Sergjej Glazjev
24. 6. 2014
Podle rétoriky a činnosti amerických politiků a funkcionářů je dobře vidět, že tuto válku iniciuje USA proti Rusku, a nacistská junta v ní má pouze úlohu nástroje v rukou amerického establišmentu, a národ Ukrajiny je zneužit k úloze „jatečního masa“ a zároveň oběti ruské „agrese“. Hlavním cílem této války je odtržení Ukrajiny od Ruska, které ještě Bismark stavěl jako nejhlavnější politickou úlohu, a v moderní době.
pozn.: Sergej Glazjev je poradce prezidenta RF pro ekonomické otázky, text je možné proto chápat jako neoficiální postoj Ruska.
Válka, která začíná na Donbasu, přináší ohromné hrozby Rusku, Evropě a celému světu, jejichž nepochopení může mít za následek její automatické rozšíření do regionalní i světové války. Představování světovými médií této války jako boje ukrajinské vlády za územní celistvost země je stejně daleko od pravdy, jako zobrazování hitlerovskou propagandou útoku na Polsko jako obrany Německa od polské agrese. Také je ale daleko od pravdy interpretace této války v ruských médiích – jako odpor obyvatel Donbasu proti nacistské juntě, která protiprávně uzurpovala moc v Kyjevě.
Mezitím, bez pochopení důvodů a hybných sil eskalace ozbrojeného konfliktu není možné ho zastavit. Svědčí o tom i bezvýslednost jednání o ukončení násilí a vyřešení ukrajinské krize, která dosud probíhala. Zdálo by se, že všechny strany musí být zainteresovány v ukončení bojů na Donbasu. Přináší škody Ukrajině, Rusku, samotnému Donbasu a hrozbu Evropě. Přesto západní strana ještě ani jednou nedodržela své závazky. Neměnným výsledkem všech jednání byl přímý podvod ze strany USA a jejich kyjevských prominentů, kteří zneužívají jednání k matení a dezorientaci partnerů.
Jednání jako klam
Nejdříve vysoce postavení američtí a evropští úředníci ukolébali ostražitost Janukoviče, přemluvili ho, aby nepoužíval sílu, postrčili nacisty k jeho násilnému svržení a přivedli k moci svou loutkovou vládu. Potom začali přemlouvat Putina, aby nepoužíval sílu a současně štvali jimi kontrolovanou juntu k represím proti ruskému obyvatelstvu Ukrajiny. Okamžitě po dosažení dohody o ozbrojení nezákonných útvarů (formací) a počátku celonárodního dialogu, viceprezident USA Biden přijíždí do Kyjeva podpořit činnost junty, která hned poté začíná trestní výpravu ukrajinské armády proti donbaskému odporu. Vlády USA a EU přes nekonečné ujišťování ruského prezidenta o své věrnosti míru a volajíce po ukončení násilí, ve skutečnosti důsledně podporují zesílení teroru ukrajinských vojenských sil proti obyvatelům Donbasu. Pritom, jakmile Rusko udělalo vstřícný krok dohodám o deeskalaci konfliktu a odvedlo vojska od ukrajinské hranice, kyjevská junta začala prudce navyšovat své ozbrojené síly v zóně konfliktu a používat vojenské letectvo a obrněnou techniku proti civilnímu obyvatelstvu Donbasu.
Fakta mluví o tom, že Američané zneužili jednání pouze k oklamání svých partnerů. Prezentovali se jako mírotvůrci a obránci lidských práv, ve skutečnosti nápomahali násilné uzurpaci moci nacisty, které potom podpořili v legalizaci svých žoldnéřů ve vojenské službě a postrčili je k použití síly proti ruskému obyvatelstvu. Přitom média, kontrolovaná Američany a jejich loutkami obviňují ve všem Rusko a pečlivě v něm budují obraz nepřítele Ukrajiny a strašáka pro Evropu. Agresivní lživost a histerická rusofobie ukrajinských a hlavních světových kanálů nenechávají na pochybách o tom, že máme s to do čínění s vojensko-propagandistskou mašinérií, která stíhá všechny objektivní novináře a vnucuje obyvatelstvu stav antiruské psychózy.
