15. 8. 2014 / zdroj
Nataša má dnes narozeniny, 13.8.2014 slaví 34 let. Dopis běloruské členky doněcké domobrany publikoval na svých stránkách spisovatel Václav Semerád, jenž text přeložil, k drastickým fotkám se nikdo nepovolaný přes dětskou pojistku nedostane. Sám o svém počínání praví: “Dějí se tam zkrátka prasárny. Mám výhodu, že čtu všechny strany. Ukrajince, Rusy, Kyjev, Doněck i Sevastopol (=Krym), pak to člověk porovná s našimi vyvřelinami a chce se mu zvracet. Ukrajince jsem už stokrát přistihl při lži (lžou jako když Mladá Fronta tiskne) a naše média to od nich přebírají i s chlupy. Rusky čtu naprosto bez problémů a ukrajinštinu už čtu taky. Je to ale síla. Informační válka je svinstvo jako politika.”
Ptáš se – jak se mám, co dělám? Normálně. V Běloruské republice mě začali trestně stíhat. Za zločiny žoldnéřství a terorismus. Sazba od 10 do 25 let. Žoldnéřství připojují automaticky. Podle mínění Lukaše tady prostě z principu nemohou občané bojovat zadarmo. Máma naštěstí prodala můj byt. Takže je všechno normální. Jsem s oddílem ve Sněžném, bojujeme za koridor ke hranicím a na Saur-Mohylu. Stříleli na mě snajpeři, tankisti i minometčíci. Netrefili. Střílela jsem i já. Průbojnými a zápalnými. Doufám, že jsem se trefovala lépe. Doufám, že umírali. Nad hlavou mi vybuchla kazetová bomba. Ty pocity se nedají popsat.
Dnes byla ve Slavjansku násilná mobilizace a u nás, ve Sněžném, bude brzy druhá Semjonovka. Jestli Ukrové výšinu dobudou, postřílí nás. Ustupovat už nemáme kam. Už od května jsme očekávali ruská vojska. Už je nečekáme. Štve nás to. Váněčka do konce čekal tanky s ruskými vlajkami. Váněčka je teď pohřbený v Nikolajevce, na místě našeho posledního boje. Vyzývali jsme ten konvoj. Tak ještě Sam… Kubík… Gun… Cikán… Sever…
Já jsem teď Sluníčko. ))) Počkej, nafotím se v přilbě…
Proč jsem přijela? Jela jsem pomáhat v nemocnici. V Orlu jsem uvažovala, jestli bych byla schopná vzít do ruky zbraň. Ve Voroněži jsem uvažovala, že bych mohla i vystřelit. Vážně. Ve Slavjansku jsem v květnu myslela, že bych mohla i zabít člověka. V červnu po jatkách v Semjonovce jsem si uvědomila, že opravdu CHCI zabíjet! Při svém prvním boji jsem uvažovala, že bude škoda každé kulky, která proletí vedle těch kozlů, co střílejí na mé bratry.
Do Semjonovky jsem byla na tichém místečku a jen jsme slyšeli zvuky bojů z Karačuna a Semjonovky. Uráželo mě a dopalovalo sedět v kuchyni. Protože jsem opravdu HOOODNĚ chtěla přispět, aby bylo méně Ukrů. Množstvím i kvalitou. Z teplého místečka jsem dobrovolně odešla do první linie 5. června.
Za oknem přitáhli odtahovci rozstřílený BTR, budou ho opravovat.
Když jsme ustupovali z Nikolajevky, viděli jsme pětipatrový panelák bez tří vrchních pater… V Semjonovce žily staré babky. Semjonovku otrávili fosforem a chlorem… Na předních zákopech Morpechu jsem si ušila sumku z roztržené ženské kabelky… Neprůstřelné vesty nám dali až před třemi dny… Obložím se ikonami a čekám.
Váněčka zemřel vykrvácením, dostal střepinou do hrudi. Já jsem noc a den stála na betonu… rozkaz byl neměnit pozici… i pro SNAJPERY! Potřebovala bych pozorovatele, ale neměli jsme ani dalekohled. Z toho betonu jsem střílela po hledačích min.
To nic. Učím se. Na celý život si budu pamatovat, že suška rozhodně není jídelní příbor. (poznámka suška je zřejmě SU – letadlo, bitevník)
Nedávno tu zemřel mladíček, 21 let. Utrhlo mu to hlavu. Je tu ještě jeden, má 19 let.
Udeřily na nás grady. A dráťáky. To jsou bomby plné jehel.
