27. 9. 2014 ProtiproudPodle údajů, které mají ruské bezpečnostní služby k dispozici, stojí za vznikem ISIL a následně Islámského státu nejužší kruh bezpečnostních poradců Baracka Obamy, tzv. „skupina Magnum 12“. Jde o dvanáct nejmocnějších poradců, kteří mají de facto kontrolovat veškeré oficiální i neoficiální (tzv. „black ops“) operace amerických tajných služeb ve světě. Bortnikov ve zkratce vysvětlil souvislosti událostí posledních týdnů v Iráku a v Sýrii.
Šéf Federální služby bezpečnosti Ruské federace (FSB) Alexandr Bortnikov v rozhovoru pro moskevské rádio Echo Moskvy vypustil do světa tvrzení, které může mnoho lidí šokovat. Přesto však asi nejlépe vykresluje současnou situaci v Iráku a části Sýrie.
Podle údajů, které mají ruské bezpečnostní služby k dispozici, stojí za vznikem ISIL a následně Islámského státu nejužší kruh bezpečnostních poradců Baracka Obamy, tzv. „skupina Magnum 12“. Jde o dvanáct nejmocnějších poradců, kteří mají de facto kontrolovat veškeré oficiální i neoficiální (tzv. „black ops“) operace amerických tajných služeb ve světě. Bortnikov ve zkratce vysvětlil souvislosti událostí posledních týdnů v Iráku a v Sýrii.
Nerozhoduje prezident, ale „poradci“
Podle Bortnikova zdědil Obama po předchozím prezidentovi G. W. Bushovi národní bezpečnostní tým pro utajené operace, který se schází za zavřenými dveřmi a veřejnost nemá o jeho členech, ani jejich jménech žádné informace. Obama sice má navenek své oficiální poradce, ti jsou ale především kulisou pro média. O zásadních operacích rozhoduje jiný poradní tým: Sbor pověřenců prezidenta ve věcech národní bezpečnosti.
Jsme znepokojeni tím, že Barack Obama začíná ztrácet kontrolu nad svými lidmi v Bílém domě. Máme zprávy o tom, že část zahraniční politiky USA, minimálně od konce minulého roku, už je tvořena a prováděna bez Obamova souhlasu, bez jeho vědomí, snad i proti jeho vůli.
To už ale nejsou poradci. Členové týmu, které FSB označuje jako „Magnum 12“, nejsou voleni a dokonce ani jmenováni prezidentem. Z poloviny je deleguje Pentagon (6), z poloviny CIA (6) a jeden sekretář, který není stálým členem, funguje jako styčný důstojník pro komunikaci se sekretariátem prezidenta USA. Do pozice jej obvykle umisťuje Národní Bezpečnostní Úřad (NSA).
Ředitelé teroristů
Skupina poradců ve skutečnosti nemá poradenskou ale výkonnou, exekutivní funkci, a to doslova. Skupina rozhoduje o veškerých nelegálních a utajených operacích, jsou-li „věcí zájmů národní bezpečnosti“. Rozhoduje o popravách a atentátech na nepohodlné politiky ve světě i o politických likvidacích a předávání kompromitujících materiálů médiím s cílem zničit nepohodlné politiky ve vybraných státech (pozn. red.: pád vlády Petra Nečase a kauza Nagyová by v ČR spadaly právě do této kategorie). Koordinuje povstání a nepokoje v cizích zemích skrze tamní neziskové organizace, připravuje státní převraty, a především koordinuje činnost různých teroristických skupin po celém světě.
Podle Bortnikova vznikla například organizace al-Kájda v 80. letech jako přímý projekt CIA ke koordinaci činnosti afghánského odboje vůči Sovětům během afghánské války. CIA se nemohla kvůli americkým zákonům zapojit do bojů proti Sovětům přímo. V Kongresu USA v té době, po katastrofálním fiasku ve Vietnamu, nebyla vůle k financování povstaleckých skupin ve světě, ani k přímé vojenské podpoře povstalců. Tato éra s Vietnamem skončila. CIA tak hledala cesty, jak alespoň vyzbrojit „mudžahedíny“ v Afghánistánu americkými zbraněmi. Kongres požadoval totiž bezpečnostní záruky, že se v budoucnu zbraně neobrátí proti Američanům.
Jak CIA slíbila „nový Írán“
CIA tak přišla s myšlenkou přímého financování a koordinování jedné z povstaleckých skupin v Afghánistánu, konkrétně al-Kájdy. Později slavná al-Kájda ještě na počátku 80. let nebyla ničím výjimečná a především vůbec nebyla teroristickou organizací. Američané ji označovali za „skupinu hnutí lidového odporu“.
