Tereza Spencerová
14. 7. 2014 Literárky
Po týdnu izraelských leteckých útoků na zablokované pásmo Gazy světoví politici až na vzácné výjimky mlčí a šéf palestinské samosprávy Mahmúd Abbás míří do naprosté (palestinské) izolace.
Pokračuje izraelské bombardování pásma Gazy, zasažen byl mimo jiné útulek pro invalidy, v jehož troskách zemřely dvě staré ženy, ničena jsou palestinská pole při pátrání po ilegálních pašeráckých tunelech, vodovodní systémy a kanalizace, zástupce šéfa izraelského parlamentu požaduje přerušit dodávky elektřiny dialyzačnímu středisku v Gaze. Počet obětí ale přibývá i bez toho – ve chvíli, kdy v sobotu Rada bezpečnosti OSN v noci na neděli jednomyslně (ale nezávazně) vyzvala k okamžitému zastavení palby, jich bylo přes 160, v pondělí ráno jich už je 172 (a přes tisíc lidí bylo zraněno).
Izraelští občané oslavují agresi na sociálních sítích a sledují nálety z kopce u Sderotu a při každé explozi nadšeně tleskají… Izraelská strana se hájí tím, že před útoky obyvatele konkrétních oblastí telefonicky – v jedno až tříminutovém předstihu – varuje, jako kdyby to nějak mohlo ospravedlnit jejich zabití, a že civilisté tvoří jen polovinu obětí, OSN mluví o třech čtvrtinách.
Premiér Benjamin Netanjahu k tomu prohlašuje, že „žádný mezinárodní nátlak“ Izrael nedonutí, aby nepostupoval s plnou silou, a že intenzita útoků bude „sílit“. Přitom tvrdí, že právě nynější agrese – zahájená bez prokázané souvislosti s vraždou tří mladých kolonistů na okupovaném Západním břehu, na niž Gazané raketami zareagovali až po dvou dnech izraelských náletů – prokazuje, že Izrael nikdy nemůže dovolit vznik nezávislé Palestiny na okupovaném západním břehu Jordánu, protože by tak vzniklo jen „dvacet dalších Gaz“. „Myslím, že izraelský národ nyní chápe, co neustále opakuji: nemůže nastat situace, za níž bychom, bez ohledu na jakékoli dohody, pustili bezpečnostní kontrolu území západně od řeky Jordán,“ vysvětlil svůj zorný úhel izraelský premiér. (Řešení okupace na základě vzniku dvou států ale beztak není proveditelné už dlouho). Izraelské komando v noci na neděli podniklo útok z moře a při boji na jednom z míst, odkud z Gazy létají na Izrael podomácku vyrobené rakety, zabilo prý tři „příslušníky Hamasu“, přičemž jeden z izraelských vojáků byl zraněn.
Když ale Benjamin Netanjahu mluví o „mezinárodním nátlaku“, jemuž je připraven vzdorovat, je třeba připomenout, že prakticky žádný tlak není. Evropská unie jen Izrael neustále opatrně „varuje“, nový americký velvyslanec při Radě OSN pro lidská práva Keith Harper oznamuje, že jeho „klíčovou prioritou“ bude boj proti „antiizraelským postojům“, Rusko mlčí, Čína také a arabští ministři zahraničí se k „naléhavému jednání o Gaze“ sejdou dnes, v pondělí, tedy týden po prvním náletu…
Abbás v izolaci
Výše řečené platí i pro šéfa palestinské samosprávy na okupovaném západním břehu Jordánu a Západem uznávaného „lídra Palestinců“ Mahmúda Abbáse. Před více než měsícem se dohodl s Hamasem na společné vládě, ale nyní k náletům nejenže dlouho mlčel, ale navíc mnohé Palestince utvrdil v tom nejhorším, co si o něm kdy mysleli – 8. července totiž vystoupil na mírové konferenci, kterou pořádal izraelský deník Haarec, zatímco ostatní palestinští představitelé účast na protest proti zabíjení v Gaze odmítli. A pobouření nejen hamasovců a obyvatel Gazy, ale i Palestinců z okupovaného Západního břehu prohloubil navíc tím, že v projevu izraelskou agresi nezmínil ani jednou. Hamas vyzval vedení Fatahu, aby se od Abbáse distancovalo, a podle dostupných zdrojů probíhají v této organizaci opravdu ostré diskuse a Abbás z nich nevychází zrovna nejlépe.
Abbás se podobně zachoval i při předchozích izraelských válkách proti zablokovanému pásmu Gazy v letech 2008/2009 a 2012, nicméně nyní se zdá, že jeho politika může vést k rozpadu konečně dohodnuté jednoty. Možná právě opětovný rozkol je hlavním cílem nynější izraelské agrese, ale na druhou stranu se o Abbásovo místo hlásí radikálnější představitelé Fatahu, s nimiž už nebudou mít Izrael a Západ tak snadné pořízení.
V každém případě ale jistým vítězem nynějšího zabíjení v Gaze bude globální džihád – záběry mrtvých dětí i dospělých, které dokonale odpovídají na okřídlenou bushovskou hloupou otázku „Proč nás nenávidí?“, jen zintenzivní náborové akce Al Kajdy, Islámského chalifátu a dalších uskupení. A globální „válka proti teroru“, v níž Západ nevítězí ani dnes, ale za to pod její záminkou oklešťuje práva a svobody svých občanů, tak bude moci pokračovat donekonečna. Ale třeba je i tohle jedním z cílů…
Hamas v každém případě Izraeli dál nijak neustupuje, přičemž šéf jedné z nemocnic v Gaze náladu popsal fatalisticky: „Zůstaneme tady spolu, nebo společně tenhle svět opustíme.“
Tisíce lidí v Londýně a Oslu mimochodem požadovaly ukončení izraelské blokády Gazy, propalestinské demonstrace v arabském a muslimském světě jsou masové. V Paříži se demonstrace zúčastnilo na 10 tisíc lidí, kteří se nakonec střetli s policií, vzduch nasytil slzný plyn a dav napadl blízkou synagogu, v níž nakrátko zablokoval věřící.
Ke Gaze dorazil egyptský armádní konvoj s 500 tunami potravin a zdravotnického materiálu.
A ještě mediální poznámka: zatímco v Sýrii nese vinu za zabíjení civilistů Damašek, protože ostřeluje obydlené oblasti, v nichž se zdržují rebelové, v Gaze mohou za smrt civilistů hamásovci, protože se za civilisty schovávají.