Proč jste sem přijeli, ptala jsem se už mnohých. Odpověděli, že je to tak, bezmocnost je horší než něco dělat. Fandit po internetu, to je na zvracení.
Doneslo se nám, že ve Slavjansku probíhají represe a popravy obyvatel. Nacigarda zabíjí všechny, kdo přihlížel, kibicoval, nebo dokonce pomáhal na opěrných bodech. Na ukrajinských kanálech ukazují celé nádraží, jenže to je rozbombardované už dávno. Zastřelili matku Rysa. Rys kdysi dal dohromady podútvar toho jména.
Ležela jsem tam v Leninově nemocnici, když do střechy udeřila přesně mířená mina. Byla tam kardiologie, operační sestru to zabilo. Vyřízli jí na chirurgii slezinu, třetinu žaludku – nezachránili ji. Sestry dvakrát telefonovaly. První do Kijeva z důvodů studia syna na jakési vysoké škole. Odpověděli jí na dotazy o prospěchu, ale pak se zeptali, z jakého města je student. Slavjansk? Takové město už na Ukrajině neexistuje!
Druhá volala do Lvova, chtěla si objednat cestu na dovolenou, naivka! Řekli jí: Slavjansk? Vy si shánějte rakve, ne dovolené. A práskli sluchátkem.
Mít tak palačinku! A manikůru, lázeň, čistý oděv, nestěhovat se pořád v napětí… piiiííuuu – letí mina nebo kulka. Chtěla bych zase do klubu, najíst se beze spěchu, celý den sexu. A hlavně vanu. A pořádnou optiku aspoň 16… nebo lépe 20… a bílý dort… a ještě plastické desky na bronik. A hromadu kosmetiky… a ještě nákoleník, natloukla jsem si meniskus, když jsem upadla.
A Hospodine, chci aspoň 5 zásobníčků s municí, mám jich jen 15 a zbytek mám jen nenapáskované patrony.
Proč se snajperskou puškou? Jsem snajperka, protože kdo hraje na piano, ten ho taky nosí. Protiletadlovka, kulomet i pancéřovka jsou na mě těžké. Učila jsem se až tady. Můj první instruktor řekl, že střílím, doslova, “zajebala jsi to”.
Ale musím střílet a strefovat se. A správně dělat opravy na vítr a vzdálenost. Naši hoši viděli na základně pancéřovky, řízené střely a minomety poprvé v životě. No a co, teď drtí obrněnce i sušky.
Když jsem vyjížděla, myslela jsem si, že je celý Slavjansk na barikádách. Figu! Byla jich tu hrstka. Ostatní občané buď čekali, až zdechnem, nebo čekali, až za ně tu práci uděláme my. Jedni i druzí teď hnijí. Nebo jsou v ukrajinských uniformách s divadelními zbraněmi v rukou a teprve budou hnít. Násilně je zmobilizovali. Takové místní už jsme nacházeli i v jiných městech. Leželi s hlavněmi zalitými olovem a s vytlučenými pojistkami závěrů. Ukrové je nuceně mobilizují a pak je jako “maso” ženou před vlastními oddíly, abychom stříleli “maso” a tak ukazovali naše pozice. Sama jsem viděla – a propustila – tři grupy masa. Střílela jsem až po minometčících za nimi. Maso šlo s vlaječkami Ukrajiny po poli, během a bez shýbání. To maso se strašně bálo!
Specialistů tu máme – drobečky. Těch, co už byli ve válce – ještě méně. A tak je to běžné. Malý… 19 let, pancéřovník. Má křížek – a medaili. Kirpič – medaili. Jermak – medaili. Do této války zbraň neviděli. Dnes podbíjejí letadla i tanky.
Medaili od koho? Od Doněcké republiky, od Strelkova. Jermaka chtěli vyfotit s křížkem, tak ten křížek přikryl rukou. Medaile nenosíme vůbec.
Ukrové všechno dělají podle rozkazů z Kijeva. Nikdo nesmí vypustit před obrněnce pěchotu bez rozkazu.
Jakápak propaganda? Prostě jsem nestřílela na maso, čekala jsem na jejich minometčíky. Jednou maso – chlap jako hora – zbytečně tahal ukroflag po poli , zatímco naši mlčeli, aby se neprozradili.
