27. 8. 2014 / zdroj , zdroj v angličtině zde
Jestliže něco děláte stále dokola, vkládáte do toho velkou víru a enormní množství peněz, jen abyste přihlíželi mizivým nebo dokonce negativním výsledkům, nemělo by vás úplně překvapit, pokud neutrální pozorovatel zpochybní vaši příčetnost nebo pseudokultovní chování amerických prezidentů. Ti nadále hledají řešení složitých problémů v bombardování Iráku (stejně jako řady dalších zemí na celé planetě), píše William J. Astore.
Ubohý Irák. Od operace Pouštní štít/Pouštní bouře za George H.W. Bushe přes vynucování bezletových zón za Billa Clintona, operaci Irácká svoboda za George W. Bushe až k poslednímu “humanitárnímu” bombardování za Baracka Obamy, je konstantou americká bomba vybuchující v iráckém pouštním vzduchu. Ale navzdory tomuto bombardování – nebo spíše částečně právě kvůli němu – byl Irák devastován a stal se destabilizovanou zemí pomalu se rozpadající pod téměř čtvrt století trvající záplavou bomb.
Přiznám se, že jsem šokován: Americké letectvo včetně strategických bombardérů jako B-52 a B-1 postavené během studené války kvůli odstrašení a pokud by bylo třeba kvůli útoku na druhou planetární supervelmoc, Sovětský svaz, bylo rutinně používáno k útokům na v zásadě bezbranné země.
V roce 1985, když jsem nastoupil aktivní službu jako poručík letectva, kdybyste se mě zeptali, kterou zemi by USA měly bombardovat, Irák by byl na jednom z posledních míst. Tehdy jsme ještě pomáhali Saddámovi Husajnovi ve válce proti Íránu, poskytovali mu zpravodajské údaje, které mu pomohly zasahovat soustředění íránských vojsk, také chemickými zbraněmi. Reaganova administrativa tehdy vyslala budoucího ministra obrany Donalda Rumsfelda, který si potřásl rukou se Saddámem. Dokonce jsme ve jménu zadržování Íránu přehlédli irácký nálet na loď USS Stark, který vedl ke smrti 37 námořníků.
Pokud by existoval obraz dokonale ztělesňující bývalý SSSR, byl by na něm tank. Od válečného T-34 až po T-72 z konce studené války, Rusové je vyráběli jeden za druhým jako klobásy. Pokud by jedna zbraň měla symbolizovat USA, určitě by to byl bombardér, od strategických B-52 až po taktické F-35. Coby bohatší ze supervelmocí, USA vyráběly vyspělé bombardéry jako luxusní drahé klobásy.
Nyní v USA panuje takřka náboženská víra, že bombardéry budou vždy nějak ufinancovány a také budou použity. Co jiného zachycuje skutečnost tohoto šílenství lépe, než více jak 400 miliard dolarů věnovaných na letoun F-35, vysoce předražený a málo výkonný zbraňový systém, který může nakonec stát daňové poplatníky přes 1,5 bilionu dolarů? Nebo trvání na plánech postavit další dálkový “útočný” bombardér, který by doplnil nebo nahradil stroje B-1 a B-2? Podle letectva jde o naprostou nezbytnost. Tento projekt je dosud na rýsovacích prknech, ale už má odhadovanou cenu 550 milionů dolarů za jediný stroj. Jestli si myslíte, že financování bude zastaveno, podívejte se do nedávné minulosti.
Samozřejmě, na fetišistické americké zálibě v bombardérech lze vydělat obrovské sumy. Ale americký kult letecké síly a jeho příšerně drahé udržování vyžaduje ještě další vysvětlení. V určitém smyslu jsou nové projekty vojenskými ekvivalenty posvátných krav. Jsou to idoly, jimž se klaníme (a které platíme) bez dalších otázek. Jsou ale také symptomy širší choroby – nafukování ministerstva obrany. Ve světě po 11. září začal vojenskoprůmyslověkongresový komplex věřit, že má oprávnění být zasypáván dolary za podmínek prakticky nulové odpovědnosti vůči daňovým poplatníkům.
A vedle toho existuje navíc absurdní víra děděná z administrativy na administrativu, že bombardování je řešením problémů – navzdory více než přesvědčivým důkazům o opaku – čímž vzniká skutečně smrtící kombinace.
I když bomby vybuchující nad Irákem nebo kdekoliv jinde nic neřeší a dokonce věci zhoršují, stále způsobují nárůst prezidentovy autority.
Takže neobviňujte letectvo. Smutná pravda sahá podstatně hlouběji: Američané evidentně také touží po bombardérech. Po větším počtu bombardérů. Pokud odmítáte argumentovat, pokud trváte na investicích stále větších sum do dalších letadel, téměř automaticky z toho vyplývá, že tyto stroje budou také použity.
A jako v případě kultů kdekoliv po světě, je lepší nezpochybňovat centrální přesvědčení a praktiky jeho vůdců.
