Bowe Bergdahl: „US Army je armáda lhářů, bláznů a šikanovatelů…“

6. 6. 2014
Tak nám Taliban propustil amerického vojáka Bowe Bergdahla, zajatého v roce 2009, byť se USA pokrytecky kasají, že nebudou nikdy a za žádných okolností s teroristy vyjednávat. Spojené státy nicméně za to daly svobodu pěti zločincům Talibanu z věznice Guantánamo, do roku 2002 základny Guantanamo Bay Naval Base.

Výměna pěti vězňů z  Guantánama byla totiž pro Taliban hlavní podmínkou, aby vůbec zasedl k  mírovým jednáním s Američany. Afghánští povstalci s tímto návrhem vyrukovali už loni v červnu. Podmínka zněla: Američané musí nejprve propustit talibanské islamisty a pak teprve proběhne výměna za Bergdahla. Až poté prý mohl Taliban krok za krokem vystavět pouto důvěry, vydírali tehdy teroristé. A nešťastník Bowe, co může za pět svých zabitých kamarádů, jeden propuštěný vrah za jednoho mrtvého amerického vojáka, předtím ještě napsal e-mail svým rodičům: „US Army je armáda lhářů, bláznů a šikanovatelů…“
Američan Bowe Bergdahl zmizel 30. června 2009 ze základny v provincii Paktika, údajně jej zadržel mocný klan Hakkání. Bergdahl pochází z  amerického státu Idaho. Ozbrojenci jej zadrželi zhruba dva měsíce poté, co dorazil do Afghánistánu. Z Guantánama se tak na svobodu dostala pětice bývalých základních pilířů této teroristické organizace. Navíc s  přispěním USA. Státu, který opakovaně hlásá, že s teroristy vyjednávat nehodlá. Koho tedy americká administrativa pustila na svobodu?
Součástí Guantánama byly na kubánské poměry velmi vybrané restaurace… Snímek Břetislav Olšer
Co to bylo za těch pět kluků, co spolu mluví, jak by napsal pan Poláček? Nejvýše postaveným propuštěným je Chajrulláh Chajrkhwa, 47letý Talibanec, který tuto organizaci pomáhal v roce 1994 založit. Působil také jako ministr vnitra a guvernér afghánské provincie Herát. Podle uniklých amerických vládních dokumentů, byl přímo napojen na Usámu bin Ládina a Muhammada Umara, píše server telegraph.co.uk. Jde o jednoho z největších obchodníků s opiem v Afghánistánu. Američané ho dopadli v roce 2001, na Guantánamo byl převezen v květnu roku 2002; služba ho označovala jako “osobu s vysokým bezpečnostním rizikem”, “hrozbu pro USA” a člověka s “vysokou hodnotou pro rozvědku”. Ani zařazení do kategorie hrozeb však nezabránilo jeho nynějšímu propuštění. složka Chajrkhwy z amerického Ministerstva obrany 
Druhým propuštěným je Norulláh Noori, 47letý bývalý vojenský velitel Talibanu. Během invaze Američanů v roce 2001 působil v severoafghánském městě Mazár-e Šaríf. Je zodpovědný za řadou masakrů v režii Talibanu. Dopaden byl rovněž v roce 2001, v celách na Guantanámu byl od ledna 2002. Spisy vlády uvádí, že Noori byl napojen na nejužší vedení Talibanu. složka Nooriho z amerického Ministerstva obrany 
Třetí vyměněný, Mohammad Fazl, exnáměstek ministra obrany během nadvlády Talibanu nad Afghánistánem. Jedná se o vůbec nejnebezpečnějšího člena z pětice propuštěných. Je jedním z hlavních strůjců masakrů šiítských muslimů, kteří odporovali vůli Talibanu. Dopaden byl na sklonku roku 2001. Po propuštění se vrátil do Talibanu, aby dál zabíjel Američany. složka Fazla z amerického Ministerstva obrany
Nejmladším z propuštěný stoupenců Talibanu je 43letý Abdul Haq Wasiq; na starosti měl mj. výcvik špionů Talibanu. Podobně jako jeho kolegové je i po šesti letech v zajetí považován za výraznou hrozbu pro bezpečnost USA. složka Wasiqa z amerického Ministerstva obrany
Posledním propuštěným je 46letý Mohammad Nabi Omari. Ten pro Taliban zajišťoval zejména dodávky zbraní. Byl také napojen na pákistánskou extremistickou organizaci Hakkání, která má na svém kontě celou řadu krvavých útoků na afghánském území. Při výslechu uvedl, že Taliban opustil v roce 2001 a se stal  prý informátorem CIA pod jménem Mark. složka Omariho z amerického Ministerstva obrany