Jenže i to maso má mámy a děti. “Maso” – to jsou nuceně naverbované osoby mužského pohlaví, které si naivně myslely, že si vojnu odsedí v bytech. Maso jde před hlavně zbraní zalité olovem a s prázdnými zásobníky. Maso vypouštějí před sebou, aby naši při střelbě po masu ukazovali vlastní pozice a zbytečně vystříleli munici.
Naši hoši viděli i zbraně s olovem v hlavni, i zabité maso. Maso jsou ti, kdo si říkali civilní obyvatelé. Jeden takový chlapec z ukrovské armády došel až k nám a vzdal se. Ale ostatní se bojí i za rodiny. Když přeběhnou k nám, zabijí nejen je, ale i jejich rodiny. Takže utíkají jen ti, kdo jsou sami.
Místní horníci jsou buď s námi, nebo dělají maso. Častěji, skoro vždy, s námi. Třeba horník – Slon. Bojí se myší. Nedávno sestřelil vrtulník.
Když jsem sem jela, myslela jsem si, že budu bojovat za všechny. Teď zabíjím za děti, ženy, za staříky, ale PŘEDNOSTNĚ za chlapce a dívky, co jsou ve zbrani. A nejen za vlastní, i za městské ženy, děti a staříky. Nebojuji ale za miliony místních ruských vejconošů. Opravdu se mi chce plivnout na ty, co se bojí, že mají chatu na kraji. To jsou ty osoby mužského pohlaví, které na nás mávají rukama a říkají, že jsou s námi. Za taková slova se mi chce dát jim pořádnou do zubů.
Sláva, v nedávném boji, který se táhl ve dne v noci, jsem si nadělala do kalhot, když na mě ze tří stran létaly miny. Navíc se do mě strefoval snajper a nade mnou vybuchla kazetová bomba. Pak tam proletěly dvě sušky a shodily dvě bomby. Měli jsme mrtvé, mnoho mrtvých. Když jsme odcházeli… ODCHÁZELI… odvedli i mě… přes příkop mě hoši táhli za sebou, protože už jsem neměla sílu… Ustoupili jsme přes les k sídlišti… Viděli jsme domy, z úkrytů vyhlíželi lidé, vedle pětipatrového domu s dírou jako do stodoly… Byl tam jeden vejconoš. Říkal, že věřil v naše vítězství! Máme přímo železné nervy, že nikdo tu hyenu nezabil. Ale všem se chtělo. Jako jediná z oddílu jsem řekla hodně nahlas, že mě takoví strašně… kašlu na životy takových!
Radši něco pozitivního. Přestala jsem se bát injekcí, tmy a je mi absolutně jedno, čemu jsem dávala velkou váhu ještě v zimě, ve svém druhém životě. Skutečně je mi to fuk. Hluboko a upřímně na to kašlu.
Zítra nám Ukrové slíbili útok. Ráno předtím vyhlásíme bojovou pohotovost. Hoši tahají ke vchodu. Zkusím je vyfotit, snad bude někdo souhlasit. Teď ti sem napíšu telefon Moskvana, který tu se mnou natočil velké video. Reportér Andrej Krasnoščekov. Jestli zdechnu, vzpomeňte si na Sluníčko.
Čistí nás pomocí gradů. Tomu neutečeš. I kdyby nestříleli drátkovými bombami s jehlami. Mají také uragány. Nadělají z lidí fašírku, když se strefí. Tamten reportér se mnou a s dalšími bojovníky natočil dvacetiminutové video, když mezi nás vletělo něco velkého. Trofima jsme ve třech převázali a do nemocnice. Mě taky. Pravým uchem jsem neslyšela, tlak pod 200 a hlava jako střep. Bylo to asi před měsícem, ale už jsem zpátky. Byla to jen rázová vlna do uší.
Skoro nikdo z nás nechtěl ustoupit ze Slavjanska, později jsme se chtěli vrátit. Ale rozkaz byl odejít. Všichni.
Nikomu se nechce umírat, všichni chceme jít domů, ale neprcháme. Chtěla bych usnout bez obav, že mi do okna přiletí přímým zásahem tankový granát. Náš oddíl je mobilní. Jsme vždycky tam, kde jsou jatka. Když nad hlavami létají miny a střepiny, máš v hlavě pusto a prázdno. Pozítří, 13. července, mám narozeniny. Narodila jsem se 1980. Před rokem by mě ani nenapadlo, že se to tak zamotá.
Jeden chlapec má na telefonu “Píseň Timura Mucurajeva”,
“Když bolest spaloval strach, on křičel, jak zaživa hořel, Ó milosrdný Alláhu, dovol mi osladit se rájem…”
Najdi si píseň, poslechni si ji, pomůže ti před bojem.
