15. 8. 2014 / zdroj
Nejspíš je považují za naprosté pitomce, kteří uvěří úplně všemu, co se jim naservíruje,” kritizuje odmítání ruské humanitární pomoci Roberts.
„Ale i úplný pitomec by snad měl pochopit, že pokud by Rusko skutečně chtělo provést invazi, nepotřebuje hledat žádnou záminku. A už vůbec nemá zapotřebí do takového podniku zatahovat Červený kříž. Rusko ovšem nepotřebuje žádnou záminku ani k tomu, aby zachraňovalo civilní obyvatelstvo před zmasakrováním loutek z Washingtonu,” míní Roberts.
Skrze tuto humanitární akci dává podle Robertse Rusko vazalům Washingtonu jasně na srozuměnou, kdo představuje skutečný problém a ohrožení světového míru. „Není to Moskva, ale Washington, který riskuje konflikt s Ruskem a vůbec mu přitom nezáleží na bezpečnostiobyčejných Evropanů. Nesouhlas s humanitární pomocí ze strany Washingtonu a jeho vazalů je jen pokus zabránit tomu, aby se Evropané dozvěděli o masivní destrukci etnických Rusů v oblasti. Washington nemůže připustit, aby vyšlo najevo, jak rusofobní extremisté vraždí, boří domy a ničí infrastrukturu,” je přesvědčen Roberts.
„Západní presstitutky se chovají stejně jako jejich politici. Záměrně zamlčují informace o zvěrstvech, kterého se dopouštějí na civilním obyvatelstvu ukrajinští vojáci a jejich radikální přátelé, kteří jsou poháněni nenávistí ke všemu ruskému. Senilní generálové z NATO, šéf Pentagonu i američtí senátoři mezitím šíří hysterii o blížící se ruské invazi nejenom na Ukrajinu, ale i do Pobaltí a vlastně celé Evropy. Bez jakýchkoli důkazů obviňují Putina z toho, že hodlá vzkřísit sovětské impérium. A to je přitom řeč o tom samém Putinovi, který měl před lety Gruzii v hrsti a nechal ji jít svoji cestou,” brání Roberts Putina.
Propaganda Washingtonu podle Robertse pracuje na plné obrátky. „Průzkumy veřejného mínění ukazují, že Američané se neprobrali ani po zkušenostech s obelháváním ze strany politiků v souvislosti s Afghánistánem, Irákem, Somálskem, Sýrií či Íránem. I dnes věří politikům a jejich mediální propagandě, že Rusko je strašnou hrozbou a je třeba jej zničit. Otázka, jak zastavit Rusy, se řeší každý den. Obamův zprofanovaný a zkorumpovaný režim tak krůček po krůčku připravuje důvěřivé a nepoučitelné Američany na další nesmyslnou válku,” vystupuje Roberts ostře proti Obamově administrativě.
Jedinou nadějí na mír je podle Robertse skutečnost, že se sankce dotknou i amerických daňových poplatníků. Roberts míní, že je to ve světle posledních událostí velmi pravděpodobné. „I významný evropský spojenec USA Polsko nyní požaduje po Washingtonu, aby odkoupil jablka a další zemědělské výrobky, které Polsko v důsledku sankcí nemohlo prodat do Ruska. Podobné požadavky se ozývají i z Řecka, Rakouska i zbytku Evropy. Lidé i vlády v Evropě oprávněné žádají kompenzace, a zejména Polsko by mohlo dosáhnout svého. Už jenom proto, že právě v této zemi sousedící s Ukrajinou plánují Američané zřídit své základny s raketami namířenými směrem na Rusko,” píše Roberts ve svém článku.
Spojené státy neustále obelhávají celý svět. Bez důkazů a na základě lživých obvinění pravidelně obracejí hněv svých vazalů proti domnělým nepřátelům. Stačí ještě jednou zmínit příklady z Afghánistánu, Iráku, Sýrie, Ukrajiny a k tomu utajené vojenské akce na hranicích s Jemenem a Pákistánem. Ale nejde „pouze“ o vojenskou, ale v neposlední řadě rovněž o finanční destrukci. Wall Street má na svém kontě evropskou dluhovou krizi. S tím úzce souvisí i ty všelijaké záchranné balíčky, které připravily o suverenitu hned několik evropských zemí,” vypočítává americké hříchy Roberts.
„Pevně věřím, že jednou Evropané procitnou a uvědomí si, že otrocká poslušnost vůči Washingtonu je může zničit. Snad přijdou na to, že Washington nedělá absolutně nic v jejich prospěch. Tedy kromě toho, že je chrání před neexistující hrozbou ruské invaze. Zároveň se Američané prostřednictvím sankcí zasadili o to, že mnoho Evropanů přijde o práci. Kéž by si Evropané uvědomili co nejdříve, že americké vazalství jim může přinést pouze další světovou válku, v níž půjdou jako první na porážku právě oni,” nabádá Roberts Evropany ke změně myšlení v závěru svého textu.
