28. 8. 2014 / zdroj
Kdyby se Moskva rozhodla použít proti Ukrajině svoji armádu, bylo by to vidět. A to velmi, velmi rychle, říká v exkluzivním rozhovoru pro Prvnizpravy.cz politolog Oskar Krejčí.
PZ: Ukrajinský premiér Arsenij Jaceňuk označil summit Euroasijského ekonomického svazu, Ukrajiny a několika komisařů z Evropské unie za neúspěch. K němu se přidávají i někteří novináři v Česku. Máte také takovýto pocit?
Ukrajinský premiér patří mezi politiky na Ukrajině, kteří jsou připraveni sabotovat jakoukoliv dohodu, jakýkoliv kompromis. Konec občanské války si představují jen jako totální porážku povstalců.
Úterní summit v Minsku lze pokládat za úspěch hned z několika důvodů. Především se sešli ruský prezident Vladimir Putin a ukrajinský prezident Petro Porošenko. To je první mimořádně důležitý krok na dlouhé cestě k hledání vzájemného pochopení, bez něhož není možný mír, ale ani ekonomické přežití Ukrajiny. I když hned po schůzce s Putinem spěchal ukrajinský prezident Petro Porošenko za Catherine Ashtonovou, vysokou představitelkou Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, aby ji sdělil výsledky, Ukrajina naznačila, že je schopna samostatně přemýšlet a jednat.
PZ: Všichni účastnici summitu v Minsku uznali, že je třeba jednat a zastavit boje. Prezident Porošenko je seznámil se svým mírovým plánem – a údajně získal souhlas. Co víc si od prvního setkání přát?!
Neméně významný je fakt, že došlo k faktickému uznání Euroasijského ekonomického svazu ze strany Evropské unie. Snad nová Komise EU nebude opakovat vůči Ukrajině takové sebevražedné chyby, jaké napáchal José Manuel Barosso za pomoci Štefana Füleho, komisaře pro rozšíření EU, vyslaného z Česka.
PZ: To je sice hezké, ale na Ukrajině se dále bojuje. A co víc: v Česku dnes a denně slyšíme o účasti ruských vojáků v bojích na Ukrajině. Polský premiér Donald Tusk to dokonce prohlásil před poslanci parlamentu.
Tato otázka má tři rozměry. Kdo je to „ruský voják“? Může jít o etnického Rusa s ukrajinským občanstvím. Nebo, to je druhý rozměr, to může být dobrovolník z Ruské federace. Když přijde na Ukrajinu bojovat Slovák, nikdo to nepokládá za politiku Bratislavy. Když ale přijde občan Ruské federace, je z toho najednou Putinova intrika, projev jeho osobní agresivity…
PZ: Ovšem i Kreml v úterý přiznal, že na Ukrajině bylo zajato přibližně deset vojáků pravidelné ruské armády…
A to je onen třetí rozměr. Bezesporu byli zmínění ruští vojáci zajati. Ukrajinko-ruská hranice postrádá delimitaci, pro civilisty není zas tak velký problém na ní zabloudit. V případě vojáků je to ale nezměrná ostuda, která připravila Moskvě trapné chvilky. Od začátku konfliktu ovšem na území Ruské federace přešlo několik set ukrajinských vojáků. Někteří dezertovali, většina ustoupila před tlakem či obklíčením povstalců. Těm, kteří nechtěli v Rusku zůstat, byl umožněn návrat. Bez hysterických komentářů ze strany většiny ruských novinářů a politiků.
Vyznat se v tom, co je v době války fakt a co je propaganda, není snadné. Jedno je ale jisté: kdyby armáda Ruské federace zaútočila, neposlala by deset vojáků či dvacet obrněnců. Čísla jsou jasná. Například podle BBC měl na začátku války Kyjev ve zbrani 130 tisíc vojáků a Rusko 845 tisíc. Ukrajinská armáda disponovala 1110 tanky, ruská jich měla víc než dvakrát tolik. Vedle 221 bojových ukrajinských letadel to bylo 1389 ruských. A v Černém moři měla Ukrajina 17 válečných plavidel, válečné flotily Ruska 171 lodí, z toho 25 v Černém moři. Nemluvě o modernější výzbroji ruské armády, jejím lepším logistickém zajištění, kvalitnější rozvědce a o větších zkušenostech ruských vojáků jak z bojů, tak i z cvičení. Zrovna nyní probíhá v Číně doposud největší vojenské cvičení států Šanghajské organizace spolupráce, a to za účasti armády Ruské federace.
Dlužno ještě dodat, že pánové z BBC zapomněli na jednu drobnost: Rusko má přibližně osm tisíc jaderných náloží, z toho víc než 1500 v hlavicích strategických zbraní.
Kdyby se Moskva rozhodla použít proti Ukrajině svoji armádu, bylo by to vidět. A to velmi, velmi rychle.
PZ: Jenže i podle úterního projevu prezidenta Miloše Zemana k našim velvyslancům, alespoň podle serveru ČTK, by „mělo NATO podniknout preventivní akce, které by předešly ruské invazi na Ukrajinu“. Není to varování před reálným nebezpečím?
Před summitem NATO ve Walesu, který se má sejít příští týden, se politici předhánějí v militantních prohlášeních. Do této kategorie patří i výroky dosavadního generálního tajemníka Aliance, že NATO vybuduje základny blíž ruské hranici.
