Martin Hekrdla
16. 6. 2014 Literárky 
Kolem ministra financí Andreje Babiše, lídra hnutí ANO, propukaly vášnivé spory zatím jen kvůli nicotnostem. Byl nebo nebyl agentem StB? Je nepřípustným střetem zájmů propojení Babiše podnikatele, politika, mediálního magnáta? Je hloupé či geniální, tvrdí-li o sobě politik, že politikem není? Lze řídit stát jako firmu? A podobné prkotiny se řešily (a na stole o sebe třískaly jako kulečníkové koule pod šťouchy naleštěných tág).
Jako kdyby na tom záleželo! Vždyť nejzávažnější střet zájmů – střet mezi sociálním postavením miliardáře a osudem jemu vstříc jásajícího lidu – je asi nekřiklavějším rozporem. Tento rozpor lze popsat i jinak: poprvé v českých polistopadových dějinách stojí na klíčovém místě vlády člověk, jenž se prolobboval („nejsme politici, makáme”) ke kapitálu v privatizační éře 90. let. V éře, která je dnes „prostým lidem” odsuzována stejně hlasitě, jako je Babiš tímtéž lidem vychvalován, ba vynášen do nebes. Pochop, kdo můžeš!
Zástupům hoří tváře. Právě se rozjíždí „Babišova Kobra” (jinak tomu média neřeknou; ministr vnitra a sociální demokrat Milan Chovanec pro ně neexistuje), tedy zvláštní úderný tým, stočlenná rychlá rota policistů, celníků či pracovníků finančních úřadů, která už konečně zatočí s tou bohatou holotou a jejími daňovými úniky. Až bude všechna zazobaná verbež na pranýři obalena dehtem a peřím, připraví Babiš dozajista ČEZ o celý zisk (letos se těch 35 miliard zkásnout nezdařilo) ve prospěch lidu (státu). A ČNB se přestane bránit zavedení centrálního registru bankovních účtů, který Babiš marně prosazoval (stejně jako jiný známý populista a lidumil Miroslav Kalousek). A guvernéru Singerovi spočítáme i s úroky ten směšný „boj proti inflaci” (ve skutečnosti jen zavěšení koruny na euro v reálném kurzu a přihrávku bankám, zvláště pak pojišťovnám). Jakmile lid v čele s Babišem takto zvítězí na všech frontách, zají to hotdogy ze sítě Parky´s, které rozjíždějí Babišovy Kostelecké uzeniny (neplést s Babišovou Kobrou!).
Nadmuté šťastné kozy
K těm hotdogům můžeme v tisku číst chytré komentáře, že „oblíbenost rychlého občerstvení koresponduje s rychlejším tempem našich životů”. I tak se dá popsat holá skutečnost, že se ve všední dny mnozí z nás v klidu a zdravě nenají. Spěcháme, vědouce dobře proč. Páni principálové, kteří ve státě řízeném jako firma řídí zatím jen své firmy obyčejné, nás jednoduše honí jako nadmuté kozy. Aby tak mohli činit co nejúčinněji, musí být především odbory co nejmenší, nejslabší a nejopovrhovanější. A myslím, že právě z tohoto soudku je nový Babišův nápad, že nepatrná státní podpora tuzemského syndikalismu – daňové úlevy za příspěvek na odbory – je zralá ke zrušení.
Pochybná zdá se mi úvaha, že Babiš jedná jako firemní účetní, pro nějž je každá úspora dobrá; nepatrné zvýšení daní zhruba pro 570 tisíc lidí znamená totiž pro stát úsporu pouhých 60 milionů korun ročně. Tolik čtyři největší partaje – orientované na úspory, protože vykrvácené z loňských voleb do sněmovny a z nedávného euroklání – utratí na podzim kvůli komunálkám a senátním volbám. Je to částka naprosto směšná a Babišův návrh, v koalici zatím odmítaný, nemůže mít jiný dopad než další oslabení odborů, zlevnění lidské práce a úlevu pro zaměstnavatele, podnikatele, investory… Všem ostatním věru zrychlí život. Překonáme zvukovou bariéru, pohlédneme na paty rychlosti světla?
Babiš se vybarvil. Vybarvuje se nejpozději od počátku června úvahami, že by druhý pilíř penzijního systému neměl být zcela zrušen, ale „zakonzervován”. Že třetí – sociální – sazba DPH bude atakovat státní rozpočet, což přece není rozumné. Že zrušení stokorunového poplatku za den hospitalizace v nemocnici nebylo rozhodnoto na základě těch správných podkladů. A že odbory se bez fiskální pomoci liberálního – nikoli, prosím, sociálního – státu klidně obejdou. Jistěže Miroslav Kalousek s ním vřele souhlasí. „Nejste politici, makejte!” vzkazuje Babiš lidu, jenž mu neustále jásá v ústrety. Ten lid se totiž zatím ještě nevybarvil. A snad zase ani neví, jak se jmenuje a čí jest.
