Petr Tomek
29. 9. 2014 zdroj
Špatná pověst islámu těší především katolíky, ale nemá proč. Jistě, islám si za svou nechutnou pověst může v první řadě sám, ale kdyby tomu tak nebylo, musel bych Vatikán podezírat z neuvěřitelně propracované dezinformační akce. „Díky“ chalífátníkům se totiž už skoro nemluví o tom, co všechno spáchala katolická církev. Nahrávky podřezávání zajatců vytlačily z hlavního proudu informací kauzy se znásilňováním dětí i podivuhodné „restituce“ prosazené s podporou zločinců.
Současný evergreen zní: „buď tradiční křesťanská Evropa, nebo chalífát“. Klasické falešné dilema už ale příliš nezabírá na nikoho jiného, než na katolické politiky. Přesto ještě mnoho lidí slyší na tvrzení „lepší v politice křesťan, než muslim“.
Navrhuji si trochu zopakovat o čem se vůbec bavíme. Máme tu islámský svět o němž se šíří zvěsti, že přece jen není tak špatný, jak si ho malujeme. Třeba takový „zlatý věk islámu“, čili doba zhruba odpovídající našemu středověku. Co je na ní divného? V první řadě šlo o dobu, která byla tak málo islámská jak to jen v tehdejším islámském světě šlo. Jejími tvůrci byli lidé, které bychom dnes bez rozpakování označili jako sekularisty, skeptiky nebo dokonce ateisty – Abu Bakr al-Razi, Muhammad al Warraq a tak dále.
Ano kdyby tehdy byl islámský svět tak islámský jako dnes, žádný zlatý věk by se nekonal. Naprostá většina těch slavných „islámských“ vynálezců by totiž byla buď povražděna, nebo by se neodvážili se svými myšlenkami vyjít ven.
Velmi podobné je to ale i se středověkou Evropou. Možná si teď říkáte že to nemohlo být tak hrozné, že třeba gotické katedrály jsou krásné. Jenže ouha! I když byly středověké gotické kostely stavěné pro církev, odklonily se vlastně od církevního kánonu natolik, že byl samotný gotický sloh ještě na počátku dvacátého století považován samotnou ŘKC za úpadkový! Za vzor bývaly dávány naopak románské basiliky.
Co se týká vědy a vývoje společnosti, je všechno ještě zřetelnější. Myšlenka humanismu vůbec není křesťanská ostatně dodnes proti ní mnozí křesťané brojí. Vznikla interpretací myšlenek filosofů starého Řecka. Podobně není křesťanská vlastně ani demokracie nebo idea lidských práv. Všechny vědy vždy jen kvetly, když třeba krátce povolilo církevní sešněrování a upadaly, když se společnost nábožensky radikalizovala.
Samozřejmě že ve zmíněných případech tvořili společenský i technický pokrok také věřící lidé, ale byli to lidé s liberálním až volnomyšlenkářským přístupem, kteří si často své náboženství vykládali značně odlišně od tehdy platného církevního výkladu.
Když teď píši o sekularismu, nemyslím tím samozřejmě v první řadě ateismus, ale skutečný sekularismus v němž není nikdo perzekvován za názor, pokud tím neporuší jakýsi nepsaný sekulární kodex chování založený na obecně přijatém konsenzu. (Sem nespadá veřejné pobuřování, rušení nočního klidu, výhrůžky nebo výzvy k násilí.)
Jde o to, že v každé společnosti probíhá vývoj formou boje myšlenek. Sekulární společnost mu však dává základní formu v tom, že vytyčuje jasnou hranici, aby tento spor nemohl lehce přecházet do násilných fyzických střetů. Jsou to jakási gentlemanská pravidla verbálního souboje.
Není tedy například možné někoho jen kvůli odlišnému názoru v diskusi umlčovat, mučit nebo zabít. Musí ale být vždy možné také jakýkoli názor kritizovat nebo i zesměšňovat, aniž by byl v takovém případě kdokoli za svoji kritiku nějak stíhán či soudně trestán.
Ve skutečnosti však jak extremistické proudy uvnitř všech směrů křesťanství, tak hlavní mocenské proudy v islámu tato pravidla neuznávají. Máme ale ještě větší problém, protože ani mnohé lokální vlády ani evropští zákonodárci vlastně nejsou sekulární.
Problém s islámem je naším problémem proto, že náboženství obecně dostalo přednost před sekularismem. Žádný spolek, který by vystupoval a jednal tak protispolečensky jako právě ty muslimské by nemohl nikdy získat registraci, pokud by nebyl náboženský. Co víc, muslimové by nikdy nemohli dosáhnout takových výhod, kdyby už stejné výhody neuznaly evropské země jiným církvím. K umlčování protivníků využívají zákonů o rouhání prosazených křesťanskými politiky.
Evropa má dostatek vojáků, policistů, soudců, celníků a případně i dostatek zbraní na to, aby pro nás militantní islám žádným problémem být nemusel. Naši evropští politici jsou však připraveni hájit kde co, kromě sekularismu, který považují asi za něco příliš samozřejmého nebo dokonce nechtěného.
Budoucnost Evropy je ale pouze v sekularismu. Evropa spojená jediným náboženstvím patří do vizí středověku a Evropa roztříštěná mnoha náboženstvími s lokáním právem veta a náboženskými zákony, je vizí moderní verze třicetileté války. Proto bude Evropa sekulární i v budoucnosti, nebo nebude vůbec.
