30. 6. 2014 Střípky ze světa
Obamův dopis Castrovi očima americké agentury
„Ve vztazích USA-Kuba je na spadnutí průlom. 14. června předal uruguayský prezident José Mujica kubánskému prezidentovi Raúlu Castrovi dopis prezidenta Spojených států Baracka Obamy, obsahující nabídku jednání o řadě otázek, především o letitém ekonomickém embargu Washingtonu.“
Formálně je STRATFOR – plným titulem Strategic Forecasting Inc. – privátní agenturou strategických prognóz. Reálně je to tamtam americké diplomacie, ´služeb´ a khaki struktur, s čímkoli zatím nechtějí na trh samy.
Teď přichází hned se dvěma news – i views blízko od vlivných pramenů – na téma změn americké politiky vůči Havaně:
„Ve vztazích USA-Kuba je na spadnutí průlom. 14. června předal uruguayský prezident José Mujica kubánskému prezidentovi Raúlu Castrovi dopis prezidenta Spojených států Baracka Obamy, obsahující nabídku jednání o řadě otázek, především o letitém ekonomickém embargu Washingtonu.“
„Podle uruguayských médií“ Obama navíc „Mujicu za jeho návštěvy Washingtonu v polovině května požádal o pomoc při zlepšování vztahů s ostrovní zemí“. Může jít o „první krok směrem ke vzájemnému urovnání“.
„Kuba má samozřejmě důvod nabídky využít.“ I proto, že Venezuela – její „hlavní dobrodinec“ – už „nemusí být s to kubánskou ekonomiku podporovat“. Těžkosti, jimž čelí Caracas sám, mohou podle STRATFOR vést i k tomu, že se Havana bude muset poohlédnout i po jiných dodavatelích energetických zdrojů.
Castro má o „Obamovu nabídku zájem za předpokladu, že si nebude vůči Kubě klást podmínky“. Pro Kubu bude naopak „zrušení embarga“ stěžejním cílem normalizace vzájemných vztahů.
Z té „by však profitovaly i Spojené státy.“ Nově i s ohledem na „snahu Ruska o zlepšení vztahů s Latinskou Amerikou“. Jakkoli „studená válka už skončila, Washington rozhodně nestojí o to, aby se kterákoli země, dvojnásob Rusko, příliš silně etablovala v zemi tak geograficky blízké jako Kuba“.
Právě to, že „Havana je tak nakrátko s Caracasem, může Spojeným státům pomoci i v jisté politické předehře vůči vládě venezuelského prezidenta Nicolase Madura“. „Budoucí komunikaci mezi Washingtonem a Caracasem by mohl usnadnit kubánský vliv ve venezuelských vojenských a zpravodajských strukturách.“
„Potenciální urovnání mezi Kubou a Spojenými státy“ však zřejmě narazí na „vnitropolitické kalkulace“. „Zákon o kubánské svobodě a demokratické solidaritě“ („Cuban Liberty and Democratic Solidarity Act“) z roku 1996 totiž „zrušení embarga a ekonomických sankcí Spojených států podmiňuje souhlasem Kongresu“. A jakoukoli zásadnější změnu – vedle obligátních „lidskoprávních“ pretenzí – váže dopředu i na to, že „v Havaně bude zvolena nová vláda“. „Schválit rovnou dohodu o normalizaci vztahů s Kubou je tak nad Obamovy síly.“
„S dohodou musí souhlasit obě strany – což po desítkách let vzájemné animozity není nijak malá porce.“ Dalšímu jednání sice „napomůže i pozitivní posun, jenž ve prospěch zrušení embarga nastal ve veřejném mínění“. „Snahu vlády však může zablokovat opozice zákonodárců.“
„Pokud jde o Kubu, ta svou ekonomiku pomalu liberalizuje už po téměř čtyři roky.“ „Tempo jednání“ s USA však mohou přibrzdit i „obavy některých kubánských vedoucích představitelů“ z příliš rychlého „otevírání země vůči okolnímu světu“.
„Cesty, jak s jednáním pohnout kupředu, budou-li si to přát, mají přirozeně obě země. Zahrnují i potenciální výměnu vězňů. Obama měl údajně Kubu (prostřednictvím Uruguaye) požádat o propuštění Alana Grosse, občana Spojených států zadržovaného na Kubě od roku 2009 za podvratnou činnost.“
Právě „debata o propuštění vězňů by byla zřetelným signálem“, že je „na spadnutí jednání na zásadnější téma“.
Další „průlom směrem k produktivnímu dialogu“ – uvádí STRATFOR v jiném ze svých materiálů – se očekává na brzkém setkání zástupců obou zemí v Panamě.
