Břetislav Olšer
10. 7. 2014 Blog. i dnes 
Smrt čtyř mladých mužů je tragédie, která navždy poznamená jejich blízké. Svojí částečkou umřou i oni sami. Nevratnost toho faktu je zoufalá, nic nepomohou kondolence, vyznamenání, odškodnění, patetické proslovy. Prostě jsou definitivně pryč čtyři bytosti, ve které vkládali své naděje rodiče, bratři, manželky, děti; bolest a hoře nesmírné… Nic pro ně nikdy nenahradí jejich životy.
Lze od rána do večera v televizích sypat slova chvály a uznání… Nic od ničeho, pojde… Není nic strašnějšího, zvláště když si člověk uvědomí, že jejich smrt byla zbytečná. Nebo snad ve válce zbytečné smrti není…? Je nezbytné proto nezaměňovat příčinu s důsledkem. Nezemřeli vlastní vinou při dopravní nehodě, ani na zhoubnou chorobu či nešťastnou náhodou. Ani tím, že se ocitli v nesprávné době na nesprávném místě, kde si je vrah spletl s nejnenáviděnějšími Američany. Válka je krutě organizovaný masakr, při němž jsou ti stateční, kteří brání svobodu a demokracii, a proti nimž stojí zákeřní útočníci, kteří touží umírat pro čtvrtý muslimský ráj a dvaasedmdesát černookých panen. Je správné pamatovat si jména hrdinů, ale kdo je hrdina a kdo ne?
Všichni známe jména pilotů, co zmáčkli tlačítko, aby vypustili atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki, kdo ale zná jména jejich obětí? Během jedné vteřiny jich bylo na sto tisíc. Kdo zná jména 27 milionů obětí Velké vlastenecké války…? Jen americké oběti vietnamské války jsou na symbolické Památeční zdi (Memorial Wall) – 58 272 jmen. Chybí však jména a těch, co se z Vietnamu vrátili jako mrzáci; Přes 42 000 vojáků US Army trpí poruchami zraku, téměř tři tisíce jich zcela osleplo, 4 662 vojáci US Army z Vietnamu měli amputovány obě nohy, 20 965 jich přišlo o nohu nebo ruku, další asi tři tisíce živoří do dnešních dnů, pokud ještě žijí, v psychiatrických ústavech…
Na začátku bych se chtěl omluvit všem našim statečným vojákům konstatováním, že nejsem chlap, jelikož jsem se vyhnul dvouletému náročnému povalování na kavalcích kasáren, abych místo toho podepsal pro zlepšení svého kádrového profilu a finanční zajištění rodiny deset let brigádničení v mnohasetmetrovém podzemí OKD. Moucha; se sbíječkou, v absolutní tmě jen s hlavovkou a se zanedbatelným rizikem exploze metanu či závalu a důlními otřesy. Proto se stydím, že mám jen pár vágních chorob z povolání, zatímco slyším opravdové hrdiny, jak přišli při sebevražedném útoku o svoji končetinu, přičemž bych nemyslel jako oni na to, že tím zachráním světový mír, ale na to, jak přežít a nepřijít o nohu či paži. Holt, jako každý líný zbabělec. Mám co dohánět..
Bývalý místopředseda vlády a ODS Miroslav Macek na téma Afghánistán napsal: „Pořád nerozumím tomu, co je hrdinského na tom, být žoldákem. Ten musí pochopitelně poslouchat i ty rozkazy, se kterými vnitřně nesouhlasí a musí se účastnit bitev a válek, které jsou (jako většina těch minulých, současných a budoucích) zcela nesmyslné a nic neřešící. Rizika, že přitom může být zmrzačen nebo zemře, si je jistě dobře vědom. Za to je přece též placen. Má navíc na vybranou: může se kdykoliv žoldu vzdát a jít dělat nějakou méně rizikovou práci… Jak jsem záhy zjistil, moji zobecňující glosu leckteří berou jako znevažování smutku a bolu rodin padlých vojáků. Není tomu tak, nicméně chápu, že kdo chce psa bít, vždycky si hůl najde…”
Je snad neetické zmiňovat se o zaopatření padlých vojáků? Samozřejmě, pro jejich nejbližší jde o naprosto podružnou záležitost; přišli o milované bytosti a to už nenapraví ani ten nejvyšší obolus. Možná ale není od věci shrnout si hlubší příčiny toho, proč vůbec padli. Třeba to vymezí fráze, že to bylo v tom, jak chránili i nás v daleké cizině a bojovali i za naší svobodu. Možná to bylo již v dávné anabázi, když na konci roku 1979 se v Kremlu rozhodli, že je třeba sovětské vojáky poslat na pomoc spřízněné komunistické vládě v Afghánistánu. Invaze začala 25. prosince 1979; kdyby Rusové v Kábulu zůstali, mohli by porazit i v roce 1994 vzniklé hnutí Tálibán a jeho Islámský emirát. Sověti však museli z Afghánistánu vycouvat a nové islámské síle v podobě Tálibánců se podařilo dobýt téměř 55 procent země téměř bez jediné bojové akce.
Právník Jiří Vyvadil má také svůj názor na slova prezidenta Zemana: “… Vojenské mise Západu jsou jedním hlubokým a navíc zcela nelegitimním omylem. Jsou klasickou nespravedlivou válkou od počátku. Neopírají se o útok na tu či onu zemi, jde o válečné výpravy, pro které finančníci či politici v pohodě svých kanceláří při vybraných doušcích tu whisky, tu něčeho jiného, případně s milenkou na klíně vydefinují nějaký ten důvod boje za svobodu a demokracii. Argumentace je tak chabá a tak lidsky nepřesvědčivá, že se jim těžko dá věřit. Ale vojáci jsou placení, a jsou povinni bojovat za jakýkoliv důvod, který je jim předložen…” Třeba proti zbraním hromadného ničení, resp. v rámci svobody a demokracie pro irácký lid… pozn. autora.
