Dmitrij Minin
1. 6. 2014 zdroj zde a zde
Západ není schopen celkově vyhodnotit význam návštěvy Vladimira Putina v Číně. Nedokáže se vzdát domněnky o převaze svojí civilizace. V Moskvě a Pekingu nemají v úmyslu vydávat hlučné a často nekonkretní deklarace, ale chtějí klidně a metodicky plnit dvoustranná dojednání praktického obsahu.
Většina komentářů se po návštěvě zaměřila na dodávky ruských surovin a “pronikání Číny” na ruský trh, přičemž vojensko-politická a strategická stránka jednání zůstala mimo zájem.
Dohoda má název “Společné prohlášení Ruské federace a Čínské lidové republiky o nové etapě vztahů všestranného partnerství a strategické spolupráce”. Dokument zahrnuje i části o vojensko-politickém svazku, avšak bez právního vyústění. To může v případě potřeby být uděláno ve zkráceném řízení. Dojednat principy je složitější. Dohoda je typu “stand by” (stále připravená). Obě země považují tyto vztahy za vztahy “nového typu”. Všestranné, rovnoprávné a důvěryhodné partnerství a strategická spolupráce bude zásadním faktorem zajištění životních zájmů zemí ve 21. století.
Společné prohlášení objasňuje společnou filozofii přístupu zemí ke globálním problémům přítomnosti. Říká například, že “země pokračují v pevné podpoře jedna druhé v otázkách jejich zásadních zájmů, včetně zabezpečení svrchovanosti, územní celistvosti a bezpečnosti. Ohrazují se proti veškerým pokusům a způsobům zasahování do svých věcí s přísným zachováváním základních ustanovení mezinárodního práva, daných Chartou OSN, s bezpodmínečnou úctou k právu partnera na samostatnou volbu cesty rozvoje, zachovávání a hájení vlastních kulturně-historických, mravních a morálních hodnot.” Toto neobsahuje pokleslý západní liberální model.
Obě strany se shodují na tom, že je nezbytné vzdát se jednostranných sankcí, že není možno organizovat pomoc, financování nebo podporu změn ústavního systému druhé země, nebo jejího vtažení do jakéhokoliv mnohostranného sdružení či svazku. Kategoricky odmítají četné Západem vyvolané barevné revoluce a rozšiřování klasických vojensko-politických bloků typu NATO. Neuznávají žádné výmluvy pro americkou expanzi za pomoci bloků. Čína i Rusko připouštějí rozšíření svého volného svazku o další velkou světovou politiku – indickou. Spolupráci tří mocností považují za “důležitý faktor zajištění bezpečnosti a stability ve světě i v regionu”. Nový indický premiér Narenda Modi je, soudě podle jeho prohlášení, připraven v takových intencích jednat.
Trvá potřeba reformovat mezinárodní finančně-ekonomickou architekturu, její přestavbu do potřeb reálné ekonomiky, zvyšovat zastoupení a hlasovací právo v systému globálního hospodářského řízení států s formujícími se trhy a států rozvojových k obnovení důvěry v tento systém. “Státy považují za hlavní fórum hospodářské spolupráce skupinu G20, nikoliv G7 a chtějí aktivně usilovat o upevnění tohoto uskupení, chtějí zvýšit jeho efektivitu. Vyloučení Ruska z G8 není pro Západ důvodem k radosti. Jasná perspektiva uskupení BRICS, které chtějí Rusko a Čína transformovat do mechanismu spolupráce a koordinace širokého spektra celosvětových finančně-ekonomických a mezinárodně-politických problémů, včetně určení těsnějšího hospodářského partnerství, rychlejší vybudování Banky rozvoje v rámci BRICS a vytváření sdílených měnových rezerv.”
