Miloslav Ransdorf
6. 5. 2014 TOP týdenník
Krvavá lázeň na Ukrajině pokračuje dál. V noci se podařil sebeobraně protiútok v Kramatorsku a Slavjansku a ukrajinská armáda a „nacgvardija“ ustoupily.
Je to úspěch sebeobrany, ale došlo k lidským tragédiím (gardisté zastřelili mladou zdravotní sestru, která svou práci dělala jen tři měsíce). Slavjansk je nicméně obklíčen a v noci se očekává útok na obě města.
Stále se diskutuje o událostech v Oděse. Dnes už je známo, že gubernátor Němirovskij dal instrukce milici, vedené Ivanem Katerinčukem , aby nijak nezasahovala proti pravicovým radikálům, které doplnili i lidé z prostředí lumpenů. Milice tedy nezasahovala a radikálům vytvořila příznivé prostředí. Šlo o předem promyšlenou a připravenou provokaci. Radikálové nahnali stoupence federalizace do Domu odborů (kde prokuratura nezjistila při následném vyšetřování žádné zbraně) a realizoval se scénář zastrašení, který zastávali lidé „tvrdé linie“. Prosadila se cesta hnutí, které ovládlo Majdan: Svoboda, Udar, Otčyna.
Jenže situace se vymkla kontrole a milice už pak radikály nebyla schopna nijak usměrnit. Lidé v budově odborů neměli vodu, nemohli dýchat. Přeživší popisovali fyzické utrpení, které je čekalo i poté, co měli možnost poznat „lidskou tvář“ radikálů. Mnozí prošli „koridorem hanby“ (korridor pozora), kde byli podrobeni týrání a násilí. Analytik a politický konzultant Lev Veršinin soudí, že číslo obětí není konečné, že nezůstane u oněch 46, ale obětí bude asi stovka. Opírá se o rozsáhlý okruh zpráv z Oděsy, kterou dobře zná a má tam velké kontakty.
Milice se tak stala spoluviníkem celé tragédie. Do hry byl prý zapojen i Igor Kolomojskij, vybavený cizím pasem (v Dněpropetrovsku, kde je gubernátorem z vůle Oleksandra Turčynova, ho nazývají „gauleiter“). Ví se, že Kolomojskij při pokusech získat pod svou kontrolu průmyslové kapacity užíval ozbrojené bandy vyzbrojené pálkami, železnými pruty, řetězy a dalšími podobnými zbraněmi. Takovými, které měli účastníci násilností na Majdanu. Protože mu lidé v Dněpropetrovsku nevěří a ignorují jeho nabídku, že za odevzdání zbraně dostane každý člen sebeobrany 3 tisíce dolarů, za kulomet 5 tisíc dolarů. Prý by to platil ze svých peněz.
V Doněcku se lidé z průmyslu bojí i o práci. Gubernátor Sergej Taruta uprchl z města a zanechal tam své luxusní sídlo. Je známo, že Taruta se jako kapitalista angažoval v gdaňských loděnicích v Polsku, vydrancoval je a přivedl k pádu. Za zničením kolébky Solidarity byl i on. Lidé z Doněcku se obávají, že by tento oligarcha mohl podobně ovlivnit osud místního uhelného průmyslu. Nová moc vznikla za pomoci oligarchů (z dněpropetrovské oblasti jsou hned dva, Viktor Pinčuk, majitel Interpipe, a Igor Kolomojskij, ovládající Pryvatbank, kteří kdysi spolu soupeřili a pak se zase spojili) a jenom oligarchové na převratu získali. Proto také obyčejní občané nevěří slibu premiéra Arsenije Jaceňuka, který pronesl během své návštěvy Oděsy, že moc na Ukrajině projde decentralizací. Dále Jaceňuk označil události v Oděse za ruskou provokaci.
V tom si mohou být jisti podporou Západu. Porošenko vše dlouhodobě konzultoval s Američany a bude uznán. Jenže je jasné, že ho nepřijmou lidé na Jiho-Východě. Aby se udržel, bude se muset opírat o sílu, bude muset mít všude „ozbrojenou pěst“ Kyjeva. Selže-li hra na unitární stát, může nastat pokus o něco na způsob federace v Bosně a Hercegovině (soudí už zmíněný analytik Lev Veršinin). Jenže tam jde o faktický protektorát Západu. To naději na úspěch v této zemi asi nemá. Západ není schopen Ukrajinu finančně sanovat. Nakonec možná nastane to, o čem je přesvědčen Lev Veršinin: že Ukrajinci sami svrhnou fašisty a postaví je před lidový tribunál.
