Břetislav TurečekTřicet států a organizací se počátkem týdne v Paříži shodlo na efektivním boji s džihádisty, kteří ovládají velké části Sýrie a Iráku. Výsledek tažení však bude více záviset na odhodlání lokálních aktérů.
V akci. Dva z francouzských stíhacích letounů Rafale, které 19. září poprvé udeřily na pozice radikálního hnutí Islámský stát (IS) v Iráku a zničily islamistům jeden ze skladů.
Francie se v pátek 19. září poprvé přímo zapojila do vojenských akcí proti jednotkám Islámského státu (IS). „Naše letouny Rafale zaútočily na severovýchodě Iráku na logistickou základnu teroristické organizace Dáiš(arabsky IS – pozn. red.),“ uvedl úřad prezidenta Françoise Hollanda. „Cíl byl zcela zničen.“
Objekty a bojovníky IS už od srpna bombardují Američané, Británie nálety nevylučuje a své piloty přislíbily i některé prozápadní sunnitské režimy z Arabského poloostrova. Kromě toho americký Kongres ve čtvrtek schválil přímé vyzbrojování „umírněné“ syrské opozice, které zatím probíhalo jen diskrétními kanály pod patronátem CIA. To je rovněž možné považovat za praktický výsledek pařížské schůzky a obav z postupu IS – když syrští rebelové žádali zbraně k boji proti režimu Baššára Asada, tři roky to žádné větší výsledky nepřineslo.
Mlhavé hranice spojenců
Avšak ani výsledek současného odhodlání západních státníků, diplomatů a tajných služeb není jistý. Hodně bude záviset na politice – i politikaření – příjemců veškeré pomoci.
Mezinárodní společenství zjevně dospělo k závěru, že má-li být IS poražen, musí se proti této gerile postupovat souběžně v Iráku i v Sýrii. Právě proto má být nově vyzbrojována syrská opozice označovaná za umírněnou, což jsou v praxi ty skupiny, které z ideových či ryze účelových důvodů nevystupují (na rozdíl od radikálních islamistů) proti Západu a tvrdí, že jim jde o odstranění Asada a nastolení demokracie.
Západem placené zbraně nakonec nemusejí být v Sýrii použity proti IS, ale dokonce mohou skončit v jeho arzenálech
Jak ale dokládají zprávy přicházející od minulého týdne, hranice mezi Západu přátelskými a nepřátelskými rebely je velmi mlhavá.
Podle dotyčných informací IS uzavřel dohodu o neútočení hned s několika dalšími povstaleckými skupinami, včetně těch, s nimiž už nyní USA spolupracují. Vůdci těchto frakcí se shodli, že je potřeba nejprve svrhnout Asada, a teprve posléze řešit eventuální rozpory. Jinými slovy, Západem placené zbraně nakonec nemusejí být v Sýrii použity proti IS, ale dokonce mohou skončit v jeho arzenálech. Už dnes se radikálové z IS prohánějí po Iráku v ukořistěných vozidlech Humvee, která Američané před lety nechali irácké vládě – záruky, že se to nebude opakovat, neexistují.
Analytický server al-Monitor v této souvislosti připomíná velmi rozpačité výsledky „umírněné“ opozice v Sýrii, jejíž bojovníci se někdy i přidávají k radikálním islamistům či jim prodávají nejen zbraně, ale někdy dokonce také zajatce, což byl patrně i případ nedávno zavražděných západních novinářů. Al-Monitor se proto ptá, proč by nyní měly být výsledky Západem podporovaných rebelů lepší, když za tři roky ničeho nedosáhli, a bojištím dominují provládní síly nebo džihádisté. Článek proto obsahuje i kacířskou myšlenku, že bude-li Západ hledat spojence, který by na syrském území postupoval v závěsu za vzdušnými útoky, aby tažení proti IS bylo skutečně účinné, nejlepším partnerem by nakonec byla Asadova armáda.
Řešení bez Íránu?
V Iráku je situace z hlediska Západu přehlednější, na pozemních operacích se podílejí irácké vládní síly, šíitské provládní milice a kurdské oddíly pešmergů, jimž nyní i Česká republika posílá munici a zřejmě dojde i na další vojenský materiál. Přesto zůstává i v Iráku ve vzduchu jedna riziková okolnost: západní politici zcela pomíjejí Írán.
V Paříži jednali i zástupci zemí, jako jsou Belgie a Nizozemsko, či s českým ministrem zahraničí Lubomírem Zaorálkem, rovněž s politiky z Turecka a sunnitských arabských zemí. Nebyl však pozván nikdo z Íránu – tedy ze země, s níž Irák sdílí nejdelší, 1500kilometrovou hranici a která má zdaleka největší vliv na chod irácké politiky a zároveň je silně přítomná i ve vojenské a špionážní sféře (ostatně, Teherán začal Kurdy vyzbrojovat proti IS jako první).
Zatímco v Iráku šíitské gerily bojují proti společnému nepříteli, tedy IS, v Sýrii stejné šíitské frakce naopak stojí na straně Asada
Komentátor Rádia Svobodná Evropa (RFE) k tomu poznamenal, že v Paříži zformovaná (pro)západní koalice může v Iráku zjistit, že jiná koalice už tam působí. „Ta koalice zahrnuje pouze jeden stát, Írán. Je v ní ale také řada Teheránem podporovaných šíitských milicí, které už bojují proti IS i jiným sunnitským militantním skupinám v Sýrii a v Iráku,“ uvádí RFE. Pro Západ má tento vztahový pavouk ještě jeden delikátní rozměr – zatímco v Iráku šíitské gerily bojují proti společnému nepříteli, tedy IS, v Sýrii stejné šíitské frakce naopak stojí na straně Asada, a válčí tak i proti Západem a arabskými monarchiemi podporovaným sunnitským rebelům.
Na jedné straně tu jsou tedy úmysly západních státníků a jejich spojenců, deklarované v Paříži, na straně druhé je spletitá realita, navíc často zkreslovaná západními médii. Otázka, jestli se IS podaří zadusit tak rychle, jak se objevil, nebo naopak metastázuje i do dalších zemí regionu, tak zůstává otevřená.