Petr Fojtík má identický pohled na tuto děsivou událost: …”Kábulská vláda od konce druhé světové války spolupracovala se sovětskými bolševiky v mnoha oblastech vědy, výzkumu i hospodářství. Sovětští geologové prováděli výzkumy obrovských nerostných nalezišť v Afghánistánu, pomáhali finančně i hospodářsky chudému, ale mladému a konečně nezávislému státu ve výstavbě infrastruktury, nemocnic i škol. V nemocnicích pracovali sovětští lékaři, ve školách učitelky i z Ukrajiny…. a samozřejmě afghánská armáda měla své sovětské poradce… A tak Spojené státy v rámci studené války “založily” Tálibán. Za pomoci svých vojenských odborníků a tajných služeb začali finančně a vojensky podporovat opozici kábulské prosocialistické vlády – mudžahedíny…” Absurdní komedie kolem české tragédie v Afghánistánu
A teď hypoteticky, ale přesto s patřičnou logikou; kdyby se spojily sovětské a americké armády, jako v průběhu 2. světové války, nebyl by dnes Tálibán zase vůdčí silou Afghánistánu, který je pro US Army druhým Vietnamem. Vojáci USA jsou v Afghánistánu nenáviděnější okupanti, než zde byli kdysi Rusové. Celkem v Afghánistánu zahynulo 14 454 sovětských vojáků, dalších přes 35 000 jich bylo zraněno a zmrzačeno. Do války jich bylo nasazeno 545 tisíc; kolik jmen těchto zabitých známe? Kolik už bylo na světě Frankensteinů, co stvořili svá Monstra, jež se pak obrátila proti svým stvořitelům…? Nebýt těch monster, nebyl by možná ani Tálibán, protiteroristický boj a mrtví čeští vojáci…?
Ani po více než deseti letech války, která stála nejméně 450 miliard dolarů, přes 1,600 mrtvých a 15,000 vážně zraněných vojáků US Amy, nedosáhly USA žádného ze svých strategických nebo politických cílů. Každý americký voják v Afghánistánu stojí ročně milion dolarů. CIA tam zaměstnává 80,000 žoldáků, náklady neznámé. USA utrácí neskutečných 20,2 miliard dolarů ročně jen za klimatizování ubytoven vojáků v Afghánistánu a Iráku. Bude další afghánsko-irácký Memorial the Wall..?
Bin Ládin ve službách USA proti SSSR, ovšem mnozí budou tvrdit, že tomu tak nebylo. Řekněme to tedy jinak; Usáma prokazatelně bojoval proti Sovětům to nelze vyvrátit, stejně tak, jako boj proti Sovětům vedla CIA. Shrňme to a vyjde nám resumé; bin Ládin bojoval proti stejnému nepříteli jako CIA. Pak se ale karta obrátila; vůdce a zakladatel Al-Kájdy vyhlásil Svatou válku Západu po vypuknutí bojů v Perském zálivu. Stál za útoky na New York a Washington z 11. září 2001. Při americké invazi do Afghánistánu unikl z obleženého jeskynního komplexu pákistánsko-amerického původu Tora Bora. Poslední léta se skrýval v Pákistánu. Zabilo ho americké komando v domě v pákistánském Abbottábádu.
U zrodu Tálibánu stálo na počátku devadesátých let málo známé studentské hnutí v Kandaháru, ve kterém kromě paštunských studentů působili i jejich učitelé z náboženských škol. Právě tuto skupinu začal podporovat Pákistán, aby neztratil vliv v Afghánistánu. Čas však oponou trhnul, uplynulo dvacet roků a afghánský bývalý prezident Karzáí vyzval k mírovým rozhovorům s hnutím Tálibán a ustanovil speciální mírovou radu, která by na ně měla dohlížet, aby se rovněž Tálibán mohl zúčastnit voleb.
Není to tak dávno, kdy Tálibán sťal hlavy sedmnácti Afgháncům, kteří slavili a tančili dlouho do noci. Mezi mrtvými byly i dvě ženy. Mužům byly hlavy odděleny od těla, ženám byly gentlemansky „jen“ podříznuta hrdla. Lačnost po krvi je nepopiratelná. Temný primitivismus středověku? Omyl, psal se srpen 2012, počátek třetího tisíciletí naší skvělé civilizace. Kdo plakal nad těmito mrtvolami, kdo zná jejich jména…? Vnucuje se pořád stejná otázka: Proč USA nenechaly Sověty v Kábulu a okolí? Zatracená studená válka. Mohli tam za ně vyčistit bojiště od mudžahidů, takže by nevznikl Tálibán, ani Al-Kájda, nebylo by Usáma bin Ládina, ani katastrofy z 11. září 2001… A dnes? Není právě toto vše příčinou tragického důsledku, kvůli kterému byli zabiti i členové české vojenské mise v Kábulu? Inu, válka je vůl, zvláště když USA napřed v Afghánistánu zlikvidují z politických důvodů sovětskou armádu, aby pak doplácely na vraždy mudžahedínů; stejného nepřítele, jenž nyní může za smrt českých vojáků… Bylo to fakt nutné? Nebo jim snad chyběl Pearl Harbor, aby se vzpamatovaly…?
