Sergej Duz
10. 7. 2014 zdroj
V textu ekonomické části Dohody o asociaci Ukrajiny s EU jsou ukryta úskalí takové velikosti, že Ukrajinci budou mít všechny šance na to, aby si zopakovali osud cestujících na Titaniku.
Rizika evropské integrace pro rozvojové (a v případě Ukrajiny spíše stagnující ekonomiky) jsou dobře známa: porážka v konkurenčním boji se zahraničními výrobci, pád životní úrovně a vyostření sociálních problémů.
Ve výsledku pak dochází k degradaci, která vede buď k úplnému rozpadu, nebo k přeměně na surovinový doplněk k Západu. Bohužel, na protiruské informační vlně a při příliš velkých očekáváních od asociace s EU nechce ukrajinská veřejnost o těchto rizicích nic vědět.
Zde je komentář politologa Alexeje Martynova:
Mnozí Ukrajinci dosud vědí, že asociace je prvním krokem ke vstupu do EU. Avšak, podobné asociační dohody má s EU uzavřeny celá řada zemí Jižní Ameriky. V asociaci s EU už několik desetiletí žije Turecko a Egypt. Do EU však žádný z těchto států nevstoupil. Asociace a členství jsou dvě věci, které spolu nejsou nijak spojeny. Když vznikla potřeba rozšířit EU o východoevropské země, tak žádná z těchto zemí etapou asociovaného členství neprocházela. K pohlcení došlo okamžitě.
Podle podmínek asociační dohody Ukrajiny s EU se Ukrajina zavazuje adaptovat svoji legislativu k normám EU. Konkrétně se jedná o procesy povinných restitucí, tedy o návrat zestátněného majetku bývalým vlastníkům a jejich potomkům. V textu dokumentu o tom není ani slovo, avšak restituce jsou důležitou a nedílnou součástí legislativy EU. Nároky mohou být vzneseny vůči jakémukoliv majetku, který změnil majitele po roce 1917. A to jsou stovky až tisíce různých objektů.
Sovětské úřady vlastníkům odebraly více než 32 milionů hektarů půdy, nebo-li více než 52% současné rozlohy Ukrajiny. Podle pravidel EU musí být všechna tato půda navrácena bývalým vlastníkům, nebo jejich potomkům. Přičemž, ne všichni možní restituenti jsou občané Ukrajiny. Největší apetit mají Poláci (do roku 1939 byly oblasti Volyňská, Rovenská, Ivano-Frankovská a Lvovská součástí Polska). Maďarsko má zálusk na majetky v Zakarpatí. Rumuni sestavují seznamy zděděných domů a pozemků v Severní Bukovině a v části Oděské oblasti (jedná se o bývalou Besarábii, která se v roce 1940 stala součástí SSSR).
Obecně Ukrajina riskuje, že se připraví o třetinu ploch své orné půdy (nemluvě už o stovkách domů a jiných nemovitých objektů). Mimochodem, ironií osudu budou restitucemi nejvíce postiženi obyvatelé Západní Ukrajiny, odkud pocházejí ti nejaktivnější přívrženci evropské integrace. Riskují, že se jejich evropský sen zvrtne v ekonomickou past.
