Paul Craig Roberts
25. 6. 2014 Střípky ze světa
„Ruský prezident Vladimír Putin se snaží ubránit svět před válkou. Pomozme mu v tom všichni bez výjimky,“ apeluje už i Paul Craig Roberts. Za Reagana byl náměstkem ministra financí – i šéfem týmu, koncipujícího „reaganomiku“.
„Neokonzervativci ve Washingtonu se vítězoslavně tetelí. Putinovu diplomacii mají za známku slabosti a strachu.“ „Volají po razantnějších krocích, jež Rusko donutí vrátit Krym ičernomořskou námořní základnu.“
„V Rusku Washington ponouká své nevládní “páté kolony”.“ I ty mají za úkol oslabit Putina „propagandou, že se Rusů bojí zastat a vydal ruskou populaci na Ukrajině napospas“. A dovést to až do „pouličních protestů“, které „Putina zaženou do kouta“.
Pokud by se ho „podařilo oslabit doma“, začne si „Washington troufat“. Tím snáz, že „hříčkou washingtonské propagandy“ je i „nemalá část ruské mladé profesionální třídy“. „Tito Rusové, s mozky vymytými propagandou Spojených států, jsou spjati s Washingtonem, a ne s Kremlem.“
Putin „sází na to, že ruská diplomacie trumfne korupci, výhružky, vyděračství i násilí Washingtonu. Apeluje nazápadní Evropu. Putin říká: ´Já ani Rusko nejsme problém. My máme zdravý rozum. Na provokace Washingtonu neskočíme. Chceme se dopracovat k mírovému řešení´.“„Washington tvrdí: ´Rusko je hrozbou. Putin je nový Hitler. Rusko je nepřítel. NATO a Spojené státy musí proti ruské hrozbě postavit vojenskou hráz, posunout jednotky a reaktivní stíhače do východoevropských základen NATO na ruských hranicích. Setkání G-8 třeba konat bez Ruska. Ekonomické sankce na ně třeba uvalit přesto, že poškodí i Evropu.´ Atd.“
„Putin říká: ´Jsem vám k dispozici. Pojďme najít řešení.“
„Washington tvrdí: ´Rusko je nepřítel´.“
„Putin ví, že Británie je vazalsky loutkovým státem.“ Že „si Camerona koupili, tak jako Blaira už před ním. Putin své naděje, že to diplomacie nad silou vyhraje, spojuje s Německem a Francií.“ Se „dvěma zeměmi, jež čelí lapáliím s evropskými rozpočty i nezaměstnaností“ – a „na Rusko mají i významné ekonomické vazby“.
Klíčovou položku jsou „zájmy německého byznysu“. Hlavně ty dnes „vyvažují slabou Merkelové vládu, která je k Washingtonu servilní“.
Francii právě „pobouřil idiotským pokusem ukrást její největší bance 10 miliard dolarů“. „Podařit se ta loupež, největší z francouzských bank to zruinuje“ – a „Francie spadne do klína Wall Street“.
Pokud už Německo a Francie svou „státní suverenitu neodpískaly“, měly by jejich „vlády na Washington zvednout prostředník“. A „deklarovat nahlas, že své země nedají zatáhnout do konfliktu na oltář washingtonského impéria a finanční hegemonie amerických bank“.
Právě „na to sází Putin“. „Sází-li na špatnou kartu“ – a „Evropa na globální nadvládu Washingtonu přistoupí“ – zůstane Rusku a Číně na vybranou už jen ze dvou možností: „Buď se hegemonii Washingtonu podřídit“ – „nebo se připravit na válku“.
Poněvadž „prohru si nemůže dopřát nikdo, šlo by o válku jadernou“. O „konec života na Zemi nezávisle na tom, jak funkční se ukáže štít, jejž Washington staví proti balistickým raketám“.
„To proto kladu jeho politice odpor“ – a „zvedám hlas proti samolibé aroganci, které jí vévodí“.
„Tím, čím honba Washingtonu za světovou hegemonií skončí ze všeho nejspíš, je vyhlazení života na Zemi.“
Napsat to provinční grafoman, dá se to přejít jako panikařící jeremiáda. Roberts je jiná váha. Kuchyni, v níž politiku peče Amerika, zná z první ruky. Na jeho slova se dá vzít jed.
