Největším nebezpečím světa je Rusko a Putin.

Břetislav Olšer
15. 6. 2014 Blog. idnes
Už jsem si včera večer myslel, že vše bude i nadále v politickém dění ve světě jen ponuré, když mě rozesmál americký exsenátor Joe Lieberman. Řekl totiž v ČT, kde jinde, že největším nebezpečím světového míru je Rusko a Putin. Navíc přidal další rozverný žert; setkává se s lidmi po celém světa a jen slyší obavy, že by se USA chtěly stáhnout do ústraní. Všichni jsou prý proti tomu; tak jsou nadšeni jejich odhodláním hájit své americké zájmy a občany všude ve světě…
Nyní je proto vhodné připomenout válečnou filozofii USA; vyprovokovat válku, pak totálně zničit stát, co byl proti zájmům USA, a nechat MMF, aby investoval do spřízněných zakázek pro jeho obnovu. Libye je v bezvýchodné situacI, včera se rozhořelo pokračování války též v Iráku. Zda Spojené státy zvažují útoky bezpilotními letouny či další podobné akce s cílem zastavit tamní radikály Barack Obama řekl: “Nic nevylučuji,” Jestliže budou ohroženy jejich bezpečnostní zájmy, jsou prý Spojené státy připraveny vojensky zasáhnout. Putin by to říct nemohl, byl by za Hitlera. Viceprezident Joe Biden si také telefonoval s iráckým premiérem Núrím Málikím; nevíme o čem, třeba to Snowden jednou zveřejní.

Ve čtvrtek sunnitští radikálové po rychlém dobytí dalších měst ovládli už území o rozloze velikost Belgie. Irácká tragédie pokračuje, americký záškvara u toho nesmí chybět. Ostatně, jako u všeho, co se už 250 roků děje na děsivých válečných polích světa. Kde v roce 2014 neumírají lidé ve válečných konfliktech pod dozorem spojeneckých žoldáků – v Mali, Sudánu, Somálsku, v Etiopii, Eritreji, v Libyi, Egyptě, Iráku, Pákistánu, Afghánistánu, Sýrii… a ve východní Ukrajině. Byl tragický omyl zlikvidovat Husajna, Kaddáfího či Mubaraka. Ze jejich vlády by dnes byla možná ani ne desetina z nyní mrtvých obyvatel v důsledku vojenského násilí.

Po konsolidaci vztahů s Japonci po 2. světové válce si USA uvědomily, že pokud chtějí být i nadále světová velmoc, musí zastavit pronikání komunismu a postavit se mu čelem. Východní Asie se tak stala rozhodujícím místem střetu dvou světových ideologií. Tzv. Dullesova pyramidová teze, že padne-li za oběť komunistického tažení další země, vyvolá to lavinovou reakci, jejíž konec by měl pro světovou stabilitu nedozírné následky. Nastínil ji jeden z vysoce postavených státníků v USA. Prohlášení CIA se týkalo ochrany jihu Koreje, který se tak stal akutním ohniskem boje proti komunismu. Hranicemi nově vzniklých území měla být 38. rovnoběžka, která dělila Severní Koreu, výspu stalinistického režimu, a Jižní Koreu, vychovávanou západně orientovanými státy.

Důvod rozdělení byl prostý; zatímco jižní část Koreje byla zbavena fašistických armád spojeneckými jednotkami, jejich severní soused byl osvobozen Rudou armádou a čínskými polovojenskými jednotkami. Smyslem války bylo sjednocení Koreje, v nekomunistický poloostrov. Z iniciativy Sovětských vůdců ale došlo po třech letech krvavých bojů naštěstí k několika mírovým schůzkám znepřátelených stran – Severní a Jižní Koreje. Z nich vzešla 27. června 1953 dohoda o příměří, byl z toho však jen smír, nikoliv mír, který ve své křehkosti trval až do těchto dnů, než ho Kim zrušl na protest proti sankcím OSN. A válečné ztráty bojů, které k ničemu nevedly, protože sever zůstal komunistický a jih proamerický; USA přišly o více než 50 tisíc vojáků, Jižní Korea o 1 250 000, Severní Korea ztratila na 500 tisíc bojovníků, Čína 900 tisíc a OSN skoro o tři tisíce; celkem padlo přes 2,7 milionů vojáků. SSSR rovněž přiznal ztrátu 120 pilotů…

