Ivan David
15. 5. 2014
Periodicky u nás propukají bouře jásotu nad skutečností, že nějaký investor vyhodnotil nějakou lokalitu v ČR jako nejvýhodnější ze všech variant. Kvůli daňovým prázdninám, nízkým mzdám zaměstnanců s nízkou právní ochranou a tedy možností je maximálně ždímat a ponižovat, kvůli možnosti využívat infrastukturu a také kvůli výhodné poloze uprostřed Evropy.
Slýchal jsem od roku 1989, že nezaměstnanost je dobrá věc, že si lidé alespoň více váží práce. Bylo možné to říkat lidem bez osobní zkušenosti, neboť sytý hladovému nevěří. Dnes už řeči o blahodárnosti nezaměstnanosti neslyšíme, jejímu růstu nikdo neblahořečí. Roste-li neslyšíme nic, poklesne-li nepatrně, byť i sezónně, hlásí se odborníci ochotni tento jev vysvětlit a politici připravení přihlásit se k úspěchu. Vůbec se jim nedivím, jistě slíbili, že nezaměstnanost sníží a potřebují úspěch kvůli nejbližším volbám a vlastní kariéře.
Umělá zaměstnanost
Říkalo se od roku 1989 zprvu intenzivně a pak stále chaběji, jak nezaměstnanost rostla, že plná zaměstnanost za socialismu byla „umělá“, neefektivní. To asi ano. Z hlediska podniku není efektivní zaměstnávat více zaměstnanců než je pro maximalizaci zisku účelné. Jestliže se přebyteční zaměstnanci stanou nezaměstnanými, nepodílí se na zisku firem vůbec, ale z něčeho žít musejí. Pomoc se čeká od státu, jeho schopnost pomáhat slábne, protože daně jsou pokládány za zlo. Zaměstnávání v podnicích s velmi nízkými příjmy je jistě „neumělé“. Ukazatele nezaměstnanosti jsou příznivější, ale nový „investor neplatí daně“, zaměstnanci sotva přežívají v „prekérním“ zaměstnání a prakticky neplatí daně ze mzdy a ostatní pracující se složí, aby se mohlo investovat do lákavých podmínek pro investora. Skvělé, volejme slávu novému investorovi s primitivní výrobou nebo službami!
Investor s velkou pravděpodobností zrušil výrobu tam, kde mu bylo draho, a provedl tzv. delokalizaci. Vyrobil nezaměstnanost v zemi s vyšší životní úrovní. Bude tak pokračovat dokud zaměstnanci i tam nebudou pracovat za „hrst rýže“. Naši političtí stratégové nic nenamítají, protože bída je konkurenční výhodou ČR. Tento mezinárodní „závod ke dnu“ vyrábí žebráky a boháče v rámci růstu majetkové „nesouměřitelnosti“, jak to nazývá Jan Keller.
Naše občany musí hřát, že jejich nadějí a budoucností je jejich vlastní chudoba, jejich konkurenční výhoda. Političtí stratégové těžko mohou pomáhat při rozvoji perspektivních odvětví s vysokou přidanou hodnotou. To se nesmí, to je proti pravidlům EU. Neoliberální strategie EU má pravidla nicnedělání pro státy a volnou ruku a plné ruce práce pro neviditelné ruce trhu. Je skvělé, když volně proudí zboží, „lidské zdroje“ a kapitál. S nadšením pozorujeme, jak kapitál z ČR v rámci těchto zásad odtéká (o tom se nemluví), přitékají „investice“ – primitivní výroba s bídnými mzdami, ale kvalifikovaná síla mizí, přitéká drahé zahraniční zboží do řetězců, které likviduje pracovní příležitosti v ČR, koloběh řízený neodpovědnou neviditelnou rukou trhu se uzavírá. „A tak to má být, tak je to správné!“, volá správný tržní komsomolec.
A dál? Není zdvořilé se ptát na budoucnost. Viditelná odpovědná hlava národního hospodářství byla nahrazena slepou rukou trhu. Nikdo už neslibuje lepší zítřky, jen mírný pokrok v mezích neoliberálních zákonů. Když se nedostaví, nikdo za to nemůže… Vše se děje samo, přirozeně, nikdo za to neodpovídá. Tak to občané zvolili ve volbách. Nikdo se tomu nediví, máme si zvykat.
„Máme tady kapitalismus a je to normální.“, řekl Babiš
U všech „nepříznivých jevů“ jako je nezaměstnanost, korupce, zločinnost, nečinnost „orgánů činných“ v trestním řízení, bezdomovectví, bída, vyloučené lokality a spousta dalších se zásadně „řeší“ nanejvýš následky a nikdy se neřeší ani nezkoumají příčiny. Protože tomu tak je, „jevy“ se vesele reprodukují. Proč? Pokud nevíme, tak alespoň tušíme, že příčinou je „systém“ (ve skutečnosti jeho absence, tedy chaos a svoboda ve formě zvůle). Protože vytváření nesystému, v němž se všechno děje samo (koná neviditelná ruka trhu) je samotnou podstatou režimu, nemohou ji strůjci režimu ani jejich epigoni, ani jejich služebníci od úředníků, přes volené funkcionáře až po svobodná média vůbec kritizovat. Generace, která se na bourání systému nesvobody s nedostatkem nezaměstnanosti, nečinnosti, bezdomovců, vyloučených lokalit a spousty dalších jevů vyrostla, je vnímá jako přirozený stav. Politici bez ohledu na deklarovanou orientaci jsou do nesystému dokonale vrostlí a jimi přizpůsobení. Obávají se, že jeho zhroucení by pohřbilo jejich kariéru, ať už nesystém tvořili nebo se zabývají jeho samozřejmě konstruktivní a přiměřeně povrchní kritikou, aby na sebe nepoštvali „hlídací psy demokracie“.
Budování a budoucnost
Za reálného socialismu se vtipně říkalo, že hlavními nepřáteli budování reálného socialismu jsou jaro, léto, podzim a zima. Neoliberální kapitalismus se buduje nikoli tvořením, ale bouráním všech překážek růstu zisku od předpisů a vymáhání jejich plnění až po pracovní a sociální standardy, aby pracovní síla byla pružná a levná, daně nízké a zisky vysoké.
Za důsledky samozřejmě nikdo neodpovídá. Kdo by také měl odpovídat, když se to děje samo, tedy jediným hybatelem je neviditelná ruka trhu. Odpovědnost chybí, zisky rostou stejně jako nezaměstnanost staré a nepružné pracovní síly nad 50 let i pracovní síly, která tak ani nemůže osvědčit jak je pružná a levná, protože na příležitost k práci ve svém mladém věku dosud nenarazila. Ve volbách však pod dojmem stranických hesel pružnou a levnou pracovní sílu podporuje, aniž by tušila, že řeč je o jejich mzdě, pracovních podmínkách, sociální a zdravotní péči a také důchodu, pokud by se ho dožila.
Není čas přestat věřit na neviditelnou neodpovědnou ruku trhu a začít hledat odpovědnou hlavu, která uvažuje o příznivém celospolečenském vývoji a ne jen o maximalizaci zisků nejbohatších?
