Oděsa: Kyjevská junta ukázala svoji pravou tvář. Masakry pokračují i v dalších městech na východě země.

Páteční masakr v Oděse ukázal pravou tvář kyjevské junty. V noci tam „trestní komanda“ nacistického Pravého sektoru a další kriminálníci dovezení ze západu země upálili na 40 proruských aktivistů, kteří se zabarikádovali v Domě odborů. Svět by při takovém masakru měl oněmět hrůzou. Neoněměl. Pouze to „znepokojeně“ konstatoval. Alespoň pokud šlo o západní politiky a média. Nestalo se to totiž na Majdanu.
Ukrajinská lež a německá drzost
Ve Washingtonu si o tom v dobrém rozmaru – soudě podle vzájemných úsměvů, poklon a soudružského tykání – povídala kancléřka Merkelová s prezidentem Obamou. Na veřejnost z toho pustili známé lži, které se opakováním mají stát pravdou: Americký prezident svět poučil, že masakry Kyjeva na východě země jsou jen pochopitelnou snahou vlády o udržení pořádku.
Nezmínil se kupodivu, že jde o „vládu“ nelegitimní, pučistickou, které se v civilizovaném světě říká „junta“. A že bez státního převratu v Kyjevě by nebyl ani Krym, ani Oděsa. Je to známý jednoduchý model. Všude, kde Američané po státním převratu dosadí svou „vládu“, kryjí ji touto rétorikou. Mají s tím letité zkušenosti. Potud tedy nic nového. I opakovaná mantra o Rusku, které by mělo „uklidnit situaci, jinak se vystavuje dalším sankcím“, patří ke klasické goebbelsovské propagandě současných amerických elit. Jenže především díky nezávislým internetovým médiím už nějak nazabírá. Dokonce ani americké veřejné mínění už to zdaleka „nebere“. A z toho roste ve Washingtonu nervozita. Souhlas s “protiteroristickou operací” loutkové kyjevské vlády musel dát především on.
Čtěte ZDE: Kyjevští pučisté zaútočili na Slavjansk a Kramatorsk. Vrtulníky ostřelují město raketami. Rusko označilo jednání Kyjeva za zločin. Slyšíme první výstřely další války?
Elity EU zatím věrně v předklonu opakují po Obamovi „ukrajinskou lež“. Jejich šéfka, německá kancléřka, ji nicméně posunula ještě o jednu úroveň výš: Její prohlášení, že Rusko změnilo „poválečné uspořádání v Evropě“, by ještě nedávno mnozí považovali za neuvěřitelné. Nejen pro to, kdo to říká a kdy. Jde o těžko povhopitelnou drzost: Právě v květnových dnech, kdy si vítězové nad Německem připomínají desítky miliónů obětí, které svět stála německá rozpínavost, dává současná hlava poražené nacistické velmoci jednomu ze dvou hlavních vítězů „lekci” z poválečného uspořádání. A nikoli náhodou podporuje vládu – bývalých spojenců z Druhé světové války – kyjevské dědice nacistických ukrajinských tradic.
A nikdo ani nemukne. Mainstream kancléřce tleská spolu s Obamou. Že ve skutečnosti absolutní revizí poválečného uspořádání bylo „bezpodmínečné sjednocení“ Německa po pádu sovětského režimu, o tom ani slovo. Není přitom pochyb, že státní převrat na Ukrajině, „pochod Kyjeva na východ“ s vraždami a upalování lidí v Oděse, mají svůj počátek právě v opětovném vytvoření německé říše, kterou Margareth Thatcherová tak prozíravě nazvala „Čtvrtou“.

Pojďme se proto alespoň ve zkratce podívat, čemu že to „svobodymilovný Západ“ při “oslavách” konce II. světové války tak aplauduje. Vraťme se nejprve do Oděsy, odkud „kupodivu“ nevysílá ani Česká televize nepřetržitý přímý přenos, jako tomu bylo na kyjevském Majdanu.
Nacistické peklo „podle metody“

Příslušníci Pravého sektoru a kriminálníci, kteří byli do Oděsy přivezeni speciálními autobusy ze západu země, spolu se speciálními jednotkami armády řízenými zahraničními poradci (podle svědků se účastní též jednotky ze zemí NATO, narychlo vybavované ukrajinskými pasy), použili zápalné bomby, jimiž budovu zapálili. Teror a vraždění pokračovalo po celou noc. Všechny oběti dosud nejsou známy. Někteří svědci mluví o tom, že trestná komanda Pravého sektoru tvořená kriminálníky vnikala dokonce i do bytů, kde vraždila, znásilňovala a podpalovala obydlí rusky mluvících Oděsanů.