V duchu volání Haškova Švejka: “Na Bagdád!”, byť i zvolání “Na Bělehrad!” není vojskům US Army vůbec cizí. Prostě války jsou pro někoho byznys number one. Z těchto důvod je po jedenácti letech zabíjení a kradení irácké ropy na pořadu dne další irácká sektářská válka. Stejná, jaká zuří po přítomnosti USA v Libyi či na Ukrajině. Postup teroristů Islámského státu v Iráku je nyní rychlý; byť k tomu mají k dispozici jen něco přes 6000 bojovníků. Druhé největší město Mosul s půl druhým miliónem obyvatel padlo, přes ničivé bombardování, i když ho měly bránit dvě armádní divize. Přitom ještě nejsou ani pořádně sečteny oběti prvního amerického desetiletého řádění; celkový počet mrtvých od začátku války v roce 2003 až do jejího oficiálního konce roku 2011 činí na 461 000. Podle studie zemřely dvě třetiny obětí násilnou smrtí, nejčastěji na střelná zranění a exploze bomb.

Takřka 140 000 lidí zemřelo na následky války, např. oběti sektářských bojů, ale i nenásilná úmrtí; příčinou byly srdeční obtíže, což ukazuje na klíčovou roli stresu ve vojenských konfliktech. Následovala chronická onemocnění a rakovina. Koaliční síly zapříčinily více než třetinu násilných úmrtí, stejné množství jde na vrub protikoaličních povstaleckých a militantních skupin. Pozůstatky této “první fáze války” jsou ještě děsivější, jelikož desetitisíce iráckých žen a dívek skončily během války tragikomicky přiléhavě nazvané “Operace Irácká svoboda” jako prostitutky. Mnohé do nevěstinců prodaly jejich vlastní matky či příbuzní. V islámských rodinách se rodí dívky tak dlouho, než se narodí syn, jediný platný člen rodu.

Nadbytečné děti ženského pohlaví jsou zabíjeny nebo prodávány. Na rozdíl od děvčátek může chlapec pracovat, starat se o rodinu, je silnější, odolnější a fyzicky vyspělější. Prostě účinnější pracovní nástroj. V osidlech iráckých pašeráků s “bílým masem” také často skončily mladé vdovy. V Iráku jsou rovněž tržiště, kde zchudlé matky prodávají své dcery. Mnohým je teprve jedenáct až dvanáct, za ty totiž lze získat až 30 tisíc dolarů. Většina se však dá prodat nanejvýš za 2 000. Dvacetileté dívky se už považují za staré… To bylo řečí Bushe mladšího, když před deseti roky pateticky lhal, že “v Iráku nyní zabíjíme teroristy, kteří by mohli jinak přijít do Ameriky a zabíjet nás…” Vše zakončil pokryteckou frází: “Přinesli jsme iráckému lidu svobodu a demokracii…”

Se Spojenými státy bylo v Iráku asi 300 900 mužů, přičemž Američané a Britové tvořili 98 procent těchto vojsk. Měsíční příspěvek jedné americké domácnosti na vedení této války proti Hasajnovu virtuálnímu “arzenálu zbraní hromadného ničení” už nyní činí cca 138 dolarů. Přesto jsou na tom proti iráckým domácnostem úžasně a přepychově. Skoro polovina z 27 milionů Iráčanů totiž žije v absolutní bídě. Dvě třetiny z nich nemají přístup ke zdravotně nezávadné vodě a nezaměstnanost dosahuje skoro 50 procent. Více než dvě třetiny iráckých dětí nechodí do školy. Více než 50 tisíc iráckých žen se kvůli smrti manžela a bezbřehé hmotné nouzi živí prostitucí. Podle Výzkumné služby – Congressional Research Service – už přes deset roků, měsíc co měsíc, vydávaly USA na válečný Irák kolem 16 mld. dolarů, celkově budou vynaloženy na znovubudování totálně zničené země asi tři bilióny dolarů. Zbytek světa zaplatí přibližně stejnou částku. Další bilión dolarů budou činit úroky z půjček, které USA musí zaplatit do roku 2017.

