23. 6. 2014 Outsidermedia
Do explorace nacpali investoři i spekulanti miliardy a miliardy dolarů s nadějí na mnohanásobné zhodnocení jejich stále bezcennějších dolarů. V současnosti shale oil připomíná pověstné letadlo, či pyramidovou hru – hledají se pitomci z ulice, co pionýrům tohoto „podnikání“ alespoň vrátí vložené investice, když už je nezhodnotí. Z hrušky dolů
V souvislosti s neoconskou „ukrajinskou“ krizí a mediálním ohrožením dodávek energetických surovin z Ruska pro Evropu vytvářejí mediální bolševici obraz akutní potřeby snížit závislost Evropy na dodávkách z východu. Zfetovaná evropská j-elita blokuje South Stream a blábolí o bilionových investicích do terminálů na stlačený plyn (LNG) z USA, na které reálně nemá peníze. Exhibicionismus absence kontaktu s realitou jakoby ovládl celou západní civilizaci. Sny, propaganda finančních trhů, spekulantů nebere v potaz už vůbec nic. Politici se nezbláznili, jen získávají čas a munici na šokovou globální terapii. Plní úlohu autoritou pověřených blbů, certifikující pravost a důvěryhodnost totálních nesmyslů a výmyslů. A lidi věří, i když stále méně.
Před rokem Obama v tradičním lednovém projevu „O stavu Unie“ prohlásil: „Po letech, kdy jsme o tom jen hovořili, jsme se dostali do situace, kdy máme v rukách vlastní energetickou budoucnost“.
Hovořil přitom o mýtu energetické nezávislosti ztělesněném finančními trhy inzerovanými neuvěřitelně velkými vlastními zásobami ropy a zemního plynu získávaného hydraulickým štěpením-frackingem. Na této fata morgáně staví nyní EU věrchuška svoje vlastní větrné mlýny „diversifikace“ dodávek energetických surovin s jasným cílem úžeji přivázat EU božích vyvolenců k těm za velkou louží.
Jak tedy vypadá realita této fata morgány popírající veškeré přírodní, ekonomické zákony, stav disponibility vhodných technologií i koncept selského rozumu a odpovědného hospodaření se surovinovými zdroji i životním prostředím?
Naučili jsme se nedůvěřovat jak zkorumpovaným politikům, tak inzerci burzy, ale i ekoteroristům. Každý jinak a v jiné míře. Poslechněme si tedy informace z poměrně netradičního zdroje, nemajícího téměř žádný konflikt zájmů, nepropagující ani jeden extrém v daném mediálním konfliktu. Zdroj ne zcela běžný – americké odbory.
V roce 2011 vydala tato společnost sedmilhářů (EIA) široce publikovanou zprávu „všem-všem-všem“, v které světu tvrdila, že USA disponují gigantickými zásobami ropy a metanu vázanými v horninových formacích, získatelných hydraulickým štěpením (fracking, frakování) a to specificky v největších takových nalezištích v oblasti Monterrey na pobřeží Jižní Kalifornie a v nalezišti Bakken, ležícím z části v Saskatchewanu (Kanada), z části v Montaně a Severní Dakotě.
Odhady činily, že v Monterrey a okolí existuje pod zemí těžitelných 15,5 miliard barelů ropy z břidlicových formací (dále používám anglický termín „shale oil“), tedy cca 64 % objemu všech známých US zdrojů shale oil. V Bakken Shale se již nějakou dobu těží, takže všechny, poměrně zdařile utajované, poznatky o „přínosech a perspektivách“ těchto ložisek pocházejí odtamtud. Ale zcestné předpoklady, prognózy jejich využitelnosti a významu pro USA i pro svět jsou jim společné. Slovy finančního prognostika – jde o další bublinu, čekající na hlučné prasknutí. Zpráva EIA z roku 2011 zapůsobila na spekulanty jako pilulka extáze – taková příležitost zbohatnout se přece neodmítá. Do inzerce se zapojila iniciativně i Univerzita Jižní Kalifornie v Berkeley, jejíž prodejní akademici pustili do světa zprávu o „novém kalifornském černém zlatě“ a o budoucím rozvoji zvíci kalifornské zlaté horečky.
