Tereza Spencerová
Není asi už velkým tajemstvím, že pojem „územní celistvost státu Ukrajina“ do budoucna získá nový obsah, protože Kyjev v popřevratové krizi ruskou anexí ztratil Krym a v důsledku války, kterou podporovali zahraniční „sponzoři“ z obou stran, už nemá žádné páky ani na to, aby zabránil odtržení Donbasu, či tzv. Novoruska.
Jak bizarně v této situaci znějí slova vděku prezidenta Petra Porošenka směřované k EU: prý si „nikdo nedokázal ani představit, že evropská solidarita s Ukrajinou zajde až tak daleko“. Potíž je v tom, že Krym a Donbas nemusejí být posledními územími, nad nimiž Kyjev ztratí kontrolu. Lídr samozvané Republiky Podkarpatská Rus Petr Hecko 19. září na tiskové konferenci v Budapešti oznámil, že maďarský parlament uzná zakarpatské referendum s seberučení z roku 1991, jehož výsledky Kyjev tehdy ignoroval. Nyní má tato idea ale v Budapešti podporu „dvou stran, které tvoří 70 procent poslanců parlamentu“. Podobnou podporu prý ukrajinští Rusíni a Maďaři cítí také z Ruska a Rumunska.
Tzv. Republika Podkarpatská Rus „vznikla“ v roce 2008 a z hlediska ukrajinských zákonů je ilegální. Letos v dubnu vyhlásila „nezávislost“, její delegace už byla přijata v rovněž nikým (s výjimkou Ruska) neuznané Jižní Osetii, vydala prohlášení adresované ruskému prezidentovi, že Zakarpatí nechce být součástí „nacistické Ukrajiny“, přičemž sám „premiér“ Hecko je od letošního března na kyjevském seznamu hledaných osob.
Není přitom nijak složité identifikovat „dvě strany“, o nichž nyní – a zcela svobodně –v Budapešti mluvil. Zástupci protofašistického maďarského hnutí Jobbik o podpoře pro autonomii Zakarpatí letos v létě jednali v Moskvě. Argumentovali, že na východě Ukrajiny „dochází k etnickým čistkám a totéž se může stát i v Zakarpatí“, přičemž právě ruské „referendum na Krymu nabídlo záblesk naděje také pro Maďary a Rusíny“. Na „v Evropě zapomenuté“ Zakarpatsko myslí rovněž premiér Viktor Orbán. „Maďaři žijící v karpatské oblasti si zasluhují dvojí občanství, kolektivní práva a autonomii. To je pohled, který budeme na mezinárodní politické scéně razit. To vše dnes nabývá na významu v důsledku situace, v níž se komunita 200 tisíc Maďarů na Ukrajině ocitla,“ prohlásil letos v květnu s tím, že Maďaři na Ukrajině musejí získat možnost sebeurčení.
Orbán v půli srpna jednal v Kyjevě o možném zastoupení etnických Maďarů v tamním parlamentu, zatímco ministr zahraničí Tibor Navracsics maďarské cíle v ukrajinské krizi shrnul do obvyklé množiny „stability, bezpečnosti atd“plus „obrany práv zakarpatské maďarské menšiny“. Zkritizoval přitom i ukrajinskou obnovenou povinnou vojenskou službu, která „omezuje práva Maďarů v Zakarpatsku a ohrožuje jejich živitní styl“. Jobbik totéž vyjádřil zcela otevřeně: „Zakarpatští Maďaři nemají nic společného s nesmyslným krveprolitím tisíce kilometrů daleko. Není to válka maďarského národa.“
Noví „Maďaři“
Maďarsko přitom do „sebeurčení“ ukrajinských Maďarů vstoupilo – svým způsobem. Už loni v červnu šéf Maďarského zakarpatského kulturního sdružení Miklós Kovács otevřeně mluvil o zkorumpovaných maďarských úřadech, které ruku v ruce s ukrajinskou mafií vyřídily až 50 tisícům Ukrajinců a etnických Rusů maďarské občanství, pokud zaplatí 500 až 1000 eur, jiné zdroje ale mluví až o 25 tisících eur, v závislosti na složitosti „případu“, což v praxi znamená „vymyslet“ žadateli maďarského děda či babičku, jak požaduje zákon. Zvýšené ceny se týkaly většinou Rusů, protože u nich bylo mnohem složitější „doložit“ maďarské prapředky. Zákon o občanství přijatý v roce 2010 totiž od „nových“ Maďarů vyžaduje jednoho předka, který byl maďarským občanem před rokem 1920 nebo v letech 1940 až 1945, a navrch minimální znalost maďarštiny.
