John W. Whitehead
9. 5. Zvědavec
Paul Craig Roberts na úvod: Spojené státy předstírají, že jsou domovem svobody a demokracie. Ve skutečnosti USA rychle degenerují do policejního státu a horší dystopie, než si představoval George Orwell ve své knize „1984“.
John W. Whitehead níže popisuje vězení, které je budováno pro nás všechny. Toto vězení je dílem mnoha našich spoluobčanů, včetně vědců a podnikatelů, kteří se proslavili a získali bohatství tím, že vytvořili žalář pro lidstvo. Co si mysleli, když věnovali svoji energii a svůj život budování dystopického policejního státu?
Posazení Velkého bratra na sedačku řidiče: transmitery V2V, černé skříňky a bezpilotní letouny
John W. Whitehead
„Je to budoucnost, kde nezapomenete nic… V této nové budoucnosti se nikdy neztratíte… Budeme znát vaši pozici do posledního centimetru v čase… Vaše auto se bude řídit samo, je chyba, že auta byla vynalezena před počítači… nikdy nejste sami… nikdy se nenudíte… nikdy vám nedojdou nápady… Můžeme navrhovat, kam máte jít dále, s kým se setkat, co si přečíst… Na této budoucnosti je zajímavé to, že je pro obyčejného člověka, nejen pro elitu.“ – generální ředitel Google Eric Schmidt o své vizi budoucnosti
Čas se připoutat lidičky. Čeká vás krkolomná jízda.
Řítíme se dolů cestou k policejnímu státu dech beroucí rychlostí, terén se stává zrádnějším každou minutou a minuli jsme všechny výjezdy. Od této chvíle již není návratu a na ceduli vpředu stojí „nebezpečí“.
Skutečně, jak dokumentuji ve své knize Vláda vlků: Vynořování amerického policejního státu, chystáme se vstoupit do jakési zóny soumraku, vyznačující se bezpilotními letouny, chytrými telefony, GPS zařízeními, chytrými televizemi, sociálními médii, chytrými měřáky, šmírovacími kamery, programy na rozeznávání tváří, internetovým bankovnictvím, čtečkami SPZ a auty bez řidičů – kdy toto vše je součástí vzájemně propojené pavoučí sítě a života v americkém policejním státu, a každá nová hračka nás dostává do této lepkavé léčky mnohem hlouběji.
V tomto Skvělém novém světě, který nás čeká, nebude existovat komunikace, která by nebyla šmírována, žádný nesledovaný pohyb, žádná neslyšená myšlenka. Jinými slovy, nebude kam utéct a kde se schovat.
Taháme za kratší konec technologické revoluce, která si již za rukojmí vzala naše počítače, telefony, finance, naši zábavu, nakupování, spotřebiče a nyní pomrkává po našich autech. Jako by vláda již nebyla schopna sledovat náš pohyb na dálnicích a polních cestách satelity, GPS zařízeními a dopravními kamerami v reálném čase, tlačí nyní vládní představitelé na to, aby bylo povinné pro všechna vozidla mít namontované černé skříňky a komunikaci vozidlo-vozidlo (V2V), údajně kvůli prevenci nehodám.
Odloupněte však slizký orwellovský doublespeak a zjistíte, že tyto černé skříňky a transmitery V2V budou nejen sledovat různé údaje, včetně rychlosti, směru, místa, počtu ujetých kilometrů a používání bezpečnostních pásů, ale budou tyto údaje také přenášet ostatním řidičům, včetně policie – nejsou tedy ničím jiným, než trojským koněm, skrytým útokem na naše poslední zbytky soukromí, prodávaným nám jako bezpečnostní opatření pro větší dobro, zatímco mají zpustošit náš život.
Černé skříňky a transmitery V2V jsou však pouhou špičkou ledovce. Korveta Stingray 2015 bude vybavena záznamníkem údajů používajícím „kameru namontovanou na čelní sklo a globální poziční přijímač pro záznam rychlosti, volby převodu a brzdné síly“, ale bude také zaznamenávat řidičův výhled, jakož i hluky uvnitř vozu. Jak uvádí novinářka Jaclyn Trop v New York Times, „řidiči mohou sotva odbočit, zapnout si pásy, nebo jet 80 mil za hodinu bez toho, aby jejich činy nebyly nějak někde sledovány nebo zaznamenávány“. Skutečně, jak musel připustit i Jim Farley, vice-prezident sekce reklamy a prodeje Ford Motor Company, korporace a vládní představitelé mají dost slušný přehled o tom, kde neustále jste: „Víme o každém, kdo porušuje zákon, víme, kdy to děláte. Máme ve vašem autě GPS, takže víme, co děláte.“
Nyní, když vláda a její korporátní partneři vědí, co děláte a jak rychle v autě jedete, bude další překážkou ke zdolání vědět, kolik cestujících je ve vašem autě, jaký kontraband by mohl být ve vašem kufru (a to bude z velké části záviset na tom, co je v dané chvíli postaveno mimo zákon, což může být cokoliv od acylpyrinu po kozí sýr), co říkáte a co přesně děláte v krabici z optických vláken a ocelových stěn vašeho auta. A zde přichází na scénu bezpilotní letouny.