„Vůdci našeho národa chlapce posílají na misi, kterou vytýčil Bůh,” prohlásila guvernérka Aljašky a před časem potenciální viceprezidentka USA za republikány Sarah Palinová. Možná se Bůh podívá též na plnění svého plánu, v rámci něhož je už několik set tisíc mrtvých Iráčanů a na pět tisíc zabitých amerických vojáků. Stejná slova už ale dnes američtí voliči slyšet nechtějí. Republikánka Palinová totiž neměla, koho poslat do Iráku, ani Obama by své dcery, na rozdíl od britských princátek, rozhodně nevyslal. Mučíčí praktiky považuje za nepatřičné, byť jsou v souladu s americkými zákony… Al-Kájda zase v Iráku?

Mučení bylo v Iráku rozšířenou metodou výslechu a sloužilo především k získání doznání. Agenti CIA používali čtyři způsoby vyšetřovacích technik, které jsou považovány za mučení. Jde o “waterboarding,” vyvolávající ve vyslýchaném vězni pocit, že se topí, následuje dlouhodobé odepírání spánku, které někdy činilo až brutálních 180 hodin, nucení zaujímat bolestivé postoje a násilné svlékání do naha. Vězeň může být mimo jiné přivázán k desce s nohama nahoře a se zavázanou hlavou. Je též dovoleno, aby vyslýchaný vězeň stál nahý ve vodě, v chladné, nikoliv však mrazivé cele. Může tak stát 40 hodin i déle, než zkrátka kápne božskou. Pohyb v cele mu omezují řetězy u jeho nohou, připevněné k podlaze…

Americký prezident George Bush ml. a pár dalších vysokých činitelů jeho administrativy učinili v prvních dvou letech po útocích z 11. září 2001 celkem 935 lživých prohlášení o Iráku. Vyplývá to z prvního průzkumu na toto téma, který provedlo Středisko pro veřejnou integritu (CPI). Prezident Bush vede, podle výzkumu lhal 260krát, těsně za ním je Colin Powell s 254 zápornými body. Nejslavnější byla právě jeho lež, kterou pronesl o iráckém jaderném arzenálu před Radou bezpečnosti OSN. Co se dnes dozvídáme o Iráku? Rodí se v něm stále více dětí s vrozenými vadami. Zejména v iráckém městě Fallúdža. Podle BBC a místních pediatrů jde o stovky případů. Na vině jsou zbraně vojáků US Army, které před šesti lety vzbouřené město obtížně dobývali a mimo jiné použili bílý fosfor.

Zpravodaj BBC John Simpson řekl, že v Iráku je možné denně potkat dvě až tři postižené dětí. Může jít až o tisíc případů, především o vrozené vady srdce. Výjimkou nejsou ani děti s vážnými postiženími paralýzou a poškození mozku, či jejich vrstevníci, jež měli po šesti prstech na rukou i na nohou. “Zaregistrovali jsme na 200 případů postižení u dětí. Většina z nich se s deformací narodila po bombardování Fallúdže. Narodily se rovněž s nádory či dívka se dvěma hlavami, jež se nedožila čtyř let,” sdělila Organizace na ochranu lidských práv Alachjár. “Mnoho plodů bylo tak zdeformovaných, že se ani nemohly narodit…” O něco šťastnější osud má Tiba Aftanová, která měla nádor na levé straně čela, jenž jí zakrýval levé oko. Nyní již vidí, ale levou horní polovinu obličeje má zdeformovanou, což bude ve vyšším věku ještě patrnější než nyní.

Možná si někdo myslí, že je už zapomenuto, jaký scénář předcházel licitování, vyhrožování a nakonec válce s Irákem. Že po návštěvě exministra obrany Donalda Rumsfelda v Bagdádu v roce 1983, kde jednal jako zvláštní pověřenec prezidenta Reagana a nechal se v televizi zvěčnit, jak si potřásá pravicí se Saddámem Husajnem, byla odklepnuta spolupráce USA s Husajnovým Irákem. Smysl té smlouvy s ďáblem bylo vojensky podpořit irácká vojska ve válce proti Íránu ajatolláha Chomejního. USA pak přesně před čtvrt stoletím poskytly Bagdádu družicové snímky íránských vojenských postavení na frontě a povolily vývoz materiálů, jež jsou zapotřebí k chemické a bakteriologické válce.