Do explorace nacpali investoři i spekulanti miliardy a miliardy dolarů s nadějí na mnohanásobné zhodnocení jejich stále bezcennějších dolarů. V současnosti shale oil připomíná pověstné letadlo, či pyramidovou hru – hledají se pitomci z ulice, co pionýrům tohoto „podnikání“ alespoň vrátí vložené investice, když už je nezhodnotí. Osud investic těch nalákaných, nově příchozích pitomců je a bude letadlově klasický. Stejně bude letadlově klasický i osud politicos v USA a EU, co do toho letadla nasedli uprostřed ukrajinských geopolitických hrátek. Bude-li ovšem tato „hra na realitu“ pokračovat dále, může, zejména v Evropě, dojít k nevratným následkům, ztrátám a malinvesticím nedozírného rozsahu, které mohou tuto část světa vrhnout do další fáze hospodářské krize a které, jako vždy, „odnese“ daňový poplatník EU.
Velká očekávání, velké podvody vedou vždy k velkému rozčarování. US elity použily shale oil a shale gas (břidlicový, či spíše horninový plyn) v prodeji stávajícího, reálně neexistujícího oživení (kromě finanční hašišárny se nikde neděje) a prodeji skvělé budoucnosti „za rohem“, plné spousty pracovních příležitostí, rostoucí ekonomické síly USA a prostě jen lepší a ještě lepší budoucnosti a perspektiv zejména pro 52 milionů US nezaměstnaných na potravinových lístcích.
Na těch 52 milionů přitom „sere“ Bílý tesák, stejně jako se musí mlátit smíchy každý soudný, co poslouchá tlachy o miliardových investicích do LNG terminálů na pobřeží Evropy. Plán A totiž předpokládá vyplundrování nalezišť shale oil a shale gas ve Východní Evropě (hlavně v politicky-korektním a ke všemu ochotném Polsku) a na Ukrajině a jejich přepravu do Evropy Rusům zcizenými produktovody, které už někdo postavil a zaplatil, a nebyl to ani Chevron, ani Shell. Tak na co stavět ty terminály, zvláště když Blízký a Střední východ cválá u Bagdádu k jeruzalémské demokracii, míru a prosperitě, a ujišťování o připravenosti USA dodávat plyn do Evropy místo Ruska si žádá o umístění do detoxikačního střediska. Ono vlastně nejde ani o ujišťování.
Amerika úžeru totiž, ve skutečnosti, mluví jinou řečí, než je nám prezentováno hvězdnými zavorálky. Ona říká slovy náměstka poradce prezidenta pro národní bezpečnost odpovědného za strategické komunikace Bena Rhoda (před Obamovou návštěvou ve frackingem uchváceném Polsku) :
„Ukrajinská krize přináší pro Evropu úlevu od energetické závislosti na Rusku. Aby se tak stalo, budeme s našimi evropskými spojenci pracovat na jak krátkodobém, tak dlouhodobém plánu, jak by mohli diverzifikovat zdroje, modernizovat infrastrukturu a jak omezit schopnost Ruska používat energetické zdroje jako politickou páku v Evropě.“
Nediplomaticky řečeno, nic nemají, žádný oficiální a realistický plán, budou o tom jednat, ale jasnou podmínkou US plynu v Evropě budou dodávky technologických zařízení z USA, miliardové kšefty s fata morgánou. A v české kokotlině to rusofobní poskoci a vlezdoUSprdelisimové vidí už jako hotové. Jenže, od nezávazných tlachů servisních elit k reálným dodávkám je to daleko jak z hlediska času, tak z hlediska peněz, není ani právní rámec (v USA ve stádiu návrhu zákonů) – otázkou disponibility cenově dostupných US zdrojů se zabývá tento článek. EU nedisponuje luxusem řešit důsledky neoconského stavění železné opony na linii Polsko-Ukrajina- Rumunsko, útoku na zdroje obživy a růstu Ruska v horizontu 3-5 let.