Jakmile bezpilotní letouny odstartují masově, v r. 2015, nebude, doslova, existovat místo, kde by vládní agentury a soukromé společnosti nemohly sledovat váš pohyb. Tyto bezpilotní letouny budou vybaveny kamerami, které poskytnou živé videozáběry, jakož i tepelnými senzory, radarem a termálními zobrazovacími zařízeními schopnými vidět skrz stěny vašeho auta. Některé budou schopné zírat z výšky 7 kilometrů a vzdálenosti 35 kilometrů. Budou vybaveny infračervenými kamerami a radarem, které budou prohledávat temnotu. Mohou také sledovat 65 lidí najednou. Některé bezpilotní letouny jsou již schopné zmocnit se Wi-Fi sítí a zachycovat elektronickou komunikaci, jako textové zprávy. Armáda vyvinula letouny se softwarem pro rozpoznávání tváří, jakož i letouny schopné dokončit úkol zachytit a zabít bez jakéhokoliv pokynu člověka nebo interakce s ním. To jsou poslední vraždící a šmírující stroje. Budou také existovat bezpilotní letouny vyzbrojené „méně smrtícími“ zbraněmi, včetně plastických střel a taserů.
A samozřejmě že všechny tyto informace, každý váš pohyb – ať již uděláte špatný pohyb, nebo se bude zdát, že děláte něco podezřelého, dokonce i když nic podezřelého dělat nebudete, informace o vašem místě pobytu, včetně toho, jaké obchody a kanceláře navštěvujete, jakých politických shromáždění se účastníte a s jakými lidmi se setkáváte – budou sledovány, zaznamenávány a odesílány do vládního velícího střediska, kde budou uchovány a bude k nim později snadný přístup.
V době, kdy k tomuto futuristickému mixu přidáte samořiditelná auta, vybavená počítači, které budou vědět, kam chcete jet, dříve, než vy, budete daleko na cestě do vize budoucnosti Stevena Spielberga vylíčené v Menšinové zprávě, kdy soukromí a autonomie budou pouhými vzdálenými přeludy ve vašem zpětném zrcátku. Tento film, situovaný do r. 2054 a založený na krátké povídce Philipa K. Dicka, nabídl divákům zvláštními efekty prošpikovanou techno-vizi futuristického světa, ve kterém vláda vidí vše, ví vše a je všemocná. A pokud se opovážíte vybočit z davu, policejní protiteroristické týmy v tmavém vás vrátí pod kontrolu.
Chápejte, zatímco kritici byli oslněni technologickými divy ukázanými v Menšinové zprávě, jen pár se jich odvážilo zamyslet se nad následky světa, ve kterém je Velký bratr, doslova i v přeneseném smyslu, na sedadle pro řidiče. Dokonce i samořiditelná auta v Menšinové zprávě reagují na příkazy vlády (a jejích korporátních kompliců).
A stejně tak ani my již nejsme ve svých autech autonomní. Jsme spíše cestujícími-zajatci, kteří jsou vezeni robotickým mozkem, který podléhá vládě a korporacím. Brzy nebude záležet na tom, jestli sedíte za volantem, protože věci budou určovat reklamní a vládní agenti.
Názorný příklad: nyní jsou pro evropská auta vyvíjena zařízení, která policii umožní zastavit auto na dálku, údajně proto, aby se skoncovalo s policejními honičkami. Google se dal dohromady s výrobci aut, aby do aut integroval aplikace a další chytrému telefonu podobné technologie, aby řidiče upozorňovaly na nabídky a akce firem poblíž. Jak varuje Patrcik Lin, profesor Stanfordské strojírenské školy, ve světě, kde reklamní agenti třetích stran a sběrači údajů řídí velkou část obsahu toho, co denně vidíme, můžeme být jednoho dne doslova odvezeni do firmy, a ne proto, že bychom tam chtěli, ale protože někdo zaplatil za to, že tam budeme odvezeni.
Rod Serling, tvůrce milovaného sci-fi seriálu Zóna soumraku a jeden z komentátorů lidské povahy s největším vhledem, kdysi poznamenal: „Vyvíjíme nové občanstvo. Takové, které bude velmi vybíravé v cereáliích a automobilech, ale nebude schopné myslet.“
Vskutku, nejen, že vyvíjíme nové občanstvo neschopné samostatného myšlení, ale také mu vštěpujeme naprosté a totální spoléhání se na vládu a její korporátní partnery, kteří za něj vše udělají – řeknou mu co jíst, co nosit, jak myslet, čemu věřit, jak dlouho spát, pro koho hlasovat, s kým se kamarádit a tak dále.
Takto jsme vytvořili sociální stát, stát-chůvu, policejní stát, šmírovací stát, elektronický koncentrační tábor – říkejte si tomu jak chcete, význam je stejný: v naší honbě za menší osobní zodpovědností, větším pocitem bezpečí a netíživými závazky k sobě navzájem nebo k budoucím generacím jsme vytvořili společnost, ve které nemáme žádnou skutečnou svobodu.
Pandořina skříňka byla otevřena a neexistuje způsob, jak ji zavřít. Jak prorokoval Rod Serling v zahajovací řečí na univerzitě jižní Kalifornie 17. března 1970:
„Je prostě celostátně uznáváno, že při jakémkoliv druhu priority musí být potřeby lidské bytosti na prvním místě. Máme zde chudobu. Máme zde hlad. Máme zde rasové napětí. Máme zde znečištění. To jsou věci, které řvou po reakci. A pokud jejich řev nebudeme poslouchat – a pokud na něj nebudeme reagovat – můžeme se docela dobře ocitnout ve vlastních sutinách a hledat náklaďák, který nás srazil – nebo bombu, která nás smetla. Hledat poznávačku toho, co zničilo sen, ať to bylo cokoliv. A myslím, že zjistíme, že to auto bylo registrováno na naše jméno.“
Na seznam potřeb vyžadujících si naléhavou reakci můžete přidat následující: máme tu policejní násilí. Máme tu šmírování. Máme tu imperiální vládu. Avšak zatímco auto, které se na nás valí, je skutečně registrováno na naše jméno, umožnili jsme Velkému bratru sednout si za volant, a neexistuje způsob, jak u tohoto valícího se auta šlápnout na brzdu.
