23. 9. 2014 Radio Komsomolskaja Pravda překlad
Rozhovor s Veronikou Krašeninnikovou – vedoucí Centra mezinárodní žurnalistiky a výzkumu mezinárodní informatiky „Rusko dneska“ porovnává dvě doby a jednu technologii:
– V poslední době mě Veroniko Jurievno pronásledují stíny. Zdá se mi totiž, že to, co probíhá teď už probíhalo před čtvrt stoletím proti SSSR.
Byla bych ráda, kdybychom se mýlili … mohla jsem totiž studovat americkou účast na rozpadu Sovětského svazu. V rámci dokumentárního filmu jsem svého času vedla rozhovory s těmi činiteli Reaganovi administrativy, kteří měli podíl na formování politiky USA ve vztahu k SSSR. Jedním z nejzajímavějších rozhovorů jsem měl s člověkem, který se jmenoval Roger Robinson, který byl vrchním ředitelem v Radě národní bezpečnosti. To, co mi povídal nebylo nic nového, protože na toto téma vyšlo v Americe mnoho knih. Přesto široká veřejnost o tom nic nevěděla. Zmiňoval se o finančním a ekonomickém plánu na rozbití Sovětského svazu. Tento tým byl vytvořen specialisty na národní bezpečnost v roce 1982. A tento plán byl realizován bod po bodu.
– Takže tento plán reálně existoval? Nebyly to tedy výmysly?
-Podstatná část establišmentu Spojených států byla naladěna ke spolupráci s Moskvou. Avšak Reagan religiózní fanatik, pravicový konzervativec zničení Sovětského svazu chápal jako své poslání. S tímto cílem pak seznámil skupinu politických hrdlořezů, kterými se obklopil. Neměli jistotu, že se tento plán podaří, protože Sovětský svaz se zdál stabilní. Ten plán zahrnoval ekonomické, vojenské aspekty, prvky informační a psychologické války
– Čím začali?
Rozpočtem Sovětského svazu. Pořadí bylo následující plyn, ropa, zlato a zbraně. První dvě položky tvořili 66 % devizových příjmů. V prvé řadě bylo SSSR rozhodnuto tyto položky vyloučit. Jak to tedy udělali? Zastavili stavbu druhé větve plynovodu ze Sibiře do západní Evropy. Po dohodě se Saudskou Arábií snížili cenu ropy šestkrát na 9 -10 dolarů za barel. Dále pak v západní Evropě byly rozmístěny rakety Pershing, což zkrátilo dobu doletu do Sovětského svazu o šest minut a stalo se vážnou hrozbou bezpečnosti pro SSSR. Realizovat tzv. „hvězdné války“ nebylo možné jak technicky, tak technologicky, ale hlavně o co šlo, bylo vyvolat závody ve zbrojení. S touto strategií Reaganova administrativa počítala tak na 5 až 10 let. Začalo to celé v roce 1982 a 23. prosince roku 1991, dva dny do rozpadu Sovětského svazu Gorbačev ohlásil defolt 96 miliard dolarů dluhu.
Jak se pan Robinson tvářil, když vám to říkal?
Považoval za velkou čest účastnit se tohoto podniku… nutno říci, že vše držel v mimořádné tajnosti. Jak sám Robinson říkal, že o této akci vědělo jen 12-13 lidí. Reaganovy administrativy. Dokonce ani viceprezident George Bush nic neměl vědět, protože by kvůli svým ropným zájmům nemusel se snížením cen ropy souhlasit.
Banket se ve Washingtonu u příležitosti rozpadu SSSR se nekonal?
Oficiálně nebyl zmíněn. Ale hlavní o čem se psalo, bylo, že sovětští lidé sami ze sebe sejmuli jho totalitního hospodářství.
Bylo možné tuto bitvu vyhrát.
Je možné přesně určit roli vnějších faktorů podílejících se na rozpadu sovětského impéria od faktorů vnitřních? A ještě – mohla se na tom spolupodílet určitá zkostnatělost ve vedení, nepohyblivost státní mašinérie, neschopnost pružné reakce na mezinárodní konjunkturu. Je to možné s jistotou procentuálně vyjádřit?