„Nálety na domy civilistů jsou od této chvíle zakázány,“ vztekala se americká loutka, prezident Karzáí už v roce 2011. „Bude-li NATO v  čele s USA v bombardování pokračovat, nebudou jeho jednotky nadále považovány za bojovníky proti terorismu, ale za okupační sílu,“ doplnil. Karzáí výstupem reagoval na incident, při kterém právě vrtulníky USA zabily ve vesnici Sera Kala v jižní části země 14 svatebčanů, včetně dvanácti dětí. Spojené státy se za událost omluvily s tím, že se v  příslušné lokalitě skrývali bojovníci hnutí Talibán. Jen o dva dny dříve přitom alianční letouny omylem usmrtily 20 afghánských policistů a 18 dalších lidí. Rozchod ve zlém…? Soud se nekonal; nešlo odhadnout, zda to nejsou teroristé Talibánu. Ke všemu se při afgánských svatbách vždycky oslavně střílí…
Guantánamo ještě jako vojenská základna v roce 1916…
Dnes se Karzáí rozčílil zase; kvůli vyjednávání USA s Talibanem, o  kterém nic nevěděl. “Američané by měli přestat s předáváním lidí podezřelých z terorismu třetím zemím,” ohradila se rovněž Čína proti rozhodnutí Obamovy administrativy poslat 22 Ujgurů – muslimů ze separatistické oblasti na severozápadě Číny – propuštěných z Guantánama na tichomořské Palau, kde jim poskytli útočiště. A zcela indiferentní slova zazněla z úst tehdy ještě ministra zahraničí Schwarzenberga. “Když si je Američané pochytali, ať si je též někam u sebe umístí! Je to jejich problém…” řekl kníže Karel Spáč I. zvaný Brepta Breptovič na adresu Obamy, co si umínil, že skončí válku v Afghánistánu a zavře Guantánamo na Kubě. Sliby se slibují, Schwarzenbergové se radují. Tomu se říká konstruktivní kritika. Omlouvá ho jen fakt, že právě zřejmě opět spal a prudce se probudil.
A jak se Američané na Kubu vůbec dostali? Napřed v roce 1823 přišel tehdejší státní tajemník John Adams s doktrínou tzv. “politiky uzrálého plodu”, když se počítalo, že jednou Kuba spadne jako zralý plod do klína Spojeným státům. A byl to tenkrát pěkně šťavnatý plod; v roce 1884 vyvezla Kuba do USA desetkrát více zboží než do Španělska. Americké investice na Kubě představovaly na svou dobu obrovskou částku 52 milionů zlatých dolarů. V polovině roku 1884 došlo k vylodění americké námořní pěchoty v zátoce Guantánamo v blízkosti města Santiago de Cuba, tehdy nejsilnější vojenské pevnosti ostrova. Po porážce španělské flotily vstupují za vydatné pomoci kubánských povstalců intervenční oddíly do města.
Honáci dobytka vaqueros si přivydělávali na Guantánamu jako pomocní dělníci… Snímek Břetislav Olšer
Na základě Pařížské smlouvy získaly USA Portoriko a Filipíny a  převzaly ochranu nad Kubou, jež však za to musela přijmout tzv. Plattův dodatek k zákonu o financování americké okupační armády. V červenci 1903 byla mezi Kubou a USA podepsána dohoda, upravující pronájem námořních a  uhelných stanic v Guantánamo a Bahia Honda. Tato dohoda neobsahuje přesný termín pro ukončení své platnosti. Kuba ale musí žádat o souhlas USA v otázkách dohod s cizími mocnostmi, při jednáních o veřejném dluhu. Uzná právo USA intervenovat za účelem ochrany Kuby a stability její vlády. Uzná platnost všech aktů okupační správy. Poskytne části svého území ke zřízení uhelných a námořních stanic za účelem plnění předchozích závazků a zajištění vlastní ochrany. Zcela demokratické zásady, typické pro USA a nepřípustné pro Rusy.
Spojené státy se pouze zavázaly platit Kubě roční nájem dva tisíce pesos ve zlatých mincích “po celou dobu, po kterou by okupovaly a  používaly zmíněné rozlohy území z titulu dohody”. V roce 1959, po  vítězství kubánské revoluce vyjádřil Fidel Castro ostrý nesouhlas s  další existencí cizí základny na svém území. Od roku 1959 nepřevzala Kuba ani jediný šek za pronájem základny, které ukládá vláda USA každoročně u jedné švýcarské banky. Převzetím šeku by totiž Kuba potvrdila, že uznává platnost smlouvy z roku 1934. Kdyby dnes Kuba využila možnost, kterou nabízí Charta OSN a předložila tento spor Valnému shromáždění, skončil by v nejlepším případě v Radě bezpečnosti, kde mají USA právo veta. A šmytec…
Guantánamo je základna USA o rozloze 117,6 km2, z toho zabírá pevnina 49 km2, moře 38,8 km2 a bažiny 29,4 km2. Za normální, tedy bezpohotovostní situace, je na základně zhruba pět až sedm tisíc příslušníků námořních sil USA. Kolem celé základny je postaven vysoký plot v celkové délce 28 km. Uvnitř jsou dvě letiště: Mc Call a Leward Point. Zátoka Guantánamo je dostatečně hluboká pro lodě střední tonáže. Disponuje osmi přístavními moly, kde je možno odbavovat současně 40 lodí, čehož bylo využito při amerických invazích na Haity, Portoriko či  Grenadu a další okolní země.
