Martin Hekrdla
13. 4. 2014 Literárky
Kampaň před volbami do Evropského parlamentu vyhlíží od soboty na všeobecnou mobilizaci proti jedinému člověku, lídru kandidátky ČSSD profesoru Janu Kellerovi.
Dovolil si totiž v Olomouci obhajovat proti americkým obchodním řetězcům lokální farmářské trhy, jimž právě vyjednávaná dohoda o volném obchodu mezi USA a Evropskou unií pěkně zatopí.
Co se poté strhlo, nemá obdoby. První muž lidovecké kandidátky Pavel Svoboda řekl, že Kellerova poznámka je „zcela nesmyslné tvrzení a demagogie”. Hospodářské noviny vysázely titulek „ČSSD rukojmím populisty”. A Jan Macháček v Respektu se nadpisem „Keller pořád lže, jako když Rudé právo tiskne” propadl strojem času o čtvrtstoletí zpět, kdy všechno bylo tak nádherně jasné a černobílé úsudky byly nástrojem nezbytného společenského přelomu.
Asi nejvíc otřásl sociolog Jan Keller ledvím ekonoma Miroslava Zámečníka, který ve čtvrtek na webových stránkách týdeníku Euro definitivně přišel o pověst uvážlivého experta, beztak již narušenou členstvím v Národní ekonomické radě vlády (NERV) Mirka Topolánka i Petra Nečase. Zámečník označil Kellerovu kritiku za „intelektuální suterén”, poněvadž “něco tak infantilně pitomého a zlomyslně darebného” nelze prý dohledat. Keller – podle Zámečníka “paranoidní konspirační teoretik” – měl by prý navštítit vzkvétající farmářské trhy ve Spojených státech, jimž se tam daří od roku 1934 a obchodní řetězce je nikterak neválcují.
Všimněme si: ani slovo o tom, oč tu doopravdy běží, totiž o dopadu Transatlantického obchodního a investičního partnerství TTIP (Transatlantic Trade and Investment Partnership), které má prohloubit dosavadní rámec Transatlantické zóny volného obchodu TAFTA (Transatlantic Free Trade Area) již v roce 2015. Dohoda je tedy za dveřmi a zejména pro Evropu negativně promění parametry produkce i prodeje a kvalitu spotřeby. Proto se vyjednává tajně (Barack Obama promluvil o “velkém transatlantickém trhu” poprvé až letos 12. února a veřejnost stále – na rozdíl od nadnárodních korporací – nemá přístup k podstatným dokumentům). Také proto zazněly všechny ty vulgární halekačky jinak distingovaných pánů proti kandidátovi, jenž pouze jeden z dopadů – s nutným předvolebním zjednodušením – pojmenoval. Internetem se šíří Kellerova fotografie, na níž je zároveň vidět výzva ochránců zvířat “Chcete mě?” a k níž je připojena karikatura hesla z 50. let: “Plány imperialistů zhatí naši vepři boubelatí!” Přitroublá postmoderní levice, kterou Keller nedávno pozurážel ve své knize Posvícení bezdomovců, nad tímto obrázkem – ach, tak vtipným! – jásá pospolu s pravicí.
Nejedná se samozřejmě “jen” o evropské farmáře anebo o francouzskou kulturní produkci, o jejíž ochraně se smí už nějakou dobu veřejně mluvit (“žabožrouti” jsou holt podivíni a ještě před pár lety ze zákona nesměli svým dětem dávat cizokrajná jména). Loni v červnu však Dominique Strauss-Kahn, jenž u francouzských socialistů platí za ekonomického liberála, v senátní rozpravě řekl, že TTIP je “pro Evropany obrovská past”. A že ochrana národní kulturní produkce představuje “jen malou část problému”.
Je to tak. Problémem skutečně zásadním je totiž tohle: TTIP vyžaduje zrušení evropských omezení na dovoz geneticky upravených potravin, drůbeže ošetřené chlórem anebo zvířat krmených růstovými hormony. To je konec evropského principu předběžné opatrnosti. Konec evropských zdravotních norem a postupů při ochraně životního prostředí, které jsou o třídu přísnější než americké. Co to udělá s příští – takto vykrmenou – generací, jejíž hrdá liberální individua se i na starém kontinentu v honbě za profitem konečně stanou pokusnými králíky, teprve uvidíme. A napíšeme o tom článek na Nobelovu cenu do časopisu Science.
TTIP znamená konec ochrany osobních údajů, na jakou jsme v Evropě zvyklí (a možná se rouháme, připadá-li nám už nyní nedostatečná). Google, Facebook a Amazon (případně NSA, ty jeden Snowdene!) budou na vrcholu blaha. O sporech mezi korporacemi a státy budou rozhodovat za zavřenými dveřmi zkorumpovaní arbitři z evropských “plzeňských fakult” – a žádné vlády, žádné parlamenty, žádná občanská společnost. Je to konec demokracie, jak jsme ji znali a už v její nynější podobě co chvíli kritizovali.
Někteří “populisté” a “konspirační teoretikové” tvrdí, že jsme svědky prosté anexe Evropy Amerikou, Putin na Krymu hadr. Že jsme svědky pohlcení málo flexibilního společenství dynamickou zemí, kde – řekl by dnes asi Julius Fučík s pohledem upřeným k zářnému horizontu – “zítra již znamená včera”. Ti uvážlivější hovoří a píšou o tom, že nám na obou stranách Atlantiku – bohužel, nebo bohudík, jak pro koho – vyroste ultrakapitalstická džungle. Skřeky z ní se linoucí na adresu profesora Kellera jsme celý tento týden mohli zřetelně slyšet.
