Tereza Spencerová
3. 1. literárky
Aniž bychom předjímali, jaký dopad bude mít na celkovou situaci masakr v Oděse, faktem je, že poslední dny jsou ve znamení velkých čísel. Mezinárodní měnový fond schválil Kyjevu „bailout“ ve výši 17 miliard dolarů, přičemž ještě v květnu by podle Jaceňuka měl Kyjev od MMF dostat tři miliardy, a po miliardě také od USA a EU. Tyto peníze prý půjdou do zlatých rezerv centrální banky, stabilizaci ekonomické situace a na to, aby „byly mzdy a penze vypláceny včas“. Nicméně, MMF svůj „bailout“ jedním dechem zpochybňuje s poukazem na to, že protesty na východě Ukrajiny „ohrožují reformní program“, jimiž je půjčka podmíněna, tedy ohrožují zavádění drastických škrtů v beztak už zbídačené zemi. MMF totiž požaduje silnou centrální vládu, která ovšem v Kyjevě není, a tak varuje, že jakákoli ztráta daňového výnosu z východu, ať už kvůli vyhlášení autonomie nebo odtržení, nutně povede k „redesignu“ bailoutu. Že by to byl hlavní důvod nového Turčinovova „útoku“ na východ, tedy na Slavjansk?
Mezitím prostým Ukrajincům na Prvního máje vzrostly ceny za plyn o 40 procent, a to za situace, kdy nevyplácení mezd za uplynulý měsíc vyskočilo o dalších bezmála 13 procent (na celkovou sumu 1,147 miliardy hřiven). Kyjev Rusku za zemní plyn už dluží 3,5 miliardy dolarů, čímž nastává vcelku zajímavý stav – Rusku Kyjev za plyn neplatí, ale domácnostem plyn zdražuje… Páteční plynová jednání mezi Kyjevem, EU a Ruskem ve Varšavě mezitím zkrachovala — Kyhev sice slíbil, že bude pouštět ruský pkyn přes své území do Evropy, ale odmítl sdělit, kdy zaplatí své dluhy. Jak dlouho tedy bude Gazprom “sponzorovat” kyjevskou vládu dodávkami na dluh, je otázka.
A do toho všeho dál létají vzduchem velká slova, která mohou jen dál poškodit důvěryhodnost Západu. Šéfka unijní diplomacie Catherine Ashtonová například — ještě před “Oděsou” — prohlásila, že na Ukrajině musí platit „monopol státu na použití násilí“, přičemž východoukrajinské vzbouřence označila za „ozbrojené separatisty“. Ještě v prosinci ale americký viceprezident Joe Biden tehdy legitimně úřadujícího ukrajinského prezidenta Janukovyče varoval před použitím síly proti Majdanu a Barack Obama s ním ještě v únoru souhlasil, i když opozice Janukovyčovi už v té době slibovala, že „skončí jako Kaddáfí“.
NATO mezitím vyslalo válečné lodě na manévry do Lotyšska, označilo Rusko oficiálně za protivníka a už podruhéukončilo veškerou vzájemnou spolupráci – poprvé byla spolupráce „ukončena“ už na počátku dubna. Evropská unie bude příští týden „pracovat“ na dalších sankcích proti Rusku, které až dosud neměly valného smyslu a omezily se především na zmrazování kont ruských činitelů, pokud nějaká v zahraničí měli.
S jakýmikoli sankcemi ovšem vystávají nepříliš zmiňované problémy, které z nich činí vlastně jen slovní hříčky. Na jedné straně se proti nim rozhodně vyjádřila Čína, velevýznamný obchodní partner EU, který podle všeho už letos vystřídá Spojené státy v pozici největší světové ekonomiky, a na druhé straně evropské sankce, které by měly mít nějaký zásadní dopad, podle všeho nepodpoří ani Německo, což je ovšem pro jejich pro úspěch rozhodující. Jak ale před pár dny v Berlíně prohlásil Eckhard Cordes, šéf Výboru pro východoevropské ekonomické vztahy, který zastupuje zájmy německých firem na východě, „nenecháme si zničit konstruktivní práci posledních dekád“. Podletýdeníku Der Spiegel dosáhl německý obchod s Ruskem loni 76,5 miliardy eur, Německo je třetím největším obchodním partnerem Ruska a v Moskvě má zastoupení šest tisíc německých firem, což je víc než ze všech zbylých zemí EU dohromady.
Provázanost obou ekonomik Der Spiegel ilustruje na koncernu Wintershall, dceřiné společnosti mamutího konglomerátu BASF. Před dvěma lety BASF právě přes tuto firmu umožnil Gazpromu koupit svou největší plynárenskou odnož, Wingas, čímž se ruský koncern dostal k milionům německých zákazníků a nyní ovládá značnou část německé plynárenské soustavy. Výměnou za to se BASF stal jedním z mála zahraničních koncernů, které získaly přímé podíly v obřích ruských ropných nalezištích na Sibiři, a tím pádem i k miliardovým obchodům…
Nicméně, v USA spolupráci s ruskými firmami a bankami, proti nimž Washington vyhlásil sankce, přerušují koncerny Oracle, Microsoft, Hewlett-Packard a Symantec. I v USA se ale vyskytly nečekané problémy. Zatímco americké ministerstvo financí ostře dohlíží na soukromé firmy a jejich dodržování sankcí, firma Space X se nyní obrátila na soud, aby k dodržování sankcí přiměl i Pentagon. Ukázalo se totiž, že sankce nesankce, americké letectvo dál kupuje raketové motory od ruské NPO Energomaš. Soud vyhověl. Motory měly sloužit při vysílání satelitů na oběžnou dráhu kolem Země…
