Marek Řezanka
30. 9. 2014 Literárky
Jsou hesla, jež by nevymyslil snad ani básnickým střevem obdařený automechanik Béda, kterého ve filmu Jáchyme, hoď ho do stroje, ztvárnil Josef Dvořák. A to jeho výplod „Růže k lásce schůdeček, s úctou Béda Hudeček“ jistě pobavil řadu diváků. Je otázkou, kolik lidí pobavil zcela jiný Hudeček, jenž představil nové heslo závěrečné fáze své kampaně TOP 09: „Kmotři, estébáci, komunisti, fízlové, nedáme vám Prahu“.
Nejde ani tak o to, že se to Tomáši Hudečkovi nerýmuje. Spíše člověka zarazí – tedy asi jak kterého – komu všemu nechce Hudeček Prahu zanechat. Chvíli jsem přemýšlel, zda náhodou nejde o otázku do IQ testu s tím, že máme najít slovo, které se mezi ostatní nehodí. Pak by to bylo jednoduché – kmotři, estébáci a fízlové jsou pojmy pejorativní, kdežto komunistou může být kdokoli. Překabátěný kmotr či fízl, ale stejně tak řada slušných a vážených lidí. Komunistou byl svého času i statečný František Kriegel, který šel bojovat do interbrigád proti fašistům ve španělské občanské válce a který odmítl podepsat Moskevský protokol. Byl to lékař a humanista – ale čestného občanství mu dopřáno nebylo. Komunistou byl i Jiří Kolář, který byl později vězněn za své silně protitotalitní dílo. Ve výčtu podobně skvělých osobností československých dějin by šlo pokračovat.
Pro pana Hudečka jsou zjevně všichni komunisté ale „stejná svoloč“ – takže je svázal do jednoho pytle s kriminálníky a lumpy.
Přitom to není tak dávno, kdy Městské státní zastupitelství v Praze podalo obžalobu na některé ze současných i bývalých pražských radních v kauze Opencard, mj. i na B. Svobodu a T. Hudečka. Posledně jmenovaný v žádném případě neviděl důvod pro svou rezignaci. „Mám podporu své strany, která mě s vědomím možné obžaloby mojí osoby nominovala do čela kandidátky pro podzimní komunální volby.“ Není holt nad stranickou podporu a na odvedení pozornosti lidí k „mlátičkám“ a „fízlům“.
„Z dostupných podkladů vyplývá, že i když hodnotící komise měla zcela odlišnou představu o výsledné ceně zakázky, cenové vyjednávání skončilo absolutním úspěchem společnosti Haguess,“ dodává dokument, který si Tomáš Hudeček asi na dobrou noc nepředčítá.
Ale což – vždyť on nic, on muzikant. Spoléhal pouze na názory odborníků – a přece po něm nikdo nemůže chtít, aby nesl politickou zodpovědnost. Deset milionů sem, deset milionů tam. Koho by to zajímalo? Že by pražské voliče? Těm má být přece sympatické, jak bude pan Hudeček Prahu bránit – a ani je ze samé radosti nenapadne, před kým vlastně.
Tradice, odpovědnost, prosperita. To jsou všechno hezká vznešená slova. Jenom kdyby pod jejich obalem nezel ještě větší otvor než v pověstné pražské stavbě nesoucí jméno první ženy Karla IV. „Opencard je dnes z devadesáti procent ve vlastnictví hlavního města Prahy, takže peníze nejdou po usilovné práci nás na radnici, nejdou v tuto chvíli do žádných daňových rájů a ten malinký kousek, který chybí ve vlastnictví hlavního města Prahy, o tom se teď jedná,“ nechal se slyšet Hudeček v rádiu.
„Opencard rozhodně není ve vlastnictví Prahy z devadesáti procent, protože ji nevlastní vůbec,“ kontruje Martin Opatrný, mluvčí EMS, s tím, že Praha má pouze právo systém užívat na základě licenčních smluv. Navýšené licence ale vydrží nanejvýše do konce roku.
Stejně, když už tam Hudeček má ty kmotry a fízly (jenom doufejme, že takto neoznačuje orgány činné v jeho vlastní kauze po vzoru svého guru Kalouska, který policii v případě kauzy CASA nemohl přijít na jméno), mohl by přidat i lháře – těm přece Prahu také nechceme dát – a zbavil by se onoho trapného nálepkování, kdy se mu mezi nežádoucí živly připletli komunisti.
Jiná tvář TOP 09, sám dobrotivý a milostivý kníže, vyjádřila svou podporu viceprezidentovi Mezinárodní asociace Ukrajinská svoboda, Olegu Zajnullinovi, který se netají svým obdivem k Banderovi. Podobně smýšlejícím jedincům bychom asi Prahu dávat neměli – ani v nadneseném slova smyslu.