Vyhlásili nám pohotovost. Tak až příště!
Snajperka z Doněcka 2014
– – –
překlad Václav Semerád, původně publikováno na stránce http://sw.gurroa.cz/domobranka.php kde je možné také shlédnout ruské video – reportáž s novinářem Andrejem Krasnosčekovem, udělejte to, protože se alespoň přesvědčíte, že nejde o propagandistický prefabrikát, nýbrž o ženu z masa a kostí. Václav Semerád říká: “Koho Nataša zajímá víc, mám tu zmiňované video. Pokud se někomu zdá, že tam chybí konec, má pravdu. Nedaleko dopadla mina. Tak pozor – je to delší”
Na stránkách http://sw.gurroa.cz se lze dostat k nesčetnému množství scifi literatury tohoto plodného autora, jemuž vydávání v rodinném nakladatelství Autobus přerušily zákonné úpravy daňových předpisů z dílny ČSSD. Drastické fotky k událostem v Donbase po přihlášení a odblokování dětské pojistky zde: http://sw.gurroa.cz/nevira.php , Originál dopisu je na http://novorus.info/news/rusmir/25130-pismo-opolchenki.html
Roman Tyller Tak prý na Ukrajině může policista zastřelit kohokoliv bez upozornění, bez vyzvání… Dejte si pozor,přátelé Kyjevské vlády a současného parlamentu až tam pojedete zase něco slavit, aby se někdo neunáhlil..
Miroslava Hustáková:
Pořád slyším, jak Obama vyzývá Putina, aby nepodporoval separatisty, jinak další sankce. Prosím vás do Majdanu byly na Ukrajině pouze zbraně ruské výroby. Co tedy separatisté zabavují nyní ? Jak se tam dostala docela drahá zbraň Javelin ? Separatisté měli zničit kolonu, která vezla zásoby a m.j. ukořistili protitankové řízené rakety PTUR FGM-148 Javelin, separatisté také údajně zničili Hammer. Jo je informační válka, možná jen lžou a Obama dělá mírotvorbu jen všude jinde. http://www.rg.ru/2014/08/11/olochenci-site-anons.html
Démokritos Míra ZAbder: ”
Pohoršujete se nad Islamisty a Evropani dělají to samé Ukrajincům v Doněcku Evropští zabijáci si na Ukrajině užívají “fašistické safari”. Z lidí, jako jsme my, dělají lovná zvířata….najatý personál soukromých Západních vojenských dodavatelů, kteří zabíjením za peníze dělají jen svou práci. Jsou to i lidé, kteří na Ukrajinu odchází za potěšením a jsou ochotni za to zaplatit. Stan Patton, profesionální Blackwaterský voják se na svém Twitteru podělil zmínkami o tom, jaké jsou ceny: za vystřelení si z houfnice – $ 100, z tanku – $ 200, když je to výstřel do vesnice tak je oceněn USA $ 350…Korespondent italského IL Giornale Fausto Biloslavo píše, že cizinci jsou vítáni, když vstoupí do batalionu Azov zřízeného ukrajinským homosexuálním poslancem parlamentu Olegem Ljaškem. Jsou v něm dobrovolníci z Itálie, Švédska, Finska, Norska, Francie a z Pobaltských států. Ta mezinárodní havěť se hrne na Ukrajinu díky dovednému verbíři – 46 letému Francouzi Gastonu Bessonovi. Ten inzeruje na Internetu nabídky na účast při krvavém „safari“ na Ukrajině. „Zveme tě, přidej se k batalionu Azov. Nic nemusíš platit. Jsme připraveni se s tebou sejít v Kyjevě. Potřebuji od tebe vědět informace o tvé rodině a sociální situaci. Dej nám vědět, jestli seš připraven sám se zúčastnit těchto bitev nebo budeš cvičit mladé vojáky. Při příjezdu do Kyjeva dostaneš kontaktní číslo našeho anglicky mluvícího zaměstnance. Nocleh, jídlo atd. – to je na naší základně na jihovýchodě,“ říká v inzerátu. Narozen je v Mexiku a sloužil u francouzských speciálních sil commandos v jihovýchodní Asii. Účastnil se třech pučů a dvou válek. Laos, Barma, Surinam… Ten samý žoldnéř v roce 1991 zabíjel v Chorvatsku Srby a pak v Bosně.Evropanům se nabízely hony na civilisty v Srbské Krajině a v Chorvatsku. Cena byla v roce 1995 $3000. Lovcům nabídli neprůstřelnou vestu, munici a pušky s optickými zaměřovači. Lovci – „mezinárodní brigády Chorvatské armády“ měly garantovanou bezpečnost. Znásilňování a rabování se nabízelo za zvláštní sazbu. Klienti byli převážně etničtí Chorvaté z Austrálie, Německa, Kanady, Švýcarska a Rakouska, stejně jako evropští krvežíznivci a neonacisté. Gaston Besson začal se svým businessem a s bojovou zkušeností v tom, v čem teď pokračuje na Ukrajině, a co miluje nejvíce.”