Americký business, žijící v doméně aktuálních nákladů a zisků, nezajímá realita explorace/těžby a budoucí disponibility americký uhlovodíkových surovin pro USA, natož pro Evropu. Vidí jen to, že ceny plynu v Evropě jsou dramaticky vyšší než v USA, vidí lákadlo většího zisku, možnost si ceny v EU nadiktovat, větší hospodářský vliv v EU (TAFTA tomu tvoří rámec). Užitečnost a návratnost je, při úrokových mírách limitně se blížících nule, v podstatě nezajímá. I mne by nezajímala, kdybych si mohl natisknout světové peníze doma dle svých potřeb a tužeb. Jenže, návratnost investic lze na základě zkušeností z Bakkenu označit směle za iluzorní, životnost těchto nalezišť je totiž neočekávaně velmi krátká. Po, v průměru, tříleté těžbě činí vytěžení jednotlivých vrtů (depletion rate) cosi mezi 60 až 70%.
Návratnost investic může Američanům zajistit jen cenový diktát, přisuzující Evropě povinnost zaplatit do USA to, o co si řekne, míru americké nenažranosti. Míru maximalizace zisku s pistolí u hlavy kupujícího. Nekup to za tu cenu, … a maminka schwarzeneggrovsky vystřelí. Nelze nezmínit i to, že evropská diverzifikace dodávek energetických surovin by znamenala posílení statutu US dolaru coby světové měny, zeslabení eura a novou velkou poptávku po US dluhopisech – a to může být reálně největší motivace pro probíhající cirkus servisních elit FEDu.
A teď ta slíbená „odborová rána“. Do toho ticha kolem Bakkenu, Monterrey a Marcella (další „mega-naležiště“) opublikovali Dylan a Jo Murphyovi nevinnou zprávu, která měla být už nejméně dva týdny propírána globálními médii. Zprávu o tom, že původce této shale oil a shale gas estrády, ona renomovaná a respektovaná, systémová trouba pravdy EIA revidovala svůj odhad zásob shale oil v Monterrey o celých 96 %. Ne, nepletete se, jde o to, že se ti vědci sekli o 2300 %, té ropy je tam 24krát méně, než tvrdili svému vůdci, Wall Streetu i světu. Odhady zásob v Bakken Shale a Marcellus Shale dělala dle stejně vadné metodiky ta samá EIA. Bez uzardění, bez sorry, bez zájmu médií, kočár jede dál, jakoby se nechumelilo. Tedy letadlo plachtí dál a evropští šašci, pokud ještě čtou svodky svých zpravodajských služeb a tiskových atašé v USA, se radují, jak to Rusku osladí. To vše v situaci, kdy US vláda odmítla investovat do výstavby (dokonce ji povolit) páteřní sítě distribučních produktovodů z Kanady a Bakkenu do oblasti Mexického zálivu. A kanadský shale oil (včetně nalezišť, které jsou, světe, div se – taková bonanza k mání) kupuje z velké většiny – Čína a Korea.
