postoj do podoby, podle které bude Česká republika plně otevřena zavedení jakýchkoli Evropských sankcí vůči Rusku a dále bude plně podporovat realizaci „Mírového plánu“ ukrajinského prezidenta Petra Porošenka.