Co se s celou organizací stalo později, je podle Bortnikova především výsledkem amerického talentu znepřátelovat si své spojence. Američané totiž slíbili al-Kájdě v Afghánistánu vznik islámského státu s právem Šaríja, který bude mezinárodně uznán USA a jejich spojenci. Nešlo o nic jiného, než o íránský model vzniku duchovního státu.
Místo vlastního státu sankce za opium
Zpravodajci CIA bojovníkům al-Kájdy naslibovali hory doly, dokud bojovali proti sovětské armádě, ale v okamžiku, kdy Sověti z Afghánistánu odešli, se CIA z Afghánistánu stáhla a nic ze slibů nesplnila. Ostatně k tomu ani neměla žádný mandát, od začátku šlo o nereálné sliby.
Stoupenci islámského státu otevřeně hlásají smrt všem Evropanům, kteří se nepoddají Alláhovi… a těmto „rebelům“ Američané pomáhají od roku 2011, přičemž vytvářejí iluzi, že po porážce Asada zavládne v Sýrii demokracie.
Po odchodu Sovětů z Afghánistánu nastala v zemi bída, která počátkem 90. let přerostla krátce i v hladomor. Američané namísto humanitární pomoci Afghánistánu raději uvalili na zemi sankce kvůli distribuci opia, a po státním převratu a převzetí moci Talibanem zařadili navíc zemi na seznam států podporujících terorismus. Důvodem sankcí údajně bylo, že Taliban neumožnil zemi transformaci na demokracii. Jenže al-Kájda, už tehdy podporovaná a řízená CIA, nebojovala za vznik demokracie, ale islámského státu.
Šéf FSB: Obama už o některých akcích ani neví
Bortnikov říká: „Naše zpravodajské informace dokazují, že Američané se dopustili stejného triku i na povstalcích proti Bašáru Asadovi v Sýrii. Máme důkazy na to, že povstalcům z Free Syrian Army slíbil někdo z okruhu poradců Baracka Obamy vznik islámského státu v Sýrii po pádu sekulárního režimu Bašára Asada. Toto rozhodnutí nepocházelo dokonce ani ze CIA, ale právě z týmu Magnum 12, tedy od tajných bezpečnostních poradců Baracka Obamy. A přišlo zřejmě snad i bez jeho vědomí. Což může být značný problém.
Jsme znepokojeni tím, že Barack Obama začíná ztrácet kontrolu nad svými lidmi v Bílém domě. Máme zprávy o tom, že část zahraniční politiky USA, minimálně od konce minulého roku, už je tvořena a prováděna bez Obamova souhlasu, bez jeho vědomí, snad i proti jeho vůli. Tato situace může vést i ke světové válce. Kromě toho, americkým voličům by se určitě nelíbilo, že za jejich peníze dodává jejich vláda povstalcům v Sýrii zbraně a vybavení a přitom cílem těchto povstalců, od samotného začátku, nebylo nic jiného, než vznik islámského státu a genocida křesťanské menšiny v Sýrii…“
Syřané stojí na straně Asada
Ředitel FSB pokračuje: „Ruskému prezidentovi se podařilo zabránit USA v přímé vojenské intervenci v Sýrii. Ta by s velkou pravděpodobností vedla k porážce Asadova režimu a k následné instalaci nefunkční proamerické pseudodemokratické vlády, která by selhala stejně, jako selhaly labilní loutkové vlády v Iráku, v Egyptě či v Libyi. Free Syrian Army už v Sýrii v podstatě neexistuje. Svobodná syrská armáda, složená převážně ze žoldáků ze zahraničí a arabských radikálů, neměla nic společného s národně-osvobozeneckým hnutím místních Syřanů. Ti až na výjimky dodnes stojí na straně Bašára Asada. Právě on je jediným garantem sekulárního zřízení Sýrie. Podívejte se, kolik syrských křesťanů podporovalo demonstrace proti Asadovi: Ani jeden! Do jednoho stojí za vládou Bašára Asada, ne snad proto, že by k němu chovali nějaké osobní sympatie, ale ze zcela pragmatického důvodu: je jediný, kdo jim dokáže v zemi zaručit ochranu před genocidou ze strany militantních islámistů.“
Osobně nevěřím, že Islámský stát v této fázi jde zastavit letecky. Na to je už pozdě. Ani my jsme neporazili teroristy v Čečně z letadel, a to disponovali jen zlomkem techniky v porovnání s výzbrojí Islámského státu.