Tak velká událost jako je rozpad největšího státu světa nabízí samozřejmě seskupení velmi mnoha faktorů. Jestli se dá věřit Robinsonovi, pak USA sehrály hlavní roli v rozpadu SSSR. Uvnitř ale byly skutečné problémy. Jestliže by sovětské vedení mělo dostatečnou politickou vůli a bylo dostatečně kompetentní, mohlo by bývalo vyhrát tento boj. Jenže se ukázalo, že cílem Gorbačeva bylo ukončení existence sovětského systému. Toto všechno dohromady způsobilo, že došlo ke kolapsu.
Ale jak to, že si s námi dělali, co chtěli? KGB SSSR nemělo o tom potuchy, co se děje a nebo tomu nedávali nějaký význam?
Svědectví o tom je dostatek a souhlasí s memoáry, které byly vydány za posledních 20 let. Ředitel KGB Krjučkov hlásil Gorbačevu, jaká je vedena aktivní kampaň, ale KGB jen plnila příkazy a ty k nějaké protiakci nepřicházely. Celá problematika tkvěla v tehdejším politickém vedení. Michail Gorbačev, Eduard Ševarnadze, Alexandr Jakovlev a Gavriil Popov sehráli mimořádnou roli v tomto celém dějství. A posléze se pak začátkem roku 1989 objevil Jelcin.
Jak říkají ve Washingtonu, byl „stvořen“ uskupením ultrapravicových konzervativců, kteří jej začali prosazovat do popředí ke Gorbačevovi. Protože Washingtonu bylo jasné, že Gorbačev dokáže zemi rozkolísat, ale bylo nutné udělat víc, bylo nutné ji rozbít. A to mohl podle mínění této skupiny jedině Jelcin. Je třeba uznat, že si přesně propočítali jeho psychologický portrét. Přičemž volební kampaň Jelcina vedli lidé, kteří byli vyškoleni americkou technologií. Počátkem roku 1989 se otevřeně prováděli politické tréninky. Tento prvek „květinové revoluce“ do této chvíle nebyl a není moc znám a přitom sehrál velkou roli v rozpadu SSSR.
-To máte pravdu. Když jsem měla rozhovor s Jimem Sharpem „praotcem“ této technologie, bylo pro mne přímo jako zjevení, že v Moskvě odborně učil představitele Baltu jak způsobit rozpad Sovětského svazu. Přitom ze strany vlády nebyla proti tomu žádná reakce. Bylo to vnímáno jako progresivní směr. Jakákoliv reakce v tomto směru bylo vnímána jako zkostnatělost. Skutečně, je to jako když dnes, posloucháte nebo čtete cokoliv od našich “milovníků parmazánu“. No, a jestliže předpokládáme, že i dnes existuje ve Washingtonu nějaká skupina, která se snaží způsobit rozpad Ruska?
Předpokládám, že vyvíjení podobného plánu se začal uskutečňovat roku 2012, hned na to, když byl zvolen Putin. A jestliže pro předchozího prezidenta byla vypracována koncepce „restartu“, bylo jasné, že tato koncepce „restartu nebude na Putina fungovat a že se bude muset použít jiných prostředků. A jestliže v 80-tých letech Washington působil přes Polsko, nyní byl veden úder přes Ukrajinu.
Jakým způsobem Polsko mělo způsobit rozpad Sovětského svazu?
Polsko se z pohledu USA nacházelo v samém středu sovětského systému a tak udeřit na Sovětský svaz zevnitř byl velmi významné. Pro tento účel byl stvořen odbor „Solidarnošč“ jehož financování bylo zajištěno zpravodajskou agenturou a katolickou církví. Opakuji, dnes tuto roli hraje Ukrajina.
– Jakým způsobem jsou svázány předcházející události v Sýrii s tím co vidíme dnes?
Základní příčina zde je jasně v na Washingtonu nezávislé zahraniční politice Ruska. Na mezinárodní aréně jsme bránili Sýrii, podporovali Irán v jeho právu na mírový atomový program. Začali jsme vytvářet v rámci BRIKSu alternativní mezinárodní instituce. A poslední z pohledu Washingtonu je naprosto za hranou povoleného je naprosto nezávislá světová politika Ruska. To způsobilo přijetí nového plánu.