Z této analýzy vyplývá, že USA od počátku ukrajinské krize neustále sledují strategii rozdmýchávání vojenského konfliktu do rusko-ukrajinské války, ospravedlňují veškeré zločiny junty, financují ji a vyzbrojují, přikrývají ji diplomaticky a nutí své evropské spojence dělat to samé. Vzniká otázka – proč to dělají?
Určitě ne kvůli Ukrajině, která je odsouzena touto válkou k rozkolu, humanitární a ekonomické katastrofě. A určitě ne kvůli abstraktním cílům záštity lidských práv a svobod, které jsou každodenně a drze porušovány nacistskou juntou, hromadně zabíjející vlastní občany.
Podle rétoriky a činnosti amerických politiků a funkcionářů je dobře vidět, že tuto válku iniciuje USA proti Rusku, a nacistská junta v ní má pouze úlohu nástroje v rukou amerického establišmentu, a národ Ukrajiny je zneužit k úloze „jatečního masa“ a zároveň oběti ruské „agrese“. Hlavním cílem této války je odtržení Ukrajiny od Ruska, které ještě Bismark stavěl jako nejhlavnější politickou úlohu, a v moderní době – Březinský. Jeho rusofobní formule o tom, že bez Ukrajiny se Rusko nemůže stát velmocí, se stala hlavním proudem celé americké politiky na postsovětském prostoru. K tomuto cíli USA směřovala celé dvě desetiletí po rozpadu SSSR, obětovala na vypěstování protiruské elity v Kyjevě, dle slov pomocníka státního sekretáře USA Nulandové více než 5 miliard dolarů.
Podle plánů NATOvských strategů odtržení Ukrajiny od Ruska musí být zformováno na základě podřízení Ukrajiny Epropské Unii, podepsáním Asociační dohody, prostředníctvím které Kyjev předává Bruselu suverénní práva Ukrajiny v oblasti regulování zahraničního obchodu a provádění zahraniční a obranné politiky. Odmítnutí Janukoviče podepsat asociační dohodu bylo ze strany USA posuzováno jako vzpoura ukrajinského vedení a jako nebezpečí obnovení přirozeného procesu obnovení jediného ekonomického prostoru s Ruskem. Kvůli zabránění vstupu Ukrajiny do Celní unie s Ruskem, Běloruskem a Kazachstánem a navrácení Ukrajiny na cestu evropské integrace, vlastně i byl organizován státní převrat, po němž si lídři EU pospíšili podepsát s nelegitimní kyjevskou juntou politickou část asociační dohody, která je v rozporu s ukrajinskou Ústavou. Porošenko hned po vyhlášení prezidentem Ukrajiny prohlásil o své připravenosti podepsat asociační dohodu v plném rozsahu, přestože je v naprostém nesouladu s Ústavou a národními zájmy Ukrajiny.
Přesto dnešní činnost USA ukazuje, že pouhý přechod Ukrajiny pod jurisdikci EU v rámci vnucené asociační dohody jim nestačí. Chtejí konfrontovat Ukrajinu s Ruskem ve válečném konfliktu a vtáhnout do tohoto konfliktu i Evropskou Unii. USA nutí jim podřízenou ukrajinskou juntu k rozpoutání plnohodnotné války na Donbasu, vytvářejíc vlny chaosu, který má nejdříve vtáhnout do bratrovražedného konfliktu Rusko a potom i nejbližší evropské země. Vše se provádí nejen pro oslabení Ruska, ale i pro zhoršení situace Evropské Unie.
Války – zdroj růstu USA
Historická zkušenost svědčí o tom, že války v Evropě byly největším zdrojem ekonomického růstu a politické síly USA. USA se staly supervelmocí. V důsledku První a Druhé světových válek, které způsobily obrovský odtok kapitalů a mozků z bojujících zemí do Ameriky. Třetí světová válka, která zůstala „studená“, byla završena rozpadem světového socialistického systému, což přineslo USA více než trilion dolarů, stovky tisíc odborníků, tuny plutonia a jiných cenných materiálů, množství unikátních technologií. Všechny tyto války byly vyprovokovány při aktivní účasti americké „paté kolony“ – kontrolovanými, financovanými a podporovanými americkými zpravodajskými službami špiony, oligarchy, diplomaty, úředníky, byznysmeny, experty a veřejnými činiteli. A dnes se také USA, které mají ekonomické problémy, snaží rozpoutat v Evropě další válku kvůli dosažení následujících cílů.