Kdo by si nevzpomněl, jak američtí generálové s ukazovátky v rukách ukazovali družicové záběry na “stoprocentní” továrny na výrobu chemických zbraní, dokonce na pohybující se speciální nákladní vozy, v jejichž nákladních prostorech měly být “zaručeně” mobilní výrobny ničivých prostředků. Pak válka s Irákem začala, skončila a po zbraních hromadného ničení ani vidu, ani slechu. Těch pár desítek kilogramů vyčichlých chemikálií bylo jen slabou náplastí na americko-britské fiasko a z ostudy kabát. Navíc neměly USA požehnání OSN… Bankovní výbor Senátu USA ve své zprávě z roku 1994 uvedl, že USA poskytly irácké vládě licencované materiály pro “dvojí použití”, mírové i vojenské, které pomohly ve vývoji iráckých chemických a biologických zbraní a raketových systémů za více než 600 milionů dolarů…

Pomohly tím též Al-Kájdě, proti níž šly vlastně do Iráku bojovat. Dnes USA a jejich spojenci v NATO verbují vůdce teroristických organizací společně se zločinci z celého světa jako žoldáky a pak je cvičili ve speciálních táborech na tureckém a libanonském území. Člen pozorovatelské mise Ligy arabských států a agent irácké rozvědky se během svého pobytu v Homsu velmi divil přítomnosti pákistánských, iráckých a afghánských žoldáků v zemi, když v některých z nich rozpoznal své věznitele v iráckém vězení Abu Ghraib nedaleko Bagdádu. Války a veletrhy zbraní jsou zkrátka nutné k tomu, aby se majitelé zbrojařských firem s ročními zisky přes desítky bilionů dolarů dostali mezi 83 nejbohatších lidí světa, co si vydělávali za rok víc, než zbývající tři biliony chudáků naší planety. Bylo by to přece krajně trapné nebýt ve Forbesové žebříčku největších miliardových boháčů, není-liž pravda, že…?

Americký časopis Newsweek napsal, že tímto pravidlem se řídil i bývalý americký viceprezident Cheney, ředitel těžebního podniku Halliburton, který požadoval za galon (necelé čtyři litry) benzinu, který musel Irák zatím ještě dovážet, 1,59 dolaru. Importní irácká společnost SOMO tvrdila, že jinde šlo získat galon za 98 centů. Společnost Halliburton rovněž získala bez výběrového řízení zakázku za sedm miliard dolarů (205 mld. Kč) k hašení iráckých ropných vrtů. Iráčtí vládní činitelé, státní úředníci i obyčejní Iráčané zjistili na základě svých zkušeností, že mnoho lidí v prozatímní koaliční správě se chovalo korupčně. Kontrakty nebyly udělovány tak, aby to bylo to bylo na úkor prospěchu iráckého lidu. Činitelé koaliční správy vyžadovali od subdodavatelů velké úplatky, jinak jim otevřeně sdělovali, že jim neudělí kontrakt.

Šlo o částky až 300 000 dolarů v hotovosti. Celkem zpronevěřila západní koaliční správa asi 20 miliard dolarů z iráckého ropného bohatství a asi 3 miliardy plynoucí od amerických daňových poplatníků na rekonstrukci a rozvoj Iráku. Auditorský úřad OSN konstatoval, že neexistovalo v Iráku žádné měřicí zařízení pro množství vytěžené ropy, a že některé příjmy z prodeje ropy vůbec neplynuly do rozvojového fondu pro Irák. To porušovalo rezoluce OSN. Docházelo tak k obrovské míře korupce a irácká rekonstrukce se ukázala být jedním z největších korupčních skandálů v historii. O rozpočtu a finanční situaci v zemi rozhodovala samostatně západní prozatímní koaliční správa. Iráčané se na tom vůbec nepodíleli… Prostě Halliburton následoval jednotky US Army všude tam, kde šlo o ropu nebo atomovou energii. A získával zakázky bez výběrového řízení. Od Kuvajtu přes Írán a Irák…

Suma sumárum; džihádisté se včera zmocnili 260 nových obrněných vozidel, což je množství, které vystačí pro celou divizi. Velitel Islamisté ze skupiny Islámský stát v Iráku a Levantě (ISIL) abú Bakr Bagdádí již zformoval dvě úderné skupiny, které mají zaútočit na Bagdád. Jedna má vyrazit z Tikritu, rodného města exprezidenta Hasajna, které padlo včera, směrem na Tádží, jež je jen necelých 30 kilometrů severně od irácké metropole. Druhá se má vydat z Túz Chúrmatli, jež se nachází zhruba 50 kilometrů jižně od Kirkúku. Jiná skupina dostala za úkol upevnit kontrolu nad východní provincií Dijála.