1. 9. 2014 / Vadim Goršenin / zdroj: Outsidermedia.cz
Stalo se. Vstoupili jsme do stadia nové studené války s USA. Tvrdí to přední američtí politici a politologové, analytické články. Ruské oficiální osobnosti se dosud drží spíše neurčitých vyjádření. Ruská potřeba spravedlnosti se pořád ještě snaží cosi ve sporu o ukrajinské události dokazovat.
Nová studená válka vznikla na základě naší důvěry v důvěryhodnost podání ruky. Jestliže si vůdci podají ruce, neočekávají Rusové věrolomnost. Jenže protějšky nám podávaly ruce tak, jak se podávají svrženému soupeři, s pocitem nadřazenosti z vítězství v předešlé studené válce. A také s neustávající lstivostí: s oslnivým úsměvem hvězd Hollywoodu přesouvali američtí vůdci vojenský blok k ruským hranicím.
Nedomysleli jsme to. Považovali jsme Ameriku za přítele se všeobecnými demokratickými hodnotami, Putin navrhoval Rusku vstoupit do NATO. A oni dále a s úsměvem posouvali válečnou hrozbu svými vojenskými základnami blíže a blíže k našim hranicím. Nyní chápeme, že zájem měli jediný: hlubiny naší země – energetické suroviny, ropu, plyn, uhlí. Toto je prvořadý zájem těch, kteří se cítí být po krachu dvoupolárního systému pány světa. Z jejich pohledu je Rusko jen velká tučná bohatá země, kterou je nutno zabrat.
Pokud se současná ukrajinská vláda cítí být pupkem světa, hluboce se mýlí. Jejich země a události v ní jsou jen malou směnnou kartou v globální hře o ruské zdroje. Trochu jde i o jejich vlastní zdroje – těžbu břidlicového plynu. Ta ničí okolí a obyvatele kolem, ale o to vůbec globalistům nejde. Doněck a Luhansk jsou pro Washington zóny odepsané pro život.
Studená válka se neobjevila z ničeho nic. Probíhala celé dlouhé roky. Rusko mělo ještě v minulém století odpovídající přístup ke vzájemně výhodné spolupráci: my snížíme ceny energetických surovin a vy nám poskytnete své technologie. A oni na nás udělali dlouhý nos. Přemlouvali naše odborníky – mnoho jich je v USA, jejich odborníků je z celku jen do třiceti procent. Nám pak technologie odmítli předat.
Otázka zní: byli jsme celou tu dobu hloupí? Samozřejmě ne. Snažili jsme se vycházet z toho, co nám po celé období perestrojky vtloukali do hlav ze Sacharovovy ideje o konvergenci, že je lepší společný svět než rozdělený na bloky. Zaoceánští političtí činitelé vycházeli z něčeho jiného. Dokladem jsou například žvásty Hillary, že Sibiř musí patřit světu, tedy ve skutečnosti Americe.
Celou dobu pohlíželi na Rusko jako na oběť určenou k požrání. Pragmatický Putin se snažil i za cenu ztrát včlenit naši zemi do světové ekonomiky. I po omezených sankcích Moskvy se mu podařilo zabránit Evropě reagovat prudce na třeba sebemenší nespokojenost Moskvy. My máme možnost ještě dalších sektorálních sankcí. Hlavním trumfem jsou energetické sankce, ale po potravinových je ještě několik dalších.
Tady začínáme chápat význam všech těch aktů prezidenta, které někteří přijímali jako odklon od okamžitých zájmů našeho byznysu. Dnes od nás USA dostává našimi odvetnými sankcemi citelné údery své politické nadřazenosti v Evropě.
Dosud jsme nevyužili veškerou podporu důležité ruské propagace – koncerty, publikace o Rusku, výuku ruského jazyka. Je potřeba, aby ve světě byla chápána ruská logika. Sem patří i život v Donbasu, to je život ruský, který dnes ničí kyjevská vláda, vedená západními instruktory.
Naše svazy novinářů (příkladně předseda moskevského svazu Gusev a předseda ruského svazu Bogdanov) neřekly vůbec nic o porušování svobody slova ve Fergusonu, o popravě Jamesa Foleyho bývalými žoldnéři americké vlády. Přitom se ještě nedávno zde jmenovaní kolegové novináři rozhořčovali nad zadržením opozičních politických aktivistů na Triumfálním náměstí.
V arzenálu máme mnoho prostředků na vedení studené války, která byla Rusku vyhlášena. Buď z nedostatku uvažování, nebo z profesionální neschopnosti jsme je dosud nevyužili. Washington při tom, kdy mám vyhlašuje novou studenou válku, nechápe, že jsme jejich logiku už čtvrt století poznávali. V Rusku máme výhodu v tom, že máme dost specialistů, kteří chápou způsob jednání USA, u kterých se naopak v posledních dvou desetiletích podpora „sovětologů“ snižovala.
Tento týden jsem se vrátil z Bulharska. Tam se politické špičky ve všem podřizují eurokomisařům, ale obyčejní lidé se sami od sebe učí ruštinu. Sami, ne ve školách.
Zkorumpovaným elitám může Washington diktovat. Jenže elity jsou jedno a lidé druhé. Elity mohou být svrženy, jestliže jich už lidé mají dost. Washington asi nechápe, že ohlášená studená válka v sobě může skrývat konec jeho moci. Realizace takového scénáře závisí na těch v Rusku, kteří mají možnost jej uskutečnit.
Vadim Goršenin je předsedou rady ředitelů mediálního holdingu Pravda.ru.
Převzato z Pravda.ru
http://outsidermedia.cz/