Za prvé, obvinění Ruska z agrese dovolí zavést finanční sankce za účelem zmrazení (odepsání) amerických závazků před ruskými strukturami o velikosti několik stovek miliard dolarů pro odlehčení nehorazného dluhového zatížení USA.
Za druhé, zmrazení ruských aktiv v dolarech a euro bude mít za následek neschopnost jejich majitelů obsluhovat svoje závazky před hlavními evropskými bankami, což jim způsobí vážné problémy, včetně bankrotu pro některé z nich. Destabilizace evropského bankovního systému bude stimulovat odtok kapitálů do USA a podporovat dolarovou pyramidu jejich dluhových závazků.
Za třetí, sankce proti Rusku přinesou ztráty zemím EU na částku kolem trilionu euro a zhorší i bez toho špatný stav evropské ekonomiky, oslabí ji v konkurenčním boji s USA.
Za čtvrté, sankce proti Rusku usnadní vytlačení z evropského trhu ruského plynu s následným jeho nahrazením americkým břidlicovým. To samé se týká i mnohomiliardového východoevropského trhu energetického paliva pro jaderné elektrárny, který je technologicky orientován na dodávky z Ruska.
Za páté, vtažení evropských zemí do války s Ruskem zvětší jejich závislost na USA, což usnadní posledním, aby vnutily EU zónu volného obchodu za podmínek vyhodných pro USA.
Za šesté, válka v Evropě poskytuje pro USA záminku, aby zvýšila své vojenské výdaje v zájmu vojensko-průmyslového komplexu.
Samotné USA od iniciování nové války v Evropě neztrácí skoro nic. Na rozdíl od evropských zemí s Ruskem obchodují málo a jejich trhy nezávisí na ruských dodávkách. Jako i v případě jiných evropských válek budou mít jen čistý zisk.
Tím, že popouzejí nacistickou juntu proti Rusku, USA nic neriskují a jistě vyhrávají. Američtí poradci ukládají svým kyjevským chráněncům použití co nejkrutějších zbraní ve vztahu k obyvatelstvu: tříštivé střely, kazetové bomby, miny. Vždyť čím víc bude obětí, tím spíš nastane očekávaný vstup ruských vojsk k ochraně ruských obyvatel, tím větší bude riziko nové evropské války a tím vyšší americká výhra. Tato výhra se neměří jen penězi. Hlavní kořistí, kvůli které USA vyvolávají novou světovou válku, je záchrana světové dominance v podmínkách globálních strukturních změn zapříčiněných změnou technologií.
Výzkumy ukazují, že v takových periodách globálních technologických skoků je pro přední země těžké udržet si vedení, protože na vlně růstu nových technologií se derou vpřed rozvíjející se země, které dosahují úspěchů v přípravě předpokladů jejich formování. Na rozdíl od předních zemí zápasících s krizí nadměrných investic v zastaralých výrobách a technologiích, mají možnost vyhnout se masovému znehodnocování kapitálu a zkoncentrovat ho na průlomových směrech růstu.
Kvůli udržení vedoucího postavení jsou rozvinuté země nuceny uchylovat se k silovým prostředkům ve vnější i zahraničně-ekonomické politice. V těchto periodách prudce stoupá vojenskopolitické napětí, riziko mezinárodních konfliktů. O tom svědčí tragická zkušenost dvou předcházejících strukturních krizí světové ekonomiky.
Tak Velká hospodářská krize 30. let, zapříčiněná dosažením hranic růstu dominujících technologií „uhlí a oceli“ na začátku století, byla překonána militarizací ekonomiky, která se přelila v katastrofu druhé světové války. Nejenže stimulovala strukturní přestavbu ekonomiky s širokým využitím hybné síly spalovacích motorů a organické chemie, ale způsobila kardinální změnu světového uspořádání: zničení tehdejšího jádra světového ekonomického systému (evropských koloniálních říší) a formování dvou protikladných globálních politickoekonomických systémů. Vedoucí postavení amerického kapitalismu v přechodu na novou dlouhou vlnu ekonomického růstu bylo zabezpečeno neobyčejným růstem obranných objednávek na ovládnutí nových technologií a přítokem světového kapitálu do USA při narušení výrobního potenciálu a znehodnocení kapitálu hlavních konkurentů.
