Ivan David
21. 7. 2014
Dnes byly na internetový portál “Britské listy” vloženy pozoruhodné články. V prvním (zde) si Jan Čulík zcela oprávněně stěžuje na manipulativní “zpravodajství” Studia Zet radia BBC, tak jak to šéfredaktor dělal v podobných případech opakovaně. Stejného dne jsou na témže portálu “Britské listy” články přejaté ze zahraničního tisku – jako vystřižené z učebnice mediální manipulace (“Svět zuří, na místě katastrofy vládne chaos” a “Hry, které Putin hraje“). Mají stejné eufemisticky řečeno “nešvary”, které na jiném místě šéfredaktor Jan Čulík kritizuje.
Nalezneme tam návodné popisy, nálepkování, tvrzení, jejichž důkazem není nic jiného než další tvrzení. To vše samozřejmě s předpokladem, že povrchní čtenář se nad vším nezamýšlí, odkazy nestuduje a důkazy ve formě dalších tvrzení prostě přijme jako věrohodné. Údajné věcné důkazy jsou velmi snadno podvrhnutelné. Ano, slyšel jsem záznam rozhovoru, ale mám vlastní zkušenost s tím, jak se dá vyrobit a nabízím
zde odhalení jednoho z klíčových jako podvrhu (samozřejmě i to může být podvrhem). Viděl jsem “důkaz” ve formě videa, na kterém byl málo kvalitní záznam jakéhosi asi vojenského zařízení na velkém podvozku, které se pohybovalo po jakési cestě odněkud někam. Samozřejmě bylo uvedeno že je to X patřící Y na cestě z W do Z. Skvělé! Takto vypadají všechny tyto důkazy. Ale nevěřte jim, když jich je tolik a vidíte to na vlastní oči každý den přímo v televizi a od rána do večera!
Britské listy byly kdysi tím, co o sobě tvrdily, našli jste tam něco, co jiné média nepřinášela. Provozovatel portálu, který nemá peníze na ověřování fakt může slíbit jen to, že je šiřitelem zatajovaných informací. Zamyslete se sami, vážení čtenáři, jestli to zatajované odpovídá vašim znalostem a zkušenostem!
Účinná manipulace obvykle vypadá tak, že jsou dobře namíchána nezpochybnitelná fakta (čím je čtenář hloupější, tím méně jich je potřeba) se stereotypy do hlav již vloženými, s polopravdami, které si lze těžko ověřit, a k tomu lze přidat naprosté lži, které zabaleny do fakt vypadají věrohodně, aspoň pro potřebnou většinu, aby se ostatní báli projevit jiný názor. To je přesně to, co dělají dnes “Britskými listy” nabízené zahrniční články z mainstreamu, to je přesně to, co stejný den na stejném místě šéfredaktor Jan Čulík ostře a emotivně kritizuje.
Strašně mě to mrzí. Napsal jsem pro “Britské listy” přes sto článků, které by tehdy jinde vyjít nemohly. Jenže “Britské listy” se začaly měnit, dokonce ještě dřív, než do nich nastoupil Karel Dolejší.
Když něco vypadá jako kočka a chová se jako kočka, je to nejspíš kočka. Když někdo publikuje články typické pro mainstream, je to zřejmě mainstreamové médium… Dnes už některá taková, aby si dodala zdání objektivity, nabízejí překvapivé protichůdné články autorů, kteří se tam ještě včera nemohli objevit. “Britské listy”, zdá se, dospívají k témuž opačnou cestou. K článkům, které se včera nemohly objevit v mainstreamu dnes zvolna přidávají mainstream. Snad kouzlem nechtěného je vše doplněno reklamou “psychotronika”, který na začátku devadesátých let ovlivňoval diváky vztahováním rukou ke kameře.
Existuje hezké úsloví: “Spolu chyceni, spolu oběšeni.” Nemusí jít o hrdelní zločin a nejvyšší trest, ale pokud budou V “Britských listech” stále častěji typicky manipulativní mainstreamové články, může tento portál být ještě úspěšnější než dosud z hlediska čtenosti, ale ztratí to, čím byl – alternativou k prádelně mozků.
23.00 Poznámka: v tuto dobu oba nahoře v perexu citované články zmizely – byly přesunuty do archivu, nejsou na “Britských listech” viditelné. Mohu jen spekulovat, že Jan Čulík zasáhl.
