Tereza Spencerová
23. 9. 2014 zdroj
Americký energetický koncern zastavil činnost v Rusku nejméně na půl roku, zatímco ostatní „jedou a vydělávají dál“.
Ruský státní ropný koncern Rosněfť a jeho partnerský americký koncern ExxonMobil v důsledku druhého balíku západních sankcí proti Rusku zastavily vrtné práce v arktickém šelfu. Sankce se totiž dotkly vývozu zařízení pro práci v této oblasti i jeho obsluhy.
Oba koncerny už do přípravy těžby v oblasti Severním ledovém oceánu, konkrétně v Karském moři, od počátku srpna investovaly asi 700 milionů dolarů, nicméně nyní by veškerá činnost měla být zastavena přinejmenším do začátku příštího roku. Naleziště „Univěrsitětskaja“, kde oba koncerny zahájily vrty, podle odhadů skrývá asi devět miliard barelů ropy, což při nynějších cenách představuje asi 885 miliard dolarů. Společný objem investic dohodnutý už v roce 2012 přitom dosáhl sumy 500 miliard dolarů.
Zastavení vrtů je prvním případem, kdy nové sankce, jejichž cílem má být ochromení ruské ekonomiky, dopadají také na nadnárodní energetické koncerny. Rusko má největší kombinované zásoby ropy a zemního plynu na světě, k jejich těžbě v extrémních podmínkách typu mořského dna nebo Arktidy mu ale chybějí technologie, které získává prostřednictvím společných lukrativních projektů s nadnárodními korporacemi. Právníci ExxonMobil nyní údajně zkoumají, zda sankce ovlivní další aktuální společný projekt výzkumu nalezišť ropy a zemního plynu na dálněvýchodním ostrově Sachalin.
Vrty v Arktidě v půli srpna s pompou prostřednictvím videopřenosu zahájil osobně Vladimír Putin společně s šéfy Rosněfti a ExxonMobilu. „Naše spolupráce je dlouhodobá. Vidíme v ní velký přínos a jsme připraveni podle vzájemné dohody spolupracovat dál,“ prohlásil Putin, sankce nesankce. „Naše spolupráce je dlouhodobá,“ odpověděl Glenn Walker, který vede ruské operace ExxonMobilu. Jeho koncern byl v té době „nadšený“ z práce v Rusku, protože „vidí velké zisky“. Nové sankce ale daly všem zúčastněným dva týdny na to, aby ukončili poskytování, vývoz nebo reexport, přímo nebo nepřímo, zboží, služeb (s výjimkou finančních služeb) nebo technologií podporujících průzkum nebo produkci v hlubokém moři, arktickém pobřeží nebo břidlicových projektech, které mají potenciál produkovat ropu v Ruské federaci nebo v námořní oblasti nárokované Ruskou federací sahající k jejímu území…
Takto formulované sankce se teoreticky týkají i koncernu BP, který má v Rosněfti dvacetiprocentní podíl, a tak se obchodní válka Západu proti Rusku může oběma nadnárodním energetickým gigantům notně prodražit. Tím spíš, že BP letos v květnu s Rosněftí podepsal kontrakt na průzkum břidlicové ropy v Rusku.
Americký ministr financí Jack Lew k zatím poslednímu balíku protiruských sankcí konstatoval, že jsou formulovány tak, aby „vytvořily významný tlak na cíle našich sankcí a současně v co největší možné míře uchránily globální finanční trhy a globální ekonomiku“.
Zisky ExxonMobil v důsledku sankcí dlouhodobě nijak zásadně neutrpí, protože ruský trh tvoří jen část jeho globálního působení, nicméně profit koncernu závisí na kontrole existujících nebo rozvíjejících se rezerv, což je oblast, v níž se podle analytiků právě ExxonMobilu v uplynulých letech příliš nevedlo. Hned po vyhlášení sankcí tak akcie koncernu spadly o 1,3 procenta.
Na první pohled by se „důkladně formulované“ sankce měly týkat rovněž dalších nadnárodních koncernů působících v Rusku, ale zatím se nezdá, že by tomu tak bylo. Zástupce Shellu Olivier Lazare na ekonomickém fóru v Soči prohlásil, že strategie koncernu v Rusku „zůstává beze změn a aktuální obchod není sankcemi nijak zasažen“. A stejně se vyjádřil i představitel francouzského Totalu, který v Rusku spolupracuje s koncernem Lukoil: sankce se budou dodržovat, ale žádný vliv to ve výsledku nemá.
Právě šéf Lukoilu Vagit Alekperov při setkání „velkého byznysu“ s ruským premiérem Dmitrijem Medveděvem upozornil, že nejlepší technologie k těžbě břidlicových surovin „nejsou k mání skoro nikde na světě, s výjimkou Spojených států“. A právě to je podle něj největší riziko, které ruskému ropnému průmyslu v těchto dnech a týdnech hrozí. A k překonání těchto rizik je prý třeba „aktivní politiky“ ruské vlády, konstatovala hlava Lukoilu – a Kreml už mezitím oznámil, že poskytne Rosněfti a Novateku, což je druhý největší ruský plynárenský koncern, po 3,9 miliardy dolarů na překonání současných potíží. Jak jinými slovy v Soči podotkl ruský ministr financí Alexej Uljukajev, „Rusko má dost peněz na to, aby sankce v klidu přežilo“. I tak mu ale musel udělat radost koncern Transněfť, který si v rámci sankcí nebude „pár let“ půjčovat v zahraničí peníze: „Nepotřebujeme to,“ vysvětlil šéf Nikolaj Tokarev.
Zatím se tedy zdá, že v důsledku protiruských sankcí je z energetického sektoru jediným poraženým ExxonMobil. Otázkou je proč? Že by i Západ chtěl začít trestat „neposlušně chodorkovské“ koncerny bez ohledu na „volnou ruku trhu“? Třeba si totiž Washington dobře pamatuje, jak Lee Raymond, šéf ExxonMobilu v letech 1993 až 2005, jednou odpovídal na otázku, jestli by jeho firma postavila na území USA víc rafinérií, aby tím pomohla odvrátit případný nedostatek pohonných hmot. A Raymond tehdy řekl: „Nejsem americká firma a nedělám rozhodnutí na základě toho, co je dobré pro USA.“