Krize poloviny 70. a začátku 80. let měla za následek závody ve zbrojní a kosmické sféře s širokým využitím informačně-komunikačních technologií, které tvořily jádro nových technologií. Vzápětí následující kolaps světového systému socializmu, který nedokázal včas převést ekonomiku na nové technologie, dovolil vedoucím kapitalistickým zemím použít zásoby bývalých socialistických zemí pro „měkký přechod“ na novou dlouhou vlnu ekonomického růstu. Vývoz kapitálu, útěky mozků z bývalých socialistických zemí a kolonizace jejich ekonomik ulehčily strukturní přestavbu ekonomiky zemí jádra světového kapitalistického systému, v němž byl stimulován rozvoj nových technologií prostřednictvím rozběhu závodů ve zbrojení v kosmu. Na téže vlně růstu nových technologií odstartovaly nové industriální země, které dokázaly včas vytvořit klíčové výroby a vytvořit předpoklady jejich rychlého růstu v globálním měřítku. Politickým výsledkem se stala liberální globalizace s dominancí USA v roli emitenta základní rezervní měny.
Rozděl a panuj!
Vyčerpání potenciálu růstu dominujících technologií se stalo příčinou globální krize a deprese, které zachvátily vedoucí země světa v posledních letech. Východ z toho se nalézá ve vlně růstu nových technologií, jejichž základem je komplex nano- a biotechnologií. I když hlavní sféra užití těchto technologií není svázána s výrobou vojenské techniky, zbrojní horečka a zvýšení vojenských rozpočtů se obvykle stává vedoucím způsobem hospodářského stimulování utváření nových technologií.
Problém je v tom, že liberální ideologie dominující ve vládnoucích kruzích USA a u jejich spojenců v NATO neponechává pro stát jiné příležitosti pro rozšíření vměšování do ekonomiky kromě požadavků obrany. Proto když se potýkají s potřebou používání státního požadavku pro stimulování růstu nových technologií, vládnoucí kruhy se uchylují k eskalaci vojenskopolitického napětí jako hlavního způsobu zvyšování hospodářských nákupů moderní techniky. Především při tomto úhlu pohledu lze rozeznat příčiny spouštění washingtonského setrvačníku války na Ukrajině, která se nejeví cílem, ale nástrojem k realizaci globálního úkolu záchrany dominantního vlivu USA ve světě.
Zároveň se strukturní krizí světové ekonomiky zapříčiněnou změnou dominujících technologických způsobů, proběhne v nastávající době přechod k novému staletému cyklu nakupení kapitálu, což stupňuje rizika rozpoutání světové války. Předchozí přechod od koloniálních imperií evropských zemí ke globálním korporacím v podstatě vedoucím formy organizacie světové ekonomiky proběhl prostřednictvím rozpoutání tří světových válek, díky nimž došlo ke kardinálním změnám světového politického uspořádání. V důsledku První světové války se rozbil monarchistický režim zadržující expanzi národního kapitálu. V důsledku Druhé – se rozpadla koloniální imperia omezující mezinárodní pohyb kapitálu. S krachem SSSR v pořadí třetí – studené – světové války volný pohyb kapitálu pokryl celý svět a transnacionální korporace dostaly k dispozici celou světovou ekonomiku.
Ale tím historie nekončí. Rozvoj lidstva potřebuje nové formy organizace globálních ekonomik, které by zajistily stabilní rozvoj i zabránění globálním hrozbám včetně ekologických i kosmických. V podmínkách liberální globalizace, vystavěné pod zájmy transnacionálních, především anglo-amerických korporací, tyto výzvy existenci lidstva zůstanou bez odezvy. K objektivně vznikající nutnosti omezení světové oligarchie a uspořádávání pohybu světového kapitálu se dospívá ve východoasijském modelu organizace současné ekonomiky. S rozmachem Číny, Indie a Vietnamu v patách za Japonskem a Koreou nejhloubavější badatelé hovoří o přechodu od anglo-amerického k asiatskému staletému cyklu akumulace kapitálu.
