Paul Craig Roberts
5. 5. zvědavec
Washington ani náhodou nechce krizi na Ukrajině vyřešit. Protože se mu nepodařilo se této země zmocnit a vypudit Rusko z jeho černomořské základny, spatřuje Washington v krizi nové příležitosti.
Jednou z nich je opětovné zahájení studené války tím, že donutí ruskou vládu okupovat rusky mluvící oblasti současné Ukrajiny, kde se protestující staví proti protiruské vládě panáků dosazených v Kyjevě americkým pučem. Tyto oblasti Ukrajiny jsou bývalými součástmi Ruska. Byly připojeny k Ukrajině sovětskými vůdci ve 20 století, kdy jak Ukrajina, tak Rusko byly součástí stejně země, SSSR.
V podstatě tito protestující vytvořili nezávislé vlády ve městech. Policejní a armádní jednotky vyslané potlačit protestující, nazývané „teroristy“, dle americké módy, zatím z valné části přebíhaly k protestujícím.
Neboť Obamův nekompetentní Bílý dům a ministerstvo zahraničí převzetí Ukrajiny Washingtonem zpackaly, pracuje Washington usilovně na tom, aby svalil vinu na Rusko. Podle Washingtonu a jeho prodejných médií-děvek jsou protestující organizování ruskou vládou a nemají žádný upřímný základ. Pokud Rusko pošle vojenské jednotky na ochranu ruských občanů na bývalých ruských územích, bude tento čin použit Washingtonem k potvrzení jeho propagandy o ruské invazi (jako v případě Gruzie) a Rusko bude nadále démonizováno.
Ruská vláda je v prekérní situaci. Moskva nechce finanční zodpovědnost za tato území, ale nemůže stát stranou a dovolit, aby byli Rusové potlačeni silou. Ruská vláda se pokusila udržet Ukrajinu intaktní, spoléhaje se na nadcházející volby na Ukrajině, které by měly do úřadu dostat realističtější vůdce, než ti šašci dosazení Washingtonem.
Nicméně Washington nechce volby, které by mohly nahradit jeho šašky a vést k návratu ke spolupráci s Ruskem, aby se situace vyřešila. Existuje slušná pravděpodobnost, že Washington svým paňácům v Kyjevě řekne, že krize navozená na Ukrajině Ruskem brání volbám. Loutky Washington v NATO toto tvrzení podpoří.
Je téměř jisté, že navzdory nadějím ruské vlády bude tato čelit pokračování jak krize, tak setrvání loutkové vlády Washingtonu na Ukrajině.
1. května bývalý velvyslanec Washingtonu v Rusku, nyní „druhý nejvyšší velitel“ NATO, avšak jako Američan diktující podmínky, prohlásil, že Rusko již není partnerem, ale nepřítelem. Američan Alexander Vershbow novinářům řekl, že NATO se vzdalo „přitažení Ruska blíže“ a brzy nasadí velké počty bojových jednotek ve východní Evropě. Vershbow tuto agresivní politiku označil za rozmístění „obranných aktiv do regionu“.
Jinými slovy, opět zde máme lež, že ruská vláda zapomene na všechny problémy na Ukrajině a zahájí útoky na Polsko, pobaltské státy, Rumunsko, Moldávii a na středoasijské státy Gruzii, Arménii a Ázerbájdžán. Komediant a pokrytec Vershbow chce modernizovat armády těchto amerických loutkových států Ameriky a „chopit se příležitosti k vytvoření reality na základě přijetí aspirujících zemí za členy NATO“.
Vershbow ruské vládě vlastně řekl, aby se nadále spoléhala na dobrou vůli a rozumnost západu, zatímco ten nasazuje dostatek vojenských jednotek k zabránění tomu, aby Rusko přišlo na pomoc svým utlačovaným občanům na Ukrajině. Naše démonizace Ruska funguje. Díky ní se zdráhá jednat během krátkého období, kdy by nám mohlo zabránit zmocnit se jeho bývalých území. Tím, že Rusko čeká, nám poskytuje čas na nahromadění jednotek na jeho hranicích od Baltského moře po střední Asii. To ho rozptýlí a zaměstná ho mimo Ukrajinu. Útlak, který budeme provádět vůči Rusům na Ukrajině, ho zdiskredituje a nevládní organizace, které financujeme v Ruské federaci, budou apelovat na nacionalistické nálady a svrhnou ruskou vládu za to, že nepřišla na pomoc Rusům a neochránila strategické zájmy Ruska.
Washington se může podělat blahem, když vidí příležitost jak získat Rusko jako loutkový stát.
Bude Putin sedět v naději a očekávat dobrou vůli západu, že se vypracuje řešení, zatímco se Washington pokouší zrežírovat jeho pád?
Blíží se čas, kdy bude muset Rusko buď jednat, aby krizi ukončilo, nebo probíhající krizi a rozptylování na zadním dvorku akceptovat. Kyjev zahájil vojenské útoky na protestující ve Slavjansku. 2. května mluvčí ruské vlády Dmitrij Peskov řekl, že to, že se Kyjev uchýlil k násilí, zničilo naději Ženevské dohody na deeskalaci krize. Přesto mluvčí ruské vlády opětovně vyjádřil naději ruské vlády, že evropské vlády a Washington vojenské útoky zarazí a budou tlačit na Kyjev, aby protestujícím vyhověl způsobem, který udrží Ukrajinu pohromadě, a aby obnovil přátelské vztahy s Ruskem.
To je falešná naděje. Předpokládá totiž, že Wolfowitzova doktrína jsou pouhá slova, avšak nejsou. Wolfowitzova doktrína je základem americké politiky vůči Rusku (a Číně). Tato doktrína považuje jakoukoliv mocnost dostatečně silnou na to, aby zůstala nezávislou na vlivu Washingtonu, za „nepřátelskou“. Tato doktrína uvádí:
„Našim prvním cílem je zabránit opětovnému vynoření se konkurenta, buď na území bývalého Sovětského svazu, nebo jinde, který představuje hrozbu stejného řádu, jakou dříve představoval Sovětský svaz. Toto je dominantní úvaha, tvořící základ nové regionální obranné strategie, a vyžaduje si, abychom usilovali o to zabránit jakékoliv nepřátelské mocnosti ovládnout region, jehož zdroje by, za konsolidované kontroly, postačovaly na vytvoření globální mocnosti.“
Wolfowitzova doktrína ospravedlňuje ovládnutí všech regionů Washingtonem. Je konzistentní s neokonzervativní ideologií USA, coby „nepostradatelné“ a „vyjímečné“ země oprávněné ke světovládě.
Rusko a Čína stojí v cestě k americké světové nadvládě. Pokud nebude Wolfowitzova doktrína opuštěna, je pravděpodobným výsledkem jaderná válka.
