Natalia Meden
8. 6. 2014 AC 24
Freedman, ředitel amerického mozkového trustu STRATFOR věří, že některé země NATO by měly zvednout vojenské výdaje. V případě Polska, které je skoro na 2% HDP, by se měly zvednout na 5%. Ta imaginární „ruská hrozba“ se využívá k volání po zvýšení vojenských výdajů po celé alianci. „Ruské vojenské výdaje v reálu posledních pět let rostly o více než 10 procent každý rok,“ řekl generální tajemník NATO Anders Fogh Rasmussen na bezpečnostní konferenci v Bratislavě na Slovensku(15.5.2014).
Pochmurně dal do protikladu moskevské rostoucí investice s upadajícím ekvivalentem v několika evropských zemích NATO, z nichž každá během stejného období zkrátila výdaje zhruba o 20 procent (nebo dokonce i o 40% – jen si představte!)
Je na Západě někdo z Ruska skutečně vyděšený? Určitě to ale není Bílý dům či STATFOR. George Freedman na Rusko pohlíží jako na regionální, nikoliv globální, mocnost, zatímco Barack Obama má dost sebedůvěry, aby Rusko poučoval, co má dělat, např. že by mělo normalizovat vztahy s Petrem Porošenkem. To je ta hlavní věc, se kterou má začít. Seznam instrukcí jde ale dále:
1) Všechna ruská vojska by se měla stáhnout od ukrajinské hranice. Americký president říká Rusku, kde by na svém území mělo svá vojska umístit.
2) Měla by být ukončena podpora pro formace sebeobrany. Nic nemůže otřást vírou, že ty jednotky sebeobrany jsou kremelské loutky, stejně jako nic nemůže podvrátit podporu pro trestnou operaci prováděnou ukrajinskými vojsky, která děsí místní obyvatelstvo, spolu s čímž roste jeho nenávist ke Kyjevu. Podle této logiky by si ty tisíce uprchlíků překračujících ruskou hranici jen odskočily na návštěvu k příbuzným v sousedním Rostovském regionu. Počet těch, kdo chtějí Ukrajinu opustit, roste. Lidé musí stát v dlouhých frontách, aby si koupili lístek na vlak projíždějící Slavjanskem, Kramatorskem a Vonovachou. Tahle skutečnost je zjevná, ale čísla uváděná Ruskem nepřesvědčila členy Rady bezpečnosti Spojených národů, kromě Číny, aby nezamítli koncept rezoluce o vytvoření humanitárního koridoru na východní Ukrajině.
3) Dodávky plynu. Co je zatím, je záhadou. Snad si někdo myslí, že by Rusko mělo plyn prodávat Ukrajině se ztrátou. Barack Obama, nositel Nobelovy ceny, ví lépe, kdo by měl co dělat. Jeden z jeho předchůdců věřil, že jej americká výjimečnost učinila unikátním díky vztahu s božstvem – takže on sám byl božsky jmenován a jednal tedy jako dočasný zástupce Boha na zemi.
Pokud si Američané myslí, že Rusko není nic víc než regionální mocnost, tak nemají žádný důvod mít strach z rostoucích vojenských výdajů. Tak proč plašit spojence kvůli hrozbě, kterou nikdo nebere vážně? Je to jasné – Ukrajinská krize je dobrým důvodem k zocelení severoatlantické jednoty. A co Německo? George Freedman si myslí, že jeho postoj je pochybný a přelétavý. A má své vlastní důvody proč si to myslet.
Německo už dlouho balancuje mezi transatlantickou solidaritou a realitou, v níž se odráží reálné národní a evropské zájmy. Opravdu, Německo zvýšilo počet Eurofighterů a posílilo střežení baltického vzdušného prostoru a přijalo rozhodnutí poslat 50 dalších vojáků do Mnohonárodních severovýchodních jednotek (Szczecin – Polsko). Německo přimhouřilo oči nad faktem, že s nimi nebylo konzultováno americké rozhodnutí o modernizaci jaderné munice umístěné na jejich půdě. Ne, nemohou zvýšit vojenský rozpočet, kancléřka i ministr financí věří, že by měl být 32 miliard euro (musel by být zvýšen na 55 miliard euro, aby vyhověl požadavkům NATO na 2% HDP). Nevěří, že Pobaltské státy jsou opravdu ohroženy a nevidí důvod k trvalé vojenské přítomnosti NATO ve Východní a Střední Evropě. Německý příklad je nakažlivý: bez ohledu na to, jakých se používá záminek, ani Česká republika ani Slovensko nechtějí hostit US vojska.
Studená válka s Ruskem není tím, co němečtí daňoví poplatníci chtějí, ale ani německá elita to nechce. Dokonce i vrcholní vojenští vůdci, kteří podporují myšlenku na zvýšení vojenských výdajů, odporují nápadu, udělat z Ukrajiny člena NATO. Německý dobře známý mozkový trust si myslí, že Ukrajině by lépe posloužila Finlandizace. Rols Muetzenich ze Zahraničních věcí předložil ministrům NATO zprávu nadepsanou „Budoucí úkoly aliance“. Tato zpráva, kterou rada schválila v prosinci 1967, obsahuje tzv. „Harmelovu doktrínu“. Ta prosazuje silnou obranu v kombinaci s dobrými diplomatickými vztahy se zeměmi Varšavského paktu. Hamelova doktrína pomohla vydláždit cestudétante Východ-Západ na počátku 70. let, což vedlo v roce 1975 k Helsinskému summitu a k vytvoření OSCE. Sám Harmel navštívil několik zemí Varšavského paktu.
Když se šíří takovéto sentimenty, zjišťuje Washington, že je těžké skrýt svůj expanzionismus. Skoro rok poté, co napovrch pronikly zprávy, že Spojené státy špehují německou komunikaci; oznámil před několika dny hlavní německý spolkový prokurátor Harald Range, že zahájil trestní vyšetřování odposlechů mobilního telefonu kancléřky Angely Merkel. Rangeho rozhodnutí a jeho neobvyklá upřímnost, s níž označil dohled nad telefonem Merkelové za zločin, podtrhuje to, jak zůstávají Němci nervózní z odhalení, že Spojené státy roky odposlouchávaly Merkelové telefon… Range řekl, že kontaktoval bývalého kontraktora NSA Edwarda Snowdena přes Snowdenova německého advokáta, aby vypovídal. Snowden, který žije v Moskvě od té doby, kdy loni nechal uniknout stovky tajných dokumentů, které odhalily rozsah elektronického dohledu NSA, musí ještě odpovědět. USA nebyly moc nadšené rozhodnutím tohoto prokurátora, shledaly to jako bezpředmětné a prováděné ve špatný čas. Podle George Friedmana se Německo pro Evropu stává problémem. Dělá ale chybu. Německo není problém pro Evropu, ale je problémem pro USA s jejich staromódní touhou po dominanci nad světem.