Maďarský magazín Index nyní zveřejnil rozsáhlou investigativní reportáž, v níž doložil, že ilegální praxe pokračuje, přičemž většina lidí s čerstvým občanstvím nesplňuje žádnou z podmínek, ale zároveň se ani dlouho nezdržuje na maďarském území – většina okamžitě pokračuje dál, vesměs do Německa. Pokud jsou údaje Indexu správné, má maďarské občanství – legálně nebo ilegálně – asi 120 až 150 tisíc lidí z Ukrajiny. (Podobně vysoká čísla jsou uváděna také v případě Srbska, kde překračují 120 tisíc.) Oficiálně Budapešť uvádí, že od vyhlášení projektu dvojího občanství o maďarský pas zažádalo 654 tisíc lidí. Je to vše nejen výnosný ilegální kšeft, ale zároveň i mocná vnitropolitická zbraň – některé maďarské opoziční zdroje soudí, že právě díky hlasům 100 tisíců voličů z rumunské Transylvánie Viktor Orbán získal v parlamentních volbách dvoutřetinovou většinu a tím i prakticky neomezenou moc.
Vláda se obviněním z podílu na nezákonném navyšování počtu občanů brání, tvrdí, že celý proces je plně pod kontrolou (dokonce i tajných služeb) a že ataky na vládní program „sjednocování národa“ jsou dílem „cizích mocností“, které chtějí zahraniční Maďary odradit.
Orbánovy veletoče, nebo…?
Orbánova Budapešť hraje v posledních letech v rámci EU roli „nacionalistického disidenta“, který nebude „kolonií Bruselu“ a maďarský premiér patří k nejhlasitějším kritikům unijní sankční války proti Rusku. Rusko je mimo EU hlavním maďarským obchodním partnerem a Budapešť letos v lednu vpustila ruskou jadernou energetiku na své území, když podepsala smlouvu o výstavbě dvou bloků jaderné elektrárny v Paksi. A ve svém letním „legendárním“ projevu, v němž Orbán popsal společensko-ekonomický systém v zemi jako „iliberální demokracii“, veřejně konstatoval, že vzory pro další směřování Maďarska vidí v Číně, Rusku, Singapuru nebo Turecku.
Z tohoto pohledu nepřekvapí, že Tibor Navracsics v rozhovoru pro Die Welt krátce před nedávným summitem NATO zapochyboval o odhodlání Západu případně bránit Maďarsko. Připomněl, že Západ Maďary nechal na holičkách v roce 1945 a poté znovu v roce 1956, a tak na otázku, zda Budapešť na své území přijme základnu NATO, ministr zahraničí odpověděl, že na rozdíl od Pobaltí se Maďarsko necítí být nikým ohroženo.
Proto tolik překvapil Orbánův veletoč přímo na aliančním summitu ve Walesu, kde premiér nejenže slíbil navýšit zbrojní výdaje, ale zároveň nabídl 500 vojáků do společných sil „rychlé reakce“. Opozice vnímá Orbánovu snahu „proniknout“ do společných jednotek NATO jen jako výsledek „příkazu z Moskvy“, která chce mít v této miniarmádě „své lidi“. A ze stejného úhlu nahlíží i na prodej celkem sedmi desítek tanků T-72 – přes Českou republiku – ukrajinské armádě. Staré tanky Kyjevu na jedné straně příliš nepomohou, ale zároveň Kremlu mohou nabídnout záminku k tvrzení, že NATO vyzbrojuje ukrajinskou armádu…
Úzké spolupráci mezi Moskvou a Budapeští by mohly napovídat i další náznaky. Maďarsko například ve čtvrtekpřestalo Ukrajině dodávat reverzní zemní plyn z Ruska, oficiálně z „technických důvodů“. Podle nepotvrzených zpráv s vedením maďarského plynárenského sektoru ve středu jednal ruský Gazprom, a dnes, v pátek, ruský ministr energetiky Alexandr Novak už varoval Evropu, že v případě pokračujících mimosmluvních dodávekreverzního plynu na Ukrajinu jí hrozí, že Rusko otočí kohoutky. „Moskva dodrží všechny podepsané kontrakty,“ prohlásil Novak, „ale ty s reexportem nepočítají.“