Plynový kartel na východě, virtuální bonanza na západě
To je tedy odvrácená tvář obamovské velké naděje a perspektivy pro ulici. Na Wall Streetu mezitím smrdí pneumatiky, jak informovaní zařadili zpátečku a couvají z pasti na plný plyn – na shale gas vsadí dnes jen idiot a politico. Člověk by řekl – více než 2/3 shale oil USA v hajzlu – to bude bugr – a všichni drží hubu a krok – jako za socialismu. Hlídací pes demokracie je v nařízeném kómatu. A v přestávkách, kdy se nevěnuje politicky korektnímu shitu, se vysmívá podstatně reálnějšímu jevu, co zahýbe starým ropným a plynovým pořádkem – historické plynové smlouvě mezi Gaspromem a jeho čínským partnerem. Vzniku mocné konkurence OPECu, která má pracovní název „NatGas Coop”, sdružující producenty Ruska, Iránu, středoasijských republik, Izraele v kartel pod vedením ruského Gaspromu. Zlí jazykové tvrdí, že nedávné návštěvy delegací Kataru a Saúdské v Moskvě se zabývaly primárně ne politickými aspekty, ale podmínkami přistoupení těchto zemí do NatGas Coopu a přístupu k jeho síti existující i plánovaných produktovodů – zejména toho, kvůli kterému se bojuje v Sýrii a Iráku – plynovodu Irán-pobřeží Sýrie. Krev není voda, ale kam se krev hrabe na plyn a levný přístup k evropskému trhu.
No a jaká je tedy přízemní realita explorace, těžby, jak vypadá ten pohádkový zisk a návratnost investic (zapomeneme-li na doslova devastující ekologické škody). Pár politicky nekorektních informací hraničící s teroristickou konspirací – berte neberte :
Plynaři, jak jinak, vyjadřují svoje naděje, že se snad díky pokroku technologií někdy podaří monterreyské černé zlato vytěžit. Problém není v stanovení velikosti naleziště, ale že neexistuje technologie umožňující z ložiska dostat víc než 4 procenta v ložisku spočítané ropy. Podle prezidentky Western State Petroleum Association je to prostě záhada. Všichni byli natěšení, a teď … ne hovno, ale investiční krach. Money gone.
Lokální politici střízliví, aktivistka v boji proti frackingu kalifornská senátorka Holly Mitchellová už otevřeně hovoří o tom, že Shale Revolution je fiktivní, nikdy nebyla a nikdy nebude. Nebudou ani sny o ekonomickém boomu, co měla přinést. Ten podzemí oceán ropy, co ho mělo frackování vynést napovrch spolu s prosperitou, prostě neexistuje. Neumí ho dostat z horninového prostředí, neumí ho dostat na světlo boží tak levně, aby byl produkt konkurenceschopný na trhu a ještě přinesl kýžený zisk a návratnost investic.
Ředitelka Post Carbon Insitutu Ashley Miller si dovolila velmi kontroverzní poznámku: „Pokud byla data o frackingem vytěžitelné ropě v Monterrey tak zcestná, jakými se nakonec ukázala být, co si myslet o všech těch ostatních odhadech výtěžnosti podobných ropných a plynových polí z dílny EIA? Když k tomu přidáme neobyčejnou investiční náročnost a využitelnost pole v rozsahu od 3-5 let, a pak dost, nic, jen zničené pozemky a zdroje spodní vody, je nad čím se zamýšlet.“
Tom Whipple, respektovaný odborník na Peak Oil, reaguje optimističtěji: „ Předpovědi EIA o US zásobách shale oil a shale gas byly již v okamžiku jejich publikace statistickými chimérami, které někdo načmáral na zadní stranu použité obálky, aby udělal radost spekulantům. Zpochybňuje EIA jako instituci již několik let, a naposled, ve svojí zprávě „Drill, Baby, Drill“ zpochybnil poslední odhad EIA, že USA disponují 600 miliony barelů shale oil. Říká: „Pole v Monterrey bylo de-facto škrtnuto z existence jedním šmahem, a stejným způsobem, jakým vzniklo. Přitom se velikostí rovná takřka dvěma polím dnes vyhlášeného a medializovaného Bakkenu. Neodbornost a podvod na podvod. Dobrou zprávou pro USA je fakt, že tak 3-7 let budeme mít dost vlastní ropy i plynu ze frackingových polí. Špatné zprávy jsou však dvě – nemluví se o tom, za jaké ceny budou tyto produkty k mání na trhu a kdo ten neodvratný pád finančního letadla odnese a pak, že za cca 8-15 let budou USA z hlediska shale oil a shale gas zase na suchu. Nebude nic.“
O čem Obamové a Zavorálkové nemluví, ale v reálném světě je podstatné, je skutečnost, že bonanza se nekoná a nikdy nekonala, přestože banksteři, kteří ji inzerovali, prodávali a financovali – a nyní na ní ztrácí svoje bohem vyvolené gatě, ví z výsledovek těžařských společností a termínových kalendářů půjček svoje.
