Jaroslav Fiala
23. 5. 2014 A2larm
„Neofašisté chtějí návrat těch nejprimitivnějších a nejbarbarštějších podob kapitalismu, jaké si dovedete představit,“ varuje předseda řecké strany Syriza a kandidát na předsedu Evropské komise Alexis Tsipras v exkluzivním rozhovoru pro A2larm.
Řada lidí v Česku možná netuší, co je politická strana jménem Syriza zač. Můžete ji představit?
Syriza vznikla jako koalice řeckých levicových stran v roce 2004. Když se podíváte na naše logo, uvidíte na něm tři vlajky. Symbolizují naše cíle. Chceme, aby se zaměstnanci stali opět prioritou a udávali směr ve společnosti 21. století. Dále je třeba provést radikální reformu ve výrobě a spotřebě, aby nedošlo k totálnímu zničení životního prostředí. A v neposlední řadě usilujeme o překonání patriarchální společnosti, plné násilí proti ženám. Podporujeme levici a hnutí odporu všude tam, kde bojují proti asociálním škrtům, neoliberalismu, válkám a rasismu. V roce 2012 se původní koalice menších hnutí spojila do jedné politické strany.
Někdo si teď řekne: Dobrá, další levicová strana… Čím je ale důležitá? Jak se liší třeba od sociální demokracie?
Nemůžete srovnávat Syrizu s tradiční sociální demokracií. Klasická sociální demokracie vznikla v jiné době a jiných historických podmínkách. Syrizu můžete chápat jako sociální demokracii pro naši dobu. Když se dnes tradiční sociální demokracie dostane k moci, často se chová podobně jako pravice – sama provádí neoliberální reformy nebo jim příliš razantně nebrání. Syriza není jenom další levicová strana. V Řecku jsme se stali nejsilnější opoziční silou a náš program má jasnou prioritu: sociální spravedlnost a posílení demokracie. Kromě toho, že chceme ukončit krizi, snažíme se být stranou naděje a změny nejen pro Řecko, ale i pro celou Evropu.
Sám nyní kandidujete na funkci předsedy Evropské komise. Jaký recept pro Evropu tedy nabízíte?
Chci vyjádřit solidaritu se všemi lidmi zasaženými hospodářskou krizí. Tvrdá politika škrtů nás všechny rozdělila, prosadily se lži o „líných Řecích“ a dalších, kteří si údajně žili nad poměry, na vzestupu je rasismus. Chci sjednocovat lidi, ať už jsou ze Severu nebo Jihu a vytvářet demokratickou, sociální a ekologickou Evropu. K tomu je třeba oživit evropskou ekonomiku a ukončit politiku úsporných opatření. Zaprvé chceme, aby se Evropská centrální banka chovala nezávisle a nezachraňovala jen finanční instituce, ale také země a obyčejné lidi. EU potřebuje udržet oddělené investiční a komerční bankovnictví, aby nedocházelo k jejich promíchání – to by znamenalo nový boom rizikových finančních produktů a toxických půjček. Zároveň musíme začít účinně bojovat s daňovými ráji, aby nedocházelo k odlivu peněz z EU, jak se to děje dnes. Kromě toho chceme vyřešit zadluženost evropských zemí. Rádi bychom uspořádali evropskou konferenci o dluzích, kde bychom společně našli východisko. Prostě řečeno: místo Evropy, kde bohatí mají zisky a chudí se bojí, chceme Evropu, která je solidární, ekonomicky i sociálně bezpečná a prosperuje.
Jak ale zaručíte, že nakonec také nepodpoříte asociální politiku? Hodně lidí zažívá deziluzi z levicových stran, které se jako levice vůbec nechovají.
