Tereza Spencerová
23. 6. 2014 Literárky
Válčící a rozložená Ukrajina se v tomto týdnu chystá přidružit k Evropské unii.
Ještě čtyři dny a vyprší další, po středečním i to páteční „jednostranné příměří“, které vyhlásil kyjevský prezident Petro Porošenko, aniž by ovšem alespoň v jednom případě boje opravdu ustaly, a to platí nejen pro rebely z Donbasu, ale i pro ukrajinskou armádu, Národní gardu, Pravý sektor a další ozbrojené milice operující na nepřehledném ukrajinském bojišti. Porošenko svůj mírový plán dopředu projednal s Putinem, a ten ho podpořil, ovšem s výhradou, že by se mělo už opravdu přestat bojovat a místo toho by měl začít dialog s východoukrajinskými rebely. Jednali spolu také o ukrajinských obrněných vozidlech, která narušila ruskou hranici, o napadení několika pohraničních přechodů, při čemž se na osm desítek ukrajinských pohraničníků před bojem schovalo na ruském území. Putinův poradce neupřesnil, zda se Porošenko „omlouval, nebo zda vysvětloval“. Putin pak o mírovém urovnání na Ukrajině jednal ještě s nejvyššími představiteli Francie a Německa, ministr zahraničí Sergej Lavrov na stejné téma pohovořil s americkým kolegou Johnem Kerrym, a to proto, že Porošenkův mírový plán není ani tak Porošenkův, jako spíš americký a unijní, boje v jeho rámci pokračují a ukrajinské dělostřelecké granáty už prý dopadají i na území Ruska, kde prý už o azyl požádalo 15 z oněch 80 ukrajinských pohraničníků… Jinými slovy, válka pokračuje, stejně jako oficiálně vyhlášený mírový plán, přičemž jediným záchvěvem rozumu zdají se být občasné výměny těl padlých mezi armádou a rebely.
Ruská média nezvykle dopředu oznámila chystaný Putinův telefonát s Barackem Obamou, který se „bude týkat situace na Ukrajině, v Iráku a v Sýrii“, zatímco Kyjev se 27. června, tedy v den, kdy má vypršet lhůta nikým nedodržovaného zastavení palby, chystá podepsat asociační dohodu s EU, přičemž ale prý bude na jeho vlastním rozhodnutí, kdy smlouva vstoupí v platnost. Velká unijní benevolence za situace, kdy chce Brusel přijmout nikoli skutečný stát, ale de facto jen jakousi jeho skořápku. S nakradeným (nezaplaceným) plynem na půl roku dopředu, za hranicí státního bankrotu, bez klobouku, bos. Má na takového přidruženého člena Unie dost peněz?
Co se podpisem asociační smlouvy změní v praxi? Život pro Ukrajince snazší nebude, jen se střet mezi Západem a Ruskem nejspíš ještě vyhrotí.
Každému jeho plán Porošenko už pohrozil, že pokud jeho první plán selže — a právě to se nyní naplňuje — má po ruce „detailní plán B“. Sice o něm neprozradil ani slovo, ale při pohledu na realitu se zdá, jako by ho všechny zúčastněné strany vzaly dopředu za svůj a počítají s ním. A co víc, je jasné, že svůj „plán B“ má také Rusko, o čemž svědčí dopředu oficiálně nahlášené vojenské cvičení u hranic s Ukrajinou, americký „plán B“ se také už vcelku rýsuje a své „plány B“ mají nejspíš i rebelové, kteří žádají (s výjimkou snad Ruska) nikým neuznanou Jižní Osetii, aby uznala nezávislost „lidových“ republik Donbasu. K tomu navíc chtějí v Moskvě zřídit své zastoupení: „ambasadora“ už vytipovaného mají, jen není jasné, jak se k tomuto nápadu staví Kreml. Nejspíš ale bude souhlasit – vzbouřený Donbas tímto krokem dává najevo, že už chápe, že žádné připojení k Rusku nebude, což je pro Moskvu úleva.
Proto ruský prezident přistupuje k „plánu C“ a odjíždí na oficiální návštěvu Rakouska, členského státu EU, který důsledně odmítal drastické protiruské sankce kvůli anexi Krymu, jehož ministr zahraničí připouští, že EU zaplatí za Ukrajinu celý plynový dluh, a hlavně státu, v němž má ústit plynovod South Stream a má proto eminentní zájem na jeho urychlené výstavbě. A po této nejspíš příjemné zastávce plné „vzájemného porozumění“ a „konstruktivního dialogu“ má ruský prezident ještě v plánu účast na finále fotbalového mistrovství v Brazílii… (Mimochodem, je jen náhoda, že před Brazílií pořádala mistrovství Jihoafrická republika a příští bude v Rusku, tedy v zemích BRICS?)
Mozaika divné reality Lze přepokládat, že nevyhlášená asymetrická válka bude pokračovat, nicméně k uchopení současné ukrajinské reality jsou nezbytné i další střípky: ministr zahraničí Andrij Děšica, který Putina nazval „čůrákem“, už není ministrem a bude odklizen na nějakou ambasádu ve světě (novým ministrem je bývalý velvyslanec v Německu). Pro ukrajinskou, takřka už neexistující armádu byly zakoupeny falešné neprůstřelné vesty a jeden z praporů dostal helmy ještě z druhé světové války, a tak premiér Jaceňuk nařídil okamžité prošetření všech armádních nákupů. Exploze pod projíždějícím ruským nákladním vlakem v Doněcké oblasti vykolejila 14 vagónů. Kyjev je připraven vpustit do správy přepravy plynu investory z EU a USA, a to až do výše 49 procent podílu. V ruských příhraničních oblastech je prý už 400 tisíc uprchlíků z Ukrajiny. Obyvatelé Luhansku už mají války dost a chtějí po rebelech, aby odešli a předtím ještě aby si rozebrali své barikády. Pravý sektor války dost ještě nemá a oznámil ustavení Praporu Sašky Bílého, tedy bojového oddílu pojmenovaného po jednom z lídrů hnutí a mafiánovi Alexandru Muzyčkovi. Ten byl policií zabit v březnu za zcela nevyjasněných okolností, Pravý sektor mluví o popravě a od té doby požaduje rezignaci ministra vnitra Arsena Avakova.) Je tak asi zřejmé, že terčem tohoto nového praporu nebudou jen východoukrajinští rebelové. Právě v boji proti nim přitom Pravý sektor úzce spolupracuje se soukromou armádou dněpropetrovského gubernátora a oligarchy Ihora Kolomojského, který se podle všeho snaží využít chaosu a získat co nejvíc politické a ekonomické moci. Právě „shodou okolností“ na Kolomojského a Avakova nyní Rusko vydalo mezinárodní zatykač za „organizování vraždy, používání zakázaných prostředků v boji a metod vedení války, únos, a bránění novinářské činnosti“. Majdan se pokusil zrušit zasedání soudcovské unie, do budovy ale nakonec proniknout nedokázali ani silou. V Kyjevě byla zdemolována pobočka ruské Sberbanky. Nacionalisté se pokusili napadnout pravoslavný chrám v Kyjevě. A do toho všeho mumraje kyjevská vláda o třetinu zdražila vodku…
