Jan Campbell
24 .6 .2014 Zvědavec
Co přinese arbitráž. Ukrajinsko-ruské válečné pole se rozrůstá. Dostalo se již do Švédska. Tam sídlí známý a respektovaný již v dobách studené války jak USA, tak i SSSR Stockholmský arbitrážní soud.
Tato privátní, a ne jak si mnozí myslí, mezinárodní nebo švédská státní instituce, se bude zabývat pravdou, na které se nemohly bojující státní organizace, ruský Gazprom a ukrajinský Naftogas dohodnout. Naftogas si vynutil svým postojem k dluhům, smluvním povinnostem a zatím nedoloženému přeplacení dodávek plynu v minulosti arbitráž.
Jak vůbec probíhá arbitráž, jaké může mít a pravděpodobně bude mít výsledky, vezmeme li v úvahu, že se jedná o státní společnosti, různého kulturního a politického prostoru, které plní veřejnosti známé a méně známé úkoly svých vlád?
V první řadě je nutné si uvědomit, že tak zvaná Stockholmská arbitráž je organizována jako privátní instituce, která je součástí v roce 1917 založené Stockholm Chambre of Commerce (SCC), Stockholmská obchodní komora.
SCC, jako arbitrážní soud má svoje představenstvo (board), sekretariát a členy. Představenstvu předsedá předseda, který má po boce dva nebo tři místopředsedy a maximálně 12 členů. Ti mohou mít švédskou státní příslušnost a také státní příslušnost jiného státu. Čtyři členové jsou jmenováni na tři roky. Hlavním funkcí představenstva je organizovat proces rozhodnutí prima facia, výběr arbitrů a výzev arbitrům a rozhodovat o nákladech arbitrážního sporu.
Nehledě na skutečnost, že Stockholmský arbitrážní soud byl akceptován již v době studené války jak USA, tak i SSSR v 70 létech minulého století, pro řešení obchodních sporů, jeho rozhodnutí nedávají žádnou garanci, že budou akceptována a plněna. Proč tomu tak je?
Částečně i proto, že na mezinárodní úrovni neexistuje institut mezinárodního exekutora a že pro exekuce řídí tzv. Newyorskou dohodou z roku 1958. Podle ní má příslušný stát zabezpečit exekuci svými orgány. Tato povinnost patří, jak dokazují příklady z minulosti, částečně do říše snů a přání. A to z mnoha důvodů. Těch si byly pravděpodobně již tehdy vědomi i signatáři dohody, protože dohoda dovoluje neprovádět exekuci v případě ohrožení tak zvaného veřejného zájmu, nebo v případě, že rozsudek je v rozporu se základním principem spravedlnosti. Současně ale dohoda zavazuje k úzké interpretaci pojmů.
Na pozadí těchto skutečností se uskuteční bojový duet advokátních velikánů. Na straně Gazprom bude bojovat advokátní kancelář DLA Piper se sídlem v Londýně a Chicago. Jistě s bohatou zkušeností, nejenom v arbitrážích. Na straně Naftogas bude bojovat norská advokátní kancelář Wikborg Rein, která již dříve zastupovala Naftogas. Celý boj se bude podle pravidel hry odehrávat bez veřejnosti v přítomnosti dvou arbitrů, které si každá sama vybere a jednoho předsedy arbitrů. Toho určuje SCC. Boj bude probíhat možná i mimo Stockholm. To je také jedna a další ze svobod, které nabízí SCC.
V boji jde o hodně.
Gazprom chce mít potvrzeno smluvní právo na odměnu za dodaný plyn ve výši 4.458 miliard USD. Možná, že Gazprom přidá ještě další finanční požadavek. Může jít o více než 10 miliard USD. Kromě toho má nejenom Gazprom zkušenost se ztrátou plynu ze skladů, ale i z tranzitu plynu do EU.
Naftogas hledá potvrzení své pravdy o nespravedlivé ceně, kterou mu diktuje Gazprom, tak zvané unfair price. Současně se Naftogas bude snažit přesvědčit soud, že má pohledávku proti Gazprom za přeplacení minulých dodávek. A to v celkové výši 6 miliard USA.
Jisté v tomto boji je, že vyhrají obě advokátní kanceláře a že jejich honoráře nebudou k zanedbání ani v UK ani v Norsku. Nejisté je, kdo vyhraje arbitráž, a ještě více nejisté je, kdo dovede své vítězství realizovat, tj. přeměnit v USD.
O jistém nemá proto smysl přemýšlet. O nejistém a ještě nejistějším, ano.
To nejisté spočívá v tom, že k dokumentovaným skutečnostem základního sporu a neveřejnému jednání soudu se chtěně nechtěně připojí i viditelná a neviditelná politika, podobná té neviditelné ruce svobodného trhu. Ne, že bych podezíral renomované soudce, kterými se stávají buď profesoři práva, nebo významní praktikové advokacie s prověřenou zkušeností. Čert ale nikdy neví. Především v dobách velkých změn a neurčitosti.
Před námi totiž stojí ještě další spor. Ruská federace, nováček Světové obchodní organizace se bude s ní soudit. A to o nemálo. To nemálo je skryto v EU právu a v tak zvaném Jižním potoku, South stream se to jmenuje. Zjednodušeně řečeno: v energické politice EU se všemi jejími pravidly. Politika EU, její regulační pravidla a jejich vysvětlování laikům, to není něco každodenního ani pro samotné úředníky EU, ani pro občany EU, ani pro spřátelené vševědoucí USA. Jak to již v životě bývá: Když dva se hádají, třetí se směje.