Po otřesných humanitárních dopadech, jaké jsme zakusili v Řecku, škrty rozhodně podporovat nebudu. Můžu vás ujistit, že kdybych takovou politiku v Řecku schvaloval nebo projevil ochotu spolupracovat s neoliberálními manažery evropské krize, věřiteli, velkým byznysem nebo médii, už dávno bych byl premiérem vlády. Syriza zatím není u moci právě z těchto důvodů. K moci se chceme dostat podporou zdola, od obyčejných lidí. Žádné jiné partnery nechceme. Zmínil jste sociálně demokratické strany, ale já zdůrazňuji, že jsme levice. A taková levice, jako jsme my, v Evropě ještě u vlády nebyla.
Dnes je na vzestupu rasismus a xenofobie – třeba ve Velké Británii rostou před volbami do Evropského parlamentu preference krajně pravicové strany UKIP. Čím si vysvětlujete úspěchy nahnědlých politiků?
V době, kdy roste nedostatek a politický systém je v očích lidí zdiskreditován, mají neofašisté lehčí práci. Ekonomický a politický establishment má z neofašistů řadu výhod, protože sbírají hlasy naštvaných a sociálně frustrovaných lidí, které by jinak připadly levici. A fašisté ve skutečnosti nechtějí sociálnější politiku. Za hlavní příčinu krize nepovažují neoliberální řízení Evropy, ale menšiny, imigranty, prostě všechny „jiné“. Extrémní populistická pravice působí jednoduše na emoce, nikoli na schopnost rozumně uvažovat. Vystupuje jako údajná antisystémová síla, jenže ve skutečnosti představuje úplné dno, to nejnižší, co současný systém nabízí. Neofašisté chtějí návrat těch nejprimitivnějších a nejbarbarštějších forem kapitalismu, jaké si dovedete představit.
Jak je na tom řecká neofašistická strana Zlatý úsvit?
Zlatý úsvit byl původně okrajový neonacistický gang. Začal sílit poté, co se v Řecku prosadily asociální škrty, lidé byli propouštěni z práce, snížily se platy a podobně. Nakonec se dostali do parlamentu, ale řecká vláda proti této straně zasáhla až poté, co její člen zavraždil známého antifašistu a hudebníka Pavlose Fyssase. Naše vláda nicméně Zlatý úsvit nezačala potlačovat z nějakého autentického přesvědčení, ale protože jí nic jiného nezbývalo. Je známo, že s touto stranou udržovala tajné kontakty. Vyplynulo to z nedávno zveřejněné videonahrávky, na níž je zachycen jeden z nejbližších poradců našeho premiéra, jak jedná s poslancem Zlatého úsvitu. To už bylo politicky neudržitelné. Vládnoucí strana se tedy chová čistě pragmaticky a nyní chce jen získat zpátky hlasy těch, kteří volí neonacisty. Z historie víme, že politika škrtů v Německu za vlády kancléře Brüninga v letech 1930 až 1932 otevřela dveře nacismu. Věřím, že humanitární krizi v Evropě můžeme zastavit jedině ukončením úsporných opatření a pomocí chudnoucím lidem. V ekonomice je třeba posílit domácí poptávku a co nejrychleji obnovit funkční demokratické instituce. Jedině tak se zvedne důvěra lidí v politiku a neonacistům dojde dech.
Podle průzkumů jsou lidé v mnoha zemích, včetně Česka, naladění hodně protievropsky. Spousta z nich nevěří, že by volby do Evropského parlamentu mohly něco změnit. Co byste jim vzkázal?
Že tyto volby jsou opravdu historické. Nedělám si legraci. Tohle je referendum, ve kterém jde o život. Evropa stojí na křižovatce: buď budou na mnoho dalších let pokračovat asociální škrty, nezaměstnanost zůstane vysoká a porostou sociální rozdíly, anebo změníme kurz. V příštích dnech volíme pro Evropu a rozhodneme o našich životech. Náš osud vyjadřuje jednoduché dilema: buď levice, nebo nové škrty, sociální konflikty a nerovnosti. Dobře vím, že evropské volby stály vždycky trochu stranou zájmu lidí. Jenže tentokrát je jejich výsledek extrémně důležitý pro celou Evropu, pro naše země, pro každého z nás. Nerozhodnete jen o osudu vaší vlastní země, ale i ostatních států a jejich obyvatel.