Ve světle výše charakterizovaných změn ve světě je pochopitelné, že boj za světové prvenství se rozhořívá mezi Čínou a USA, v němž USA kvůli záchraně své dominance rozehrávají pro ně typický scénář rozdmýchávání světové války v Evropě, snažíce se opakovaně na účet starého světa upevnit svoje místo na zemi. Kvůli tomu uplatňují starý anglický geopolitický princip „Rozděl a panuj!“ a křísí podvědomou rusofobii politických elit evropských států, přičemž sázejí na pro ně tradiční „Drang nach Osten“. Přitom se řídí odkazem Bismarka a radami Brzezinského, když používají rozkol Ukrajiny, kalkulujíce z jedné strany s oslabením i agresívní reakcí Ruska a na druhé s konsolidací evropských států v jejich tradičním snažení o kolonizaci ukrajinských území.
Záměr amerických geopolitiků se zdá jasný a akce – bezchybné. Za půl roku provedli blitzkrieg, fakticky přitom obsadili Ukrajinu a podřídili si EU v antiruské hysterii. Přitom už uhradili účet přisvojením si části ukrajinských aktiv v hodnotě půldruha miliardy dolarů utracených na organizaci převratu a nastolení své loutkové vlády s relativní legitimizací svého agenta v roli prezidenta Ukrajiny. Rusko dokázalo zachránit před okupací americko-nacistickým režimem pouze Krym a krvácející Donbas se stal dlouhotrvající zónou ozbrojeného konfliktu mezi Ukrajinou a Ruskem. Aktuálně, jak se zdá americkým loutkářům, lákají do politické pasti. Použití ruské armády na osvobození Donbasu garantuje vtažení do války proti Rusku EU i NATO. Nepoužití síly pro přinucení nacistické junty k míru bude mít za následek rozrůstající se kráter chaosu ve středu Evropy, která se už internacionalizuje a stává se ohniskem destabilizace Ruska.
Rozvíjení regionální a možná i světové války za podmínek výhodných pro USA zdá se nevyhnutelné. Rusko si představují jako odsouzené k těžké porážce v důsledku probíhajícího zmizení Ukrajiny, to zaprve, a konsolidaci všech rozvitých zemí světa včetně zároveň se spojenci NATO Japonskem a Koreou – zadruhé. Podle úmyslů amerických geopolitiků porážkou Ruska je třeba způsobit jeho návrat pod americkou kontrolu, jak tomu bylo za Jelcina, a oslabení Evropy – její ekonomické podřízení prostřednictvím formování transatlantické zóny svobodného trhu podle amerických podmínek. Tím Washington doufá upevnit si své postavení a zachránit světovou nadvládu v konkurenci se vzmáhající se Čínou.
V této „železné“ a cynické logice je však chyba. Událostmi na bázi archetypů evropské geopolitiky dvosetletého trvání Američané vzkřísili mrtvoly fašizmu a v Kyjevě vytvořili politického Frankensteina, který začal požírat své rodiče. První naplánovanou obětí se stal Janukovič a jeho bližní, pěstovaní ukrajinským nacistům jako sparing-partneři. Následující obětí se stali evropští politici, kteří prohráli volby do Evropského parlamentu a kteří podporovali státní převrat. Kyjevský Frankenstein se plíží těsně ke své matce – Ashton, a snad brzo dorazí i ke svému otci – Obamovi. Potřebuje jen pomoci najít cestu.
Pro zastavení války je třeba zastavit činnost sil, které ji uvádí do chodu. Na dané etapě se válka rozehřívá převážně na ekonomické, informační a politické rovině. Při vší moci USA je jejich ekonomická převaha založena na dluhopisové finanční pyramidě, která dávno překročila hranice stability. Pro její zničení stačí hlavním věřitelům USA vrhnout na trh nahromaděné americké dolary a bondy. Rozumí se, krach finančního systému USA způsobí vážné ztráty všem držitelům americké valuty a cenných papírů. Ale, zaprvé, ty ztráty budou pro Rusko, Evropu a Čínu menší, než škoda od americkými geopolitiky rozpoutávané další světové války. Za druhé, čím dříve vystoupit z finanční pyramidy amerických dluhopisů, tím menší budou ztráty. Za třetí, krach dolarové finanční pyramidy dá nakonec možnost realizovat reformu světového finančního systému na principech spravedlivosti a vzájemného prospěchu.
