Václav Danda
3. 6. 2014 Protiproud
Drama na východě Ukrajiny pokračuje.Osa Berlín -Moskva dráždí Washington. Kyjev utápí východ své země v krvi, zatímco ruské jednotky se stahují z ukrajinských hranic.Vladimír Putin dává jasně najevo, že se do občanské války vyvolané Západem nedá vtáhnout, ale současně intenzivně pracuje na jiném typu „odpovědi“. Pro západní propagandu vážný problém.
Pohled na ukrajinské bojiště v posledních dnech může pro někoho vypadat jako záhada. Jen ovšem pro toho, kdo přijal západní interpretaci konfliktu, že „za vším stojí Rusko“.C Vladimír Putin tak dává jasně najevo, že se do občanské války vyvolané Západem nedá vtáhnout, ale současně intenzivně pracuje na jiném typu „odpovědi“. Pro západní propagandu vážný problém.
Trpké plody „vývozu demokracie“
Připomeňme si znovu sekvenci událostí: Státní převrat v Kyjevě zorganizovaný a finančně, politicky i vojensky podporovaný Spojenými státy – a v jejich vleku také Evropskou unií. Následoval útok pučistů na životní zájmy převážně rusky hovořících občanů východních regionů – symbolicky vyjádřený „zákazem“ používat jejich mateřštinu. Důsledek? Povstání na Krymu a po referendu jeho připojení k Ruské federaci.
Vypadá to, že na Ukrajině se stále více rýsuje „syrský scénář“ totální občanské války. Západ se zjevně nepoučil. Na „vývoz demokracie“ používá stále stejnou metodu, která stále stejně selhává.
Už v té chvíli Západ ukrajinské dobrodružství prohrál. Následující povstání na východě země a snaha o jeho krvavé potlačení, k němuž se před svým svržením neodhodlal ani legální prezident Janukovyč, je už pouze sklizní dalších trpkých plodů této šílené západní operace na hranicích Ruska. Její součástí je hra na svobodné volby nového prezidenta, které ovšem východ země prakticky ignoroval. Západ má tedy sice nyní „svého“ prezidenta, ale boje pokračují dál.
Komu „patří“ Porošenko?
Tato otázka vůbec není od věci a dobře ilustruje další „patro“ západních zájmů na Ukrajině, kde už nezakrytě soutěží o moc v Kyjevě Spojené státy s Německem – nikoli s Evropskou unií. V tomto smyslu je zvolení Porošenka vítězstvím kancléřky Merkelové. Je totiž zjevné, že tento oligarcha se stal „německým náhradníkem“ za boxera Vitalije Klička, který nakonec posloužil Berlínu jen k vytvoření strany UDAR, a pak, jako nepoužitelný, byl potichu „odejit“. Jeho místo v UDARu převzal právě oligarcha Porošenko.
Spojené státy, které samozřejmě nerozumějí ničemu, co se nachází za východním pobřežím Ameriky, vsadily nesmyslně na Julii Tymošenkovou. Když bylo jasné, že prohraje, vymínili si alespoň, že „jejich“ pučistický premiér Jaceňuk musí zůstat u koryta. To Merkelová Obamovi slíbila – a po „zvolení“ to samozřejmě potvrdil také Porošenko. Pro něj Berlín získal také podporu většiny ostatních oligarchů – a bylo vymalováno.
Důvod je nasnadě: dělení kořisti. Tlak EU a Mezinárodního měnového fondu na takzvané reformy – tedy privatizaci zbytku státního majetku za mnoho miliard dolarů – podmiňuje další půjčky zhroucenému hospodářství země. Porošenko je ideální „partner“ pro tuto druhou vlnu „privatizace“. Ta první, po „oranžové revoluci“ oligarchy stvořila. Tato druhá má upevnit jejich ekonomickou sílu – a současně zajistit, že na „dělení kořisti“ se bude Západ podílet.