Spojenců má Rusko víc než si myslíme
Koncem 80. let, kdy bylo bráněno ve stavbě druhé větve plynovodu, ještě neměla Evropa takovou váhu jako má dnes, ale současně podléhá Spojeným státům. Přitom každému od dělníka po ministra financí Německa je jasné, že to Evropu poškozuje. V čem je příčina tohoto vazalství?
V 80 letech se Francie s Německem se zoufale bránili washingtonskému tlaku. Washington však zlomil jejich odpor. Američané zavedli sankce pěti evropským firmám a doporučili jim ať si obchodují se Sověty nebo s nimi. Tři z těchto pěti firem zbankrotovaly. Dnes je znovu na Evropu vyvíjen silný tlak. Evropské sankce vůči Rusku oslabují Evropu. Transatlantické spojení s evropským establišmentem je natolik silné, že není schopno vzdorovat. Evropské vedení se vybíralo a doposud vybírá na základě loajálnosti k Washingtonu. Nicméně v Evropě jsou síly, které s tímto vazalstvím nesouhlasí.
Paralel se situací 80 let minulého století se současnými událostmi neskutečně hodně: napadání spojenců, pokus blokace plynovodů…A jak je to s cenou ropy? Koncem 80.let se podařilo ve spolupráci se Saudskou Arábií prudce snížit. Kdo je schopen nyní sehrát tuto roli?
No přeci ta samá Saudská Arábie! Tehdy se vztahy se SA věnoval ředitel CIA Bill Kassi. Dnešní její ředitel John Brennan tam byl poměrně dlouhou dobu jako rezident. Takže má, spojení, kontakty a instrumenty. V dnešních podmínkách ale, si myslím, nelze konat stejně jako tehdy.
Optimismu to samozřejmě nepřidá. A ještě PRO v celém perimetru ruské hranice. Pocit že hranici ohraničili rudými praporky…
To souhlasí. Dnešní systém protiraketové obrany v Evropě je ekvivalentem Strategické obranné iniciativy, těch “hvězdných válek“, které Reagan vymyslel v 80. letech. Uvědomte si jen, o kolik přiblížila hranice NATO od roku 1991, navzdory ujištění Jamese Bakera, který přislíbil, že tato hranice zůstane tam, kde je podle dohody. Nepohne se na východ ani o centimetr. Jestliže bylo roku 1991 v NATO 16 zemí, pak dnes je jich 28! Co je ale důležité podotknout: ty země, které nejsou v NATO přinejmenším spolupracují stejně jako ty ostatní.
A jaké jsou vztahy se spojenci? Ke konci éry SSSR jich bylo hodně. Tehdy to ovšem byli spojenci, kteří však nebyli spojenci dobrovolně.
Skutečně? Navštivte je dnes, Vietnamce, Kubáncie, představitele jiných zemí např. Latinské Ameriky. O bývalém spojenectví se SSSR mluví s dojetím. No a proč nebyl Sovětský svaz impériem, protože impérium se buduje na krví a mocí, a lidé na celém světě vzhlíželi k Sovětskému svazu a snažili se jej napodobovat ve svých zemích.
Jestliže mluvíme o našich spojencích dnes, pak většina ve světě jsou našimi spojenci. Kdo by se spojoval s americkými korporacemi, které těží z libovolné země její peníze a přírodní zdroje ať už v Latinské Americe, nebo Asii. Latinská Amerika za posledních 10 let nabrala jasně v levicovém kurzu směr k nezávislosti. Povšimněte si, jaké fundamentální řešení přijímají největší země světa v Brazílii v rámci BRIS! To je příčinou obav Washingtonu.
-Lze říci, že zkušenosti získané před čtvrt stoletím budou Rusku dobré k tomu aby úspěšně vzdorovalo „mušce“ nového washingtonského plánu?
Nemáme na výběr, ať už se vrhneme ve velkém počtu na Ukrajinu nebo budeme budovat svoji zemi a život. Rusové v posledních letech hodně zmoudřeli. Těžko už uvěří jelcinovským metodám. Jsem přesvědčena, že máme dostatek politické vůle k životu, vůle k nezávislosti. Tuto existenciální volbu jsme už udělali.
