Martin Hekrdla
27. 6. 2014Literárky
Je nastolována agenda, zamlžující důležité společenské problémy, a tím fakticky znemožňující skutečné demokratické rozhodování. Quo usque tandem? Jak dlouho ještě budou zneužívat naší trpělivosti?
Významný „nepolitik” byl soudem v Bratislavě shledán nevědomým ve věci spolupráce s StB a naše „neveřejnoprávní neslužba” se z toho asi pomátla; jinak si nelze vysvětlit, že její hlavní večerní publicistika – půlhodinový pořad Události, komentáře – věnovala této zjevné neudálosti více než dvacet minut. Osud české vlády jakoby visel slovenské soudkyni na rtech, z nichž – ke znepokojení ČT a lídrů naší pravicové opozice – vyplynula nakonec i důvěra ke svědectví bývalých příslušníků StB. Ale vždyť estébák zůstává estébákem a je nedůvěryhodný všude, v ohrádce pro svědky i ve vládě! Pořizuje-li však registry agentů, je na něj spolehnutí…
Přefouklá česká velemyš ještě toho večera a v tomtéž pořadu splaskla jako bublina zásluhou hosta ve studiu, profesorky Vladimíry Dvořákové. Politoložka z pražské VŠE vytkla ČT malý důraz na fakt, že sám Babiš přece podal žalobu proti ÚPN na ochranu osobnosti, což před rokem bylo – vzhledem k jeho českým voličům – pochopitelné. Označila za „velmi zvláštní”, jak velká pozornost je věnována tomu, jaký dopad naši vrcholnou politiku bude mít nikoli trestněprávní nalézání viny, ale pouhé občanskoprávní rozhodnutí soudu v jiném státě, v němž navíc ani žádný lustrační zákon neplatí (a v Česku je lustrační povinnost členů vlády pochybná). Dvořáková zdůraznila, že v “normálním právním státě” verdikt určitého soudu prostě znamená, že věc je taková, jak rozsudek říká, a to až do jiného soudního rozhodnutí. A že “celá tahle ta debata možná zastírá trochu jiné problémy, které v téhle společnosti jsou”.
Moderátorka ČT Zuzana Tvarůžková jistě nemůže za určitou koncepci tématu, jež byla veřejnosti naservírována. A k níž jsme se od zpravodaje “z fronty” (z bratislavského monstrprocesu) i dozvěděli, že soudkyni provinilou důvěřivostí k estébákům nelze snímat, ba ani jmenovat, poněvadž si to nepřála, slovenský zákon jí to umožňuje a – znělo mezi řádky – špatné svědomí velí. Všechny pokusy Tvarůžkové skákat politoložce do řeči a obhájit neobhajitelné (to, jak si zaměstnavatel představuje veřejnoprávní zpravodajskou relaci), vyzněly ještě hůř, než kdyby mlčela nebo přikyvovala: “Dobře, ale dotýká se českého ministra financí…. Dobře. Ale lustrační, promiňte, osvědčení byla důležitá v momentě, kdy se skládala tato vláda. Přeci na tom všem to stálo… Dobře. Ale ta debata politická se vedla i v tomto roce, kdy se vláda skládala… Dobře. Ale do té doby to tak fungovalo u všech ministrů a ministr financí byl výjimkou…”
Ne, to není dobře. Všechno je špatně, jestliže v časech, kdy evropský summit začíná vzpomínkou na Velkou válku před sto lety a sociální demokraté se usnesli volit pravicového kandidáta na post předsedy “evropské vlády”. Všechno je špatně, jestliže v časech, kdy se Sobotkův kabinet přihlašuje k finanční ústavě, Babiš zvažuje zachování druhého pilíře penzijní reformy a nedaleká Ukrajina je jen jedním z mnoha světových “sudů prachu”, nedostává se nám klíčových informací. Je nastolována agenda, zamlžující důležité společenské problémy, a tím fakticky znemožňující skutečné demokratické rozhodování. Quo usque tandem? Jak dlouho ještě budou zneužívat naší trpělivosti?