Aktivisté, kterým se podařilo z hořícího pekla uniknout, často těžce zranění, byli dobíjeni basebalovými pálkami a železnými tyčemi. Takto bylo zavražděno nejméně 20 lidí. Těžce zraněným, mezi kterými byli i ženy a staří lidé, nebyla poskytnuta lékařské péče. Doktoři a hasiči, kteří na místo dorazili, se naopak často stávali cílem rozběsněných zločineckých band z Majdanu a jejich zahraničních „expertů“.
Speciální jednotky rozmístěné kolem budovy pálily z ostřelovacích pušek a pistolí na ty, kteří se pokoušeli zachránit skokem z okna. Tato hrůza, tak příznačně ilustrující “reinkarnovaný” ukrajinský nacismus, si kromě mrtvých vyžádala i stovky zraněných, z nichž jsou mnozí ve velmi vážném stavu. Konečný počet obětí oděského masakru tak zatím není znám.

Vraždící stroj, podpořený prezidentem Obamou a kancléřkou Merkelovou, se naplno rozjel také v dalších městech, jako je Kramatorsk či Slavjansk, který na čas dobyly kyjevské oddíly tvořené speciálními vojenskými jednotkami a Pravým sektorem. Pravidelné armádě či policii Kyjev věřit nemůže – ta přechází obvykle na stranu vzbouřených občanů. Tam kde „eskadry smrti“ proniknou do města pročesávají dům od domu a vraždí rusky mluvící civilní obyvatelstvo. Protiruské etnické čistky, které vypukly v Kramatorsku a Slavjansku, jsou nejhorším běsněním nacistů od druhé světové války. Tentokrát však pod ochranou “nových spojenců” – Spojených států a Německa, dominantní mocnosti Evropské unie.
Co bude dál?

Je jasné, že žádné „ženevské dohody“ neplatí. A nebudou platit ani žádné jiné, které by snad chtěl někdo s kyjevskými pučisty uzavřít. Má se to s nimi podobně jako s “dohodou”, kterou pod dohledem ministrů zahraničí států EU podepsal prezident Janukovyč – a druhý den čelil státnímu převratu.
Je stejně tak jasné, že Kyjev musel stůj co stůj zabránit konání květnových prezidentských „voleb“. Bylo totiž zřejmé, že východ země by je bojkotoval. Proto „trestní operace“. Kyjev musí co nejvíce lidí ze vzbouřených protipučistických východních regionů zlikvidovat nebo zastrašit terorem, popřípadě je donutit k útěku do Ruska.
Oděský masakr ale současně mobilizoval celou východní Ukrajinu do rozhodující fáze bitvy za samostatnost. Zdá se, že z popela oděských mučedníků vyrůstá nový státní útvar, jehož vzniku se bude Kyjev snažit zabránit všemi prostředky. „Nové Rusko“, jak obyvatelé východní Ukrajiny tuto oblast od Krymu po Doněck a Slavjansk až do Podněstří nazývají, je po tomto víkendu zase blíže realitě. Washingtonský a berlínský Kyjev to ví.
Právě proto se snaží naplno rozpoutat dosud jen doutnající krvavou občanskou válku a vtáhnout do ní Rusko, které zatím vyčkává a nenechalo se vyprovokovat k otevřenému střetu, jak plánují západní režiséři tohoto šíleného krvavého představení. Šéf pučistů Jaceňuk, který cynicky přijel do Oděsy “vyšetřovat tragické události”, vykřikuje, že se “nebe nad Krymem černá svazy ruských letadel”. Západní média, která to po něm opakují, náhle nejsou potvrdit žádné zprávy o “situaci na bojištích”.
Tiskový mluvčí ruského prezidenta Dmitrij Peskov prohlásil, že kyjevský režim je odpovědný za zločiny v Oděse a že, jeho ruce jsou po lokte v krvi. Zločinci se však podle něho stávají i ti, kteří kvalifikují kyjevskou juntu jako legitimní. Obhajoba „trestní operace“ na jihovýchodě Ukrajiny je, podle jeho slov, projevem totálního cynismu. „Fakticky tak naši kolegové na Západě schvalují hromadné vraždění, které nyní pozorujeme,“ konstatoval Putinův mluvčí. Kdo schvaluje zločin, sám se stává zločincem.
To platí nejen pro iniciátory ukrajinské tragédie ve Spojených státech i Bruselu, respektive v Berlíně. Ve stejné míře to platí také pro naše politiky a média, pro všechny kteří kyjevskou juntu nadále pokrytecky a zbaběle nahlas či mlčením podporují. Se zraky poníženě upřenými k Berlínu a Washingtonu už obnovili v naší zemi „protektorátní“ atmosféru, v níž říci jakýkoli jiný názor se nesmí, nebo se trestá. Zatím jen „vyobcováním“ z většinové společnosti – kterou, jak se domnívají, stále ještě dostatečně pevně drží v kleštích lží a manipulací.
Právě v těchto květnových dnech to má více než symbolický rozměr: Praha zatím o pomoc nevolá. A Oděsu neslyší. Komu zvoní hrana?