12. srpna 2014 / zdroj
První, co mne v této souvislosti napadá, je již samotná klasifikace konfliktu. Ač na jedné straně stojí státní aktér, který systematicky provádí násilné vojenské akce proti vlastnímu civilnímu obyvatelstvu (včetně plné vojenské mobilizace mužské části populace do 60/ 65 let věku – vyjma privilegované vrstvy) s následkem humanitární katastrofy a masového vystěhovalectví v řádu statisíců lidí utíkajících před násilím, vražděním a persekucí do sousedního státu, v konfliktu jsou používány těžké vojenské prostředky, údajně dokonce mezinárodními konvencemi zakázané prostředky, ztráty ozbrojenců na obou stranách konfliktu jdou minimálně do tisíců a civilního obyvatelstva do desetitisíců, válečné akce minimálně z jedné strany koordinuje a plánuje světová velmoc, konflikt není klasifikován jako válka, přesněji občanská válka.
Je tomu tak zřejmě proto, že zásadní vliv na klasifikaci a mezinárodní posuzování událostí a procesů má dominantní velmoc, která je přímo zájmově zainteresována a konfliktu účastna. Druhým důvodem je, že při klasifikování tohoto konfliktu jako občanské války by musely vstoupit v platnost mezinárodní pravidla pro nakládání se zajatci, musely být prošetřeny zločiny proti civilnímu obyvatelstvu apod. (Toto neplatí pouze pro dominantní velmoc, která se uvedenými mezinárodními pravidly, kterých plnění selektivně vyžaduje a vynucuje si na jiných, neřídí a nad tato pravidla se povyšuje).
A teď k meritu věci. Proč podle mého soudu válka na Ukrajině hned tak neskončí. Tato válka totiž ještě nestihla naplnit cíle, které ji předurčil ten, kdo celý řetězec násilí a zločinů zinscenoval:
Nebylo stabilizováno prostředí, které umožní ekonomicky vykuchat a zcela podřídit západnímu korporátnímu kapitálu ekonomiku Ukrajiny.
NATO se ještě trvale nezakleslo na ukrajinské půdě, zejména ne na Krymu, kde USA plánovaly zřídit svou strategickou válečnou základnu.
Rusko ještě nebylo zcela mezinárodně izolováno a ostrakizováno, všechny dosavadní „důkazy“ ruského podílu na válečném konfliktu se ukázaly jako falzifikát a účelová lež. Přesto je zajímavé, že ani důkazní nouze, resp. důkazní vakuum nezabránily tomu, aby Rusko bylo dál bez důkazů viněno ze zločinů, které zcela otevřeně a bezostyšně provádí sama žalující strana a na základě nepotvrzené viny jsou proti němu přijímány ekonomické sankce dominantní velmocí a jejími vazaly.
Prozatím se přes velké úsilí nepovedlo vyprovokovat regionální válečný konflikt na pomezí Ruska a „Evropy“, zatáhnout do něj vojensky Rusko, což by iniciátorovi konfliktu umožnilo ekonomicky parazitovat na vleklé válce dodávkami zbraní, potravin, půjčkami etc.
Konečným cílem této „barevné“ konspirace je ovládnutí nerostného bohatství Ruska a po jeho podřízení dominantní velmoci ovládnutí a podřízení Číny a zbytku států BRICS, což by nynější dominantní velmoci umožnilo „donekonečna“ prodlužovat ekonomické vysávání „periferie“ a nátlakem a vydíráním udržet předluženou ekonomiku sanovanou rabováním zbytku světa.
Dominantní velmoc nemá žádnou jinou alternativu, nemá žádnou perspektivní ideu, všechny dosavadní pokusy o řešení se ukázaly jako slepá ulička, nemá žádné pozitivní východisko z vlastní krize, kterou přenáší na bedra svých vazalů. Vše řeší z pozice síly, násilí, vydírání, ultimát, sankcí, nezná vzájemně výhodných kompromisů.
Loutkový režim, který vznikl po neústavním, násilném, podvodném parlamentním převratu v Kyjevě rovněž nemá žádné pozitivní východisko pro Ukrajinu. Kdyby nakrásně najednou skončil konflikt na jihovýchodě země, režim neschopný řešit nakupené problémy a předluženost, ztrácející nepřítele proti kterému je potřeba vést permanentní boj, by zcela obnažil svou neschopnost a násilnou povahu proti vlastním nespokojeným obyvatelům a zákonitě by se musel sesypat. Proto namísto kompromisů lze od něj čekat spíš další prohlubování násilí na jihovýchodě země, předkládání ultimát namísto kompromisů s perspektivou napadení Krymu po případné pacifikaci otevřeného odporu na jihovýchodě, který s největší pravděpodobností posléze přejde v partyzánskou formu války.
Závěrem
Konflikt na Ukrajině byl cíleně zinscenován dominantní velmocí za zcela konkrétním účelem. Má své hluboké příčiny i kauzalitu. Není to žádná nahodilá událost a už vůbec ne revoluce. Fašistický převrat rozhodně není v dějinách krokem vpřed. Spojení tzv. civilizovaného západního světa s fašismem ukazuje postupný plíživý přerod tzv. západní demokracie ve formu totality, nesnášenlivosti, arogance a ultimát. Ti, co se sami pasují za arbitry humanity, svobody, pravdy a demokracie, dnes šíří světem chaos, násilí, porušování lidských práv, otevřeně schvalují a podporují protiústavní, násilný převrat s parlamentním podvodem, genocidu menšinového obyvatelstva, uplatňují dvojí metr při posuzování totožných jevů (Kosovo – Ukrajina, lidská práva v Libyi – Bahrajnu, S. Arábii), bezostyšně lžou a konspirují, případně vědomě podporují lháře a konspirátory, omezují svobodu jak vůči vlastnímu obyvatelstvu, tak svobodu jiných zemí a etnik vybrat si svobodně svoji alternativu pro budoucnost.