A aby toho nebylo málo, rodí se třetí spor. EU a Bulharsko. Tam jde veřejně zatím jenom o Jižní potok. Ke štěstí projektu a Bulharska mluví v této době pozastavení projektu plynovodu na Balkáně, nehledě na povodně ve Varně. Ty nezastavily moderní stachanovce v práci na plynovodu na ruské straně a v Černém moři. Štěstí v neštěstí, se tomu také někdy říká.
Protože si EU není jistá, jak skončí arbitráž a jak se bude dál chovat rodící se nový člen EU, který na dnech podepíše asociační dohodu s EU, EU komisař Guenther Oettinger se bude snažit o dialog s Ruskem pro případ, že… Jaképak že, když nejenom Eurogas, ale i ptáci na střeše ví, že EU v roce 2013 spotřebovala ne méně než 462 miliard kubíků plynu, ze kterých si EU vyrobila přibližně 30 procent. A že další zvýšení vlastní produkce není zatím realistické, nehledě na LNG z Norska a jenom částečně vytížený Iberský terminál. Když EU ví, že ke dnešnímu dni jsou zásobníky naplněny na přibližně 67 procent, tj. 53,2 miliardami kubíků plynu. To stačí pro léto včetně předvídatelných výpadků a poruch. Pro zimu to aloe nestačí. Ta vyžaduje více. To více se týká především Ukrajiny. Její zásobníky by měly mít skutečných, ne na ukrajinském papíru napsaných18 miliard kubíků plynu. Dnes je tam podle ukrajinských dokumentů 13,5 miliard. Kdo zaplatí ten rozdíl, když víme, že Ukrajinci musí také topit, vařit, něco vyrábět, když víme, že vláda nemá peníze na zaplacení dluhu a ani na předplacení nezbytných dodávek plynu. USA nebudou platit za Ukrajinu, MMF také ne, Rusko určitě. Na řadě bude pravděpodobně bohatá EU.
Proto nevím, jaký dialog s Ruskem se může jednat. Možná, že EU komisař Oettinger chce poděkovat duetu Putin-Schroeder za předvídavost a s ní spojený severní potok, zvaný také North stream. Bez něho bychom již dnes asi vařili na uhlí a dřevu. Možná, že EU komisař Oettinger má i řešení, jak uklidit spor EU s Bulharskem a dát tak opět zelenou Jižnímu potoku. Kdo ví, ať napoví. Možností je hodně, především když se chce a nechá se Vae victis v archivu.
Jisté se také jeví, že jak by nedopadla arbitráž ve Stockholmu, klid nebude. V případě, že Ukrajina prohraje, civilizovaná exekuce, nehledě na skutečnost, že jak Ukrajina, tak i Rusko podepsaly a tím přijaly podmínky Newyorské dohody, je nepravděpodobná.
Nepravděpodobná je civilizovaná exekuce nejenom kvůli slabé pozici ukrajinského prezidenta-rezidenta Porošenko, ale i kvůli pozici plátce-bojovníka Kolemenského. Tomu, jak se jeví, nemohou přijít ani k duši, ani k srdci a domluvit a přimluvit se za mír a klid, ani ukrajinské, ani izraelské, ani americké židovské obce. Takový je to hrdina a chytrák, že ví, jak vydělat i na nevyhlášení válce. Religiózní světe div se!
Exekuce vítězství Gazpromu ve Stockholmu se proto nechá realizovat ne civilizovanou exekucí. To jest zásahem armády. Nevím, zda Gazprom je takovým miláčkem Putina, že by dal rozkaz chránit svojí lásku před nepřítelem.
Analog platí i pro případ, že vítězem se stane Ukrajina.
V takové situaci se objeví argument ohrožení veřejného pořádku, nebo imunity státního podniku Gazprom. Argumenty běžné, leč ne často používané. A že by Ukrajina šla do boje za své vítězství ve Stockholmu, patří do říše fantasie.
A tak konec konců to budou USA, kdo zvítězí bez arbitráže, bez investic a nebezpečí.
EU se v této výhře USA objeví v roli plátce bezkonečných bojů na Ukrajině a nových terminálů pro americkou energii vyráběnou i na Ukrajině. Bude pokračovat v roli poslušného plnitele přání USA, co se týče smlouvy o transatlantické obchodní a investiční spolupráci za současně se neustále zvětšující se politické a vojenské závislosti na USA a současně se snižující obranyschopnosti svých zájmů v Rusku a Euro-asijském ekonomickém společenství.
Ruská federace, jako by nebylo rozhodnutí arbitrážního soudu v tomto sporu, bude muset čelit na všech možných a myslitelných frontách duetu USA – Ukrajina, toho času reprezentovaném tercetem Porošenko – Jacenjuk – Biden & Co.
To vše proto, že nemožnost civilizované exekuce a s ní spojené nepopíratelné porušení zásadních právních principů není možné civilizovaně potrestat.
Nápravu neudělá ani nejlepší představitelný výsledek koncem května tohoto roku zveřejněné EU Strategie (k) energetické bezpečnosti, která se má diskutovat během EU gipfel, zasedání tento, nebo příští týden. Žádné léto proto neočekávám.