Rusko obviňují z “humanitární agrese”:
“Taková hysterie kolem pomoci nabízené Ruskem občanům Ukrajiny, kteří ji nutně potřebují, vyvolává hluboký údiv. Udivující je i to, že povyk byl spuštěn kolem mýtické ruské „humanitární agrese“, zatímco to, že kyjevský režim likviduje čtyřmilionové obyvatelstvo východních regionů, je přecházeno mlčením. Proč se nemluví o tisících zabitých a zraněných civilních obyvatelích, o statisících uprchlíků?”
Číst všechno:
http://czech.ruvr.ru/2014_08_13/Rusko-obvinuji-z-humanitarni-agrese-2139/
99999
Měsfo Uglegorsk, kde se nezdržoval ani jeden bojovník odporu, bylo dnes obsazeno ukrajinskou armádou a obytné čtvrti bombardovány střelami Grad. Civilnímu obyvatelstvu nebyla dána jediná možnost uniknout. Hnutí odporu počítá se stovkami obětí na civilistech. článek Uglegorsk se proměnil v Hirošimu: http://rusvesna.su/news/1407933937 česky ale článek o den starší, před ostřelováním Grady: http://czech.ruvr.ru/news/2014_08_13/Krvavy-masakr-v-ukrajinskem-Uhlehorsku-desitky-obeti-6212/
*****
Kanadský novinář G.West: ,,Některá vojenská letadla,která se pohybují v leteckém prostoru Ukrajiny vyletěla z vojenským základen Nato v Rumunsku a Moldávii. Byla zaregistrována celá série letů… Letadla bombardovala civilní objekty v Donbase a měla na sobě znaky ukrajinské armády …Tvrdí novinář http://dnrespublika.info/samolety-bombivshie-doneck-leteli-s-bazy-nato-v-rumynii/
*****
Vzkaz domobranců z Novoruska pro NÁS! (titulky)
Vzkaz lidí Novorossie občanům Evropské unie – doplněno
Vzkaz lidí Novorossie občanům takzvané Evropské unie – doplněno o české titulky a pár ukázek, jak vypadá řádění Banderovských fašistů v praxi v Novorossii, k…
Nataša bojovala také na Saur- Mohyle, dnes 15. 8. 2014 pod její dopis přibylo toto (a na stránce Václava Semeráda s dopisem Natašy jsou k tomu další komentáře):
Děsivý dodatek k Saur_Mohyle
(Alexandr Sivov, http://novorus.info/newsday/26611-kievskaya-hunta-primenila-otravlyayuschie-gazy-po-saur-mogile.html 14.8.2014)
Jistě si pamatujete informaci domobranců, že Saur_Mohylu považovali za fakticky nepřístupnou, chráněnou minovými poli, houfnicemi, a zejména tunely, ve kterých se ukrývali obránci před bombardováním? Vzpomněli jste si i na zprávu z ukrajinské strany, že se jim ji podařilo aspoň nakrátko dobýt?
Skutečnost je takováto: výšinu dobyli použitím bojových otravných plynů, kterými obránce vyhubili. Sami se tam ale dlouho neudrželi – výpary bojových plynů tam zůstaly a vyhnaly je. Dnes je to území nikoho, nikdo tam není, pobyt tam je nemožný.
O použití bojových otravných plynů mlčí obě strany. U ukrajinské je to pochopitelné, velitelství domobrany má zřejmě nějaké vyšší důvody. Domobranci však o použití bojových otravných plynů vědí všichni.
Je mi líto, ale mělo to před románem přednost…
Umí někdo rusky, aby to porovnal? Originál je na http://novorus.info/news/rusmir/25130-pismo-opolchenki.html – některými slovy jsem si nebyl moc jistý. Na konci článku je video s Natašou. Nejsou tam titulky, ale aspoň se na ni podívejte!