Co je podle vás nejdůležitějším politickým úkolem v Evropě?
Obnovit demokracii a společenskou soudržnost, dát přednost potřebám zaměstnanců, lidem bez práce a starým lidem. Jen v Řecku jsou tři miliony lidí bez zdravotního pojištění a dvě třetiny seniorů nemají peníze na potřebné léky. Kapitalismus možná jednou skončí, ale rány, které po sobě zanechá, nepůjde jen tak zahojit. V krizi je samotná myšlenka sjednocené Evropy a naším úkolem je její oživení.
Jaký je váš postoj k transatlantické smlouvě mezi Evropou a USA (TTIP)?
Tuto smlouvu odmítáme, protože by znamenala další ránu pro už tak dost pošramocenou demokracii. Pro mě je nepředstavitelné, že bychom měli obchodní dohodu, která upřednostňuje soukromé investory před demokraticky zvolenými vládami pokaždé, když byznysmeni budou mít pocit, že jejich „práva“ poškozuje nějaké politické opatření. Týká se to především destrukce nezbytných regulací v takových oblastech jako životní prostředí, pracovní a sociální práva, zemědělství, bezpečnost potravin, finančnictví, duševní vlastnictví nebo veřejný sektor.
Myslíte si, že Syriza může inspirovat aktivisty a politiky v jiných zemích? V Česku je třeba levice často neoblíbená hlavně mezi mladými lidmi, kteří ji ztotožňují s bývalým režimem. Je možné tohle dědictví překonat?
Myslím si, že Syriza je pozitivní příklad pro ostatní evropské země. U nás doma jsme se dostali daleko, zanedlouho zřejmě budeme ve vládě. Chápu sice, že v Řecku a Česku jsou rozdílné podmínky, máme jinou minulost. Jenže je to přítomnost, co nás spojuje dohromady. Chceme navždy uvíznout ve vzpomínkách na minulost, kterou stejně nejde vrátit zpátky, anebo nám jde o budoucnost? Nebojujeme totiž o nic menšího než o zachování sociálních práv, která byla vydobyta před více než sto lety.
Co byste vzkázal mladým lidem?
Poprvé v poválečné historii Evropy celá jedna generace mladých lidí ví, že se bude mít hůř než jejich rodiče. Tato generace vstoupí do dospělosti bez naděje na budoucí uplatnění. Ve Španělsku a Řecku je šedesát procent mladých nezaměstnaných. V Itálii a Portugalsku je to čtyřicet procent. V celé Evropě jsou miliony mladých bez práce a můžou spadnout do pasti dlouhodobé nezaměstnanosti. To je ostudné a nepřijatelné. A i když to možná zatím tolik nepociťujete, časem se to bude týkat i České republiky. Musíme okamžitě podpořit vytváření plnohodnotných pracovních míst a dát mladé generaci naději na smysluplný život. Mladí lidé musí dostat prostor k uplatnění, musí mít šanci ovlivnit budoucnost. Vždycky říkám: Nechceme dělat „něco pro mladé“, chceme tvořit a jednat společně s mladými. A je třeba s tím začít hned.
Alexis Tsipras (nar. 1974) vystudoval Národní technickou univerzitu v Athénách, působil jako aktivista a vůdce studentských hnutí. Od roku 1999 vedl mládežnickou organizaci levicové strany Synaspismos a později i samotnou stranu. V roce 2009 stanul v čele Syrizy, levicové koalice, která je nyní nejsilnější opoziční silou v Řecku. Od roku 2010 je místopředsedou Strany evropské levice, která ho nominovala jako letošního kandidáta na předsedu Evropské komise. Podporují ho například Slavoj Žižek, Étienne Balibar, Tariq Ali a další světoznámí intelektuálové.