Naleziště Bakken je pro shale oil a shale gas stejně tak výstavní kousek jako pro Hollywood Čínské divadlo. Obraz úspěchu hodný k následování. Sny se zde staly skutečností. Těží se tam. A tím sen pro těžaře a investory skončil :
Aby Bakken byl schopen trvale produkovat plánovaných 1 milion barelů ropy denně, musely by se vyvrtat a každý rok zprovozňovat 2500 nových vrtů. Aby nebyl Bakken ztrátový, musí být prodejní cena jednoho barelu US domácí ropy USD 80,-. Pro představu, stejné množství ropy vyprodukujete v Iráku s 60 těžebními vrty za výrobních nákladů USD 20/barel. Tyhle řádky jsou o mezinárodní konkurenceschopnosti cen a výrobních nákladů US shale oil, ne o ubožácích prodávající jeden barel ropy na spot trhu za něco kolem sto a více dolarů. Porovnejte ziskové marže.
Finanční analytička Stacy Herbertová, známá z RT, je nelítostná: „US naftaři-těžaři budou nuceni k dosažení a udržení těžby na úrovni stávající spotřeby USA utratit něco kolem 2,8 bilionu dolarů v horizontu do roku 2035. Pro srovnání, a za stejných podmínek, těžaři na Středním Východě utratí o třetinu méně peněz, za které vyprodukují třikrát více ropy za stejnou dobu. Tohle se dá provozovat pouze a jen za podmínky, že budou úrokové míry drženy kolem nuly až do roku 2035. Ale vsaďte si na to, když nevíme s jistotou, co bude za měsíc.“
Agentura Bloomberg, nepatřící zrovna k alternativním médiím, publikovala v únoru 2014 zprávu o svém průzkumu na nalezišti Bakken – tedy v tom Hollywoodu US průmyslu těžby ropy. Nezávislé producenty tam 1 dolar vytěžené a prodané ropy stojí v nákladech 1 dolar a 50 centů. Že to v tržní hospodářství nejde? Nějaký čas, dokud banky nechtějí zpět peníze, splátky úvěrů (a to zatím nechtějí, protože se potřebují akcií těch předlužených těžařských firem zbavit, než nebudou mít cenu žádnou), a pak sbohem claimy, sbohem armádo prospektorů a těžařů – tohle utáhnou jen ti, co si libovolně tisknou obrázky s ksichty prezidentů, ale ti o podnikatelskou činnost v reálné ekonomice nestojí. Šmelina a podvody nesou víc. Tedy ten báječný Obamův frackingový svět je předlužený, netvoří zisk, nemá dlouhou budoucnost a geopoliticky slouží jako vyprázdněný pešek, dutý obušek nad hlavami Rusů, Arabů, Iránců i Evropanů. A kdo si na něj nesáhne, neví přesně, jak ta rána s ním bude bolet.
Nemám ale žádnou pochybnost o tom, že od Ruska po Írán a Saúdy, všichni, kdo se živí ropou a plynem, utrácejí šílené sumy, aby věděli – a při korupci v USA a debilizaci Ameriky – ví svoje, jen toho nabitými zbraněmi ověšeného genocidního klauna nechtějí dráždit. Tak mlčí, a jedou si „po svém“.
