L.Kašuka
30. 9. 2014 New World Order Opposition
Proti všem dohodám garantovanými vítěznými mocnostmi První světové války, tedy Francií, Anglií a USA, které na jejich plnění měli dohlížet, se Německo začalo již koncem dvacátých a začátkem třicátých let dvacátého století opět silně militarizovat. Začala v něm bujet nenávistná nacistická ideologie, s kterou přišla politická strana NSDAP, v jejímž čele stál Adolf Hitler.
Důvod, proč už tehdy žádná z vítězných mocností nezasáhla, byl ten, že Hitler se choval k západním mocnostem naoko vstřícně a k Anglii se dokonce netajil svým obdivem. V jeho očích, byli Angličané a Němci nadřazenou rasou a s Angličany počítal jako s možnými budoucími spojenci. Obdivoval velikost Britského impéria a to, jak si Angličané podmanili tak velkou část světa a učinili z mnoha zemí své kolonie.
Z počátku si tudíž západní kapitalistické mocnosti mysleli, že Hitler se svými nacisty má jediného nepřítele, kterým měl být komunistický Sovětský svaz, který všem ležel pro své politické zřízení a ekonomické úspěchy v žaludku. Strach z toho, že jiné národy se po vzoru Sovětů vydají cestou komunismu, přiměl západní velmoci k tiché toleranci a podpoře nacismu v Německu.
Protože se však nechtěli veřejně hlásit k rasistické ideologii, přestože se ve svých koloniích mnohdy jako rasisté sami chovali, omlouvali své ústupky vůči Německu tím, že je dělají pouze v rámci zachování míru. Tak se stalo, že se Adolf Hitler, vůdce nacistů, megaloman a rasista stal roku 1933 německým říšským kancléřem.
Tři roky nato, roku 1936 obsadila nacistická německá vojska Porýní, které mělo být podle smluv podepsaných po první světové válce demilitarizovaným pásmem. Francouzi však po přímluvě Angličanů neudělali proti tomuto válečnému aktu vůbec nic, přestože Československo a Polsko jim tehdy nabídli okamžitou vojenskou podporu a pomoc.
Protože se nic nestalo a obsazení Porýní nacistům prošlo bez sebemenších komplikací, narostla Hitlerovi křídla a začal vznášet další územní požadavky. Jedním z nich byl požadavek na odstoupení československého pohraničí ve prospěch Německa a druhým připojení Rakouska k Velkoněmecké říši (jak začal Hitler mezitím Německo nazývat).
Toto vše mohlo nacistům beztrestně procházet jen proto, že světový kapitál měl v té době jedinou prioritu, kterou bylo zničení socialistického zřízení v Sovětském svazu a likvidace rostoucího komunistického hnutí v evropských zemích. Představa, že by mohli přijít o svou moc a své zisky, pro ně byla mnohem hroznější, než představa genocidy židů a slovanských národů nacisty.
Proto 12 března 1938 Hitler beze strachu z nějaké odvety ze strany Anglie, Francie, nebo vzdáleného USA obsadil Rakousko a připojil ho k Německu. Tentýž rok, Hitler instruoval Heinleina, vůdce sudetských Němců v Čechách, aby vznesl stran německé menšiny v Československu takové požadavky, které by pro československou vládu byli naprosto nepřijatelné.
Takto chtěl získat záminku pro vstup německých vojsk na území Československa, argumentujíce údajnou diskriminací německé menšiny. Československo spoléhalo na pomoc Francie, se kterou mělo vojenskou smlouvu a Anglie, která zase měla smlouvu s Francií. Zájmy světového kapitálu znamenali však v těchto zemích více než smlouvy, více než čest a sliby, více než lidské životy a osudy celých národů…!!!
Již 15. září 1938 premiér Velké Británie N. Chamberlain odsouhlasil Hitlerovi připojení českého pohraničí k Německu s tím, že to ještě musí projednat s Francií. Československá vláda 21 září večer, vyhlásila všeobecnou mobilizaci. Ta proběhla ukázněně a s nadšením a byla dokončena 28 září, kdy byli všichni vojáci na svých místech, plně vyzbrojeni a připraveni čelit německému útoku.
Angličané však válku nechtěli, obávali se totiž, že Československu pomůže Sovětský svaz a společně německé nacisty porazí dříve, než zesílí natolik, aby mohli napadnout a ohrozit Sověty. Požádali tedy fašistického italského diktátora Mussoliniho o zprostředkování jednání, které se konalo v Mnichově dne 29 září 1938. Tam pak donutili československou delegaci poté, co se bez její účasti dohodli Francouzi a Angličané s Německem na vydání československého pohraničí k tomu, aby se zřekla spojenectví se Sovětským svazem.
K územním požadavkům na československé pohraničí, se jako mrchožrouti, kteří se chtějí přiživit, cítíce snadnou kořist, připojilo také Polsko a Maďarsko. Prezident Beneš nebyl bohužel ani zdaleka takový vlastenec, jako byl první prezident republiky T.G. Masaryk, (který nechal stavět hraniční opevnění, protože znajíce Němce a naše ostatní sousedy s možností války počítal) a uprchl do Anglie, poté co odmítl požadavky Gottwaldových komunistů a Rašínových pravicových vlastenců, kteří chtěli bojovat a bránit naši vlast.
Co následovalo později, všichni víme. Nacisté pod vedením Adolfa Hitlera nesplnili tak úplně očekávání kapitalistických zemí a nenapadli pouze Sovětský svaz a komunisty, přestože tam vrhli 90% všech svých sil. Druhá světová válka, která byla nakonec rozpoutána vinou porušení mnoha smluv a závazků kapitalistických světových velmocí, z důvodu plánů průmyslníků a nadnárodních korporací na zničení komunismu, stála celkem 62 537 400 lidských životů…!!!!!
V současnosti se bohužel podpora neonacistických a fašistických skupin, které se podíleli na ozbrojeném puči na Ukrajině, při kterém byla svržena legitimní vláda a prezident nápadně podobá podpoře Adolfa Hitlera ve třicátých letech minulého století. Dokonce i důvod této podpory je stejný a proklamovaným nepřítelem západních velmocí je opět Rusko. Doufejme, že svět se poučil a nečeká nás další světová válka. USA, které za převratem na Ukrajině a následnou protiruskou kampaní stojí, by si měli zapamatovat jedno, Rusko války sice nezačíná, zato je končí! Napoleon, nebo Hitler by mohli vyprávět. Doufejme, že Obama bude mít nakonec více rozumu, i když zatím se nezdá …