Na úterním summitu v Bělorusku bylo dohodnuto, že třístranná jednání Ukrajina – Evropská unie – Rusko budou pokračovat v Minsku. Kdyby česká diplomacie skutečně hájila národní a evropské zájmy, poučila by se z česko-řecké iniciativy v době bombardování Jugoslávie. Našla by si partnera, se kterým by sdělila Bruselu, Kyjevu a světu: kdo chce spolupracovat s Evropskou unií, nebo chce do ní dokonce vstoupit, musí sdílet hodnoty Unie. To je především mír. A řešení sporů volbami, v parlamentech, komisích, kancelářích – ne pomocí facek, vyháněním jinak smýšlejících z parlamentu, či dokonce střelbou z tanku, odpalováním raket a bombardováním. Jakékoli přiblížení se Ukrajiny k Unii nebo NATO vyžaduje, aby se vláda dohodla se svým obyvatelstvem a se svými sousedy, a to civilizovaným způsobem. Nenecháme se zatáhnout do sobeckých sporů oligarchů, které navíc dostaly podobu války.
PZ: Ono se to snadno zřekne, ale na Ukrajině probíhá občanská válka. Ve hře jsou emoce, pomstychtivost, touha po odplatě. To je situace obtížnější než v roce 1999, kdy NATO bombardovalo Jugoslávii.
Naopak, dnes by to mohlo být snazší! Sankce zasáhly všechny státy, některé poměrně silně. Hrozba zastavení dodávek plynu a ropy přes Ukrajinu není jen teoretická. Jestliže v době bombardování Jugoslávie stála proti letadlům NATO především humanistická idea, dnes je to i pragmatický a sobecký zájem mnoha členských států EU/NATO.
Nejcennějším na běloruském summitu je snaha nalézt cestu k tomu, aby si znesvářené strany alespoň trochu věřily. Nejen velmoci, ale i bojující strany na Ukrajině. Je třeba spojovat lidi, vytvářet solidaritu míru, ne solidaritu konfrontace. Myslím, že kdyby na Hradě, ve Strakovce či v Černickém paláci seděli lidé s porozuměním pro potřeby Unie a vlastní země, dávno by se spojili s podobnými lidmi na Slovensku, v Maďarsku, Řecku, na Kypru i jinde. A takoví státnici tam jsou. Přiznám se, že mne mate, když finský prezident či slovenský a maďarský prezident zpochybní sankce, ale jejich ministři zahraničí slavnostně hlasují pro další zostření embarga.
PZ: Současná ukrajinská vláda ale nachází v Evropské unii zastánce. Alexander Turčinov, předseda ukrajinského parlamentu, minulý týden publikoval článek, v němž napsal, že Ukrajina bude členem Unie do pěti let. Jaký máte na takové tvrzení názor?
Řekl bych, že je to otázka pro jiného doktora, než je doktor filosofie. Snad tento problém vyléčí v říjnu předčasné parlamentní volby, které vyhlásil prezident Porošenko několik hodin před summitem v Minsku.
Podle Mezinárodního měnového fondu činil v roce 1992 hrubý domácí produkt Ukrajiny 818,8 bilionů hřiven ve stálých cenách, přičemž loni to bylo 690,7 bilionů. Řečeno srozumitelněji, Ukrajina ještě nedosáhla výkonnosti ekonomiky, kterou měla v dobách existence Sovětského svazu. Od začátku letošního roku stoupla na Ukrajině inflace o víc než 12 %. Na začátku letošního roku bylo za jedno EURO 11,3 ukrajinských hřiven, dnes to je 18,1 hřiven; za jeden americký dolar bylo začátkem ledna 8,2 hřiven a dnes je to 13,7 hřiven. Poslední příslib, kterého se dostalo Ukrajině od Mezinárodního měnového fondu, byl v červenci a zněl na 1,4 miliardy dolarů. V téže době činily pohledávky Gazpromu 4,5 miliardy dolarů.
Podle zpráv od kyjevského magistrátu má dnes ukrajinské hlavní město možnost odebírat plyn na úrovni 60 % potřeby. Vládní komise vyzvala k hledání alternativních paliv. Ovšem jiný vládní úřad oznámil, že zásoby uhlí v tepelných elektrárnách vystačí na měsíc…
Válčit je snazší než budovat. Armádu mohou živit, šatit a vyzbrojovat přátelé ze zahraničí. I když obyčejní lidé hladoví a mrznou. Vskutku nádherná nová Evropa!
PZ: Nemyslíte, že se Asociační dohodou Ukrajiny s Evropskou unií situace vylepší? Porošenko řekl, že v září Ukrajina tuto dohodu ratifikuje.
Možné je všechno, ale toto je málo pravděpodobné. Vladimir Putin na summitu v Minsku opět připomněl, že vůči Ukrajině budou zaváděna cla. To nejsou sankce: Ukrajina bude mít – stejně jako státy Evropské unie – doložku nejvyšších výhod, ale přijde o privilegia, která mají členské státy Společenství nezávislých států. To budou pro Kyjev ztráty v řádech miliard dolarů.
Mimochodem: kdo bude ratifikovat Asociační dohodu, když parlament byl už rozpuštěn?
PZ: A v čem vidíte tedy řešení?
Válka nemůže nic změnit na třech základních rozporech Ukrajiny: dramatických sociálních rozdílech v důsledku privatizace a korupce, náboženském rozdělení a etnické pestrosti. Tyto rozdíly mají své vlastní politické vyjádření. Je třeba tyto rozdíly respektovat, ne jim dávat podobu stále hlubších rozporů a konfliktů.
Je třeba dát samosprávu regionům, nevnucovat ji oligarchy, a garantovat neutralitu Ukrajiny.
Opakuji: válka je atavismus! Válka zmíněné rozpory jen přiostří, nevyřeší. Prohloubí sociální napětí, povede k etnickým čistkám. Už dnes lze odhadovat počet válečných vnitrostátních běženců a běženců do zahraničí, především do Ruska, na hranici milionu lidí.
Ukrajina potřebuje mír.