Asi jim ani neuniklo následující sdělení již zmiňované Ashley Miller: „V okamžiku, kdy zpitomělý dav na Wall Streetu začne používat hlavu místo manuálu od Goldman&Sachse, a zaznamená míru zadluženosti těch, co se do explorace a těžby shale oil a shale gas pustili mezi prvními, proud financí do sektoru vyschne bez ohledu na superlevné úvěry a peníze takřka zadarmo. Bez volné disponibility „špinavě“ levných peněz pro určité okruhy investorů bychom o žádné Shale Revolution nikdy ani neslyšeli. Kdo by investoval s cílem realizace cca 30% ztráty z vložených peněz!“
Většina vrtů neprodukuje ropu ani plyn více než 2-3 roky, na začátku prudce stoupá produkce a pak, najednou, sbohem vrte, jsi k ničemu, jedeme dál, a tu ekologickou paseku za sebou, na to nejsou peníze. Jeden den nevrtáte, a vaše produkce jde dolů, díra vedle díry, z dluhu do dluhu v neuvěřitelném tempu – dokud to jde. Jako každé takové letadlo, ani shale oil a shale gas nejsou, z pohledu reálné ekonomiky, trvale udržitelným podnikáním. Ti, co v něm zůstanou nejdéle, přijdou i o ony pověstné gatě.
Na obzoru vzpoura 99 %
Aby to nebylo jednoduché, a přes všechnu indoktrinaci a propagandu v USA, začíná na lokální úrovni boj nikoli ekologických oponentů, či politických sdružení, ale místních lokalit, měst a vesnicí proti frackingu. I ti Američané, vyhlášení svojí schopností ultramobility, schopnosti lukrativně prodat i rodinný hrob a přesunout se někam jinam, se začínají bránit frackingové exploraci a těžbě jak prostřednictvím místních vyhlášek, tak soudních sporů. V Kalifornii, citlivé na vše, co se týká zemětřesení a dostatku pitné vody, je horkým diskuzním tématem a sjednocujícím prvkem opozice problematika minizemětřesení, prokazatelně vyvolávaných frackingem. Na Středozápadě USA je to zase problematika ochrany největšího US podzemního zdroje pitné vody zásobující přes 30 % obyvatelstva USA – akviferu Ogallala. Kontaminace Ogallala, v jehož bezprostřední blízkosti se též frackuje, by pro USA bylo větší ranou, než jakou kdy Amerika zažila. Ze severu USA se šíří reálné informace o ničení zdrojů podzemní vody a neřešených problémech těžbou i toxickými látkami zničené přírody. Zdá se, jakoby si stále větší počet lidí v USA začal uvědomovat, že bohatství ropy i plynu je sice fajn, ale bez vody není život. Proto ta četná úsilí o moratoria, odklady, zákazy frackingu.
Kalifornský guvernér Jerry Brown, nadšený frackingem a jeho EIA potencionálem, čelí rostoucí kritice. Schválil totiž vypuštění 2,37 milionu kubických metrů vysoce toxických odpadních vod z frackingu do Tichého oceánu v pobřežních vodách Kalifornie. Jakoby mu dárečky z Fukušimy nestačily. V nedávném průzkumu Sierra Club a Natural Resources Defense Council se 68 procent Kaliforňanů vyslovilo pro moratorium na fracking v jejich státě.
Odpor k frackingu a jeho důsledkům pro životní prostředí se neomezuje jen na určitá teritoria, je celonárodní. Zákaz explorace a těžby vydalo formou vyhlášek již 213 měst a obcí státu New York. 90 měst o obcí stejného státu již zastavilo prospekci a těžbu cestou soudních žalob a soudních zákazů.
Obecně řečeno, příznivci a realizátoři investic do shale oil a shale gas a do rozvoje frackingu to nemají lehké a levné, střetávajíc se s rostoucí nevraživostí v USA – a tak zcela pochopitelně hledají operační prostor mezi votroky, zmetky a škůdci vlastních zemí, co si vše nechají líbit. Právě teď ve východní Evropě, kontrolované všehoschopnými a bezohlednými, parazitními bratranci těch z FEDu.
Podle ovoce poznáš strom … Silou, Katuško, silou, i za cenu světové války … Nám se nic nemůže stát. Vypleníme a utečeme do daňového ráje. I v nejhorším případě a při velké smůle – stále jen do ráje.