Dominance USA v informační sféře je klíčovým faktorem vymývání mozků Evropanů, podřizujícím takovým způsobem svému vlivu politické vedení evropských zemí. Ale, jak říkal Alexandr Něvský, Bůh není v síle, ale v pravdě. Proudu lži a falzifikace, šířenému světovými médii pod kontrolou USA, je třeba postavit objektivní informační proud skrz sociální sítě, regionální a národní televize. To samozřejmě vyžaduje úsilí. Ale při tvůrčím přístupu si pravda probije cestu, protože hrozba nové světové války děsí každého člověka a v konečném důsledku stimuluje hledání jejích příčin. Společenské podvědomí evropských národů, tím více národu Ukrajiny, si rychle vzpomene hrůzy minulé války při správném formování asociativní řady současných a skutečných fašistů a jejich podporovatelů. Frankenstein vypěstovaný americkými geopolitiky nevypadá o nic lépe než hitlerovští útočníci, objektivní informování o ukrajinských nacistech rychle vyzve u evropského obyvatele cit odporu a strachu.
Nakonec, dominance USA ve světové politice je založeno více na zvyku jejich spojenců podřizovat se „washingtonskému obkomu“, než na reálné závislosti evropských a japonských politiků na americké rezidentuře. Jakmile se začne rozpadat dolarová finanční pyramida, Američané nebudou mít čím platit za vydržování svých vojenských základen a globálních médií. Německo a Japonsko se budou moci osvobodit od pocitu nátlaku okupovaných oblastí.
Přirozeně, není na místě zobrazovat USA jako „kolos na hliněných nohou“. V rukou amerických geopolitiků jsou zbraně hromadného ničení, schopné zlikvidovat celé lidstvo. A když dámy z Bílého domu chválí ukrajinské nacisty za „zdrženlivé“ použití síly, svět zachvacuje hrůza z nezodpovědné hlouposti a nadutosti vládců Bílého domu, schopných kvůli vlastnímu image zničit půlku lidstva. Ta úsilí USA již demonstrovaly za prezidenta Eisenhowera, Trumana, kteří chtěli zasypat jadernými zbraněmi Koreu; za Kennedyho, který téměř začal jadernou válku s SSSR, za Reagana, který vyhrožoval hvězdnými válkami.
Nynější situace se nicméně odlišuje od epochy studené války tím, že americká administrativa se nedívá na Rusko jako na rovnocenného soupeře, pokouší se nás vrátit do poraženeckého stavu za Jelcina. Američtí poradci jak nynějšího, tak i bývalého ukrajinského vedení neustále přesvědčovali poslední zmíněné o své totální převaze nad Ruskem, které zobrazovali v roli americké kolonie. Opití rozpadem SSSR, američtí geopolitici považují Rusko za svou vzbouřenou kolonii, kterou je třeba navždy usmířit s rolí neoddělitelné součásti americké říše. Vycházejí z neživotaschopnosti Ruska v podmínkách globální izolace, zjevně přeceňujíce stupeň svého vlivu. To přeceňování vlastních možností americké geopolitiky zrazuje, z jedné strany u nich vzniká pocit beztrestnosti a všemohoucnosti, což vytváří riziko globální katastrofy. Ale z druhé strany, je to zdrojem jejich slabosti při setkání s reálným odporem, k němuž nejsou morálně-politicky připraveni.
Rozhodné kroky vedení Ruska k odražení americko-gruzínské agrese v Jižní Osetii, a také záchrana obyvatel Krymu před genocidou ze strany ukrajinských fašistů, vychovaných pod vedením USA, jim neponechali šance na vítězství. Při setkání s rozhodným odporem Asada USA a jejich evropští spojenci nakonec nebyli schopni okupovat Sýrii. Vítězili jen tam, kde se oběť nemohla vzepřít k reálnému odporu, buďto díky demoralizaci a zradě vládnoucí elity, jako v Iráku a Jugoslávii, nebo totální převaze sil útočníka, jako to bylo v Libyi.
