Petr Ďoubalík, 24. 8. 2014, Nevinné oběti mocenských bojů, video, zdroj: pokojnibojovnici.sk
To byl příjemný pocit – na konci videa paní v utečeneckém táboře děkuje slovenské reportérce za pomoc, kterou jim poskytli ze Slovenska (pokojnibojovnici.sk?), říká: “Děkuji vám Čechoslovákům…” A já proto děkuji pokojnymbojovnikum.sk za sebe a za nás, co se jinak stydíme, že za nás před světem reprezentuje moula Zaorálek, že naše “elita”, která má jindy plnou hubu keců kvůli prkotinám, teď bázlivě mlčí a primitivně se polévá kbelíkem vody. A co takhle kbelíky krve, nevážení? Dokonce ani to neutrální “stop válce!” nešpitnete. Tak jste svobodní a připosr…, umělci naši! Strach o korýtka, dotace a přízeň zaprodaných médií – to není svoboda, po které jsme volali. Taky vás někdy napadne, co by tomu říkal Karel Kryl?
Jsem trochu tělocvikář. Často rozděluji žáky do družstev a to je vždy takový test, jak má kdo koho rád, jak je oblíben. Často ani nejde o to, jak je kdo v chystané sportovní hře výkonný, do zástupu si za sebe stoupnou především kamarádi. Pevně věřím, že kdyby kapitánem jednoho družstva České republiky měl být Zaorálek, řada za ním by byla velmi krátká. Já osobně bych ho jako soupeře nešetřil. O to víc, protože zradil mou důveru.
Video je delší, hodně amatérské, o to upřímnější. Zkuste se mrknout alespoň na kousky. Ještě jednou děkuji za nás – Čecho(Slováky)!