Trinidad je město ve střední části Kuby v provincii Sancti Spíritus, něco přes půl cesty na Guantánamo… Snímek Břetislav Olšer
Pět tisíc marňáků musí mít fyzičku a jejich děti též. V areálu základny je 17 hřišť, mimo jiné dvě baseballová a jedno fotbalové, která stála 7,3 miliónu dolarů. Skate park přišel na 164 000, hřiště na in-line hokej na 97 000. Areál dětských hřišť je v rozsahu plánovaném na populaci 2800 až 5500 lidí podle kvality bydlení. Na základně je momentálně na 400 dětí mladších 18 let. Pentagon také utratil 683 000 dolarů na renovaci kavárny, kde se prodává zmrzlina a káva Starbucks. Dalších téměř tisíc dolarů utratil za přestavbu restaurace KFC a Taco Bell. A končí výstavba irského pubu O´Kelly. 

Dnes svítá na lepší časy; Američané by mohli konečně zavřít spornou káznici v Guantánamu. Podle zprávy kontrolního úřadu amerického Kongresu by vězni, které USA ještě na Kubě drží, mohli být převezeni do amerických věznic. Nebezpečí z jejich strany údajně už nehrozí a držet je na ostrově se finančně nevyplatí. Zadržovaní z Guantánama by mohli být umístěni v šesti věznicích ministerstva obrany a v 98 zařízeních spadajících pod ministerstvo spravedlnosti. Kongresu USA se nelíbí vysoké náklady na udržování Guantánama – 114 milionů dolarů (2,2 miliardy korun) za rok…
Zdálo by se, že jsou všichni šťastni – Taliban i Spojené státy. Všechno přece dobře dopadlo, konec dobrý, všecko dobré. Ovšem, ouha, chybička se vloudila; zatímco prezident Barack Obama výměnu amerického vojáka Bowe Bergdahla za pětici členů Talibanu hájí, republikánský šéf Sněmovny reprezentantů John Boehner volá po zahájení kongresového vyšetřování případu. Bergdahl čelí obvinění z údajné dezerce a šéf náčelníků armádních štábů Martin Dempsey připustil, že by mohl být stíhán. V posledním e-mailu rodičům z 30. června 2009 totiž mimo jiné psal, že je to armáda lhářů, bláznů a šikanovatelů. Případ Bergdahl vyvolal v USA rozepře a Bílý dům byl v pondělí nucen omluvit se Kongresu, že před ním výměnu zajatců zatajil…
Dostat se k základně Guantánamo bylo komplikované z několika důvodů; sehnat automobil bylo složité, protože na Kubě jezdila jen auta, co tam nechali Američané. Tedy fordy a chryslery, co měly spotřebu kolem třiceti a víc litrů. Kamarád Oriol si věděl rady. Benzín? Jeho odpověď na tuto otázku byla svérázná – ukázal na obzor, kde každý den pluly flotily tankových lidí, na nichž Rusové posílali Castrovi ropu. “Litr benzínu nám díky dovozům ropy od Sovětů, barel třeba za tunu citrusů, vyjde asi na necelá dvě pesos, proto se nesmíš divit, že naše trofejní americké limuzíny mají spotřebu až 35 litrů na sto kilometrů a jejich majitelům to vůbec nevadí…” říkal mi Oriol. Navíc na základně pracovala spousta Kubánců – zedníků, různých obsluh a nádenických prací. Byly zde i  obchody. Jen fotit bylo zakázáno směrem k místům s vojenským osazenstvem. Jinak pohoda. Vše se může vrátit do starých kolejí, až bude Guantánamo zrušeno; vězení, stejně jako základna…
Inu, možná i John Kerry brzy pocítí na vlastní kůži, jaké to je nařizovat Izraeli, aby v rámci hypotetického míru s Palestinci propustil přes sto vrahů s krví izraelských obětí na svých rukách. Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až je z toho džbán plný nevinné krve…
http://zpravy.idnes.cz/osvobozeni-talibancu-za-americkeho-vojaka-fj0-/zahranicni.aspx?c=A140601_192602_zahranicni_ert
Obama se přivítal s Raulem Castrem
Když je hrdinstvím zrada vlastní krve…
Kuba miluje Hemingwaye…
Hurikány, číšnice Odalys