Pak Bortnikov potvrzuje, co jsme již naznačili: „Vznik Islámského státu v části Iráku a Sýrie je naplněním falešných a nikdy nesplněných slibů, které teroristům dali američtí zpravodajci během posledních více než tří dekád. Slibovali jim vznik islámského státu v Afghánistánu, ale nesplnili to. Slibovali jim islámský stát v Sýrii, nedošlo k tomu. Logicky si tak militantní islamisté vzali od Američanů to, co jim bylo neustále slibováno. Že vznikl Islámský stát zrovna tam, kde je teď, to není výsledkem nějakého geniálního, dlouhodobého plánu. Islamisté si vzali to území, kde měli šanci na nejmenší odpor.
V jedné chvíli měl ostatně islámský stát vzniknout i u nás, v Čečensku. Asad nemá dlouhodobý zájem o severovýchod své vlastní země, nevyplatí se mu toto území dobývat a poté jej hlídat proti nájezdníkům ze sousedního, a nutno dodat Američany rozvráceného, Iráku. Tak tedy ukázal islamistům: tady jsou moje hranice, tady nemáte co pohledávat, a tady moje hranice končí, za nimi si dělejte, co chcete. I proto nechala syrská armáda volně odejít militantní islamisty z obklíčených syrských měst na západě a na jihu země, což bylo velké překvapení vlastně i pro nás, zpravodajce.“
S americkými zbraněmi v boji za islám
„Islámský stát disponuje americkou obrněnou technikou, ukořistěnou od irácké armády. Už několikrát jsme upozorňovali naše americké partnery, že jejich styl odcházení ze zemí, kde válčili, představuje velké riziko. Abych to blíže objasnil: Když Američané, odcházejí z nějakého válečného střetu, nechávají na místě většinu své těžké bojové techniky. Není to z dobročinnosti, důvodem je, že na transport do USA už zkrátka „nejsou peníze“, jako byly na začátku války. Oficiálně se to deklaruje tak, že jde o výbavu pro novou demokratickou vládu, o dar.
V Iráku zanechali Američané po svém stažení na čtyři sta tanků Abrams, přes dva tisíce obrněných transportních vozidel a naše informace nyní říkají, že Islámský stát disponuje už téměř třetinou všech těchto počtů. Když k tomu připočtěte zoufalý výcvik a morálku irácké armády, musí vám být jasné, co stojí za tak rychlým postupem Islámského státu v tažení na Bagdád a jiná irácká města.“
Mírumilovní rebelové a návrat do Iráku
Stoupenci islámského státu otevřeně hlásají smrt všem Evropanům, kteří se nepoddají Alláhovi… a těmto „rebelům“ Američané pomáhají od roku 2011, přičemž vytvářejí iluzi, že po porážce Asada zavládne v Sýrii demokracie. O těchto lidech česká propagandistická média tři roky informovala jako o „bojovnících za svobodu a demokracii“ – do chvíle, než začali západním novinářům uřezávat hlavy zaživa.
Bortnikovova závěrečná slova jsou extrémně zajímavá především proto, že přišla těsně před včerejším projevem britského premiéra Camerona, ve kterém konstatuje, že se se Spojenými státy hodlá Británie znovu poslat své vojáky na iráckou půdu:
„Američané vidí, že když něco neudělají, když nepošlou nad Irák opět své bombardovací svazy, že můžou zcela reálně o Irák, a tím myslím celý Irák, úplně přijít. V řádu několika měsíců, možná i týdnů. Osobně nevěřím, že Islámský stát v této fázi jde zastavit letecky. Na to je už pozdě. Ani my jsme neporazili teroristy v Čečně z letadel, a to disponovali jen zlomkem techniky v porovnání s výzbrojí Islámského státu. Američané budou muset zpátky do Iráku s pozemními jednotkami nejpozději do 6 měsíců. Jinak o Irák přijdou, a to by mohlo srazit vaz americkému prezidentovi, nemusel by ani vydržet do konce mandátu.
Ovšem informace máme i takové, že Bílý dům počítá i s jinou cestou, že Američané islamistům Irák nechají a pokusí se jej posléze využít k destabilizaci Íránu. Obětování Iráku pro americké proti-íránské zájmy by byla katastrofa pro region, především pro Izrael, ale pro USA by převzetí moci v Iráku islamisty mohlo být cestou k rozpoutání konfliktu s Íránem, tedy cestou ke druhé Irácko-Íránské válce, bez účasti Američanů. A obávám se, že přesně o toto jde Obamovo poradcům z jeho poradního výboru.“