Pud národní sebezáchovy, přítomný u V.V.Putina, staví tvrdou překážku libovolné zahraniční interferenci do provádění ruské politiky. Pokusy vystrašit ho sankcemi, mezinárodní izolací nebo podporou opozice nemají a nebudou mít úspěch. Stejně jako samotné sankce nebo izolace ze strany Západu, díky globálnímu významu Ruska a mnohovektornosti jeho vnější politiky. Bohužel, laureát Nobelovy ceny míru Obama to nechápe. Žene vodu na mlýn reakčním silám, spoléhajících na lehkou neokolonializaci Ruska a naivně přesvědčených o věčném panování Ameriky.
Vycházeje z toho, že ozbrojený konflikt na Ukrajině je předehrou další světové války, vyvolávané Spojenými státy proti Rusku v cílech udržení světové nadvlády, pro osekání Ruska a vítězství nad ním, je nutné vybudovat správný systém koordinát a přesně určit akce všech účastníků. Pole boje má následující konfiguraci:
USA jsou zemí-agresorem, provokujícím světovou válku s cílem udržení světové nadvlády;
provokace světové války je mířena proti Rusku, které se USA pokouší představit jako agresora s cílem konsolidace západního světa kvůli bránění amerických zájmů;
američtí geopolitici vsadili na vypěstování rusofobského ukrajinského nacizmu v pokračování německé a anglické tradice oslabování Ruska;
Ukrajina je fakticky okupována ze strany USA prostřednictvím jimi organizovaného státního převratu a zavedení fašistické diktatury pod jejich kontrolou;
evropské země nutí k účasti ve válce proti Rusku navzdory jejich národním zájmům.
Na základě toho bychom měli hodnotit odpor Donbasu jako hnutí na obranu nejen místních obyvatel před nacistickou chuntou, ale i na záštitu Ruska před americkou agresí a také celého světa před čtvrtou světovou válkou. Bojovníci národních jednotek Donbasu jsou obránci Ruského světa, kteří se ne z vlastní vůle ocitli na přední linii nové světové války. Město se symbolickým názvem Slavjansk se už stalo symbolem té hrdinné obrany. Jako Brestská pevnost, to malé město stojí proti mnohokrát větším silám eurofašisté cenou života svých obyvatel. Umírají nejen za Donbas, umírají za všechny lidi ruského světa a všeho lidstva, chráníc nás od nové světové války. Přitom šetří životy ukrajinských vojáků, pouštějí zajatce, odsouzené kyjevskou juntou do role jatečního masa.
Při všem heroizmu bojovníků národní armády Donbasu, sami zastavit světovou válku nemohou. Vojenská intervence Ruska by mohla způsobit přelom a zastavit agresi nacistické junty. Ale jejím výsledkem se zároveň stane vtahování NATO do konfliktu, což bude mít za následek jeho internacionalizaci a stane se dalším krokem k rozpoutání světové války. Pro její zastavení je nutné vytvořit širokou mezinárodní koalici zemí, schopnou dohodnutými činy zastavit americkou agresi. Ty kroky musí být namířeny na podkopání americké vojenskopolitické moci, založené na emisi dolaru jako světové měny. Především musí zahrnovat ukončení využívání dolaru ve vzájemném obchodu a ukončení užívání při umísťování devizových rezerv cenných papírů, nominovaných v dolarech. Dolarové nástroje je třeba hodnotit jako vysoce rizikové, a při jejich využívání požadovat maximální rezervovanost.
Vedle opatření pro podkopání možností USA financovat růst vojenských výdajů jsou nutné politické usilí na formování široké antiválečné koalice s cílem odsouzení americké agrese a demaskování jejích organizátorů ve Washingtonu a Bruselu. Zvláštní význam má politická aktivizace evropského byznysu, jemuž rozpoutání nové války v Evropě nic dobrého nepřinese. A samozřejmě důležitým úkolem je osvobození Ukrajiny od nacistického režimu, instalovaného ze strany USA. Formování Novoruska na území, osvobozeném od americko-nacistické okupace, je jen částí toho úkolu. Může být považována za završenou jen po osvobození Kyjevu silami samotného národa Ukrajiny, který je nutné probudit z nacistického zlého snu a podpořit v boji za navrácení do rodného lůna ruské civilizace. Pro to je třeba intenzivní práce v objasnění skutečných cílů proamerické nacistické chunty, která využívá občany Ukrajiny, zmanipulované fašistickou propagandou v roli obětí bohu světové války.
Зачем Америке Майдан vyšlo 10.6.2014 na argumenti.ru.
zvýraznění I. D.