Hlavní trumfy má nyní v rukou tedy Berlín, který podle všeho Porošenka konzultoval s Moskvou. Proto také Vladimír Putin jeho „volbu“ uznal. Linka Berlín – Moskva se sice Washingtonu vůbec nelíbí, ale už je realitou. Ostatně nikdy jí být nepřestala. Tohle je jedna z mnoha věcí, které třeba náš pokrokový soudruh ministr zahraničí Zaorálek při svém intelektuálním deficitu nikdy nepochopí. O Polácích nemluvě. Jenže není vše hotovo. Boje na východě země nadále pokračují.
Neřešitelný konflikt
Porošenko, který do své inaugurace 7. června „právně“ nemá za nic zodpovědnost, chce proto zlomit odpor Luhanské a Doněcké republiky, ještě před tímto datem. Jak sdělil ruské televizi bývalý poslanec a kandidát na prezidenta Oleg Carjov, vše je nadále řízeno poradci z Bílého domu, kteří mají s podobnými „operacemi“ po celém světě bohaté zkušenosti.
„Mám mnoho známých mezi poslanci. Jsou v šoku z toho, co se teď děje na Ukrajině. Říkají, že spolu s blahopřáním k Porošenkovu volebnímu vítězství zástupci USA žádali do inaugurace „vyčistit“ jihovýchod Ukrajiny. Uvedli, že pokud zahyne do 2 – 3 tisíc lidí, bude to v pořádku a svět to akceptuje. Junta mobilizovala proto všechny síly, nehledě na to, že probíhá hromadná dezerce. Ukrajinská armáda totiž proti svým spoluobčanům nechce bojovat,“ uvedl v rozhovoru Carjov.
Podle něho je skutečným hybatelem a iniciátorem současného vraždění na východě právě Porošenko a jeho západní poradci. Právě do okamžiku inaugurace se podle něho bude rozhodovat o osudu Ukrajiny. „Nyní je vhodná doba, aby Porošenko udělal všechno, co bude chtít. Po oficiálním uvedení do úřadu bude moci říci: „Ujímám se úřadu a teprve nyní odpovědnost za vše, co se bude dít, ponesu já.“ Pokud takzvaná antiteroristická operace nebude úspěšná, na pozadí krví zalité Ukrajiny bude vystupovat v roli mírotvůrce. Pokud úspěšná bude, prohlásí, že zavedl v zemi pořádek.“
I jeho nejbližší okolí však má za to, že zcela zlomit odpor vzbouřených regionů do 7. června je prakticky nemožné. Znamenalo by to srovnat města prakticky se zemí. Vše nasvědčuje tomu, že tento aktivní sionista, původním jménem Waltzman, (Porošenko je jméno po matce) a podle pravoslavných kruhů rovněž satanista, zatím nedostal od západních „poradců“ pro tuto krvavou variantu úplně zelenou.
Krvavá lázeň
Proti východoukrajinským městům pučisté přesto vrhli všechny síly, které mají k dispozici. Nekonečné tankové kolony, stíhačky, bombardéry, bojové vrtulníky a raketové systémy GRAD srovnávají dnem i nocí východoukrajinská města pomalu se zemí. Raketami jsou ostřelovány obytné čtvrtě stejně jako průmyslové podniky letiště a nádraží. Armády „mladíků“ ze západní Ukrajiny nadopovaných amfetaminem pod vedením amerických „poradců“ pálí bezhlavě po všem co se hýbe.
„Pekelné kolony“ a trestná komanda spolu s kriminálníky propuštěnými z ukrajinských věznic na „špinavou práci“ v týlu “nepřítele” nemilosrdně masakrují všechno obyvatelstvo. Nikdo nerozeznává jestli jde o ozbrojence, staré lidi, ženy a děti. Oběti se již počítají na stovky a podle některých zdrojů na Američany „povolené“ tisíce.
Co na to Rusko?
