Rozhovor s Alexandrem Tomským
Pravicový myslitel říká :” Putin je lidský ubožák, lhář a gauner a bez Ameriky byl na světě chaos a rozbroje. Zmínil i katastrofální údaje o Rusku.Tomský bývá i častým hostem Radiožurnálu jako renomovaný politolog.
V rozhovoru poukazuje na krizi dnešního Západu. Evropa vymírá, ale Rusko vymírá také. Uvádí konkrétní katastrofální čísla o stavu Ruska. EU dle něho vykazuje všechny známky megalomanského inženýrského projektu budoucnosti. Amerika udržuje na světě relativní mír a bez ní by vládl nepředstavitelný chaos a rozbroje.
Odpůrci Vladimira Putina hovoří o obraně „západních“ hodnot a Západu. Existuje ale vůbec ještě tradiční západní civilizace? Nezvítězila na Západě neomarxistická revoluce? Není současný Západ (ve smyslu spíše geografickém) již post-Západem, ne-Západem, anti-Západem?
Ale ovšem, že existují západní civilizační a politické hodnoty a není jich málo, některé jsou sice značně poškozené nebo se vytrácí, ale stále tu jsou. Není ani snadné charakterizovat kulturu Západu, aniž bychom upadli do sociologizmu, potom by byly jakobinismus či nacismus, antropocentrický humanismus, nemluvě o marxismu, stejně západní jako křesťanství, řecká filosofie či římské právo. Jinými slovy, naše civilizace je neklidná, dynamická, rozporuplná a to je její hlavní charakteristika v porovnání s ostatním světem, včetně Východní Evropy, která je statická.
Řecké dědictví je objev ideální formy, v přírodě (fyzika, matematika), ve společnosti (etika, politika, nakonec vývoj k liberální demokracii) a v náboženství (metafyzika), římské dědictví je objev univerzálního práva a židovsko-křesťanský existencionalismus, který zavedl víru v etickou rovnost všech lidí, zrušil otroctví a potlačil stát, ale i kasty (aristokracii), tím že oddělil duchovní moc od vlády světské.
A co dnes převládá na Západě?
Do značné míry sekularizovanou Evropu ovládá ani ne nějaký kolektivní neomarxismus, nýbrž kult liberálního lidství, lidský jedinec se stal božstvem, vytváří si svou individuální autonomní morálku, a stát má jedinou povinnost ho ochraňovat (lidská práva) a poskytovat veškerou materiální péči i fyzickou ochranu. Marxismus je kolektivistický tak jako eugenický nacismus, oba humanismy vycházely ze scientismu (pseudovědy) a věřili na inženýrskou přestavbu společnosti. Dnešní liberální humanismus naopak povyšuje jedince a neuznává společenství s jeho nároky. Proto ta potíž s extrémním hedonismem a ještě děsivějším relativismem hodnot i ztrátou normativní společnosti – stát přestal chránit kulturu, (s výjimkou hmotných památek), tradici, rodinu, národní soudržnost. Zmizela autoritativní politická elita. Společnost se rozpadá na součet nesoudržných jedinců a nukleární tradiční rodina mizí, stejně jako v době komunismu. Západní levice sice marxleninsky kritizuje kapitalismus a hlásá umírněné materiální rovnostářství, ateismus a silný sociální stát, ale z komunistického ideálu ji toho mnoho nezůstalo. Takový bledý odvar. Děti do jeslí, ženy do výroby, jak se říkávalo.
Ideál kázně a káznice nahradila politická korektnost. Radikální potlačení individualismu nepřipadá v úvahu, je to božstvo, touha po řízeném kolektivu upadla. Ani zestátnění hospodářství už levice nehlásá, ani návod, čím nahradit tržní hospodářství nebo jak se zbavit tzv. odcizení. Nabízejí se náhradní ideologie, ze kterých kolektivismus už jen mírně prosakuje – feminismus, ekologismus, europeismus, boj proti globálnímu oteplování (a potažmo konzumu) a tak dále. Co z marxismu zůstalo je metafyzické přesvědčení, že je svět z gruntu špatně zařízen (majetek je zločin) a že je nutné jej předělat na míru člověka, ta ovšem neexistuje. Věřící v tom bude vždycky spatřovat vzpouru proti Bohu – prvotní hřích.
