27. 8. 2014 / Petr Blahuš / zdroj
Nápad otevřít v Ústí nad Labem, dřívější baště militantního sudetoněmeckého separatismu i centra teroristů z Wehrwolfu, muzeum německé menšiny, naprosto jednoznačně odsuzují váleční veteráni z Českého svazu bojovníků za svobodu (ČSBS). Koncepce podle nich zcela opomíjí opakované snahy Němců podmanit si zemi, kam kdysi byli pozváni jako hosté. Zcela pak pomíjí dva sudetoněmecké puče proti Československu v roce 1918 a 1938.
Podle názorů expertů a poradců ČSBS je mylná už základní koncepce celého projektu a tím se věc posouvá k manipulaci s dějinami – což je ostatně v poslední době stále častější jev nejen u nás, ale i v Německu, Rakousku nebo Maďarsku.
„Po důkladném prostudování považuje ČSBS realizaci koncepce pro náš Svaz za naprosto nepřijatelnou,“ uvedla pro Krajskelisty.cz tisková mluvčí ČSBS Jana Časnochová.
Německá snaha zničit Čechy není zmíněná
Podle experta ČSBS na historii Jiřího Jaroše Nickelli koncepce muzea vychází z omylu, že dané území bylo osídleno Němci nepřetržitě od 13. století. To je podle Nickelliho v rozporu s historickými výzkumy profesora Jana Kaprase, který výsledky své práce využil jako expertní člen československé delegace při mírových smlouvách v roce 1919. „Německé osídlení se uskutečňovalo v rámci české státnosti a bylo problémem loajality tohoto obyvatelstva k této české státnosti, zejména v roce 1918, kdy se tzv. sudetští Němci chtěli odtrhnout z nově vzniklého Československa a vytvořili v našem pohraničí separatistické provincie tzv. Německého Rakouska a také o 20 let později, kdy Německo už bylo nacistické,“ tvrdí Nickelli.
V materiálech muzea podle něj také chybí zdůraznění plánů sudetských Němců, vyjádřených jejich nacistickým bossem Konrádem Henleinem v jeho známém projevu ve Vídni.
„Zde už nešlo jen o loajalitu vůči českému státu, ale o plány na vyhubení českého národa a germanizaci prostoru. Není zmíněno ani povstání ozbrojených německých jednotek v září 1938 nebo zabíjení Čechů, Němců a příslušníků dalších národností německými civilisty i ozbrojenci i při transportech z koncentračních táborů na konci 2. světové války,“ vrtí pobouřeně hlavou expert ČSBS.
I proto musí být podle něj zřejmý rozdíl mezi likvidací obyvatelstva a poválečným zákonným odsunem sudetoněmeckých zrádců.
Falšování historie už od rakouského císařství
V ústecké expozici není podle historiků také ani slovem naznačeno, že český stát byl v různých dobách také důležitým azylem a ochráncem pro německé obyvatelstvo. Naopak podle Nickelliho, ale i válečného hrdiny od Tobruku plukovníka Pavla Vranského, je zcela idealizována rakousko-uherská říše. „Je zde líčena jako harmonická, rovnoprávná domovina různých národů. Ve skutečnosti ale tato rovnoprávnost fungovala jen mezi Němci, Maďary a Rakušany. Ostatní národy, zejména slovanské, byly potlačovány a germanizovány,“ říká Vranský, který za války také bojoval jako letec v rámci britského Královského letectva RAF. „Není zde uveden ani postoj Československé republiky k německé menšině, i když z německé strany považovaný za nedostatečný, například německé základní, střední i vysoké školství a povinná výuka němčiny na českých školách. Tak dobře jako u nás se Němci neměli nikde jinde, Československo bylo i ve vztahu k národnostním menšinám nejliberálnějším státem starého kontinentu. A to přesto, že se o první puč tzv. sudetští Němci pokusili už v říjnu 1918,“ doplnil Vranského Jiří Jaroš-Nickelli.
Přepisování dějin v českých muzeích
K výtkám obou veteránů k ústeckému německému muzeu se připojil také Václav Pavlíček z University Karlovy, když upozornil na pokračující snahy českých politiků a státních úřadů měnit výklad historie v řadě českých muzeí. „Podle mých informací od pracovníků místních samospráv se v současné době přehodnocuje koncepce muzejních expozic, a to v protikladu s tradicemi První republiky, které navazovaly na ideje T.G. Masaryka. Za tyto hodnoty přitom bojovali Češi jak v 1. tak i 2. světové válce. Se zřetelem k mezinárodním souvislostem (vzniku muzea tzv. sudetských Němců v Ústí – pozn. red.), by bylo zajímavé zjistit, zda existuje podobné muzeum historie Lužických Srbů a dalšího slovanského obyvatelstva v Německu nebo v Rakousku. Nebo třeba muzeum vídeňských Čechů,“ uvedl Pavlíček.