Někteří poslanci státní Dumy vyzývají prezidenta Putina, aby nestahoval ruské jednotky z hranic s Ukrajinou, ale aby naopak poslal přes hranice mírové sbory, které by zabránily bezuzdnému vraždění Rusů v Donbasu.
Vše ale nasvědčuje tomu, že prezident Putin se nenechá do „Donbaské pasti“ vlákat, a naopak promýšlí jako vždy několik tahů dopředu. Svědčí o tom především tento týden vytvořená Euroasijská unie. Smlouvu, která startuje přímou konkurenci Evropské unii, podepsali ve čtvrtek v kazašské metropoli Astaně prezidenti Ruska, Běloruska a Kazachstánu. Je jasnou demonstrací inteligentní odpovědi, s níž Vladimír Putin pokus útoku na Rusko skrze státní převrat na Ukrajině „přečetl“. A jedná.
Vytvořil základ pro vznik jednoho z největších světových trhů. Spolu s nedávnou gigantickou „plynovou dohodou“ Ruska a Číny, finanční operací „dvouhlavý zlatý orel“ a stále užší spoluprací se zeměmi BRICS rýsuje základ zcela nových hospodářských poměrů ve světě. Je pravděpodobné, že v budoucnu se k Euroasijské unii připojí i Arménie a Kyrgyzstán. Vznikne tak „regionální“ trh, který spojí přes 170 milionů lidí. To je sice stále pouze něco více než třetina EU, musíme si však uvědomit, že na rozdíl od ní má Euroasijská unie obrovské zásoby přírodních zdrojů. Země této trojice mají současně velký růstový potenciál. A strategická zeměpisná poloha umožňuje navíc vytvářet dopravní trasy globálního významu.
Rusko tedy na východě Ukrajiny přímo demonstrativně nebojuje. Bere tak Západu i tu poslední chatrnou propagandistickou nitku, kterou zdůvodňoval své otevřené angažování v občanské válce, již vyvolal. Jak ovšem ukazují nezávislé zdroje, situace na bojištích přesto zdaleka není tak jednoznačná, jak ji prezentují naše „objektivní“ média. I přes mohutné nasazení nejtěžších zbraní a prakticky všech záloh se „kyjevsko-americké armádě“ stále nedaří povstání na východě zvládnout.
Až přijde sklizeň…
Podle agentury RIA, která cituje starostu Slavjanska Vjačeslava Ponomarjova, jsou ztráty Kyjeva podstatné. „Podle našich informací má Ukrajinská armáda následující ztráty a škody: 1 200 – 1 300 lidí bylo zabito, a zničili jsme osm helikoptér, 15 obrněných transportérů a tři kusy dělostřeleckých zbraní. Okupanti prostě utrpěli těžké ztráty. To mluvím jen o Slavjansku,“ řekl Ponomarjov v interview s lotyšskou radiostanicí Baltkom. Tyto informace samozřejmě není možné ověřit.
Podobně dramatická situace je i v dalších městech včetně Luhanska a Doněcka. Právě tyto dny jsou nejdůležitější pro „operaci Krev za miliardy“, v níž se po prohře na Krymu „převzetí Ukrajiny“ Západem změnilo. Pokud se Porošenkovi podaří vyčistit velká města a zlomit odpor, bude v Kyjevě oslavován jako vítěz. Bude to však vítězství Pyrrhovo. Pokořený Donbas stěží Kyjev ovládne na delší dobu. Hnutí odporu přejde do ilegality a zahájí rozsáhlou partyzánskou válku na celém území – včetně Kyjeva.
Vypadá to tedy, že na Ukrajině se stále více rýsuje „syrský scénář“ totální občanské války. Západ se zjevně nepoučil. Na „vývoz demokracie“ používá stále stejnou metodu, která stále stejně selhává. Při tom ovšem „jen tak mimochodem“ uvádí do chaosu a vraždění celé regiony. Jako by stále ještě nepochopil, že kdo seje vítr, sklidí nakonec ničivou bouři. Bude se týkat bohužel také nás.