Důležitá dojednání se týkají dopravního koridoru Hedvábná stezka, který podporoval Západ, když měl zato, že bude alternativou k euroasijské přepravě přes Rusko a zároveň jablkem sváru mezi Ruskem a Čínou. Rusko tím bylo dlouho znepokojováno a nyní se to najednou obrací ve prospěch rusko-čínské spolupráce. Moskva k tomu sdělila, že “považuje čínskou iniciativu na formování Hospodářského pásma Hedvábné stezky za důležitou a vysoce hodnotí ochotu čínské strany brát v úvahu ruské zájmy při její přípravě i realizaci.” Země hledají cestu možného sloučení tohoto projektu s budováním Eurasijské hospodářské unie. Takže Hedvábná stezka nebude sloužit zájmům Západu, ale bude odpovídat nutným potřebám dvou zemí i ve smyslu strategické přítomnosti v jejích přilehlých regionech. Moskva i Peking jsou společným úsilím schopny vyjmout tuto zónu z kontroly Západu.
Rusko a Čína se dohodly na společné oslavě sedmdesáti let od vítězství nad německým fašismem a japonským militarismem ve druhé světové válce a na pokračování odporu ke snaze o falšování historie a porušování poválečného uspořádání světa. Moskva i Peking navzájem uznávají rozhodující přínos SSSR ve vítězství nad Německem a Číny nad Japonskem. Na Západě se tyto úlohy soustavně snižují. USA vytrvale přesvědčují svět, že ony byly v Asii rozhodující pro vítězství nad Japonskem. Ony ale především zničily civilní obyvatelstvo ostrovů bombardováním, včetně jaderného. Japonská Kvantungská armáda se nemohla přesunout na Sibiř, neboť nemohla ve svém týlu ponechat bojující Čínu. ve válce zahynulo 35 milionů Číňanů oproti půl milionu Američanů. Podílem Sovětského svazu a Číny na vítězství je zdůvodněno i zvláštní místo obou mocností v následném uspořádání světa.
Další důležitou součástí rusko-čínského dojednání je také společná práce na letounu s dlouhým doletem a širokým trupem. Letos v létě mají vlády obou zemí obdržet od ruské OAK a čínské COMAC technicko-ekonomické podklady projektu. Velikost investic dosud nebyla oznámena, ale podle OAK má odpovídat přibližně ceně projektů Boeing 787 (asi 32 miliard USD) a Airbus 350. Rusko má už dokončený letoun krátkého doletu Superjet 100 a v blízké budoucnosti má být připraven letoun středního doletu MS-21. Rusko spolu s Čínou a později možná i s Indií mohou produkovat všechny typy civilních strojů se zdokonalenými motory a vysokým podílem moderních kompozitních materiálů. Mohou mít před letadly Boeing i Airbus přednosti, budou orientovány na domácí trh – přibližně 2,5 miliardy lidí. Dojde také na společnou práci na těžkém vrtulníku, pokračovateli Mi-26, který dosud nemá obdobu. I tady je důležitý nejen očekávaný obchodní úspěch, ale hlavně vznikající světové centrum klíčových technologií, které nebude závislé na Západě.
Americký analytik Robert Parry označil sblížení Ruska a Číny za historické a je přesvědčen, že další významný podnět dala Číně, jakožto zemi s prudce rostoucí ekonomickou silou a Rusku s jeho nejbohatšími přírodními zdroji ukrajinská krize. “Čína i Rusko už dávno představují vzájemné pochopení v OSN, kde se nezřídka spojují proto, aby blokovaly západní iniciativy. Nyní se snahy ministra zahraničí USA izolovat RF v OSN obrátily na vlně ukrajinské krize ve zcela opačný efekt – Rusko má nového silného spojence.”
Moskva a Peking nespojují své úsilí pro mohutný nástup na Západ. Nepotřebují to. Nezbytná je čestná konkurence bez manipulací, bez dvojích standardů a podvracení. Potom se uvidí, kdo je úspěšnější. Pro Západ bude stále těžší ignorovat spravedlivé požadavky nových pólů světové politiky.
